Žánrový chameleon Greengrass v rámci téhle napůl biografické ("rolnická" revoluce a spousta skutečných historických postav) a napůl smyšlené (hlavní postava a tím pádem i celý její osud včetně zavádějící koncovky) historky ovšem sleduje úplně jiný cíl, než jeho předchůdci, takže mu lze odpustit epické měřítko, suplované digitálně kašírovanými pozadími. Žádné romantické/heroické pojetí typu Breaveheart nebo Outlaw King se tady totiž nekoná. Tohle je sociální revoluce zprostředkovaná v přímém přenosu, podpořená Greengrassovými trademarky v podobě dokumentaristického přístupu a hektické rozklepané ruční kamery, ve které se středověký střet společenských tříd ukazuje jako notně špinavá záležitost.
V Greengrasově podání se tahle historická revoluce (navzdory záměrů jejich strůjců) pod tíhou nezvladatelného davu, složeného jak ze stoupenců "spravedlivých" ideálů a oddaných poddaných, tak krvežíznivé/zlodějské chátry, proměňuje ve všudypřítomný chaos (parádní kamera a střih) a následně v erupci bezuzdného násilí (s vydatnou dávkou explicitních fatalit a gore), které končí marným bojem proti systému, ve kterém má navrch politikaření a mocenská hra královského dvora v čele s autoritářským králem. Hlavní postava tudíž v ději po většinu času nefunguje jako heroická vůdčí osobnost lidového hnutí, nýbrž jako svědek historických událostí (škoda, že tuhle perspektivu Greengrass v závěru hodí do koše a přepne někam jinam), čemuž napomáhá i Garfieldův civilní herecký výkon (největší pochvalu si ovšem zaslouží Norman).