V současné době (a bezpočtu obdobných žánrovek za pár dolarů, mířících rovnou na video/stream a obratem po vydání do zapomnění) s podobným pitchem a hlavně samotným provedením nemá Wingard nárok. Povinná expozice je ve filmu natažena prakticky na hodinu čistého času a stran dalšího vývoje děje se v ní nestane vůbec nic podstatného (totéž by šlo odvyprávět za deset minut). To by se dalo odpustit, pokud by se po jejím skončení Wingard utrhnul ze řetězu a rozpoutal krvavé/brutální inferno, což se ovšem nestalo. Arjona jako full metal mama bitch ujde, nicméně zbytek je velký, špatný.
Jedno žánrové klišé v ději střídá druhé (maniakální trio nepřekvapivě útočí ve vlnách, aby hlavní postavy měly dostatek času si pokecat, šílený vědec s nacistickou konotací je na hraně nezamýšlené parodie, hlavní postavu s vedoucím čističem pojí osobní linka, atd.), stylovost scén se Wingard snaží nepříliš úspěšně nahnat podivným výběrem doprovodných songů a osmdesátkovým OST ve stylu syntezátorového Carpentera a akční/hororové pasáže (vyjma přítomné gore nadstavby) řemeslným zpracováním nestojí vůbec za řeč (atmosféra a napětí prakticky zcela chybí a většina fatalit se odehraje mimo záběr kamery), přičemž korunu tomu všemu dává finální souboj titánů, který se odehraje v rozmezí zhruba půl minuty:-).