Po příběhové stránce film nemá samozřejmě čím překvapit, protože podobných historek o rychlém a zběsilém přesunu z jednoho bodu do druhého za účasti přestřelek, honiček, výbuchů a hlášek se v minulosti vyprodukovaly doslova tuny (je trochu s podivem, že zrovna tenhle pitch to dopracoval až k pozici na hollywoodském black listu:-)). Nicméně o originální narativ a propracované charaktery v téhle žánrové jízdě nejde. Podstatné jsou jiné ohledy a v těch si Waugh vede zručně.
Počínaje sympatickými postavami s funkční buddy chemií, typově ideálně složeným castingem (zatímco Ritchson sází na velké svaly, Wilson na mrštný jazyk, přičemž se skvěle doplňují), svižným tempem, přes příjemnou dávku humoru (vtipné dialogové výměny), překvapivě fyzickou akci s notně krvavými/brutálními fatalitami (finální bitka v nemocnici se povedla, škoda jen těch očividně digitálních průstřelů a zranění), uspokojivý bodycount a rozumnou stopáží, stylovými hrátkami s kamerou (byť ty divoké kamerové průlety mezi vozidly působí značně digitálně) a nečekaným zvratem s absentujícím plot armorem pro všechny kladné postavy konče. Snad jen s těmi dojemnými rodinnými momenty se v ději mohlo více šetřit.