neděle 4. října 2026

Digger 8/10

V prvé řadě podobné svérázné projekty, založené na nekompromisní autorské vizi se značně pochybným komerčním potenciálem, do kterých se tohle studio opakovaně nebálo investovat absurdní rozpočty (přestože opakovaně narazilo), budou v nadcházejících letech hodně chybět. Ve druhé řadě takhle geniálně mystifikační marketingovou kampaň, díky které na diváka ve filmu čeká nejedno příběhové překvapení, jsem už dlouho neviděl. Ve třetí řadě kudos, že zdánlivě prapodivná forma (přehnané herecké výkony, nesmyslné dialogové výměny, umělohmotná zombie kočka:-)) není jen snaha o nějaké intelektuální self promo s rádoby artovými tendencemi, ale má v ději své logické obsahové opodstatnění.

Tahle ekologická agitka, maskovaná za absurdní meta politickou satiru, sice jako výmluvný budíček pro současné světové politické špičky nezafunguje (byť by určitě měla), ale svou originalitou/podvratností/nekompromisností dokáže diváka nejen pobavit, ale i myšlenkově podnítit. Soupeření supervelmocí, drancování přírodních zdrojů bez ohledu na následky, ignorace vědecké komunity, hamižné korporace, zkorumpovaní politici, arogantní magnáti, skryté ovlivňování veřejného mínění, vznešené ekologické ideály versus pokrytecký pragmatismus, atd. Iñárritu se trefuje do všeho, co aktuálně hýbe světem a ke svému angažovanému poselství přidává ještě jednu zábavnou vrstvu navíc v podobě nečekané meta roviny.

Čímž se po stránce narativu i produkčních hodnot v průběhu děje elegantně vysvětlí všechny dosavadní nesrovnalosti a následně Iñárritu dokáže s tímhle dramaturgickým prvkem nápaditě pracovat (přeskakování z jedné vypravěčské roviny do druhé, záměrně papundeklové kulisy, proměna probíhající scény za pochodu, atd.). Škoda jen, že následující plot twist s časovým rámováním děje už tak šokující není (ať už kvůli hi-tech videohovorům nebo několika dialogovým narážkám). Vrcholem filmu je pak strhující desetiminutový monolog hlavní postavy před "tribunálem", z něhož ty nejlepší části jsou pořízené na jeden záběr a při kterém se vyřčeným poselstvím tne do živého (minimálně oscarová nominace zajištěna:-)).

Na druhou stranu zdaleka ne všechny absurdně vtipné/satirické momenty fungují s maximálním účinkem a stejně tak potenciál konceptu filmu ve filmu se Iñárritovi nepodařilo v ději rozvinout naplno (smysl vedlejší "zákulisní" dějové linky se kromě "momentu překvapení" redukuje prakticky jen na jednu dialogovou scénu o podstatě a uměleckém pojetí připravovaného představení, přičemž doplňková linka se ztraceným letadlem s potomkem na palubě ve filmu existuje jen pro závěrečnou emoční katarzi hlavní postavy a nikoliv diváka). Samotné téma ovšem rezonuje a casting bez výjimky (Cruise a Goodman předvádějí herecký koncert) spolu se stylovou kamerou a neortodoxním OST odvádí špičkovou práci. 

P.S. Ve čtvrté řadě Iñárritu pomohl DiCapriovi a Lubezkimu k sošce a nedivil bych se, kdyby se mu to podařilo i tentokrát.