Zobrazují se příspěvky se štítkemDarren Aronofsky. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemDarren Aronofsky. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 5. října 2025

Caught Stealing 6/10

Klasická krimi komediální historka o obyčejném chlapíkovi, který se čirou náhodou (v tomto případě díky sousedovi, toho času dealerovi drog), ocitne ve hře o balík ukradených a následně ukrytých prachů, přičemž vedlejším efektem pátrání po zdejším MacGuffinovi je spousta bizarních figurek, které potkává po cestě, plus z toho plynoucí narůstající hromada mrtvol. To zní jako ideální premisa pro parádní černohumornou gangsterku ve stylu nejlepších kousků od Tarantina, Ritchieho nebo Coenů. Obzvlášť pokud je pod filmem podepsaný Aronofsky, který střídá žánry s jistou rukou.

Ovšem tentokrát to bohužel nevyšlo, respektive výsledek není tak dobrý, jak by vzhledem k lidem před i za kamerou mohl být. Těžko soudit, jakou roli v tom hraje nutnost držet se rámce předlohy, ale filmu bolestně chybí větší nadhled a dávka nekorektního humoru. Podobnou žánrovku se šílenými sousedy, psychopatickými čističi, zkorumpovanými policajty, mafiánskými sourozenci a odloženými domácími mazlíčky prostě nejde brát vážně a veškeré seriózně pojaté scény (vyrovnávání se s traumatem z minulosti), kontrastující s žánrově pojatým zbytkem filmu, se tak míjí účinkem.

Po příběhové stránce dokáže film překvapit několika příjemnými zvraty (některé postavy nečekaně přeběhnou na opačnou stranu, některé se předčasně odeberou na střídačku), casting podává slušné herecké výkony (škoda, že ne všichni zúčastnění dostanou prostor, jaký by si zasloužili) a na nějakou akci a explicitní násilí v průběhu děje také dojde. Co je to ovšem platné, když postavy bez výjimky nejsou příliš zajímavé (rádoby zábavná mezizastávka na rodinné oslavě stojí tak akorát za pokrčení rameny), v rámci audiovizuálu se film drží zbytečně při zemi (nápaditější práce s kamerou, hudbou a střihem, by tomu více než slušela), zasazení děje do starých dobrých devadesátek se tady stran stylové retro atmosféry nijak zvlášť neprojevuje a větší dávku adrenalinu film do diváka napumpuje až v poslední čtvrthodině.

úterý 27. května 2025

Caught Stealing

Černohumorná gangsterka od Aronofskyho s naprosto luxusním castingem (Butler musel během pandemie vyměnit hereckého agenta, jinak to není možný, protože co projekt od té doby, to zajímavá nebo ambiciózní role v zajímavých nebo ambiciózních filmech) podle chválené knižní předlohy (Huston si to napsal sám, tak snad tady nějaké necitlivé převyprávění zdrojového materiálu nehrozí) a s atmosférou podobnou těm nejlepším krimi komediálním kouskům od Ritchieho a Coenů? Tak to si nenechám ujít:-). I kdyby to v rámci traileru zase taková parádička nebyla, jakože navíc je.

čtvrtek 9. března 2023

The Whale 8/10

Ve zkratce: Aronofsky a Fraser si natočili vlastní verzi Leaving Las Vegas, jen scénáristu vyměnili za učitele tvůrčího psaní, obětavou profesionální společnici za neobětavého dospívajícího potomka hlavní postavy a v neposlední řadě nezvladatelnou závislost na alkoholu za chorobnou obsesi jídlem, respektive extrémní obezitu, přičemž dokázali divákům předvést podobně působivou sociologickou sondu o jedné pohnuté cestě za vykoupením, smířením a možná i odpuštěním, jako se to podařilo Figgisovi a Cageovi více než čtvrt století zpátky. Zanedlouho se ukáže, zda Fraser půjde ve stopách Cage i v dalším ohledu a dojde si pro Oscara za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli, čímž by se kruh pomyslně uzavřel*.

Poněkud obšírněji: Aronofsky se po delší tvůrčí pauze vrací k režii a vzhledem k rozporuplnému diváckému přijetí jeho posledního počinu v podobě nekompromisního alegorického podobenství Mother! by se chtělo napsat, že jde o velkolepý kvalitativní návrat, ovšem osobně patřím do početně skromné části divácké obce, kterou předchozí nábožensky zabarvený filmový experiment více než zaujal (zřejmě viděno ve správný čas a ve správném myšlenkovém rozpoložení:-)), takže mohu s úlevou konstatovat, že ani tentokrát Aronofsky nezklamal a se svým nejnovějším dílem servíruje divákům další skvělou podívanou, v tomto případě sugestivní pohled na jeden týden v životě člověka, který bez zpáteční jízdenky nastoupil do vlaku, který se nezadržitelně blíží ke konečné stanici.

Po stránce výchozí premisy i samotného příběhu nejde o nic objevného a na diváka v průběhu děje nečeká prakticky žádné překvapení. Aronofsky procedurálně den po dni sleduje pomalý, ale setrvalý, pád hlavní postavy do existenční propasti, během kterého se střídají světlé okamžiky s těmi temnějšími, ale o výsledku není předem pochyb. Máme tady psychicky i fyzicky zlomeného titulního hrdinu, který přijal svůj nevyhnutelný osud, byť mu jeho okolí neustále podává záchranné lano a svůj zbývající čas na tomto světě se rozhodl využít k napravení nejzávažnějších chyb, kterých se v minulosti dopustil. Dále zde máme několik vedlejších postav, které projevují různou míru pochopení a ochoty jej od sebedestruktivního chování odradit. 

Samozřejmě nechybějí nejrůznější melodramatické momenty, ve kterých by měl divák titulního hrdinu chápat a litovat a v jiných momentech naopak soudit a opovrhovat jím, k čemuž ve filmu slouží především dějová linka, věnující se jeho komplikovanému vztahu s dospívajícím potomkem, přičemž v samotném závěru se divák pochopitelně dočká náležitého emocionálního klimaxu v podobě smířlivého "světla na konci tunelu" (jak v přeneseném slova smyslu, tak i doslova). Podstatné ovšem je, jak to všechno na diváka působí jako celek a naštěstí to působí náramně (osobně vyzkoušeno:-)). 

Podobné psychologicko-sociologické studie jednotlivce, který se dostal, ať už vlastní vinou nebo cizím přičiněním, na hranu svých psychických a především fyzických sil (respektive již za ni), nepřekvapivě celé stojí a padají na výkonu hereckého představitele hlavní postavy. Pokud z nejrůznějšího důvodu nefunguje film v tomto ohledu, prakticky nefunguje jako celek, nehledě na ostatní aspekty (kamera, hudba, střih, výprava, ostatní obsazení), které jinak mohou být na vynikající úrovni. Sázka zrovna na Frasera na papíře nevypadala úplně jistě, ovšem nakonec se rozhodně vyplatila.

Fraser pro účely filmu podstoupil obdivuhodnou fyzickou transformaci, ovšem to by samo o sobě nestačilo. Naštěstí parádní herecký výkon z jeho strany prostupuje i pod tou tunou prostetik, latexu a make-upu a takto náročná role pro něj představuje ohromné zadostiučinění v návaznosti na to, čím si v profesním i osobním životě v uplynulých letech prošel. Sink v roli svérázného a rebelujícího adolescenta, který čelí problémům ve škole i v rodině, tady v podstatě opakuje svou úlohu ze Stranger Things a daří se jí to s podobným výsledkem, tj. výborně. Zbytek castingu pak odvádí slušnou práci, která sice úplně nenadchne, ale zajisté také nezklame.

Celková komornost vyprávění jak co do počtu zde vystupujících postav (zhruba pět), tak zejména prostředí, ve kterých se celý děj odehrává (velkoryse jedna:-)), vychází z divadelních kořenů předlohy a je samozřejmě na filmu poznat doslova v každém záběru, nicméně obvykle platí, že pokud je samotný příběh dostatečně nosný, postavy poutavé a děj divácky podnětný, případné skromné produkční měřítko ničemu nevadí a tohle je přesně takový případ. V souhrnu jde o vynikající divácký zážitek, prozatímní vrchol Fraserovy kariéry a další vydařený přírůstek do Aronofskyho filmografie.

*Tak Fraser si pro něj nakonec došel a kruh se pomyslně uzavřel:-). Tenhle recept "jak získat sošku snadno a rychle" i po čtvrt století očividně pořád funguje:-).