Klasická krimi komediální historka o obyčejném chlapíkovi, který se čirou náhodou (v tomto případě díky sousedovi, toho času dealerovi drog), ocitne ve hře o balík ukradených a následně ukrytých prachů, přičemž vedlejším efektem pátrání po zdejším MacGuffinovi je spousta bizarních figurek, které potkává po cestě, plus z toho plynoucí narůstající hromada mrtvol. To zní jako ideální premisa pro parádní černohumornou gangsterku ve stylu nejlepších kousků od Tarantina, Ritchieho nebo Coenů. Obzvlášť pokud je pod filmem podepsaný Aronofsky, který střídá žánry s jistou rukou.
Ovšem tentokrát to bohužel nevyšlo, respektive výsledek není tak dobrý, jak by vzhledem k lidem před i za kamerou mohl být. Těžko soudit, jakou roli v tom hraje nutnost držet se rámce předlohy, ale filmu bolestně chybí větší nadhled a dávka nekorektního humoru. Podobnou žánrovku se šílenými sousedy, psychopatickými čističi, zkorumpovanými policajty, mafiánskými sourozenci a odloženými domácími mazlíčky prostě nejde brát vážně a veškeré seriózně pojaté scény (vyrovnávání se s traumatem z minulosti), kontrastující s žánrově pojatým zbytkem filmu, se tak míjí účinkem.
Po příběhové stránce dokáže film překvapit několika příjemnými zvraty (některé postavy nečekaně přeběhnou na opačnou stranu, některé se předčasně odeberou na střídačku), casting podává slušné herecké výkony (škoda, že ne všichni zúčastnění dostanou prostor, jaký by si zasloužili) a na nějakou akci a explicitní násilí v průběhu děje také dojde. Co je to ovšem platné, když postavy bez výjimky nejsou příliš zajímavé (rádoby zábavná mezizastávka na rodinné oslavě stojí tak akorát za pokrčení rameny), v rámci audiovizuálu se film drží zbytečně při zemi (nápaditější práce s kamerou, hudbou a střihem, by tomu více než slušela), zasazení děje do starých dobrých devadesátek se tady stran stylové retro atmosféry nijak zvlášť neprojevuje a větší dávku adrenalinu film do diváka napumpuje až v poslední čtvrthodině.