Alien: Earth (Sezóna 1) 7/10

Dokonalý organismus s kyselinou namísto krve se vypravil na matičku Zemi (od legendárního teaseru na Fincherovu trojku uběhlo spoustu času, ale dobrá věc se konečně podařila:-)) a na uvítací párty plnou krve a slizu přibral pár dalších mimozemských potvor. Premiérové vystoupení na televizní obrazovce pro kultovní značku a asi nejslavnějšího bubáka na poli filmových monster dopadlo úplně jinak, než si většina publika před uvedením první sezóny představovala. Což je dobře, protože poslední věc, kterou tahle značka potřebuje, je znovu recyklovat ohrané dějové schéma z filmů.

Hawley namísto další variace na pobíhání po domu hrůzy (ať už jej zastupuje loď, základna nebo naposledy stanice) s bubákem v zádech a předvídatelnou hrou na schovávanou (byť i na podobné škatulky v průběhu děje nakonec dojde) překvapivě vsadil na komorně pojatou historku o partě umělohmotných adolescentů uprostřed korporátní hry o trůny, ve které se řeší na poměry téhle značky neobvyklá, ovšem více než zajímavá, témata (hraní si na boha, přenosy vědomí, předčasné dospívání, sourozenecká pouta, psychologické manipulace, spiklenecké plány, korporátní politika), přičemž očekávaná dostaveníčka s xenomorfem i zbylými laboratorními exempláři jsou tady jen takovým bonusem navíc.

To celé je pak zasazené do povědomých kulis (retrofuturismus a obecně art design, do detailu napodobující Scottův originál, odvádí perfektní práci, stejně tak OST, který známými tóny parádně buduje atmosféru) se spoustou osvěžujících novinek, rozšiřujících dosavadní kánon (ať už se jedná o nepoznané fáze vývojového cyklu xenomorfa a dosud neznámé mimozemské formy života, nebo cyberpunkové prvky stran souboje korporací a různorodých forem existence) a tunou fan service obsahu (flashbacková epizoda představuje vynikající odbočku a současně poctu původnímu filmu). Samotným potyčkám s xenomorfem i ostatními příšerami pak nechybí patřičná dávka napětí i sympaticky explicitní gore nadstavba.

Pochválit zaslouží i casting v čele se sympatickou Chandler v hlavní roli a Olyphantem jako syntetickou šedou eminencí, který svým vzhledem nápadně připomíná Hauera z Blade Runnera, což asi nebude náhoda:-)). Nicméně našlo by se zde i pár nedostatků. Navzdory nepříliš velkorysému počtu epizod se děj v průběhu prakticky celé sezóny opakovaně potýká se syndromem obsahové výplně a pravidelnými propady tempa, potenciál nových mimozemských přírůstků není využitý ani z poloviny, šance díky změně prostředí se zasazením děje na ostrovní základnu uprostřed džungle ukázat xenomorfa na hřišti svého největšího konkurenta, sbírajícího trofeje, je také do značné míry promarněna a předpokládaný klimax v závěru sezóny je nepochopitelně nahrazen jen dalším rozestavěním figurek na šachovnici pro další hru ve druhé sezóně.