Přitom premisa s tajemnou skříňkou a hrou na pravdu s jednoduchými a zároveň mnohoznačnými pravidly (morální lekce pochopitelně nesmějí chybět), která hlavní postavu donutí si sáhnout na dno svých psychických i fyzických sil (černohumorná dilemata se záchranou života za cenu separovaných končetin samozřejmě přítomna:-)), sice nepatří k nejoriginálnějším, ale papírově slibovala spoustu vděčných situací, při kterých divákovi stoupne tepovka.
To by ovšem Bertino musel natočit něco jiného než rutinní žánrovku, ve které není po strašidelné atmosféře a napětí, natož děsu, ani památky (není divu, když hlavního bubáka supluje hlas v telefonu, odraz v zrcadle nebo stará bába nad hrobem), jednotlivé fatality nestojí za řeč jak množstvím (bodycount je jedna velká mizérie), tak provedením (na gore bohužel nedojde) a finále namísto katarze přináší akorát bitku na hraně nezáměrné parodie (tenhle koncept přímo volal po depresivně nekompromisním konci). Jediným pozitivem je tady Fanning, která hraje slušně, zbytek je bída a zmar.