Dobrou zprávou je, že Farrell a Robbie (nikdo další bohužel nestojí za zmínku, protože nemá ve filmu dost prostoru na to, aby se z něj nestala jen nahodilá figurka, která se znenadání objeví na scéně, odrecituje pár replik a zase zmizí, což je škoda zejména v případě dvojice Kline a Waller-Bridge) jsou po herecké stránce natolik nadaní jedinci, že dokážou utáhnout i banální dialogy a tuctově pojaté charaktery. Špatnou zprávou je, že vedle toho ještě přebít nudný děj a utahané tempo je už nad jejich síly. Vyjma produkčních hodnot a castingu tady totiž nefunguje skoro nic.
Nejenže obě hlavní postavy k sobě chovají sympatie/city obratem po seznámení a zbytek filmu se už jen útrpně čeká, až si konečně padnou do náruče. Samotné budování vztahu se tady děje skrze přehlídku úmorných dialogových výměn, plnou polopatických myšlenkových/citových vysvětlovaček, na pozadí zaměnitelné vyhlídkové jízdy, jejíž jednotlivé zastávky po cestě jsou pozoruhodně nezajímavé, často zbytečné (po dějové stránce nikam nevedoucí vsuvky o majáku a muzeu) a místy přímo nudné, protože postrádají jakékoliv drama, romantiku, humor nebo emoce (snad jen muzikálová epizoda obsahuje náznak jakéhosi nápadu), o nepřesvědčivém charakterovém vývoji ústřední dvojice ani nemluvě.