neděle 12. října 2025

Tron: Ares 6/10

Jednička byla z pohledu narativu i trikové stránky přelomovým dílem, které do značné míry předběhlo svou dobu (ne nadarmo si film vysloužil nálepku "Matrix před Matrixem", akorát bez kung-fu:-)). Dvojka o skoro třicet let později podobný dopad už logicky neměla, ale nejen díky OST z dílny Daft Punk patřila mezi vydařené legacy sequely, důstojně navazující na originál. Trojka o dalších patnáct let poté je průměrný blockbuster standardního hollywoodského střihu, který sice svými kvalitami nijak zásadně neurazí, ale za měsíc si na něj nikdo nevzpomene.

Což je nemalé zklamání, protože Rønning v minulosti dokázal, že si umí poradit i s velkorozpočtovým hollywoodským blockbusterem. V tomhle případě ale klíčové slovo, které lze uplatnit prakticky na všechny aspekty filmu, je slovo "rutina". Od příběhu a postav, přes audiovizuál (OST bohužel nevyjímaje - NIN si stran energicky tepajících rytmů/beatů domácí úkol splnili a jejich playlist ve filmu po většinu času funguje, ale nejde o nic, co by kdykoliv později nad rámec filmu stálo za pozornost) a obecně produkční hodnoty (přepálený rozpočet je na filmu poznat jen v pár scénách), až po akci a casting, respektive herecké výkony (Leto kupodivu není tak otravný, jak je u něj nedobrým zvykem).

Pominu prapodivný tah tvůrců přenést ve trojce děj z kyberprostoru do reality, navzdory tomu, že největším trumfem téhle značky oproti zbylé sci-fi konkurenci je právě onen unikátně designovaný "neonový" svět se specifickými pravidly a naprosto přitom ignorovat nejen události ve dvojce, ale hlavně základní koncept série, což tak nějak popírá celý smysl existence dvou paralelních prostředí (když v realitě platí prakticky stejná omezení, co se v ní může nebo nemůže objevit a fungovat, tak k čemu pak je nějaká počítačová simulace?). Pak to totiž dopadá tak, že Light Cycle i Recognizer ve skutečném světě sice vypadá efektně, ale porušuje dosavadní vnitřní logiku série (když už ne rovnou fyzikální zákony). 

Hlavní problém tady představuje nedostatek invence. Ve filmu je spousta potenciálně zajímavých nápadů (cyberpunkový souboj korporací, vzpoura programů, osvobození se z pout daných naprogramováním a nabytí vlastní vůle, transfer programu do skutečného světa, částicový 3d tisk, atd.), ale žádný z nich není rozveden nějakým nápaditým způsobem, ať už stran samotného narativu (hacking serveru je zredukován na generickou variaci na libovolnou heist misi z M:I, výlet do původní verze virtuální reality z 80s slouží jen k pár minutové dialogové scéně) nebo technického zpracování. Kudos Disneymu, že se ke značce po letech vrátil, ale zrušit Kosinskimu sequel k Legacy a natočit něco takového je rouhačství.