Kudos za absenci jakýchkoliv cgi berliček nebo vícero psích "body double" záskoků a odtočení celého filmu s jedním reálným psiskem na place (byť je to dáno rozpočtem a ne kreativní volbou). Veškeré psí interakce jsou v rámci možností, stran konkrétních situací, ve kterých se psí mazlíček v průběhu děje ocitá, podány uvěřitelně, což Leonberga jistě stálo nemálo času a zkoušek (škoda, že se do závěrečných titulků nedostaly nějaké zkažené/výcvikové záběry). Stejně tak se všudypřítomnými omezeními, danými jak psím protagonistou, tak nízkorozpočtovým formátem, se Leonberg vypořádal se ctí (namísto hromady drahých triků vsadil na hru světla a stínu a decentní make-up).
Co je to ovšem platné, když samotný děj postrádá napětí, strašidelnou atmosféru i jakékoliv silnější (natož mrazivé) hororové momenty (o charakterizaci postav ani nemluvě) a dokáže nabídnout jen pár sice funkčních, ale nijak objevných, lekaček a především neustálé čekání na odhalení zdejšího bubáka, přičemž s postupující stopáží je čím dál tím více jasné, že jak hlavní psí postava, tak její lidský parťák disponují ukázkovým plot armorem. Šance na vykoupení v podobě nějakého nečekaného plot twistu s nespolehlivým vypravěčem (ve stylu psíma očima milující páníček vs krutá realita ve Strays) je Leonbergem ve finále také zahozena, načež dílo zkázy dokonává nepřesvědčivý závěr.