Crowley se bohužel rozhodl, že to pro jistotu bude (ale vlastně nebude) všechno z toho a podle toho to taky dopadlo. A totiž podivným žánrovým slepencem, který kromě utahaného tempa a notně přepálené stopáže střídá atmosféru zcela nahodile scénu od scény a který od začátku až do úplného konce nemá jasno v tom, o čem vlastně vypráví (a tak vypráví o všem, ale ve výsledku o ničem, protože všechny naznačené linky jsou podány polovičatým způsobem) a co by měla být závěrečná pointa (realita nebo nadpřirozeno). Což je škoda, protože Pearce je jako obvykle herecká jistota, Pullman i na stará kolena dokáže na omezeném prostoru zaujmout, audiovizuál navzdory nízkorozpočtové produkci odvádí dobrou práci, sem tam se objeví příběhový zvrat a pár explicitních fatalit (spolu se slušným bodycountem) by se zde také našlo.