sobota 31. prosince 2022

Série 2022

Hit

Na parádní série nebo sezóny extra bohatý rok, který filmové konkurenci, až na světlé výjimky typu Mavericka nebo Avatara, loni mocně ukazoval záda. Spousty jsem toho neviděl (ať už z důvodu nedostatku času nebo nedostatku zájmu:-)), ale z toho co mi prošlo pod rukama byla dost velká část hodně kvalitní záležitost a něco vyloženě bomba. Rozhodně povedený ročník:-).

Výběr nejlepších sérií/sezón roku 2022

  1. Star Trek: Strange New Worlds (Sezóna 1) 9/10
  2. Stranger Things (Sezóna 4) 9/10
  3. Peacemaker (Sezóna 1) 9/10
  4. House Of The Dragon (Sezóna 1) 8/10
  5. Reacher (Sezóna 1) 8/10
  6. Andor (Sezóna 1) 8/10
  7. The English (Sezóna 1) 8/10
  8. SAS: Rogue Heroes (Sezóna 1) 8/10
  9. Westworld (Sezóna 4) 8/10
  10. Gangs Of London (Sezóna 2) 8/10

Další série/sezóny hodné pozornosti roku 2022

  1. For All Mankind (Sezóna 3) 8/10
  2. The Terminal List (Sezóna 1) 7/10
  3. The Old Man (Sezóna 1) 7/10
  4. Wednesday (Sezóna 1) 7/10
  5. Star Trek: Picard (Sezóna 2) 7/10

Čestné zmínky roku 2022

  1. Light & Magic 9/10


Flop

Výběr nejhorších sérií/sezón roku 2022

  1. The Witcher: Blood Origin (Sezóna 1) 4/10
  2. She-Hulk: Attorney At Law (Sezóna 1) 5/10
  3. Ms. Marvel (Sezóna 1) 5/10
  4. Obi-Wan Kenobi (Sezóna 1) 5/10
  5. The Lord Of The Rings: The Rings Of Power (Sezóna 1) 5/10

Film 2022

Hit

Na dobré filmy nakonec dobrý rok a díky tomu, že blockbustery byly loni obecně akutně nedostatkovým zbožím (letos to naštěstí vypadá mnohem nadějněji) a dobré blockbustery tak šlo spočítat na prstech jedné ruky i obsahově pestrý, protože uvolněné pozice v žebříčku zabraly neméně kvalitní ne-popcornovky, ke kterým bych se možná jinak nedostal (nebo až kdoví kdy).

Výběr nejlepších filmů roku 2022
Další filmy hodné pozornosti roku 2022
Čestné zmínky roku 2022
Suma sumárum skvělé filmy se najdou v každém roce, jen je potřeba je najít a/nebo dát jim šanci:-).


Flop

Z důvodu duševního zdraví se, až na nepatrné výjimky, programově vyhýbám domácí produkci, jinak by žebříček vypadal asi o dost jinak:-). Přesto na poli bláta a hnoje byla loni továrna na sny, jako vždy, více než štědrá a opět se pořádně urodilo. Jistě by se asi našly spousty jiných kandidátů, ale v jejich případě byla moje očekávání předem nastavena na minimální úroveň a obecně se spokojím s málem:-). Práh bolesti v případě mé maličkosti byl zkrátka překročen v nejvyšší míře právě u téhle skvadry.

Výběr nejhorších filmů roku 2022
Letošek bude na odpady nepochybně zase bohatý, tudíž nezbývá, než se "těšit", jaký nový mor moje sítnice spatří v 2023:-).

Bilance 2022

Čekal bych v seznamu hlavně Death on the Nile, Black Adama a The Fabelmans, možná místo 355ky takovou Ambulance od kdysi hitmakera Baye, ale to je vlastně jedno. Zklamání až výbuchů v BO bylo letos tolik, že ať se do seznamu dostane jakýkoliv film, tak tam prostě patří. 

Z uvedené desítky viděno, kromě Babylonu a Devotion, všechno a snad až na Lightyear a Amsterdam (ano, jsem ten jeden člověk z deseti, komu Russellův film sedl:-)) ty filmy zklamaly a/nebo vybuchly zcela po zásluze (ano, včetně mizerného Strangeworldu:-)). 

Nikoliv jen "nešťastně" kvůli přestřelenému budgetu nebo "blbému" načasování, ale pro své povětšinou v lepším případě skrz naskrz průměrné a v horším (a častějším) případě mrzké kvality. Letos se žádný filmový klenot, který si box office poison absolutně nezasloužil a přesto se mu ho dostalo (typu loňského TLD), nekoná.

The Witcher: Blood Origin (Sezóna 1) 4/10

Už loňský trailer neblaze naznačoval, že tady to asi bude docela velký, špatný a pro jednou vážně nekecal. Jedna velká křeč, marnost a bolest, zkrátka fuj. RoP vedle téhle série vypadá jako epický masterpiece. LOTR od Amazonu má alespoň prachy, které jsou na tom vidět a přes všechny blbosti se tam herci (tedy někteří), když už nic jiného, o něco snaží (navzdory kvalitě textu). Tady se všichni snaží tak akorát přežít na place do další pauzy na kafe. A to jak ti před kamerou, tak i ti za ní.

Mizerní herci (všichni bez výjimky, tj. včetně mé oblíbenkyně Yeoh), nudný quest to quest děj, totálně nevýrazné postavy, dialogy jakoby je vyprodukovala OpenAI, hrozné triky, odbytá výprava, poloprázdné lokace, záporáci k smíchu, přes zredukování počtu epizod kolísavé tempo, logické lapsy v příběhu, srandovní rádoby dojemná a osudová "kráska a zvíře" linka v závěru a samozřejmě se nezapomnělo na nepostradatelné sociálně-spravedlivé kvóty (ovšem ukázat takové trpaslice, zarostlé vousy, je očividně stále pro všechny no-go:-)).

Ten kratičký animovaný sumář, rekapitulující lore před událostmi samotného Witchera, na začátku herní trojky je kvalitnější/poučnější/zábavnější, než jakákoliv minuta v tomhle neumětelském pokusu o další podojení značky. Netflix rozhodně umí dělat na poli sérií kvalitní věci, u téhle značky ovšem očividně pomůže jedině podobný krok, jako udělalo WB v rámci DC filmů - vyházet kreativně impotentní showrunnery a začít znovu a pokud možné lépe.

The Good The Bad And The Ugly

S Peckinpahovým The Wild Bunch (alias nepřiznanou předlohou prvního RDR:-)) a Leoneho Once Upon a Time in the West absolutní westernová top všech dob, alespoň pro mě. Vybrat z téhle trojice ten "nejlepší" je ale sakra těžká Sophiina volba a během let jsem si pro sebe pomyslné pořadí několikrát přehodil, podle momentální nálady a citového rozpoložení. Protože každý film má něco výjimečného.

Peckinpah završil dekonstrukci žánru, ve filmu je skvěle vykreslený kodex cti hlavních postav, který je postavený nade vše, pocit umírajícího starého dobrého Wild Westu je tady doslova hmatatelný a samozřejmě závěrečný famózní "let's go/why not" nástup, korunovaný párty s "bezbolestnou" v hlavní roli patří mezi nejlepší filmové klimaxy vůbec.

Leoneho majstrštyk o pomstě je jedna velká pocta celému žánru, prošpikovaná příběhovými/obrazovými referencemi na starší westerny, obsahuje křehký, ale přitom strašně silný ženský prvek, ikonické Monument Valley lokace (byť většina filmu vznikla ve Španělsku a Itálii jako u dollarové trilogie), v průběhu děje pomalu se odhalující působivý flashback, legendární Morriconeho motivy a samozřejmě Fondu jako badasse všech badassů. Škoda, že nevyšel původní nápad, aby Eastwood, Van Cleef a Wallach ztvárnili tým střelců v úvodu filmu na nádraží, to by byl přímo epesní začátek:-).

Finále dollarové trilogie (přece jen je to volná trilogie, tak možná proto většinu lidí napadnou jiné přímo navazující trojdílné série, když dojde řeč na trilogie), kromě tradičních Leoneho propriet (extra široké záběry a extrémní close-upy), má oproti předchozím dvěma dílům myšlenkový přesah, díky skvělému vylíčení marnosti/absurdnosti/tragičnosti války, ale zároveň se Leone nebojí v postavě Wallacha akcentovat i humornou stránku věci, prostřednictvím epizody s mostem získává film epické měřítko jak co do množství komparzu, tak velikosti scény (a proslulou historku o odpálení mostu bez spuštěných kamer k tomu:-)), přítomny jsou neméně legendární Morriconeho motivy, které vykulminují ve finále na hřbitově (tak jako v případě mostu taktéž vzniklého jen pro účely natáčení, protože místa posledního odpočinku s velkým placem uprostřed, ideálně se hodícím pro nějaký ten mexican standoff, jsou v reálu tak trochu k ničemu:-)), které Leone údajně stříhal podle hudby a nikoliv naopak (asi proto tak geniálně funguje) a neobvyklá storytelling konstrukce filmu (expozice, která slouží jen pro představení postav a jejich vzájemných vztahů, trvá třetinu (!) celého filmu, až po více než hodině stopáže startuje samotná zápletka se zakopaným pokladem a cestou za jeho nalezením, aniž by to ale mělo jakýkoliv negativní dopad na divákův zážitek).

Plus jako bonus tady divák dostane "1+1 zdarma" v podobě originálního kino sestřihu a prodloužené verze, která zaplňuje několik logických mezer v ději, případně prohlubuje protiválečné téma/vztahy mezi postavami (zatímco u Eastwooda je v dodatečně dabovaných scénách rozdíl v jeho hlase poznat jen malinko, u Wallacha je více než třicetiletý skok v barvě hlasu a dikci poznat bohužel dost výrazně, ale celkově je samozřejmě super, že scény dodabovali přímo oni a nikoliv nějaký záskok) a jen tak mimochodem prodlužuje expozici na zmíněnou hodinu:-).      

Budu se muset na všechny tři filmy brzy zase podívat, abych si opět utříbil názor a případně znovu přehodil pořadí:-).


pátek 30. prosince 2022

Avatar: The Way Of Water (Revize) 9/10

Po mém "debutu" v IMAXu u druhé projekce další "poprvé", tentokrát v HFR (Hobbita jsem po ne-až-tak-pozitivních ohlasech, týkajících se vyšší snímkové frekvence, pro jistotu vynechal, Gemini Man totéž) a výsledný dojem je (podle očekávání) … ne-až-tak-pozitivní:-). Zatímco stran 3D nemám s formátem absolutně žádný problém a pokud je u daného filmu na výběr další rozměr, tak volím právě jej (protože kromě VR headsetů v současné době není jiná možnost, jak a kde si film užít i jinak než ve 2D klasice), s HFR je tomu v mém případě jinak.

Okamžitě po přepnutí filmu na vyšší rychlostní stupeň se u mně dostavil pocit sledování cinematic in-game scén, případně rovnou gameplay sekvencí (jelikož doba pokročila), ve hrách a podvědomě jsem při vyhrocených sekvencích, zejména v akcí napěchovaném finále filmu, na plátně hledal nějaké QTE tlačítka:-). Vtíravému pocitu "papundeklovosti" kulis a "inscenovanosti" probíhajícího děje dodává vHFR na důrazu a k tomu se přidává další nepříjemný efekt při neustálém střídání mezi SFR a vHFR, podobný razantním propadům fps ve hrách. Hráč/divák je okamžitě pozná a slouží tak akorát k tomu, že jej průběžně vyrušují a vytrhávají z koncentrace. Alespoň já jsem si na to během celého filmu nedokázal přivyknout. Vyšší fps jsou samy o sobě jistě pokrok, všechno vypadá tak nějak ostřejší a (jak jinak) plynulejší, ale neustálé přepínání fps na mě působilo, jako by u filmu v SFR projektor pravidelně přecházel z rozlišení 480p na 1080p a zpět. Kromě toho, když odhlédnu od faktu, že jsem film už jednou viděl a věděl jsem tak, co bude následovat, vHFR slušně spoilerovalo další vývoj, protože scény s vyšším fps častokrát začaly pár okamžiků před tím, než nastala nějaká akce a člověk tak měl v daných momentech okamžitě jasno, jak bude tempo filmu dál pokračovat.

Některé dlouholeté návyky na papírově "nedokonalejší" způsob konzumace obsahu jsou prostě neotřesitelné a i když je k dispozici technicky preciznější varianta, stará klasika u jisté části cílovky (me included:-)) nadále vítězí (viz třeba vinyly vs cd, natož hi-res audio). HFR, ať už fixní nebo variabilní, je na tom imho podobně. Cameronem zvolené řešení vHFR namísto fHFR je dobré akorát v tom, že divák, naštěstí, nemusí scény ve vyšších fps sledovat celý film, ale jen ve vybraných momentech, jinak to na celkovém diváckém zážitku spíše ubírá než přidává. Cameron se zkrátka pustil do bitvy, kterou v podstatě nemohl vyhrát (tak jako před ním Jackson nebo Lee).

Co se týká samotného filmu, tak i na podruhé u mě extra pozitivní zážitek přetrvává. Je fakt, že obecně platí, že když člověk uvidí třeba T2 v nějakém kinoripu, tak i přes obraz v 480p a stereo zvuk v mp3 tam někde "uvnitř" tu kvalitu pořád bez problémů najde, i když pozlátko okolo si člověk moc neužije, zatímco v případě Avatara má faktor "pozlátko" mnohem důležitější roli, než u jiných standardních blockbusterů, takže pokud film člověk poprvé uvidí ve 2D v TV, nebo v kině právě ve vHFR, tak to na výsledný dojem asi může mít značný dopad. Pokud bych film neviděl prvně v IMAXu, ale ve 3D vHFR, tak bych možná také šel s hodnocením trochu dolů (takže jsem rád, že tomu bylo naopak a IMAX šel na řadu jako první:-)).

Jinak jsem během sledování filmu nacházel nějaké drobné (nepodstatné) nuance, které mi napoprvé unikly. Třeba to, že film má dost podobnou vyprávěcí strukturu jako True Lies - po akcí nabité expozici se příběh na hodinu jakoby zastaví a děj se věnuje úplně jiné záležitosti (Arnieho manželské peripetie zastoupil NatGeo dokument o krásách podvodního světa), aby v závěru přepnul opět na akční orgie a Cameronem patentovaný opakovaně prodlužovaný klimax, nebo třeba to, že odložení/zatracovaní synové zachrání životy svým otcům, aby si následně mohli jmenovaní dát nezodpovědně a nevděčně "když už jsme tady a máme u sebe zbraně" po hubě:-)). 

A kromě toho mi došlo,  jak moc se dvojka Avatara v překvapivě mnoha aspektech podobá ještě jednomu filmu, a totiž dvojce Matrixu:-). Pokračování filmu, které žádné pokračování vlastně nepotřebovalo - check. Jisté vystřízlivění publika (řekněme ztráta prvotního okouzlení z formy, případně obsahu, originálu) u dalšího filmu - check. Ještě jednodušší příběh, než byl iniciační hero's journey v jedničce - check. Souběžné natáčení dvojky a trojky - check. Prvotřídní triky, možná překonávající originál - check. V podstatě zbytečná "epizoda" po cestě k hlavnímu cíli (poražení strojů/vyhnání lidí) - check. Recyklace oblíbeného záporáka z jedničky - check. Nabytí silnějších schopností záporáka po smrti v jedničce - check. Dominantní postavení dějové linky "pomsta vzkříšeného záporáka hlavní postavě" - check. Otevřená vrátka ke trojce - check.

Kdyby mi někdo v 2010 řekl, že pokračování Avatara dorazí až v 2022 a bude to v podstatě obdoba Matrix Reloaded vůči originálu, tak bych mu ani náhodou nevěřil a pravděpodobně cítil i jisté zklamání (a to mám Reloaded (neplést s Revolutions:-)) dost rád), protože Cameron asi nejen podle mého soudu "má na víc". Nicméně slovy klasika "myslet znamená hovno vědět (v tomto případě zažít)" a přes veškerou přímočarost/předvídatelnost děje dvojky to železňák Jim zase dokázal a je i s "kopírkou" Reloaded zdaleka nejlepší (by far) hráč na současném blockbusterovém hřišti:-). 

P.S. Polední představení v mutliplexu v Ově a i po 14 dnech v distribuci sál narvaný k prasknutí. Hail to the BO king Cameron:-).

čtvrtek 29. prosince 2022

Prey For The Devil 5/10

Nejrůznějších hororů, spadajících do specifického podžánru, věnujícího se posednutí zlým duchem, případně přímo démonem a následnému exorcismu, tady bylo za uplynulé dekády nespočet, přičemž hned několika z nich se dostalo statusu filmové klasiky (nejen) hororového žánru. Tento nejnovější přírůstek do dané kategorie se takové pocty rozhodně nedočká, protože kromě jednoho vcelku originálního nápadu nenabízí v podstatě vůbec nic navíc, co by jej nějakým způsobem, v pozitivním slova smyslu, odlišovalo od početné konkurence, tudíž pro něj stoprocentně platí známá poučka pro podobné filmy a totiž "vidět a zapomenout".    

Přitom minimálně zvolit za hlavní postavu filmu nikoliv kněze, ale jeptišku se všemi doprovodnými konsekvencemi (ženská protagonistka je v hororech tak nějak automaticky vděčnější postavou, překonávání nedůvěry a neochoty ze strany církevních autorit, zapovězené pátrání po informacích, na které ze své pozice nemá nárok, atd.) a zasadit příběh do "školy pro exorcisty", alespoň na papíře, znělo velice nadějně. Invence tvůrců, bohužel, skončila u zmíněné výchozí premisy, protože slibný potenciál filmu nedokázali do značné míry naplnit. Nadto stran všech typických hororových atributů se film musel, kdoví proč, vtěsnat do krotkého ratingu PG-13, který je pro tento žánr naprosto nevhodný a výsledek podle toho také vypadá. 

Hororová atmosféra prakticky neexistuje, většina strašidelných scén moc nefunguje, jelikož se spoléhá jen na prvoplánové jump scare momenty, hlavní postavě se v průběhu filmu nestane nic, z čeho by divák nabyl pocitu, že je v opravdovém nebezpečí, natož bojuje o život, v ději se to hemží jedním klišé za druhým (vyléčení nejsou tak úplně vyléčení (kdo by to byl čekal, že:-)?), nějaké to temné tajemství a trauma do vínku se vždycky hodí, démon posedl matku a pak si dal na 20 let pauzu, přestože by mohl posednout dceru, o což se snaží celý film, obratem poté, atd.), "šokující" odhalení je jasné okamžitě poté, co se ukáže, že hlavní postavě se před lety narodilo dítě, kterého se vzdala (téma mateřství je tady totálně nevytěženo) a na závěr nesmí chybět obligátní otevřená vrátka k případnému pokračování.

Byers v titulní roli je docela fajn, potěšili herečtí veteráni Cross, Salmon a Madsen ve vedlejších rolích a nesoustředit se celý děj pouze na jednu oběť posednutí byla vítaná změna, ale to je asi tak vše. Zaměnitelná záležitost na jedno použití.


středa 28. prosince 2022

Glass Onion: A Knives Out Mystery 8/10

Johnson, po nepopulární osmé epizodě SW některými "fanoušky" doslova nenáviděn a vybaven nelichotivou přezdívkou "Ruin", si před pár lety napravil pověst prvním dílem této úspěšné detektivní série a po parádní jedničce a odkupu celé značky Netflixem za neskutečnou finanční sumu s vidinou přípravy hned dvojice pokračování to u aktuální dvojky naštěstí opět dokázal a divákům servíruje podobně stylovou a zábavnou záležitost z ranku "whodunnit" žánrovek, jako tomu bylo minule. Úspěšný recept, který vycházel z klasik daného žánru (Poirot a spol.) a zároveň jim vzdával poctu, u původního filmu zafungoval na výbornou a nebylo tak třeba na něm příliš věcí zásadnějším způsobem měnit. Johnson tudíž v pokračování znovu rozehrává vydařenou hru s žánrem, se svými postavami a především s diváky. 

Ústřední zápletka opět připomene dobrodružství nejmenovaného puntičkářského detektiva, zde konkrétně v Evil Under the Sun. Opět je na scéně partička několika okamžitě zapamatovatelných a tu více, tu méně výstředních postav nejrůznějšího sociálního postavení a povahového zakotvení, které spojuje jak na povrchu vzájemná náklonost, tak pod povrchem rivalita a nevraživost, jen rodinné vazby z předchozího filmu byly tentokrát vyměněny za vazby přátelské. Každá z nich má nějaké nepěkné tajemství (některé jich mají hned několik:-)), každá z nich má proto motiv a každé z nich se dříve nebo později naskytne příležitost svůj problém jednou provždy, pro dotyčného jedince ošklivým způsobem, vyřešit. A proti nim stojí, alespoň podle Googlu:-), nejlepší detektiv na světě (což Johnson názorně předvádí vtipnou vsuvkou, ve které odhalí celý plán a pointu detektivní minihry ještě před tím, než vůbec začne). Hřiště je tudíž připraveno, pravidla jsou předem jasná (pachatelem může být kdokoliv, byť vypadá sebenevinněji a sebenenápadněji) a oblíbená hra na "kdo to udělal a proč" s divákem může začít. 

Dějová linka je tentokrát ve své podstatě značně jednoduchá (na rozdíl od předchozího případu, který byl možná až příliš komplikovaný a oba filmy tak vůči sobě stojí v protikladu dvou odlišných vypravěčských přístupů) a samotné detektivní pátrání a postupné odhalování jednotlivých důkazů a stop se při tomto vyšetřování příliš nekoná (celou dobu se totiž hraje jen o jeden usvědčující předmět), jelikož vlastní výstavba děje je založena téměř výhradně jen na tradičním prvku nespolehlivého vypravěče a současně se Johnson spoléhá na populární techniku nechronologického vyprávění. Díky tomu se struktura filmu podobá jeho názvu a "cibulový" scénář postupně odhaluje divákům jednu vrstvu příběhu za druhou v rámci vydatných retrospektivních sekvencí, kterými vyvstanou nové a zásadní skutečnosti, aby až v úplném závěru nadstandardní stopáže odhalil jádro celého případu a viníka.

Tedy alespoň teoreticky, protože hlavní postava identitu pachatele zná prakticky od začátku příběhu, jelikož zná povahu usvědčujícího předmětu (pochopitelně oproti divákovi) a jde jen o to, pachatele se zmíněným předmětem (po jeho znovuzískání) konfrontovat. Jakmile je povaha předmětu odhalena také divákovi, což se stane někdy v polovině filmu, je vcelku jasné, kdo je oním pachatelem všeho zlého. V tomto ohledu bohužel nemá Johnson připraveno další mystifikační eso v rukávu a usvědčeným viníkem se ukáže být skutečně daná postava, přitom by stačilo před diváky zatajit podstatu předmětu až do samotného finále (ve stylu motivem je informace ukrytá v obálce, ale není známo, o jakou informaci se přesně jedná). 

Naštěstí přímočarost vyprávění Johnson divákům vynahrazuje jinými vlastnostmi filmu. Několik pěkných kamerových jízd, slušný OST, nebo střihová skladba pomocí rozděleného obrazu pro souběžně probíhající děj dělá ze dvojky stejně stylovou podívanou, jako tomu bylo v případě jedničky. Navrch Johnson přidává opravdu vtipné momenty (epizoda Bautista vs dominantní matka v úvodu filmu je naprosto skvělá, stejně tak poučka o hrubé síle, která vždy vítězí, aplikovaná na doručený mystery box:-)) a nespočet popkulturních referencí na kdeco a kdekoho (jsem zvědavý, zda v ději zmínění Renner a Leto (nebo Glass pro OST:-)) nekývnou Johnsonovi na účast v připravované trojce:-)), které dosahuje takového množství, že jde ze strany diváka pomalu hádat, jakou narážku pronese libovolná z postav právě teď a jakou za dalších pět minut. Nově také divák nahlédne do (velice zajímavého) soukromí hlavní postavy a dokonce se seznámí s ostatními členy detektivovy domácnosti, plus se dočká rovněž povedeného obsazení a očekávatelného stejnojmenného songu od Beatles pod závěrečnými titulky. 

Casting novinky sice na papíře není zdaleka tak silný jako minule, ale to vůbec nevadí, protože v řadách hereckého osazenstva není nikdo, jehož výkon by zaostával, v některých případech právě naopak. Mezi takové případy rozhodně patří zejména Craig v titulní roli, který se v postavě svérázného detektiva s rozverným přízvukem vyloženě našel a je stejně skvělý jako v jedničce (obecně je moc dobře, že po bondovské fázi své kariéry zakotvil v jiné silné sérii). Rovněž Bautista tady ztvárnil další extra zábavnou postavu a je nutno uznat, že z největších hromotluků v Hollywoodu (Bautista, Johnson, Momoa) si už pár let vybírá s přehledem nejzajímavější role a po herecké stránce je dokáže bez větších problémů ustát. Norton zde předvádí další variaci na postavy, na které má patent prakticky od svého debutu v Primal Fear, tj. na první pohled okouzlující a přátelské a na ten druhý (a každý následující:-)) morálně pochybné, nebo vykonanými skutky rovnou zavrženíhodné figury. Zdejší účinkování Hudson jako mentálně poněkud jednodušší bývalé supermodelky, nově mentálně poněkud jednodušší podnikatelky:-), se taktéž náramně vydařilo a Johnson si pro ni připravil hned několik povedených "Dumb & Dumber" scén. Velkou pochvalu si bezesporu zaslouží i Monáe, která neměla ve filmu zrovna jednoduchou pozici (tím, že musela odehrát a vzájemně od sebe odlišit hned dvě, svou povahou i vzhledem rozdílné, postavy najednou), ale zvládla ji na výbornou a v neposlední řadě potěšila mnohonásobná cameo vystoupení (vedou nepochybně pánové Hawke a Grant). 

Úvod je malinko zdlouhavý, stopáž je možná až moc velkorysá a zkrátit film by zajisté šlo (i když ani originál nebyl nijak výrazněji časově úspornější), příběh není tak sofistikovaný jako minule (což byl ovšem tvůrčí záměr) a s počty pomrknutí na diváka v podobě všudypřítomných odkazů by se také mohlo trochu šetřit (třeba zakomponování pandemie do děje bylo takové zvláštní), ale podstatné je, že uspokojení ze sledování se v mém případě dostavilo a těším se na trojku, takže úkol byl ze strany tvůrců splněn. Těžko soudit, zda stál odkup celé značky Netflixu za to, statistikami sledovanosti se totiž ne vždy pochlubí, ovšem divákům určitě ano, jelikož dvojka je vynikající žánrovka, která nedělá jedničce žádnou ostudu a navnadí na nasmlouvané pokračování (přičemž předpokládám, že po trojce budou následovat další díly, protože životaschopnost série byla tímto filmem více než potvrzena). 


úterý 27. prosince 2022

Knock At The Cabin

Vypadá to vcelku nadějně, ale to u Shyamalana v trailerech vypadalo kdeco:-). Je fakt, že po propadáku After Earth čistě na BO čísla je každý jeho film víceméně hit (protože rozpočet škrtí dost často hodně pod 20m) a respekt za to, že to stále zkouší se zajímavými premisami (alespoň na papíře) a nevydal se cestou námezdního rutinéra (třeba u Marvelu), ale "mojo" ztratil už dávno (podobně jako třeba Smith) a svůj stín z období svých prvních třech filmů už nikdy nepřekročil (The Visit průměr, Split průměr, Glass meh, Old děs). Malá naděje je tady Bautista (Grinta jsem vůbec nepoznal:-)), který si umí sem tam vybírat slušné role ve slušných filmech, ale jinak - pokud to někdy uvidím, tak ok, pokud se k tomu nikdy nedostanu, tak taky ok.


Přečetl jsem synopsi knihy na wiki a už chápu, co na tom asi Shyamalana zaujalo. Protože to alespoň na papíře vypadá, jako by to napsal přímo on:-). Zajímavá premisa s dobře rozehranou výchozí situací, jeden silný moment, který možná někoho překvapí a zbytek wtf. Jenže takové to špatné wtf ve stylu "cože, takže to celé bylo o tomhle?", které dost lidí pravděpodobně akorát zklame/naštve. Vytáhnout nahoru to Shyamalan samozřejmě může, ale s ohledem na zdrojový materiál a jeho současnou formu si od filmu už neslibuju vůbec nic.


Já to psal už pod trailer potom, co jsem si přečetl synopsi knihy na wiki, že to na papíře vypadá, jako by to napsal přímo on v současné formě, tj. jedno velké wtf/meh. Jestli to svým částečným přepisem ještě víc odrovnal, tak to potěš koště:-). Podle imdb ratingu to zase tak špatné není, ale já se s mistrem rozešel někdy u The Village, což byl poslední film, který se mi od něj fakt líbil, takže očekávání mám nastavena na úplné minimum a třeba se po letech zase zadaří (spíše ne, ale tak co kdyby náhodou):-). 

neděle 25. prosince 2022

Home Alone 2: Lost In New York

Jestli někde platí pořekadlo o vstupování do stejné řeky, tak určitě tady. Jednička je kultovní klasika, ve které se povedlo úplně vše, od atmosféry, přes originální příběh po geniální casting, o "vynálezu" vlastního filmového terminus technicus, týkajícího se likvidace záporáků pomocí kutilských pastí, ani nemluvě, zatímco dvojka má pár opravdu "vypečených" scén (protože se v brutalitě přitlačilo na pilu), v té době stále ještě vynikajícího Culkina, neméně výbornou dvojku Pesci a Stern, samozřejmě jinou lokaci a jako bonus navíc Trumpa:-), jinak je to ale tak mechanický (zlí jazykové by řekli otrocký) rip-off originálu, že kdyby vznikl v dnešní době, tak by za to dostal neskutečnou bídu. Columbus a spol. tady jeli totálně na jistotu autopilota a veškerá jejich invence v podstatě skončila u toho zasazení děje do NYC.

Na začátku Kevin zase způsobí průser a rodina se na něj naštve, zase chce být sám, dojemný příběh chlapa s lopatou vystřídal dtto báby s holuby, pochopitelně ta samá dvojice neschopných idiotů (ok, beru, že byli u diváků populární, ale vážně by po předchozí zkušenosti opět skočili na lep desetiletému klukovi na ty samé triky?), minule byl dějištěm pastí barák, tak tady musí být taky (proč se jejich střet neodehrával v tom obchodě s hračkami, tam by byly tuny příležitostí předvést nové pasti), zase záchrana na poslední chvíli od chlapa s lopatou báby s holuby (a.k.a. jediný důvod existence té postavy v ději). Tehdy v první polovině 90s jsem to v dětském věku samozřejmě vůbec neřešil, protože  jsem byl rád, že zase vidím Culkina, jak dává Pescimu a Sternovi na prdel a nemám problém se na dvojku kdykoliv podívat i dnes a vcelku se pobavit, ale postupem let u mně růžové brýle tedy notně opadly. Dvojku mocně zachraňuje Culkin s Pescim a Sternem, jinak je o level horší, než geniální jednička.


Srovnával jsem jedničku s dvojkou. Dvojka dějově totálně kopíruje jedničku a nad rámec NYC nepřidává skoro nic navíc, ze skvělé atmosféry jedničky, která skloubila booby traps s klasickými family values vánočních filmů (dojemné momenty, morální poučení o důležitosti rodiny, dávání druhých šancí (Kevin, matka, Buzz, chlap s lopatou), atd.) ve dvojce zbyl jen akcent na co nejbrutálnější vyřízení dvojice zlodějů, jen tím skvělým castingem se dvojka dokáže vyrovnat jedničce.

Jinak ale stran původnosti látky - když se pomine situace, že více lidí může napadnout stejná myšlenka - jako všude platí, že není důležité, kdo s něčím přijde jako první, ale kdo to dokáže cílovému publiku prodat. Kolik lidí si dnes vzpomene na 36.15 code Père Noël a kolik lidí na Home Alone:-)? 

pátek 23. prosince 2022

Violent Night 7/10

Wirkola je extrémně šikovný tvůrce, který i s malým rozpočtem (a obvykle zajímavým nápadem) zvládne předvést parádní podívanou, což už několikrát v minulosti dokázal a v téhle hodně zábavné nízkorozpočtové variaci na první dva díly Die Hard, s malou příměsí Allenovského Santa Clause a praktické ukázky domácího kutilství z prvních dvou dílů Home Alone, to znovu všem divákům názorně dokazuje. Podobná vánoční klasika jako v případě dříve jmenovaných titulů Willise a Culkina se sice z filmu dost pravděpodobně nestane, ale tahle vtipná (značně černohumorná) a brutální jízda jednou rodinnou vánoční sešlostí se nemá vůbec za co stydět, protože své vlastní kvality rozhodně má.

Ve svém nejnovějším počinu Wirkola dovedně míchá svátečně výbušný koktejl tradičních propriet vánočních filmů (sváteční atmosféra, mírumilovná nálada, stromeček, ne/radostné rozbalování dárků, celá rodina zase pohromadě, přání pod stromeček, nepostradatelný dětský prvek, pohádková podstata postavy Santa Clause, atd.), podpořený i patřičně tematicky padnoucím OST a klasického akčního filmu se vším, co k tomu patří (suché hlášky, střelba, výbuchy, honičky, zajímaví záporáci, kterým lze do jisté míry fandit, plno krve a mrtvol, nejrůznější zábavně efektní způsoby likvidace záporáků, finální mano a mano souboj, atd.), aniž by se obě složky ve filmu rušily, naopak se výborně doplňují a jedna posiluje druhou.

Stran obsazení vévodí celému filmu samozřejmě Harbour, který je velký sympaťák, což potvrzuje všude, kde se objeví a zde tomu není jinak, Leguizamo tady má po letech opět pořádně výraznou roli a viditelně si ji užívá a Fletcher vystřihl skvělého psychopatického poskoka hlavního záporáka, jen na totálně plastikovou D'Angelo je docela smutný pohled, tak snad to byl záměr tvůrců s ohledem na požadované vyznění postavy a nikoliv reálný stav věcí.

Pravdou je, že mírou inspirace sérií Die Hard se film přibližuje nebezpečně blízko až termínu "vykrádačka", protože těch "vypůjčených" motivů je v příběhu opravdu spousta (ovšem přiznaně, jak ukazuje vtip s nejmenovaným vánočním dárkem, vytaženým ze Santova kouzelného pytle:-)) a to nejen na úrovni výchozí premisy "přepadení nějaké budovy s cílem uloupit velkou sumu peněz a s nepohodlným svědkem, který všem zkříží cestu, k tomu (v tomto případě tlusťochem v červených hadrech s velkým bílým fousem a pytlem dárků:-))" a zasazení děje do období svátků s bohatou sněhovou nadílkou. Tudíž se divák ve filmu, dříve nebo později, dočká komunikace s hlavním záporákem přes vysílačku, ledového rampouchu jako smrtící zbraně, prolamování elektronického zámku u sejfu, nástupu záchranného týmu na scénu, "šokujícího" odhalení o změně stran daného týmu, nebo honičky na sněžných skútrech.

Film po dějové stránce tak nemá diváka moc čím překvapit, protože nejrůznějších klišé je zde spousta (hlavní záporák trpící vánočním komplexem (přesně něco takového jsem předem očekával), napravování vztahu odloučených rodičů za dramatických okolností, morálně pokleslí ostatní členové rodiny, nebo přítel předem určený k likvidaci, protože nepatří do rodiny). Jednotlivé akční scény a jejich choreografie nejsou, bohužel, až tak propracované, jak by napovídala skutečnost, že jde o další produkci 87Eleven (na cokoliv z Wicka se tady nic nechytá a ani nějaký jasný hightlight, typu one-shot scény v Extraction, Atomic Blond nebo Nobodym, se nekoná). Rovněž je škoda, že na první pohled velice zajímavé minulosti hlavní postavy se nevěnuje v ději o trochu více času a totéž se týká samotného konceptu toho, jak se člověk stane Santa Clausem, o tom, že paní Columbová Clausová na zdejší večírek naneštěstí nakonec nedorazila, pak ani nemluvě (tak snad příště, protože potenciální dvojce bych se vůbec nebránil).

Nicméně pár pozitiv se přesto najde. Neudělat ze Santa Clause pohádkově nesmrtelnou postavu s nadlidskou silou, které se tak nemůže nic stát, ale člověka z masa a kostí, byl dobrý nápad. Hlavní postavě je dokonce ze strany tvůrců dopřán určitý charakterový oblouk ("otráven svou prací a nevděčností obdarovávaných dětí pozabíjením desítek bezejmenných záporáků a záchrannou jedné malé holky a její rodiny jako vítaným bonusem k tomu opět našel ve svém životě smysl a naději do budoucna":-)) a další plusové body směřují filmu za inovativní fatalitu ve finálním souboji Harboura s Leguizamem:-).

Především ale tady Wirkola úspěšně vzpomíná na své splatterové a slapstickové kořeny, protože naštěstí někdo ve studiu dostal rozum a padlo rozhodnutí, že jednak musí být podobná látka v eRku, což je něco, čeho se Wirkola ani náhodou nebojí a patřičně "šťavnatými" gore efekty se v ději zdaleka nešetří (když Harbour dostane do ruky kladivo (plus vánoční ozdoby, lízátka a brusle), tak to divákům stojí za to (záporákům už moc ne:-)) a jednak takovou historku nelze brát vůbec vážně, takže je ve filmu nespočet, vydařených, humorných momentů (dvojice imbecilních poskoků, která na vlastní kůži pozná, že zahrávat si s dítětem a věcmi běžné potřeby v jeho dosahu není žádná legrace (tedy pro ně), diskuze o pořadí na vlastní popravu, idiotský přítel lomeno borec na papíře lomeno v jistých částech Asie populární herec:-)).

Celkově jde o skvělou žánrovou záležitost, Wirkola minimálně od dvojky Dead Snow zatím ani jednou nezklamal a tudíž znovu musím konstatovat, že je skutečně už nejvyšší čas, aby mu někdo odklepl 200m rozpočet a dal volnou ruku a Wirkola se tak od podobných malých žánrovek plynule přesunul do první ligy (jako se tomu stalo v případě stejně vyprofilovaných Jacksona a Raimiho). Každopádně už teď se těším na jeho příští projekt, ať už to bude dvojka nebo něco úplně jiného.

čtvrtek 22. prosince 2022

The Fabelmans 8/10

Jaké to asi je pro budoucího profesionálního filmaře vyrůstat uprostřed 60s v početné středostavovské rodině, která jeho koníčku v podobě natáčení filmečků pokleslých žánrů se skupinkou svých přátel sice přeje, ale nespatřuje v něm žádnou perspektivu z pohledu budoucího povolání dané ratolesti a současně si během let prochází plíživou rodinnou krizí? Strýček Spielberg to moc dobře ví (aby ne, když to pochopitelně prožil na vlastní kůži:-)) a nebojí se to ukázat i divákům, protože díky jeho postavení v branži a úctyhodné filmografii, plné nespočtu komerčních i diváckých hitů, si může už docela dlouho dovolit natáčet prakticky co jej napadne:-).

Bylo jen otázkou času, kdy u Spielberga dojde konečně řada na podobnou látku, protože s myšlenkou promítnout do filmu své vlastní zážitky z dospívání si pohrával spoustu let a jde o jeho dlouho připravovaný a pravděpodobně nejosobnější projekt vůbec (ponecháme-li stranou oscarovku o seznamu páně Schindlera), což dokládá i ten fakt, že po opravdu dlouhé době se opět spolupodílel také na scénáři. Čas nadešel právě nyní a naštěstí to dlouhé čekání pro diváky stálo za to.

Film sice obsahuje Spielbergovy autobiografické prvky v množství větším, než malém:-) a to jak co do prvotního koketování s amatérským natáčením filmů a počátcích profesionální kariéry (byť této části Spielbergovy tvorby se dostane jen minimum prostoru v závěru filmu), tak nelehkých rodinných poměrů, ovlivněných častým stěhováním a vykreslení komplikovaných vztahů mezi jednotlivými členy rodiny, ale především se jedná o Spielbergovu upřímnou zpověď o jeho lásce k filmařině a zároveň o skvělou poctu filmu jako takovému a obecně všem lidem, pohybujícím se v oboru kinematografie. Hned úvodní scéna s návštěvou kina a následného pocitu okouzlení z dění na plátně skvěle demonstruje atmosféru celého filmu a náladu, kterou se Spielberg pokusil (bez debat úspěšně) přenést na diváka.

Vedle tradičních spolupracovníků (Kaminski, Kahn, případně nezmar Williams, pro něhož by mělo jít o předposlední OST (před pětkou Indyho), než se odebere do zaslouženého důchodu), kteří odvádějí tradičně skvělou práci, se tady Spielberg může opřít rovněž o silnou hereckou sestavu. Za pozornost rozhodně stojí rodiče Williams a Dano, Rogen v nezvykle vážné roli rodinného "přítele", Hirsch představující výstředního strýce (na podobné vedlejší postavy má téměř patent) a v neposlední řadě Lynch v zábavné roličce režisérského velikána Forda, přičemž ani LaBelle v hlavní roli není vůbec špatný.

Zejména jejich zásluhou se Spielbergovi daří v průběhu děje budovat jednak nemálo humorných okamžiků, jednak spoustu emocionálně hutných scén (promítání filmu z výletu matce, rozhovor se strýcem o potřebě si vybrat mezi filmem a rodinou, oznámení rodičů o rozvodu zaskočeným potomkům, vyznání lásky, následované okamžitým rozchodem:-), rozhovor matky se synem o touhách, kterých se nechtějí vzdát a hlavně praktická ukázka kouzla filmu, který svou optikou filtruje realitu do libovolného vyznění, dle záměru jeho autora, reprezentovanou zde promítáním filmu ze dne školního volna a následným vyhroceným rozhovorem s tyranským spolužákem, překvapeným svým kladně působícím účinkováním ve filmu) a na vysloveně filmařsky lahůdkové momenty (scéna s procházením natočeného materiálu z výletu a mimoděčné odhalení temného rodinného tajemství svou atmosférou a napětím připomene kultovní scénu zkoumání fotky a postupného nacházení dalších a dalších vrstev zjištěných informací v Blade Runnerovi) taktéž dojde s třešničkou na dortu v závěru filmu v podobě scény setkání s Fordem a předání rad o roli horizontu v zacílení kamery, což Spielberg následně hravým způsobem zhodnotí v úplně posledním záběru filmu:-).

Na můj vkus se ve velkorysé stopáži věnovalo dětství titulní postavy o trochu více času, než bylo potřeba na úkor pozdější části jejího života na střední škole a následného soužití s otcem, takže na její působení v TV už ve filmu, bohužel, v podstatě nedošlo (přičemž bych si dovedl představit neméně zábavný film jen o strastiplné kariéře dané postavy v televizi), ale jinak je tohle coming of age drama (skoro) podle skutečných událostí:-) další Spielbergův vynikající počin (který s ohledem na vybrané téma v pokladnách kin podle očekávání úplně vyhořel).

středa 21. prosince 2022

The Banshees Of Inisherin 8/10

Trio McDonagh, Farrell a Gleeson se po dlouhých letech, které uplynuly od McDonaghova (výborného) celovečerního debutu In Bruges, opět setkalo u dalšího projektu a naštěstí se dobrá věc znovu podařila, ačkoliv výsledkem, u této tragikomedie o rozpadu jednoho přátelství (které možná nikdy ani žádným přátelstvím nebylo:-)) a neschopnosti novou situaci akceptovat, je asi McDonaghův nejméně divácky přístupný, k tomu nejvíce pesimistický a současně dost možná také nejpřímočařejší film (alespoň takto na mne působil) v jeho dosavadní kariéře.

Všechny tradiční prvky McDonaghovy tvorby samozřejmě nechybějí ani zde. Na první pohled (ne)obyčejný příběh, skupinka svérázných postav, vypilované (a vypointované) dialogové výměny, skvělý casting jak hlavních, tak vedlejších postav, absurdní dílčí příběhové epizody, komplikované vztahy mezi postavami, vycházející z toho kolik je toho řečeno a kolik je toho, z nejrůznějších osobních důvodů, zamlčeno, pozvolné (když už ne rovnou pomalé) tempo, náhlé výskyty explicitního násilí, nebo hlubší myšlenky pod povrchem, to vše funguje i tentokrát na výbornou.

McDonagh ve své sociální sondě do prostého, ale nelehkého, života nemnoha obyvatel jednoho malého ostrova, na kterém se jakoby zastavil čas, rozehrává na pozadí osudu jednoho přátelství spousty motivů, od smysluplnosti vlastní existence, bilancování svého života a potřeby zanechat po sobě nějaký (hodnotný) odkaz, přes ztrátu dosavadních jistot stran sociálních vazeb, chorobný strach z osamělosti a neochotu se přizpůsobit nastalým změnám, až po tíhu partnerské/sourozenecké odpovědnosti, obtížnou snahu vymanit se z dosavadního stereotypu (odchodem z ostrova) a nenaplněné citové vzplanutí (s tragickým koncem).

Přes veškerou, všudypřítomnou, depresi a těžkou osudovost filmu ale dokáže McDonagh v průběhu děje diváka pobavit jak extrémně vtipnými dialogy, tak vyloženě komediálními scénkami (Farrellův opilecký monolog, případně vzkaz o úmrtí, totiž vážném zdravotním stavu:-), příbuzného na pevnině) a současně se nebojí přepnout téměř až na melancholicky spirituální notu a vystřídat to hned vzápětí naturalisticky vypjatým momentem. Silnou stránkou filmu je taktéž působivá kamera, nádherné lokace a dobová výprava, nicméně mohutnou pochvalu zaslouží především, bez výjimky parádní, obsazení s dovedně odpozorovaným "ostrovním" přízvukem:-) a to pochopitelně v čele s titulní dvojící, teď už bývalých, přátel. Farrell i Gleeson předvádějí doslova herecký koncert, ovšem ani Condon a Keoghan nijak zvlášť nezaostávají, zejména Condon je přímo vynikající.

Škoda jen, že příběhová linka je nad rámec výchozí premisy (možná i s ohledem na svou značnou jednoduchost) trochu předvídatelná a divák se v jejím průběhu nedočká prakticky žádných překvapení (v podstatě se stane přesně to, co divák předem očekává, nebo postavy samy předesílají, že se následně odehraje), tempo občas malinko zakolísá a samotný závěr postrádá o něco razantnější (emocionální) katarzi. Přesto jde v souhrnu opět o velice vydařený počin a pro McDonagha o další úspěšný zářez v řadě, plus ukázkový příklad, že i na malém prostoru lze v případě schopných tvůrců zahrát velké divadlo:-).

65

Design a styl jako v Returnalu, kombinace sci-fi a dinosaurů jako v A Sound of Thunder, cestování časem na naší planetu (imho) jako v Planet of the Apes (akorát opačným směrem), plus křik, útěky, lekačky a nepostradatelný dětský prvek jako v JP/JW. Driver v takovém projektu na první pohled působí jako miscast, ale ve SW byl nakonec to vůbec nejlepší, co se v Disneyho sequelech objevilo, tak možná tomu tady bude stejně:-). Jinak to ale vypadá na totální příběhovou vykrádačku kdečeho, a.k.a. další The Tomorrow War. Snad to dopadne alespoň jako slušná braková sci-fi spotřebka.


Pořád to vypadá jako typická direct to stream "víkendová" spotřebka, na kterou si týden po vydání už nikdo nevzpomene a ono to údajně stálo skoro sto mega:-).

Příběhově to je splácané z kdečeho, na tajemno se od začátku nehraje a dinosaury na Zemi vybalili hned, audiovizuál je průměr a digifest bude jistě kam se člověk podívá, takže zachránit to může asi jen Driver, eRko a nějaká wtf pointa, případně nečekaný plot twist typu Driver je v prehistorickém Matrixu a celé je to roleplaying A Sound of Thunder/JP/JW:-).

Moc si neumím představit variantu, že to v kinech (totálně) nevyhoří a za měsíc to na tom streamu stejně neskončí (aby se na to o týden později úplně zapomnělo).


"Dej mi jediný důvod, proč bych měl jít do kina na After Earth jako přes kopírák, jen The Smith Family vyměnili za Drivera a nějakou no name holku a vymyšlené příšery za dinosaury. Co se týče chození po lese sem a tam a dojemného sbližování tamtéž mi to jednou stačilo."

"Dám Ti jich rovnou šedesát pět.":-):-):-) 

Dotaz: Je ve filmu nějak vysvětleno, proč Driver vypadá a chová se jako moderní člověk, když je to mimozemšťan a lidský druh na Zemi má ještě pár desítek miliónů let k dobru, než vůbec vznikne? Nebo bych chtěl po takovém filmu příliš moc:-)?

úterý 20. prosince 2022

Apocalypse Now (Final Cut)

Vedle trilogie Godfather další masterpiece od Coppoly a imho nejlepší film o válce ve Vietnamu (pánové Kubrick, Stone, Cimino, De Palma a ještě jednou Stone prominou, ale Coppolovo proslulé prohlášení, že tenhle film nebyl/není o Vietnamu, tenhle film byl/je Vietnam platí na sto procent, což sice mínil především s ohledem na problematické natáčení (po zhlédnutí dokumentu Hearts of Darkness: A Filmmaker's Apocalypse musí nepochybně každý souhlasit:-)), ale na film jako takový a náladu, kterou se povedlo Coppolovi přenést na diváky, neméně tak) má stran nejrůznějších sestřihů podobně pohnutý osud jako třeba Scottův Blade Runner. Vedle tradičního kino sestřihu existuje workprint verze promítaná na festivalu v Cannes, neoficiální pětihodinová bootleg verze pokoutně distribuovaná na videu a známá redux verze, do které Coppola doplnil materiál, kterého se pro kino verzi dobrovolně vzdal, protože jej tehdy pro běžné publikum považoval za příliš nedivácký. To ovšem Coppolovi zjevně nestačilo:-) a po téměř dvou dekádách od posledního vydání filmu (redux) před pár lety do kin uvedl tzv. finální sestřih* s komentářem, že v redux verzi se toho ukázalo možná až příliš.

A je pravda, že finální sestřih je z pohledu stopáže něco mezi kino a redux verzí filmu, tudíž takový "zlatý střed". Co do celkového vyznění a kvality filmu všechny přednosti samozřejmě přetrvávají a symbolická cesta časem proti proudu řeky, plná chaosu, šílenství, smrti, nesmyslného násilí, otupělosti, bezohlednosti vůči civilnímu obyvatelstvu, vojenské mašinérie, založené výhradně na bodycount faktoru, drogového opojení/vysvobození, všudypřítomné krutosti a existenciálních otázek o smysluplnosti konfliktu i vlastního bytí, zda účel světí prostředky a jak moc může člověk ve svém konání zajít daleko, aby se ještě stále mohl nazývat člověkem, je svou atmosférou nadále neskutečně působivá a vtahující jako v předchozích verzích filmu. Podstatné zásahy se ve finálním sestřihu (oproti redux verzi) týkají třech vcelku dlouhých sekvencí a to dostaveníčka s Playboy zajíčky a Kurtzova předčítání článků Willardovi, následovaného jeho propuštěním ze zajetí, které obě Coppola z filmu odstranil a pro mnohé diváky nepopulární zastávky u rodiny francouzských kolonistů, která byla o pár minut zkrácena, zbytek je pak na úrovni nedůležitých změn délky jednotlivých záběrů.

Zatímco Coppolovo rozhodnutí zredukovat ve filmu prostor "francouzské epizodě" kvituji s povděkem, protože už v redux verzi mi přišla jako něco navíc, co do filmu a jeho tempa, plus logiky jednání postav, tak úplně nezapadá, v případě obou zmíněných sekvencí mi jejich absence v ději trochu chybí. Scéna s Playboy zajíčky skvěle ukazovala další z absurdit války a postavení žen v ní (možná se musela klidit z důvodů současných #metoo asociací?), scéna s Kurtzem a Willardem pro změnu jednak naznačovala, že je Kurtz sice šílený, ale neztrácí všeobecný rozhled, ale především vysvětlovala, jak se zajatý Willard ocitl na svobodě (což ve finálním sestřihu způsobuje zbytečnou příběhovou nekonzistenci). Celkově jde o další zajímavou zkušenost s mým oblíbeným filmem, ale redux verze nadále zůstává mou preferovanou variantou:-).    

*Uvidíme, zda Coppola dodrží dosavadní postup a za pár let představí ultimate cut (tak jako Stone u Alexandera po kino, prodloužené a finální verzi):-).


Pecka, těším se. Za ty roky si člověk zvykl na Redux a těch zhruba 20 minut mi bude chybět (zvláště Playboy bunnies v Hueyi:-)), ale Final Cut jsem ještě neviděl, takže kino je ideální řešení, jak to napravit.

Stone u Alexandra po Final Cutu vyrukoval s Ultimate Cutem, tak uvidíme, jak se k tomu za pár let postaví Coppola. Zatím jej "kopíruje" docela věrně (kinoverze, následně Director´s/Extended Cut, následně Final Cut):-). 

pondělí 19. prosince 2022

The Godfather Coda: The Death Of Michael Corleone

Coppola se pomalu, ale jistě stává podobným expertem na opakované předělávky svých filmů jako Lucas u SW, nebo Stone u Alexandera:-). Trojka v novém (respektive jakémkoliv) sestřihu je samozřejmě stále na plný počet (i když ve srovnání se stejně starými Goodfellas působí finále trilogie poněkud "zpátečnicky"), jsem asi jedním z mála, komu ve filmu nevadí herecký výkon Coppola, za který dostává snad dodnes pořádnou čočku:-) (i když původně zamýšlena Ryder by byla vyloženě super) a dle samotného Coppoly jde o jeho a Puzovu preferovanou "definitivní" verzi, plus jako velký fanoušek režisérských/prodloužených sestřihů prakticky u čehokoliv každou další verzi u nějakého prvotřídního filmu uvítám (aneb ideální příležitost, proč se na daný film znovu podívat, přestože jej znám od začátku do konce), ale zrovna v tomhle případě vlastně fakt netuším, co bylo Coppolovým záměrem a proč to celé vůbec vzniklo:-).

Trojka v původní verzi hodně těžila z nostalgie, vzpomínání a bilancování postav, plus vracejících se motivů z předchozích dvou filmů (smrt Freda a Apollonie), což jednak fungovalo skvěle z pohledu zúčtování osudu s Corleonem, kterého konečně dohnaly jeho hříchy a jednak trojku pěkně provazovalo s jedničkou a dvojkou ve stylu "kruh se uzavřel", čímž se přetavily všechny tři filmy v ukázkově ucelenou trilogii. Hodně z uvedených prvků v novém sestřihu Coppola potlačuje (a já netuším proč:-)), navíc kromě přepracovaného úvodu a závěru je většina změn na úrovni nepodstatného zkrácení některých záběrů, nebo přehození pořadí jednotlivých scén, případně jejich úplného vypuštění (což je škoda). 

Příkladem budiž epilog, ve kterém Coppola odstranil scény, ve kterých Corleone (podle všeho) v křesle fyzicky umírá (což v původní verzi krásně zrcadlilo obdobnou scénu se smrtí Branda v jedničce), přestože filmu dodal nový podtitul, který přesně toto zdůrazňuje. Pravda, psychicky Corleone "umírá" na schodech po smrti své dcery, což funguje stejně dobře v obou verzích filmu, ale imho bylo silnou stránkou původní verze právě to, že postava zemře jak po psychické stránce, tak následně i fyzické - mučený výčitkami, opuštěn všemi a čekajícím na "vysvobození" milosrdnou smrtí. A podobných, za mně trochu zvláštních, rozhodnutí je ve filmu několik. Jsem rád, že jsem to konečně viděl, ale tak jako mám nejrůznější alternativní verze filmů ve velké oblibě a zpravidla následně už preferuji ke sledování výhradně je, tak tady rozhodně zůstanu u původní verze:-).  

neděle 18. prosince 2022

Minority Report

Pamatuji si, že tehdy při oznámení to pro mě byl vyloženě svátek. Dvojka Spielberg a Cruise konečně spolu a fakt, že se k tomu sešli právě při adaptaci Dicka byl splněný sen. Shodou okolností jen pár měsíců před tím dorazil do kin mizerný Impostor, pár let před tím tady byli snad ještě horší Screamers, takže už byl nejvyšší čas, aby někdo po Scottovi s Blade Runnerem a Verhoevenovi s Total Recallem znovu pozvedl pochodeň a natočil parádní Dickovu adaptaci. Před premiérou mé nadšení ještě stouplo, když jsem se v rámci promo materiálů dozvěděl, že Spielberg pro film dokonce zorganizoval think tank expertů pro brainstorming toho, jak by mohla realisticky vypadat budoucnost za 50 let, což mi jednak přišlo jako skvělý nápad a jednak to bylo tehdy vůbec poprvé, co jsem o něčem takovém pro potřeby filmu slyšel. Takže "sázky" byly v mém případě fakt vysoko:-).

A naštěstí v kině mně následně oba pánové se svou "přemýšlivou sci-fi detektivkou" ani trochu nezklamali, právě naopak. Nejenže divákům doručili perfektní blockbuster se vším, co k tomu patří (sympatická hlavní postava, napínavý a řádně spletitý příběh, parádní tempo, originální scény (kontrola policejních pavouků u slepého Cruise při rehabu je bomba doteď:-)), špičková akce, výborný casting a jako třešnička na dortu geniální rolička Stormarea:-)), ale navíc jej doplnili o přesah, typický pro Dickova díla (v tomto případě svobodná vůle vs determinismus), což u vysokorozpočtových popcornovek není pravidlem dnes a nebylo ani tehdy. Zkrátka nestárnoucí klasika nejen ve sci-fi žánru.

Jo a právě díky tomuhle filmu jsem za dalších pár měsíců objevil, dnes už trochu zapomenutý, klenot Tigerland, který zrovna vycházel na video, protože jsem Farrella znal odsud a svým hereckým projevem mi tady padl do oka:-). Jinak bych film téměř jistě úplně minul a narazil na něj až kdoví kdy (pokud vůbec).   

Avatar: The Way Of Water 9/10

Přísloví o vstupování podruhé do stejné řeky tady nemá moc smysl uvádět, protože Cameron to dělá opakovaně a pokaždé s úspěchem, tj. v jeho případě jde v podstatě o pravidlo a nikoliv výjimku. Překvapení se tudíž nekoná (kdy se u něj v negativním slova smyslu, vyjma debutu, vůbec konalo:-)?) a to nekonečné čekání na pokračování předlouhých 13 let stálo za to, protože Cameron zase a znova po technologické (počkat, vlastně po jakékoliv:-)) stránce věci ukazuje veškeré konkurenci - jak dosavadní, tak lze očekávat i blízké budoucí - záda a diváka si s velkým přehledem po celý čas filmu vodí přesně tak, jak v té které části příběhu právě potřebuje. Další revoluce v oboru, jako se tomu stalo u jedničky a některých předchozích filmů, tentokrát sice není na pořadu dne, ale dvojky (ať už navazující na vlastní, nebo na cizí jedničky) Cameron umí na poli scénářů i režie jako málokdo a zde to v precizně evolučním stylu opět dokazuje. Je to škoda? Rozhodně ano. Je to potřeba? Vlastně moc ne. Je to zklamání? Ani náhodou.

Předně jde o přímé pokračování, takže se nelze příliš divit tomu, že Cameron nevynalézá znovu kolo a spousty motivů, témat a příběhových prvků se v průběhu děje recykluje z originálu. Vtipné na tom třeba je, že Lang zde podstupuje podobnou indoktrinační cestu jako Worthington v původním filmu a do jisté míry tak Quaritch přebírá roli divákova průvodce fikčním světem, tak jako tomu bylo s JakeSullymu v jedničce. Antikoloniální a eko agitka samozřejmě nechybí ani tentokrát, jen kritiku kácení a/nebo pálení pralesů vystřídala kritika lovu, respektive vybíjení, mořských savců, přičemž na obecnější úrovni poukazování na kapitalistické vykořisťování původních obyvatel a drancování přírodních zdrojů je v této frančíze zakotveno v samotných základech, tudíž je přítomno i ve dvojce. Výtky na přílišnou podobnost vyprávění s jinými klasickými díly podžánru "cizinec, nebo rovnou nepřítel, se ocitne mezi domorodci, postupně se začleňuje do jejich kultury a nakonec se stává jedním z nich" v případě pokračování vcelku logicky padají, děj si ve dvojce jde svou vlastní cestou a možná pro leckoho trochu překvapivou, protože příběh tady má mnohem komornější měřítko než v jedničce, přestože celkovým provedením si film zachovává patřičnou epiku.

Příběh tak není rozmáchlým navazováním na původní dějovou linku ve stylu větší, rychlejší (tedy kromě HFR:-)), hlasitější, početnější, bombastičtější, atd., ale v podstatě jen taková drobná (tříhodinová:-)) epizodka, která fikční svět frančízy nijak zásadně neposune vpřed směrem k očekávané celoplanetární celoměsíční konfrontaci všech obyvatel z řad Na'vi s RDA a definitivní porážce/vyhnání kolonizátorů z Pandory, což bude jistě středobodem následujících pokračování.

Stran rozestavění šachových figurek v podobě postav a událostí se ve dvojce začíná prakticky nanovo a tak jako v jedničce šlo především o worldbuilding a story setup pro celou ságu (jelikož Cameron už v době přípravných prací na jedničce počítal s tím, že budou následovat další díly), tak to kupodivu platí do značné míry i pro dvojku. Příběhovým prvkům, okolo kterých by se v jiných filmech točil úplně celý děj (výstavba a existence Bridgehead City, změna strategie RDA a nový dlouhodobý cíl přeměnit Pandoru terraformací v plnohodnotného nástupce Země jako domovské planety lidstva, rybářský průmysl, propojení Weaver s Eywou a její schopnosti, atd.), je tady věnováno doslova pár okamžiků a jsou zmíněny jen tak mimochodem, ovšem již nyní je jasné, že v nadcházejících pokračováních značně nabydou na významu. Podobné střípky rozprostřené v ději napomáhají nejen komplexitě a hloubce daného světa, ve kterém se hlavní postavy nacházejí, ale taktéž divákovu pocitu, že za pomyslnou oponou filmu, který právě sleduje, je ukryt skutečně funkční fikční svět (přestože pochopitelně není).

Samotná příběhová linka je paradoxně ještě jednodušší a přímočařejší než minule a jak Cameron předem avizoval, ústředním bodem celého filmu je téma rodiny. To ovšem neznamená, že by Cameron stran děje nezvládl dodat svůj obvyklý (nad)standard. Většina přítomných postav se dočká ukázkového charakterového oblouku, seznamování hlavních postav (a tím i diváka) s novým, dosud neznámým, vodním prostředím funguje na výbornou (stejně jako minule v pralese), nově představené postavy (jak v rámci rodiny, tak vodní komunity a lidských kolonizátorů) jsou většinou alespoň něčím zajímavé, když už ne výborné a žádná z nich neslouží jen jako zbytečná stafáž, charaktery postav představují sice nadále archetypy, ale dostávají zde o něco větší hloubku (včetně některých záporáků) a události v závěru dvojky rozehrávají pro jednotlivé postavy i celý fikční svět docela slibnou partii do budoucna.

Přestože je primárně důraz kladen na rodinu a vztahy mezi jejími jednotlivými členy (strasti a radosti mateřství a především otcovství included:-)), Cameron současně zvládá rozehrát několik dalších, neméně zajímavých, vedlejších linek (aby ne, s ohledem na masivní stopáž filmu:-)), ať už jde o přistěhovalectví/uprchlictví, hledání vlastní identity, generační rozdíly, ostrakizaci v rámci komunity z důvodu tělesné odlišnosti, nebo balancování mezi ochranou svých blízkých a potřebou postavit se vůči zlu na odpor a v rámci příběhu se dokonce nebojí ani zábavně odkazovat na klasické umění typu Shakespeareovské scény Langa s vlastní lebkou v ruce, nebo po vzoru Michelangela lyrický záběr na synchronizované plavání Na'vi a zástupce mořské fauny, vzájemně spojených letmým dotykem ruky a ploutve.   

I na povinné blockbusterové atrakce samozřejmě v průběhu děje dojde. Nechybějí působivé momenty (přílet lodí RDA k Pandoře a vylodění jednotek na povrchu, Langovo ohledání "místa činu" svého skonu v jedničce), nechybějí dojemné momenty (většina scén s Weaver, navazování přátelství s vyhnancem z řad mořských savců, skon potomka a jeho pohřeb), nechybějí strhující momenty (útok na zásobovací konvoj, "rande" po letech Worthingtona, Saldany a Langa, honička s mořským predátorem, celé akční finále a závěrečná mano a mano konfrontace Worthingtona s Langem), nechybějí vtipné momenty (zvýšená tepovka v nevhodnou chvíli, Worthingtonův zrychlený výcvik jízdy/plavby, slovní přestřelky Langa s Championem) a pochopitelně nechybějí ani eye candy momenty (nad rámec toho, že money shot je v podstatě celý film od začátku do konce:-)).

Cameron je věrný osvědčené tříaktové dějové struktuře, přičemž v prostřední části, která je regulérním NatGeo dokumentem o podmořské mimozemské fauně a flóře a současně vztahovkou jak v rámci rodiny, tak nové komunity, ve které se hlavní postavy ocitly, se děj prakticky zastaví a divák dlouhé minuty sleduje "jen" scény o tom, jak to chodí u domorodců žijících nikoliv hluboko v pralese, ale blízko vody a pod hladinou. V každém jiném filmu by většina publika volala po urychleném nástupu čehokoliv dramatického a nejlépe akčního ve snaze zahnat nastupující nudu, zatímco tady si divák užívá každou další úchvatnou scénu s pocitem dojetí a/nebo úžasu a současně s vědomím, že dramatické a samozřejmě akční pasáže budou následovat, ale nyní je ještě čas se pěkně kochat všemožnými zástupci zdejšího ekosystému:-).

Technofetišista/environmentalista Cameron ale ani tentokrát nezapomněl na hračičky v publiku a divák se opět dočká jak spousty nové techniky, zařízení a vybavení, které jednak vypadá skvěle a jednak působí, že kdyby něco z toho, na základě blueprintů návrhářského týmu (snad je Cameron dříve nebo později publikuje:-)), někdo skutečně postavil, bez problémů by to fungovalo přesně tak, jako se to prezentuje ve filmu, tak opět spousty nových druhů zvířat a rostlin, pro které platí totéž co pro techniku a to vše v souvislosti s dějištěm příběhu především z námořní/podmořské oblasti. 

Jak je u perfekcionisty Camerona zvykem v průběhu celé jeho kariéry, technická preciznost a celková řemeslná "vyleštěnost" v každém myslitelném a možná i nemyslitelném:-) ohledu vyloženě sálá z každého záběru a sekvence. Celková audiovizuální kvalita filmu, způsob práce s 3D efektem tak, aby sloužil příběhu pro větší diváckou imerzi a nikoliv jen pro efekt (prvoplánové scény s libovolnými předměty "vyskakujícími" z plátna se zde prakticky nekonají) a kvalitativní úroveň všudypřítomných triků je i ve dvojce daleko před všemi svými soupeři na poli vysokorozpočtových blockbusterů, což vlastně ani není moc k údivu vzhledem k faktu, že už letošní re-release jedničky názorně ukázal, že konkurence nebyla schopna po řemeslné stránce doteď dorovnat 13 let starý (byť pro obnovenou premiéru vylepšený) originál, tak jak by se jí to asi tak mohlo podařit s aktuálním pokračováním:-)?

Natáčení pod skutečnou vodou s dlouhými minutami, během kterých museli herci zadržet dech, v kombinaci s technikou performance capture znovu nese své ovoce a digitální modré postavičky na plátně i na podruhé doslova ožívají, přičemž lze zase pro jednou hovořit o regulérním hereckém výkonu, při kterém dokáže divák zaznamenat každou, byť nepatrnou, emoci ve tváři dané postavy a vytušit tak její momentální emocionální a myšlenkové rozpoložení. Z pohledu technické realizace je interakce lidských a digitálních postav v digitálním prostředí opět naprosto dokonalá. Po herecké stránce staří známí z minula, tj. Worthington, Saldana, Weaver a Lang (který si svým parádním záporákem i na podruhé tak trochu krade celý film pro sebe), předvádí i v pokračování výborné výkony a totéž lze soudit o nově příchozích v čele s Winslet, Curtisem nebo třeba Championem (něco mi říká, že jeho postava bude v dalších dílech hodně podstatná).

Nicméně pár drobných nedostatků se ve filmu přece jen najde. Je třeba lehce s podivem, že celá myšlenka, na které stála motivace RDA kolonizovat Pandoru a totiž vzácný prvek, Cameronem vtipně pojmenovaný jako Unobtanium, je tady kompletně uklizena z cesty a nahrazena úplně jiným, ovšem stejně neuvěřitelně výnosným MacGuffinem, který se ale nikdo už ani neobtěžoval konkrétně pojmenovat. Také je trochu škoda, že oproti minulému filmu není v řadách lidských kolonizátorů žádná morálně alespoň trochu nejednoznačná postava (natož z pohledu vykonaných skutků) a totéž se týká i domorodců, což sice platilo i pro jedničku, ale jistá nečernobílost nejen lidských postav by dvojce určitě prospěla.

Další výtka směřuje na obvyklou scénáristickou berličku související s mnohočlennou rodinou, což je prvek, který se dost často ve storytellingu využívá pro to, aby některý z jejích členů tragicky/násilně zahynul (a vytvořil tak motivaci pro zbylé postavy porazit padouchy, případně uzavřít spojenectví, nebo se pomstít), aniž by ovšem silné téma rodiny ztratilo na významu, protože zbývá mnoho dalších postav, které danou rodinu nadále tvoří. Postavy v trilogii The Godfather nebo v sérii Game of Thrones by mohly vyprávět:-). Takže jsem hned zpočátku filmu očekával, že někdo z potomků se závěrečných titulků rozhodně nedožije a jeho existence ve vyprávění bude "obětována" pro vyšší příběhové dobro. A k mému zklamání jsem se také dočkal.

Horner se bohužel produkce filmu již nedožil a tak musel zaskočit náhradník Franglen. Ten se, asi naštěstí, nepouští do žádných větších akcí, protože vyjma značného citování známých Hornerových hudebních motivů z jedničky je zbytek jeho OST obyčejná výplň, téměř na úrovni nějakého temp tracku, na kterou divák zapomene po skončení závěrečných titulků. Kdoví jak by to dopadlo, kdyby ze strany Camerona padlo rozhodnutí, že hudba ve dvojce bude stát čistě na práci Franglena a Hornerovy motivy by se ve filmu vůbec neobjevily. Naštěstí se to nestalo a Horner tak mnohé zachraňuje.

Na konto velkorysé stopáže je potřeba podotknout, že zvláště prostřední "dokumentární" část, ve které znatelně zvolní tempo, by zajisté šlo významně zkrátit, aniž by logika a návaznost příběhu nějak výrazněji utrpěly, ale tak jako u všech podobných epických látek nejde jen o striktní vyprávění faktů kdo, co, jak a proč, ale taktéž o navození patřičné atmosféry, divákovu emoční angažovanost a v případě této frančízy i předání určitého poselství publiku, což uvedené scény plní skvěle. Ale pravda, o něco úspornější stopáž by tempu filmu možná prospěla. Jsem v tomto ohledu zvědav, zda s vydáním dvojky na domácí video nosiče přichystá Cameron, tak jako u mnoha svých předchozích filmů a jedničku v tomto nevyjímaje, prodlouženou/režisérskou verzi, protože si nedovedu moc představit, kam dál by případně ještě chtěl zajít:-).

Celkově jde ale o naprosto špičkový zážitek, který je svou kvalitou nepodobný ničemu, co se v kinech objevilo … už ani nevím za jak dlouho. Zkrátka v Hollywoodu jsou v posledních několika dekádách top class tvůrci, šikovní řemeslníci, průměrní rutinéři, notoričtí packalové … a pak jeden, údajně tvrdohlavý, inovativní vizionář z Kanady, který jednoduše hraje úplně jinou ligu jiný sport. Nezbývá, než se těšit na již natočenou trojku a vyhlížet natáčení čtyřky s pětkou a do té doby si klást otázku, jak je to vlastně možné, že se historie stále opakuje a Železný Jim to zase a znova dokázal:-).   

P.S. Viděno v IMAXu a tudíž ve 3D se standardní snímkovou frekvencí, dopad variabilního HFR na divácký zážitek tak prozatím nemohu posoudit.

P.P.S. Respekt a díky všem těm několika málo neohroženým odvážlivcům, kteří dočetli výše uvedený elaborát až sem:-).

 

sobota 17. prosince 2022

Barbie

Jediný rozumný způsob jak natočit film o panence pro holky pod 10 s herečkou v hlavní roli nad 30 (což dává dokonalý smysl:-)), je udělat si z celého tématu od začátku do konce jednu velkou prdel, což tohle tady teasuje dokonale, byť s filmem jako takovým to nebude mít společného vůbec nic. Nápad na přilákání pozornosti dobrý, uvidí se, zda si nějaké vydařené humory schovali tvůrci i do samotného filmu.

P.S. Song od Aqua není a téměř jistě ani nebude. Mattel jej nenávidí a dokonce se kvůli němu soudil. Jo, je to sakra škoda:-).


Tak udělat z toho něco ve stylu Toy Story nebo Truman Show je asi nejlepší způsob, jak se vypořádat s faktem, že "dělám live action film o hračce pro pre-teen děti s 30letou herečkou v hlavní roli". Každá (byť sebemenší) ambice to vytáhnout někam výš se počítá a zrovna u téhle "jednodušší" látky pak o to více:-).

Co se týká Barbie Girl, tak bych se naopak dost divil, kdyby se do filmu dostala, vzhledem k tomu, že se Mattel tenkrát soudil s labelem MCA z důvodu sexuální objektifikace a dotáhl to až k nejvyššímu soudu:-). Kdo tehdy mohl v Mattelu tušit, že o 20 let později budou produkovat film a do hlavní role obsadí sex symbol Robbie:-).


Růžový svět (doslova:-)), ve kterém se úplně všichni jmenují Barbie nebo Ken. A že prý dystopie v Demolition Manovi bylo učiněné "sluníčkové" peklo:-). Minulý teaser měl nápad, tohle je už taková "lákající" klasika (škoda, že nezparodovali nějakou další kultovku), ale pořád skvělý a zajímá mě, jak to nakonec dopadne. Zda to bude fakt over the top parodie s prvky satiry, nebo to bude taková ta fairytale klasika typu fantaskní postava objevuje nefantaskní svět. Ferrell ve filmu hraje CEO hračkářské firmy. Kdyby měli koule na to, aby to byl přímo Mattel a film byl vlastně fake origin panenky ve skutečném světě, tak by to bylo epic:-).


Tohle už vypadá malinko bezzubě, respektive jako standardní studiová práce, která se tváří sofistikovaněji, než ve skutečnosti je ("sice se tady a támhle jakože odvážeme, ale všeho s mírou, přece bychom nechtěli, aby se nám to tady nějak zvrhlo, že jo"), ale neškodná žánrová jednohubka, která cení zuby, ale nekouše, by z toho pořád být mohla a kromě toho i slušný hit (staly se už divnější věci).

Jen teda moc nechápu ten bait na Barbie Girl v rámci proma na OST, které je přilepené na konec traileru. Nějak se mi nechce věřit, že pokud se Mattel s MCA nějak dohodli a Mattel song může použít, nedal by jej do trailerů (do některých scén by seděl jak prdel na hrnec). Pokud to má být jen lákání na OST, tak je to na facku.

středa 14. prosince 2022

Scream VI

Počkat, tak pětku pojmenovali jen jako Scream a šestka půjde do kin jako Scream 6? Hmm, to dává smysl:-). Škoda prořídlého původního castingu (což byl jeden z hlavních pilířů celé série), ale jako letitý fanoušek se na další díl přesto těším. Pětka se povedla, Ortega byla fajn už minule, s Wednesday, kde vyloženě zazářila, se dostala do povědomí násobně více lidí a může k šestce přitáhnout další publikum, plus k tomu nově na palubu nastupuje Weaving, která se do podobných žánrovek hodí vyloženě ukázkově.

Jinak ale po těch dekádách a hromadě mrtvol, které vykosili zabijáci v jedněch a těch samých hadrech by člověk skoro čekal, že ten kostým budou prodávat už jen na občanku s doložením výsledků psychotestů:-).


Yippee-ki-yay Ghostface fanboys, jako fanoušek série musím konstatovat, že to vypadá skvěle:-). Jakmile se objeví stará známá maska za doprovodu starého dobrého hlasu od Jacksona, tak na tváři okamžitě nabíhá spokojený úsměv.

Campbell jako jeden z maskotů celé série sice trochu chybí, ale jinak se zdá, že se pokračuje v duchu povedené pětky. K tomu dream team casting (Ortega a hlavně Weaving mňam:-)), neokoukané prostředí velkoměsta, kde je spousta příležitostí ukázat v sérii něco nového a možná malinký upgrade celého konceptu, viz vražedná "síň slávy".

Kdyby se konečně tvůrci odchýlili od provařené dvojice zabijáků a ještě k tomu v kombinaci muž/žena a zabijáků bylo nezávisle na sobě třeba pět - taková variace na hru "kdo zabije hlavní postavu, ten vyhraje", tak by to bylo přímo super.

Jen doufám, že se nebude příliš retconovat a "šokující" killer identity twist na konci nebude o tom, kdo je zase čí (nevlastní) příbuzný, protože ve trojce to vůbec nefungovalo. Každopádně každý díl viděn v kině a tenhle nebude výjimkou:-).


Kruger za Williamsona (jsem zvědavý na jeho novinku Sick) nebyla šťastná volba, no. Od Scream 3 ho fakt nemám rád a bál jsem se ho i loni u Mavericka:-).

Jako já chápu, že celá trojka je postavena okolo toho tématu vracení se zpět na začátek, kruh se uzavřel, atd. a nějak to s jedničkou propojit museli, ale jednak jak píšeš nemá Sidney s Romanem ve filmu prakticky žádný vztah (myšleno mezi postavami) - na rozdíl od jedničky a dvojky (s Loomis sice moc ne, ale s Mickeym jo) - a jednak tyhle puppet master vysvětlovačky mají všechny do jedné ten samý problém, ať už jde o Scream 3, Spectre nebo E IX ve SW - nějak smysluplně vysvětlit, proč se celou dobu držel záporák v pozadí a proč najednou vystoupil ze stínu a rozhodl se vzít věci do vlastních rukou.

Přitom tehdy úplně stačilo, kdyby se ukázalo, že Billy a Stu o tom, že matku Sidney zabili prostě kecali, aby ji zranili/zamachrovali před ní a byl to ve skutečnosti zhrzený Roman, přičemž ten kill fest, který ve trojce rozpoutá (tím, že z něj nelogicky udělali jediného vraha ve filmu má nejvyšší bodycount ze všech zabijáků v sérii:-)), by zdůvodnili tak, že někdo po letech náhodou přišel na to, že matku Sidney zabil on a ten někdo to chtěl Sidney prozradit, bla bla bla, prostě nějaký rozumný důvod, proč její postavu z exilu vytáhnout do Hollywoodu a bylo by to úplně ok včetně toho, proč v jedničce a dvojce Roman na Sidney kašle, zatímco ve trojce jí najednou chce zabít.

Jestli v šestce přijdou s něčím podobným stran Gale (ta hláška Ghostface na konci traileru to trochu naznačuje), tak doufám, že logicky vysvětlí, proč se najednou po 25 letech někdo zaměřil právě na ni a co ten dotyčný jako dělal doteď:-).


No právě, zrovna loni jsem si při příležitosti pětky dával po letech repete celé série najednou a pokud se pamatuju, tak tam Roman říká Sidney něco o tom, že práskl Billymu poměr její matky s jeho otcem, aby ji Billy následně zabil (do čehož pak zatáhl ještě Stua), což prostě znělo jako vycucané z prstu (asi proto, že - jak je u podobných retconů zvykem - taky bylo:-)). Jednak nemohl vůbec tušit, jak Billy zareaguje (taky to mohlo dopadnout tak, že Billy zabije svého tátu a that’s it:-)), jednak provést to sám a hodit to na Cottona bylo rozhodně jistější /jednodušší, než doufat, že to provede Billy/kdokoliv jiný, koho se dotýkaly aféry matky Sidney a ten to hodí na Cottona, ale především, kdyby se ve trojce ukázalo, že to byl ve skutečnosti Roman, dávalo by pak smysl, proč Sidney v jedničce i ve dvojce ignoruje (protože mu šlo jen o matku, zatímco ve trojce by se vymyslel nějaký důvod, proč se to změnilo) a dodalo by to vztahu mezi nimi mnohem větší dynamiku a Sidney silnější motivaci to s ním skoncovat.

Každopádně sice si do trojky sem tam rýpnu, ale vlastně ji mám rád a souhlasím, že v rámci slasherů obecně si nestojí zase tak špatně. Na jedničku s dvojkou se sice nechytá a to zklamání v kině, když byl člověk natěšen kvůli předchozím dvěma filmům, si pamatuju dodnes (kdyby alespoň ten Williamsonův debut, kvůli kterému se vykašlal na trojku, stál za to), ale postupem času se u mně dostavil "efekt T3", u které jsem to v kině o pár let později měl úplně stejně a až v průběhu let jsem obě trojky vzal na milost a nějaké kvality si v nich našel (T3 tedy o něco dříve a ve větším měřítku, ale nakonec i na ten třetí Scream došlo). Oba filmy mají prostě smůlu, že jejich předchůdci nastavili standard moc vysoko, no:-).

Ať už bude šestka o čemkoliv, tak já hlavně doufám, že nadále zachovají ty unikátní prvky, které celá série až do pětky má (soustředění na oběti a nikoliv na zabijáky, reference na popkulturu i vlastní sérii, hraní si s žánrovými pravidly, atd.) a ideálně k tomu dodají zase něco nového/navíc, jako se jim to podařilo hned v několika předchozích dílech a budu zcela spokojen.


No vidíš, to pravidlo závěrečných dílů trilogie o vracení se na začátek a odhalování zásadních nových skutečností je taky něco, nad čím jsem v kině u trojky trochu kroutil hlavou, protože nic takového jsem nikde před tím ani potom neviděl. Godfather, SW, BTTF, Matrix, Terminator, Alien, Indy, LOTR, Evil Dead, Blade, Freddy, Michael, Jason, atd. (v době, kdy to ještě byly trilogie), nikde nic. S přimhouřenýma očima možná Bourne, ale to je tak vše, respektive i kdyby se něco v hlubinách filmové historie našlo, rozhodně to nebylo žádné pravidlo. Tohle si imho taky vycucali z prstu, aby mohli ten narativ s Romanovým původem zabalit do nějakého určujícího konceptu celého filmu (jednička reagovala na slashery jako takové, dvojka na pokračování ve stylu všeho víc a trojka by jinak neměla nic, protože od druhých dílů dál už to tak nějak splývá). Škoda, že u trojky nikdy nedošlo na nějaký Cravenův director's cut, celkem by mě zajímalo, jak vypadala jeho původní vize.

V době premiéry dvojky jsem to s ní taky tak měl, ale s odstupem času cením o něco výš jedničku. Do kina jsem sice vyrazil díky Fukově povzbudivé recenzi v Cinemě dost natěšen, ale výsledek byl ještě lepší, než jsem doufal. Konečně film od fanoušků hororů pro fanoušky hororů. S tímhle receptem šli u jedničky do neprobádaných vod (byť sedmý Freddy ten meta přesah nakousl už pár let před tím), u dvojky a dál už měli cestičku umetenou a dalo se tušit, jak to bude vypadat a co může fanoušek od filmu zhruba čekat. Jinak mám ale dvojku s jedničkou téměř nastejno.

Jestli je nějaké pravidlo pro šestky, tak asi jen to, že až na pár čestných výjimek zvláště u hororů většinou nestojí za moc, tak snad se ho nebudou držet:D. Je fakt, že ten rozestup mezi trojkou, čtyřkou a pětkou umožnil tvůrcům reflektovat vývoj žánru a manévrovací prostor pro šestku mají v tomhle ohledu menší, ale něco by se ještě určitě našlo. Z fleku mně třeba napadá, že mohli nějak zareagovat na seriál, ať už jej dějově s šestkou propojit, nebo nějak tematizovat seriálové adaptace filmů/co funguje a co ne při přenášení značek do epizodického formátu, atd. Snad si pořádně vyhrají s tím městským prostředím (z traileru to vypadá, že jo) a nebude to tam jen proto, aby za každou cenu přišli s něčím novým.


Jako velký fanoušek série bych na šestku šel, ať už by dopadla jakkoliv (slovy klasika: "Vidím, že umíš snášet bolest. Byl jsem ženatý. Viděl jsem trojku. Dvakrát. V kině.":-)), všechny filmy viděny v kině, tak teď na stará kolena už na tom nic měnit nebudu:-). Pokud to navíc dobře dopadlo, tak je to o to větší důvod, proč se těšit.

Co poprvé v sérii absentující Campbell? Podepisuje se to nějak na filmu (ať už pozitivně nebo negativně), nebo je to vlastně jedno?

Dík za info. Tak to je fajn, že si do budoucna úplně nezavřeli dveře a pokud bude mít Campbell zájem, může znovu nějakým způsobem naskočit na palubu.


Škoda, doufal jsem, že to pánové dotáhnou na trilogii. Do produkce se sedmička kvůli stávce stejně dostane kdoví kdy a vlastně bych se ani nedivil, kdyby se tak stalo až v době, kdy budou mít v kalendáři zase volno, ale asi nebyl čas ztrácet čas:-).  

Landon je taková "nic proti ničemu" volba, no. Při pohledu na jeho předchozí žánrovky asi odvede plus mínus to, co je potřeba, ale těžko soudit, zda to bude stačit na nadprůměrnou pětku a šestku (zvlášť pokud se ujme i scénáře). Paramount moc jiných (úspěšných) ip nemá, tak snad si touhle výměnou nenabije hubu.


Velké mrzení,  jak to se sedmičkou dopadlo, ale dalo se to čekat, no. Landonovi se vůbec nedivím, že nemá zájem po odchodu Barrery a Ortegy sbírat střepy, když byl najat, jen aby dotáhl trilogii do konce, zatímco teď se bude muset další film vymyslet od znova, protože pochybuji, že budou obě postavy přeobsazovat.

Je to škoda, ten psycho motiv ve stylu, ehm, Psycha, který v průběhu pětky a šestky nenápadně budovali, měl do budoucna slušný potenciál (Barrera a Ortega proti sobě, atd.) a nakonec z toho nic nebude. Jediná dobrá zpráva asi je, že oba poslední sequely dokázaly, že série není nebytně nutně závislá na původním castingu (jak to od jedničky do čtyřky vypadalo) a může úspěšně fungovat dál i s nově představenými postavami.