čtvrtek 28. července 2022

Crimes Of The Future 4/10

Cronenberg po dlouhých letech "spánku" vzpomíná na ranou fázi své tvorby, plné extrémního body fetišismu, (auto)erotiky, prolínání biologie s technologií a sociálně-politických komentářů, případně nastavování nemilosrdného zrcadla konzumerismu a konformismu, tedy témata, která jej proslavila, ovšem počíná si při tom způsobem, z něhož bohužel plyne, že na některé věci by se vzpomínat možná vůbec nemělo.

Přitom trailery a skutečnost, že danou látku měl Cronenberg údajně dlouhou dobu v šuplíku a rozhodl se k ní vrátit a přepracovat ji (při pohledu na samotný film vlastně ani nechci vědět, jak vypadala původní verze:-)), dávaly všem jeho fanouškům naději, že u posledního mistrova díla se jim dostane vskutku vytříbeného zážitku, nikoliv nepodobného filmům z počátku jeho kariéry. 

A zpočátku se zdálo, že se tak skutečně stalo. Vystavěný fikční svět a celkově world-building, který zde divákům Cronenberg představuje, postavený jednak na myšlence úplné absence vnímání bolesti a s tím souvisejícího vzestupu popularity (pokoutných) chirurgických zákroků jako formy (tělesné) zábavy a zároveň na možnostech případného dalšího vývojového skoku v rámci evoluce, je opravdu originální a nese s sebou nemalý potenciál. Divák se tak v prvních minutách filmu může jen dohadovat, jaký zajímavý příběh, do něj zasazený, se podařilo Cronenbergovi vymyslet. 

Právě zde ovšem padá kosa na kámen, protože scénář filmu je všechno jiné než zajímavý. Ploché postavy, jejichž motivace si může divák jen domýšlet (jaký má Mortensen přesně důvod dělat policejního informátora a proč jako "řešitelé problémů" tady vystupuje zrovna dvojice techniků z firemní podpory?), nesmyslné dialogy, tvořené nezměrným množstvím (pseudo)filozofických/techno blábolů, nudný děj, který i přes relativně skromnou stopáž ubíhá zatraceně pomalu a na konec pointa/ne-pointa, ze které si každý divák může vzít, co jen uzná za vhodné (v mém případě to bylo "cože, a to je jako všechno?"). 

Zkrátka velká škoda, už kvůli Mortensenovi a Seydoux (Stewart má v podstatě jen o trochu větší cameo, zbylý casting je, jako obvykle, jen do počtu), kteří do svých rolí dávají opravdu vše (nestyda Seydoux řádí samozřejmě i zde - když už ne u Cronenberga, tak kde jinde, že:-)) a promarněná příležitost. Pozitivum ovšem je, že jsem po zhlédnutí filmu dostal chuť se znovu podívat na Scanners, Videodrome nebo třeba The Brood. Akorát nevím, zda je to pro poslední Cronenbergův počin pochvala nebo naopak:-).