Star Trek: Strange New Worlds - Level Five Transporter Accident (Sezóna 4 - Epizoda 5) 9/10

Vytrvalé posouvání hranic storytelling v rámci ST se v páté epizodě dostává na novou (notně zábavnou) úroveň v podobě očekávaného loutkového dobrodružství s mupety, které tvůrci avizovali s ročním předstihem. Originální nápad je tvůrci zabalen do osvědčené premisy s obsazením lodi nepřítelem (tentokrát nechvalně proslulými piráty). Následný guerillový boj posádky s nezvanými návštěvníky a záludnými nástrahami spojenými s novou fyzickou podobou je proložen spoustou humorných výstupů (dojde i na parafrázi slavné "rozlučky přes sklo") a nezapomnělo se ani na překvapivý zvrat v závěru.

The Odyssey 9/10

Komorní drama (ovšem antických rozměrů:-)) o strastiplném putování legendárního hrdiny z antické mytologie domů (a svým způsobem "cesta očistcem" za způsobená válečná příkoří), dovedně maskované za epickou fantasy sandálovku, atakující v rámci rozpočtů mistrových kousků rekordní hodnotu (na první pohled to stran velikosti kulis a počtem statistů není o moc výpravnější než nezávislá konkurence The Return na totéž téma, nicméně zdání klame), kompletně natočené na analogový sedmdesátkový IMAX formát (protože proč ne:-)?) a zaplněné hollywoodským dream team castingem.

Jinými slovy další nekompromisní autorská vize v podobě nápadité dekonstrukce vybraného žánru (kdo očekává běžnou historickou žánrovku ve stylu Troy, bude nepřekvapivě zklamán až vyveden z míry) a další filmařský triumf žánrového chameleona Nolana (platnost pravidla "co mistrův výlet do nového žánru, to kvalitní nebo rovnou strhující podívaná" znovu potvrzena:-)), který si po vzoru předchozího biopic počinu navzdory tříhodinové stopáži (škoda, že Nolan není fanoušek DC verzí, delší sestřih bych si nechal líbit) udržuje svižné tempo od začátku do konce s minimálními propady.

Nolan při adaptaci nadčasového antického eposu opět vsadil (jak také jinak:-)) na nechronologickou strukturu vyprávění se spoustou retrospektivních vsuvek (což se mimo jiné pozitivně podepisuje na jisté nepředvídatelnosti děje), přičemž rámování celého příběhu dvojicí vypravěčských rovin koncipuje jako jedno velké multi-žánrové cvičení. Epizodický návrat domů nabídne dobrodružné, akční, fantasy a dokonce i body/hororové momenty (zastávky u kyklopa a "čarodějnice" jsou top), zatímco dění na královském dvoře má podobu kombinace rodinného dramatu a nefalšovaného politického thrilleru (za podobně dovedné intriky, manipulace a spiknutí by se nestyděla ani seriálová herně-trůnní konkurence:-)).

Nolan svou ambiciózní interpretaci mnohovrstevnaté předlohy navíc dokáže opřít o hromadu silných, ať už velkolepě akčních a nebo komorně konverzačních, scén (přepadovka s koněm, dobytí a následně vyplenění města, rodičovské peripetie s potomkem, atd.), ve kterých se ke slovu dostává místy až pohlcující atmosféra, což kulminuje v samotném finále. Žánrový mix a střídání časových rovin se totiž dramaticky i emocionálně zúročí ve famózním závěru se slavným výběrovým řízením na budoucího krále/manžela, zakončeným proslulou finální ostrostřeleckou zkouškou a následnou nekompromisní deratizací domácnosti od škodné na pozadí "antihrdinského" flashbacku s decentní psychologickou studií charakteru hlavní postavy (chytrý nápad jak pozměnit dosavadní perspektivu skrze sugestivní válečnou sekvenci).

Jak je u Nolana dobrým zvykem, nápaditě pojatý narativ doprovází prvotřídní kvality i na poli castingu a produkčních hodnot. Obsazení bez ohledu na rozsah role podává vynikající herecké výkony, přičemž všem vévodí kvarteto Damon, Hathaway, Pattinson a Holland (Theron, Morton, Patel a Bernthal za nimi příliš nezaostávají, byť ve filmu nedostanou tolik prostoru). Stejně tak výprava, kostýmy, reálné (v drtivé většině působivé) lokace, triky, střih a kaskadérské kousky odvádějí špičkovou práci, ovšem hlavními hvězdami tohohle epicky komorního (nebo komorně epického) představení je stylová (panoramatická a současně intimní) kamera a přímočarý, přesto dokonale atmosféricky funkční OST (dvojice van Hoytema a Göransson se opět překonává). Velkorysý rozpočet je na filmu poznat z každé scény, byť ne tak prvoplánově okázale, jako je tomu u podobných big event blockbusterů obvyklé. Nolan zkrátka obohatil žánr o další filmový skvost:-).

P. S. Cesta přes celou republiku do IMAXu se díky pohlcujícímu diváckému zážitku bohatě vyplatila a to ani nepočítám příjemný bonus v podobě pár minutové ochutnávky válečné vřavy z úvodu trojky Dune před Nolanovým majstrštykem:-).

The Furious 9/10

Plnohodnotné pokračování obou Raidů, byť se to nejmenuje (třetí) Raid a nerežíroval to Evans. Absolutní akční inferno. Nejlepší žánrový počin roku (možná i dekády). Instantní žánrová klasika. Referenční stunt team showreel titul. Návrat akčního žánru po dlouhých letech paběrkování (čest všem osamoceným výjimkám typu vybraných žánrových kousků z dílny šikulů z 87Eleven) znovu na absolutní vrchol. Tolik pár superlativů na úvod, aby bylo zřejmé, v jaké kvalitativní kategorii se tahle hongkongská martial arts žánrovka z rukou Tanigakiho, která řemeslnou úrovní akční složky nechává veškerou svou současnou konkurenci (ať už hollywoodskou nebo kteroukoliv jinou) daleko za sebou, pohybuje.

Příběhová linka je sympaticky přímočará a naplňuje všechny tradiční atributy klasické hongkongské vypravěčské školy (dvojice hlavních postav se náhodou potká při vyšetřování jednoho případu, oba borci si při prvním setkání musejí nejprve rozbít ústa a poté spojí své síly a začnou rozkrývat/rozbíjet zločineckou organizaci společně) a navíc obsahuje novinku. Tentokrát totiž hlavní postavy mají podstatně ušlechtilejší důvod redukovat počty bezejmenných záporáků než je obyčejná pomsta a tím je záchrana unesených dětí. Tvůrci jsi jsou ovšem vědomi, že narativ je jen nezbytným pojítkem mezi jednotlivými akčními sekvencemi, takže se film nezdržuje nějakou zdlouhavou expozicí a nadbytečnými dialogovými scénami a krátce po začátku filmu se jde rovnou na věc, tzn. z jedné velkolepé akční scény do druhé (ještě velkolepější).

Samotná akce pak představuje kvalitativní top tier level současnosti a to jak po stránce obsahu (nápaditost choreografie, měřítko a stopáž bitek, počet postav na scéně, variabilita použitého "nářadí", explicitní fatality doprovázené vydatnou dávkou gore (digitální krev je samozřejmě přítomna, ale až na pár výjimek nijak neruší), prvotřídní kaskadérské kousky), tak i formy (efektní dlouhé záběry bez střihu, kinetická a přesto naprosto přehledná kamera, inovativní úhly kamery, bleskurychlý střih), přičemž s každou další akční sekvencí tvůrci plynule přeřazují na čím dál tím vyšší rychlostní stupeň, což kulminuje v neuvěřitelně intenzivním (více než dvacetiminutovém) finále s několikanásobným klimaxem, ve kterém posunou nastolenou laťku na další úroveň. Škoda jen, že ostrostřelec Ruhian dostane příležitost se naplno předvést až v samotném závěru a když už tvůrci ukecali k účasti Taslima a Ruhiana, tak si nevzpomněli i na kolegu Rahmana. Tanigaki si tímhle počinem požádal o vstupenku do hollywoodské ligy, tak snad příštím projektem potvrdí, že tohle nebyla náhoda.

Star Wars: Maul - Shadow Lord (Sezóna 1) 9/10

První epizoda - "Je to super a kdyby se v téhle sérii potkali nejslavnější invalida a nejslavnější astmatik v galaxii a poměřili své síly, tak by to bylo naprosto boží, ale to se nestane, protože když už se Maul konečně dočkal vlastního projektu (bylo na čase, protože patří k jedněm z nejzajímavějších charakterů, které se ve SW objevily po vzniku původní trilogie), tak Filoni asi nebude cítit potřebu mu konkurovat Vaderem." Poslední epizoda - "Wow, tak to je splněný fanouškovský sen."

Ve zkratce nejlepší příspěvek v rámci SW v Disneyho éře bez ohledu na to, zda jde o film nebo sérii, potažmo animovaný nebo live action formát. Cože, to jako vážně? Ano, to jako vážně. Filoni totiž od samého začátku nasazuje neuvěřitelný kvalitativní kalibr a nepolevuje až do parádního finále. Přímočará, ale nadmíru zábavná příběhová linka se obejde bez dramaturgických berliček v podobě obsahové výplně, zato nabídne pár příběhových překvapení, spoustu referencí napříč univerzem, tuny fan service obsahu a díky skromné stopáží jednotlivých epizod si skrze celou sérii udržuje svižné tempo.

Prostřednictvím historky o útěku skupinky vyvrhelů z planety okupované impériem dojde na charakterově víceznačnou hlavní postavu a charismatického záporáka v jedné osobě, ukázkový charakterový oblouk nadějné učednice směrem k temné straně síly, sympatické vedlejší postavy, absenci plot armoru v případě kladných postav, skvěle dávkovanou porci humoru, emocí, napětí a správné SW atmosféry a především naprosto kulervoucí akci a to jak po stránce množství bitek, honiček a zcela enormního bodycountu, tak nápadité/efektní choreografie soubojů a kvalitního technického zpracování.

Korunu tomu nasazuje bombastický "souboj titánů" ve strhujícím finále, ve kterém se odehrává hned několik osudových duelů současně. Nezapomíná se při tom ani na prvotřídní produkční hodnoty v podobě krásně stylizované animace a výborného audiovizuálu (kamera, hudba a střih odvádí špičkovou práci). Nejlepší postava z prequelové trilogie se tak po zásluze dočkala nejlepší série. V první sezóně Filoni nastavil kvalitativní laťku neuvěřitelně vysoko, takže nezbývá než se těšit na příště a doufat, že se mu ji podaří v druhé sezóně když už ne pozvednout ještě o kousek výše, tak alespoň udržet.

Stranger Things (Sezóna 5) 9/10

Stručně a jasně, je to (i tentokrát) velká pecka. Předlouhé čekání na očekávanou finálovou sezónu se naštěstí vyplatilo, protože Duffer bros., kteří ve všech předchozích řadách nastavili kvalitativní laťku neuvěřitelně vysoko (co sezóna, to vrchol seriálové tvorby v daném roce), ani na poslední pokus nezklamali a výkladní skříň streamovací továrny na pásovou výrobu se téměř po deseti letech uzavřela velkolepým a současně strhujícím způsobem. Pár více či méně podstatných nedostatků by se zde (tak jako v minulých sezónách) našlo, ale v souhrnu to dopadlo, jak nejlépe mohlo:-).

Některá zaváhání vychází z neřešitelných zákulisních příčin (drobotina v průběhu deseti letech vyrostla a logicky svou vizáží neodpovídá tomu relativně krátkému časovému rozestupu mezi úvodní řadou a finální sezónou a tedy ani věku postav, které představují), některá z konkrétních tvůrčích rozhodnutí. Hlavním problémem, který si tvůrci sami vyrobili, je počet vystupujících charakterů a neochota se jich v pravou chvíli bez milosti zbavit:-). Postav se za uplynulé řady postupně nashromáždilo takové množství, že se v poslední sezóně naplno projevuje syndrom komiksových týmovek. Což znamená, že žádná z postav nedostane tolik prostoru, kolik by bylo záhodno, protože na to zkrátka není čas.

Následkem toho jsou mnohé z nich odsouzeny do role pouhé stafáže, což je v některých případech velká škoda (doplácí na to zejména dvojice Ryder a Harbour), zatímco v jiných zase tolik ne (MBB je herecky nepřesvědčivá jako obvykle:-)). Rozhodnutí tvůrců vybavit prakticky všechny postavy bytelným plot armorem až do samotného konce se pak podepisuje především na samotném finále, které stran vypořádání se s hlavním záporákem i celým Upside Down není tak působivé, jak by potenciálně mohlo být, protože přežitím všech zúčastněných postav je jednak oslabena vážnost/osudovost celého konfliktu a jednak by nějaké hrdinské sebeobětování za přátele klimaxu dodalo násobně silnější emocionální náboj.

Předčasný vrchol poslední sezóny tak přichází už v polovině řady (možná se na tom podepsaly změny, provedené na základě zpětné vazby k minulé sezóně), ve všech ostatních ohledech ovšem poslední sezóna dominuje podobným způsobem jako předchozí řady. Partička sympatických postav, s tím související výborná práce s charaktery s důrazem na vykreslení vztahů mezi nimi (protože navzdory spektakulárním atrakcím je středobodem celé série téma přátelství), vynikající žánrový mix komedie, akce, sci-fi a špetky hororu (se sympatickou dávkou gore) se skvělou retro atmosférou, vtipnými popkulturními referencemi na 80s, díky střídaní dějových linek svižným tempem a spoustou silných scén (z nichž vyčnívá přerod neduživého klučíka s legračním sestřihem). To vše funguje opět na maximum, přičemž prvotřídní řemeslné zpracování (intenzivní jednozáběrovka uprostřed bitevní vřavy je top:-)) představuje příjemný bonus navíc.

Stranger Things (Sezóna 5 - Epizoda 1 - 8)

Stranger Things - Chapter One: The Crawl (Sezóna 5 - Epizoda 1) 8/10

Grande finale se v první epizodě vcelku pochopitelně rozjíždí opatrně a pozvolna. Před závěrečným showdownem s hlavním bubákem a celým Upside Down je potřeba připomenout všechny staré známé postavy (a protože se jich po všech předchozích řadách nashromáždila úctyhodná řádka, tak nějakou dobu trvá jen postupně navštívit každou z nich a ukázat co a jak:-)), představit nové (Hamilton snad bude mít v ději nějakou podstatnou úlohu a nebude jen do počtu) a rozestavět jednotlivé figurky na šachovnici pro příští hru. Duffer bros. při tom ovšem nezapomínají ani na prohloubení lore (prolog se naštěstí obejde bez retcon tendencí) a slušnou dávku napětí a akce (partyzánský výlet do Upside Down).

Stranger Things - Chapter Two: The Vanishing Of Holly Wheeler (Sezóna 5 - Epizoda 2) 8/10

Druhá epizoda nepřekvapivě pokračuje v postupném budování jednotlivých příběhových linek, aniž by na diváka čekala v ději nějaká zásadní událost. Přitom příležitost rázně protřídit postavy se naskytla hned v sympaticky napínavém a akčním úvodu, leč nebyla využita (nezbývá než doufat, že si Duffer bros. podobné scény šetří až pro finále a bytelný plot armor si postavy nenechají až do úplného konce). Tudíž se nadále intenzivně prohlubují vztahy mezi postavami, velice opatrně prozkoumává Upside Down a pečlivě se rozšiřuje lore (tentokrát skrze "šokující" zvrat stran odhalení skutečné identity pana imaginárního přítele, který se ovšem dal předem očekávat, jinak by se už v předchozím díle ukázal v celé své kráse).

Stranger Things - Chapter Three: The Turnbow Trap (Sezóna 5 - Epizoda 3) 9/10

Duffer bros. ve třetí epizodě konečně pořádně šlapou na plyn a servírují divákům parádní mix humorných interakcí mezi postavami, dobrodružného prozkoumávání Upside Down, dalšího dílku do mytologické skládačky (jedenáctka se začíná blížit overpower levelu superhrdinských komiksovek, takže by bylo záhodno, kdyby se opravdu vyrukovalo s nějakou obdobou "kryptonitu"), napínavé akce a výborně zrealizované týmové heist mise (příprava pastí ve stylu Home Alone se povedla), ve které každá z postav dostane prostor se ukázat. To vše za doprovodu svižného tempa a skvělého hudebního podkresu. Korunu tomu pak dodává slibný cliffhanger s nástupem nejmenované postavy, toho času v kómatu, na scénu.

Stranger Things - Chapter Four: Sorcerer (Sezóna 5 - Epizoda 4) 9/10

Poloviční finále se rozehrává nenápadně a pomalu, ale postupem času čtvrtá epizoda nabírá takové obrátky, že se na konci promění v naprosto strhující jízdu, zakončenou velkolepým klimaxem, který leckterá seriálová konkurence může Duffer bros. tak akorát závidět a to je příběhová linka teprve v polovině. Vynikající akce nabídne jak nápadité provedení (intenzivní jednozáběrovka uprostřed bitevní vřavy je top:-)), tak sympatickou dávku gore a nezapomnělo se při tom ani na vydatný bodycount. Hamilton chvályhodně dostává více prostoru, jedenáctka zase překvapivou, paranormálními schopnostmi taktéž vybavenou, posilu a největší otloukánek party konečně smysl své existence (závěrečný cliffhanger origin pro klučíka s legračním sestřihem představuje jedno velké zadostiučinění za všechny předchozí řady dohromady).

Stranger Things - Chapter Five: Shock Jock (Sezóna 5 - Epizoda 5) 8/10

Po adrenalinem nabité jízdě v předchozím díle došlo v páté epizodě dle očekávání na rázné zpomalení tempa, přesto o zapamatovatelné momenty nadále není nouze, ať už se jedná o paranormální souboj s hlavním bubákem (který nemůže dopadnou jinak než remízou, jinak by nebylo o čem vyprávět:-)) a záchranu oblíbené postavy na poslední chvíli před jistou smrtí (ztráta plot armoru není na pořadu dne) nebo "přátelskou" výměnu názorů končící fyzickou potyčkou. Stran narativu se postavy stále striktně drží v ustanovených skupinkách, což naznačuje, že jednotlivé dějové linky se spojí v jednu velkou příběhovou skládačku až v samotném finále. Náplastí na to je, že Duffer bros. pečlivě dávkují humorné, dramatické i napínavé scény a krok za krokem posouvají vyprávění kupředu, přičemž nechybí další cliffhanger koncovka.

Stranger Things - Chapter Six: Escape From Camazotz (Sezóna 5 - Epizoda 6) 9/10

S blížícím se finále začínají Duffer bros. pořádně přitápět pod kotlem (nezbývá než doufat, že jim současná forma vydrží až do konce sezóny), což se v šesté epizodě projevuje od úvodních minut, ve kterých se jednak odehraje epická akční scéna (už bylo načase) a jednak se odhalí nějaké překvapivé novinky stran mytologie okolo Upside Down (platí totéž). Hra na schovávanou s hlavním bubákem pokračuje dalším vynikajícím dramaturgickým mixem, ve kterém nechybí napětí a akce (hektická, byť relativně krátká, jednozáběrovka v nemocnici dokáže slušně zvednout tepovou frekvenci:-)), drama (únikovka z kolabující místnosti se vydařila) ani nálož silných emocí (přátelská usmiřovačka hned ve dvojitém balení a závěrečná motivační promluva). Nepostradatelný cliffhanger pak slibuje spojení dosud separátních příběhových linek.

Stranger Things - Chapter Seven: The Bridge (Sezóna 5 - Epizoda 7) 8/10

Poslední zastávka před konečnou stanicí se v sedmé epizodě proměnila v jednu velkou přípravku na finální showdown, takže příliš nepřekvapí, že namísto strhujícího dramatu a epické akce dostávají přednost vysvětlovací/plánovací dialogy za doprovodu postupného početního redukování skupin postav (úvodní znovushledání hraje na city, ale funguje to). Při tom Duffer bros. konečně naplno odhalují plán hlavního bubáka na ovládnutí světa i chystanou protiakci hlavních postav a stejně tak záměr je ochránit plot armorem až do úplného konce. Jedinou kaňkou na kráse je nepřesvědčivá coming out vsuvka, která aspiruje na pozici nejbizarnější scény celé série (nikoliv samotným obsahem, ale snahou tvůrců z dějově nepodstatného prvku (v řadách postav pár jinak orientovaných jedinců již přece existuje) udělat emocionální vrchol dílu).

Stranger Things - Chapter Eight: The Rightside Up (Sezóna 5 - Epizoda 8) 9/10

Ve velkolepém finále je potřeba uzavřít nejen události z poslední sezóny, ale celou téměř deset let trvající sérii, takže není divu, že v osmé epizodě Duffer bros. věnují stejnou pozornost jak osudovému zúčtování s hlavním bubákem (stran epického měřítka má finální bitva splněno) a celým Upside Down, tak i dojemné rozlučce se všemi postavami, které se dožijí konce závěrečných titulků. A jelikož je takových postav značné množství, protože jim plot armor vydržel až do samotné koncovky, tak završit jejich osudy zabere více času než zachraňování světa před zničením (škoda, že Hamilton nakonec nijak zásadně nezasáhla do děje). Což se děje skrze emocionálně drtivou nálož vzpomínkových a rozlučkových scén, ve kterých se úročí precizní práce s postavami ze všech předchozích dílů, díky čemuž všechny fungují na maximum.

Stranger Things - Chapter Eight: The Rightside Up (Sezóna 5 - Epizoda 8) 9/10

Ve velkolepém finále je potřeba uzavřít nejen události z poslední sezóny, ale celou téměř deset let trvající sérii, takže není divu, že v osmé epizodě Duffer bros. věnují stejnou pozornost jak osudovému zúčtování s hlavním bubákem (stran epického měřítka má finální bitva splněno) a celým Upside Down, tak i dojemné rozlučce se všemi postavami, které se dožijí konce závěrečných titulků. A jelikož je takových postav značné množství, protože jim plot armor vydržel až do samotné koncovky, tak završit jejich osudy zabere více času než zachraňování světa před zničením (škoda, že Hamilton nakonec nijak zásadně nezasáhla do děje). Což se děje skrze emocionálně drtivou nálož vzpomínkových a rozlučkových scén, ve kterých se úročí precizní práce s postavami ze všech předchozích dílů, díky čemuž všechny fungují na maximum.

Avatar: Fire And Ash (Revize) 9/10

Stejně jako v případě dvojky jsem si po výletu (přes celou republiku:-)) do IMAXu dal druhou projekci v HFR. Od dvojky jsem nic ve vyšší snímkové frekvenci neviděl (protože pokud se nepletu, tak ani nebylo co) a současně dvojka byla moje první zkušenost s HFR, takže zvědavost, zda se na opakovaný pokus dostaví spokojenost, byla veliká. A výsledný dojem je ... nepřekvapivě stejný jako minule, tj. nepříliš přesvědčivý. Takže do čtyřky si od HFR dám s radostí zase pauzu:-).

Na jednu stranu scény v HFR působí (logicky) mnohem plynulejším a ostřejším dojmem, což všeobecnou technickou nadřazenost filmu oproti zbylé blockbusterové konkurenci posouvá zase o kousek dál. Na druhou stranu prezentace v HFR zvýrazňuje vtíravý dojem "papundeklovosti" vybraných scén, respektive videohry/televizní inscenace, což celkovou umělost filmu (danou konceptem kompletně digitálních postav v kompletně digitálním prostředí) ještě umocňuje.

Kdyby film běžel ve vyšších fps celou dobu, tak by sice tenhle nepříjemný soap opera efekt nepominul, ale nebyl by tak rušivý. Stejně jako u videoher (pokud nejde o skutečně nízké fps) větší problém spočívá ve velkých propadech fps než v samotné hodnotě snímkové frekvence a zdejší přepínání mezi SFR a HFR v akčních scénách se tomu dost podobá. Zatímco přechody mezi běžným širokoúhlým obrazem a IMAX formátem u jiných filmů jsem častokrát zaznamenal až zpětně při vydání na videu, tady mě skoky do HFR praštily do očí kdykoliv k nim došlo. Tahle filmová atrakce to podle mě nikdy nedotáhne dál než na pozici experimentu/kuriozity (na čemž se od dob Hobita doteď nic nezměnilo) a je úplně jedno, jak se ten problém "přílišné dokonalosti" budou snažit vyřešit (Cinematic HFR, TrueCut Motion, atd.).

Stran samotného filmu veskrze pozitivní (po stránce obsahu) až nadšené (po stránce řemeslného zpracování) dojmy nadále přetrvávají. Technickou precizností Cameron po kdovíkolikáté ukazuje celému Hollywoodu záda, respektive je před zbytkem blockbusterové štafety (čest všem osamoceným výjimkám jako je Nolan nebo Villeneuve) tak daleko, že pomalu mizí za horizontem:-). Podobně obří rozpočty už pár blockbusterů mělo, ale jen tady to jde poznat z každé scény.

O to je větší škoda, že Cameronem zvolený narativ se omezuje jen na modrou variaci na Matrix Reloaded, tj. dvoudílný sidequest s naháněním nějakého MacGuffina a soustředění příběhové linky okolo znovuoživeného záporáka z jedničky, navzdory tomu, jak obrovský potenciál celý tenhle fikční svět má stran možností kam se vydat a co ukázat. Když pominu přenesení děje do vesmíru nebo na další měsíce/planety (ideálně Zemi) a ten souboj v nulové gravitaci, o kterém mistr mluvil, tak třeba honička/bitka na úpatí vybuchujícího vulkánu ve stylu Mustafaru by byla super, stejně tak průzkum hlubin po vzoru Abyss nebo nějaký destruktivní projev Eywy (tsunami, blizard, twister). Nic proti rodinnému Skywalker Sully Saga konceptu, ale cesta k Matrixu Revolutions (tj. epickému klimaxu) mohla proběhnout přece jen nápaditěji.

Stranger Things - Chapter Six: Escape From Camazotz (Sezóna 5 - Epizoda 6) 9/10

S blížícím se finále začínají Duffer bros. pořádně přitápět pod kotlem (nezbývá než doufat, že jim současná forma vydrží až do konce sezóny), což se v šesté epizodě projevuje od úvodních minut, ve kterých se jednak odehraje epická akční scéna (už bylo načase) a jednak se odhalí nějaké překvapivé novinky stran mytologie okolo Upside Down (platí totéž). Hra na schovávanou s hlavním bubákem pokračuje dalším vynikajícím dramaturgickým mixem, ve kterém nechybí napětí a akce (hektická, byť relativně krátká, jednozáběrovka v nemocnici dokáže slušně zvednout tepovou frekvenci:-)), drama (únikovka z kolabující místnosti se vydařila) ani nálož silných emocí (přátelská usmiřovačka hned ve dvojitém balení a závěrečná motivační promluva). Nepostradatelný cliffhanger pak slibuje spojení dosud separátních příběhových linek.

Avatar: Fire And Ash 9/10

Pár slovy: Ohnivě popelavé pokračování je doslova to samé, co minule s několika nápady a minutami navíc.

Mnoha dalšími slovy: Zlí jazykové by nejspíše prohlásili, že trojka je v podstatě nepřiznaný remake dvojky (a do značné míry by měli pravdu), ale kéž by všechny podobné pokusy o vstupování do téže řeky dopadly takovým způsobem, tj. kulervoucí blockbusterovou jízdou na hollywoodské horské dráze s absolutními produkčními hodnotami. Železný Jim se nepokouší znovu vynalézt kolo (v minulosti jej znovu vynalezl tolikrát, že už má vrchovatě splněno do konce života:-)) a neopravuje, co není rozbité, tj. pokračuje přesně tam, kde minule skončil, což je dobře i špatně zároveň.

Cameron se vůbec poprvé režijně vrací k nějaké značce dalším sequelem, ovšem na dramaturgické struktuře filmu se to překvapivě nijak nepodepsalo, protože příběhová kostra dvojky a trojky je téměř identická. Velká akční sekvence na úvod (přepadení létající karavany), velká akční sekvence uprostřed (výlet do Bridgehead City a mise s osvobozováním zajatců), velká monumentální akční sekvence na konec (epické finále) a mezi tím trocha rodinného dramatu, trocha NatGeo dokumentu o podmořské mimozemské fauně a flóře a nově trocha mezidruhového bratříčkování soupeřících partiček záporáků po vzoru nepřítel mého nepřítele je můj dočasný spojenec (případně kamarád s výhodami:-)).

Což by samo o sobě vlastně zase tolik nevadilo, nebýt toho, že slovy klasika se nám tady s nástupem sequelů rozmohl takový nešvar a totiž kouskování/ředění obsahu v doprovodu natahování stopáže. Po dvojce jsem naivně předpokládal, že povinnou expoziční předehru s opětovným worldbuildingem a novým rozestavením modrých figurek na lesní/vzdušné/vodní šachovnici máme zdárně za sebou a trojka od úvodních minut zařadí nejvyšší rychlostní stupeň a storytelling se razantně posune kupředu a ono kupodivu ne. Namísto toho Cameron stiskl tlačítko restart.

Děj se opět rozjíždí neobyčejně pozvolna a vyjma nového MacGuffina (vzácný nerost a ještě vzácnější sekret z velryb vystřídal geneticky zmutovaný Champion, který je ze všech nejvzácnější, protože se vyskytuje v jednom jediném exempláři:-)) a nového záporáka, který bohužel ve filmu nedostane příliš prostoru, nepřináší trojka po obsahové stránce nic podstatného. Pokud Cameron prohlašuje, že dvojka a trojka tvoří dohromady jeden ucelený storyarc, tak se obávám, že prostě kecá, protože začátek dvojky a konec trojky představuje jedno velké status quo. Z pohledu big picture se celý tenhle fikční svět za dva filmy a šest hodin stopáže neposunul vůči jedničce prakticky nikam.

Cameron se vrací k motivům z předchozího filmu, které se zdály být minule vyřešeny (rebelující potomek, velrybí vyvrhel, velrybářská lovecká sezóna, přemlouvání velryb k akci ve stylu debatování Hobitů s Enty z LOTRa, finální bitva), na úkor nových a potenciálně zajímavých témat (vynucené spojenectví JakeSullyho s Quaritchem, fanatičtí kacíři v řadách modrásků odmítající Eywu, nový kmen potulných kupců/vzduchoplavců, variace na indiánská spojenectví s koloniálními mocnostmi za dob sedmileté války, genetické modifikace lidí, počínající spor žoldáků a úředníků v RDA), přičemž rozpracované důležité linky z minula (tajemstvím obestřená identita Weaver a její propojení s Eywou, ambivalentní vztah Langa a Championa) se nejenže uspokojivě neuzavřou, ale ani nijak zásadně nerozvinou.

Což platí prakticky pro všechny (staro)nové atrakce, které jsou ve filmu opět vytěženy sotva z poloviny. Navzdory lákavému podtitulu na oheň a prach ve filmu prakticky nedojde, jelikož nové sopečné prostředí je zredukováno na nedůležitou kulisu v pozadí (teď už chápu, proč se v trailerech nový habitat vůbec neukázal, v samotném filmu v něm totiž postavy stráví zhruba deset minut:-)), stejně tak na konto nového nepřátelského kmene nepadne v podstatě ani slovo, návštěva Bridgehead City je využita jen k efektní akční sekvenci, mytologie okolo Eywy a nabytých super schopností Weaver je zase poodhalena jen o malý kousek, nebeští obchodníci jsou jen nepodstatnou zastávkou na cestě a výlet kamkoliv mimo Pandoru, natož zpátky na Zemi, se samozřejmě nekoná ani náznakem.

Všudypřítomná serializace se tady projevuje i na práci s postavami. Vedlejší linka s Quaritchovou změnou stran (ať už ve stylu Anakina s návratem ke světlé straně síly nebo naopak agenta Smithe se zapuzením svých nadřízených a sledováním vlastních cílů) je jen opatrně naznačena, přestože k něčemu takovému celý film směřuje (takže si na rozhřešení osudu postavy zase počkáme až do dalšího dílu), ústřední rodinný tým je dle očekávání vybaven bytelným plot armorem a podobně i oba hlavní záporáci jsou v rámci závěrečné konfrontace nepřekvapivě posláni na střídačku jen tak napůl, respektive takovým způsobem, že nebude žádný problém je v následujícím filmu znovu vrátit na scénu.

Nicméně mírné přešlapování na místě po stránce narativu lze do jisté míry omluvit tím, že jde o jeden film rozdělený na dvě části. Navzdory použité vypravěčské formulce "více téhož" nechybějí v ději emocionálně silné scény (poslední procházka v džungli), dramatické scény (rodinka mezi sebou konečně řeší nějaký konflikt a postavy zaujímají rozdílné pohledy na řešení problému), humorné scény (Lang opět trousí jednu hlášku za druhou a krade si celý film pro sebe a nebýt family friendly ratingu, došlo by i na Arcturian Na'vi sex:-)) a pochopitelně ani strhující scény (industriální honička v kulisách Bridgehead City připomene únik z výrobníku atmosféry ve finále Aliens) a velkolepé finále s Cameronovým trademarkem v podobě několikanásobného klimaxu, ve kterém jeden eye candy moment střídá druhý a pojem "hollywoodská epika" dostává Cameronovými precizně naaranžovanými money shoty úplně nový rozměr.

Navíc na poli produkčních hodnot Cameron ve srovnání se zbytkem hollywoodské konkurence opět nehraje první ligu, ale úplně jiný sport. Bezkonkurenční technické zpracování, špičkové audiovizuální podání (s výjimkou Franglenova pouze adekvátního OST), famózní trikovou stránku (od performance capture herectví, přes interakce lidských a digitálních postav v digitálním prostředí, až po samotnou úroveň cgi) nebo perfektní 3D prezentaci, nemající v oboru žádnou, natož seriózní, konkurenci, ani není potřeba připomínat. Díky čemuž ambiciózní tříhodinová stopáž, stejně jako v případě dvojky, nepředstavuje žádný problém. Celkově excelentní zážitek, který názorně dokazuje, jak funguje filmová magie, k čemu se staví kina (IMAXy) a proč by se do nich mělo na podobné kousky z hollywoodské továrny na sny chodit:-).

Stranger Things - Chapter Four: Sorcerer (Sezóna 5 - Epizoda 4) 9/10

Poloviční finále se rozehrává nenápadně a pomalu, ale postupem času čtvrtá epizoda nabírá takové obrátky, že se na konci promění v naprosto strhující jízdu, zakončenou velkolepým klimaxem, který leckterá seriálová konkurence může Duffer bros. tak akorát závidět a to je příběhová linka teprve v polovině. Vynikající akce nabídne jak nápadité provedení (intenzivní jednozáběrovka uprostřed bitevní vřavy je top:-)), tak sympatickou dávku gore a nezapomnělo se při tom ani na vydatný bodycount. Hamilton chvályhodně dostává více prostoru, jedenáctka zase překvapivou, paranormálními schopnostmi taktéž vybavenou, posilu a největší otloukánek party konečně smysl své existence (závěrečný cliffhanger origin pro klučíka s legračním sestřihem představuje jedno velké zadostiučinění za všechny předchozí řady dohromady).

Stranger Things - Chapter Three: The Turnbow Trap (Sezóna 5 - Epizoda 3) 9/10

Duffer bros. ve třetí epizodě konečně pořádně šlapou na plyn a servírují divákům parádní mix humorných interakcí mezi postavami, dobrodružného prozkoumávání Upside Down, dalšího dílku do mytologické skládačky (jedenáctka se začíná blížit overpower levelu superhrdinských komiksovek, takže by bylo záhodno, kdyby se opravdu vyrukovalo s nějakou obdobou "kryptonitu"), napínavé akce a výborně zrealizované týmové heist mise (příprava pastí ve stylu Home Alone se povedla), ve které každá z postav dostane prostor se ukázat. To vše za doprovodu svižného tempa a skvělého hudebního podkresu. Korunu tomu pak dodává slibný cliffhanger s nástupem nejmenované postavy, toho času v kómatu, na scénu.

Hans Zimmer & Friends: Diamond In The Desert 9/10

V kině jsem Zimmera ne vlastní vinou bohužel nestihl:-(, takže nezbývalo než si zklamaně, leč trpělivě počkat až na vydání na videu, nicméně dlouhé čekání se vyplatilo. Vidět mistra (s jeho početným ansámblem v čele s Gerrard, Govanem, Guo, Garcia-Herrerosem a Morakem za zády) naživo je pochopitelně zážitek, který celkový dojem dokáže povýšit na úplně jiný level (atmosféře a pocitu "byl jsem při tom" s ohlušujícími basy prostupujícími celým tělem se zkrátka nic zprostředkovaného kinem/videem nevyrovná:-)), ale v tomhle případě fanoušek dostane balíček hned "tři v jednom".

Záznam ze spektakulární koncertní show, která je jako obvykle po hudební i vizuální stránce naprosto famózní (včetně výletu Zimmera do hlediště, což letos naživo bohužel chybělo:-(), je v pravidelných intervalech prokládán krátkými rozhovory se slavnými Zimmerovými přáteli/kolegy z oboru, ve kterých směrem k mistrovi z jejich strany proudí (nutno dodat, že zaslouženě) nespočet nekritických chvalozpěvů, ale kromě toho v nich padne i pár zajímavých zákulisních informací, přičemž některé skladby jsou obohaceny o prostřihy z koncertování na reálných (naaranžovaných) lokacích.

Nápadité zkombinování koncertu, "bonusových" rozhovorů a živých vystoupení do jednoho celku nepůsobí rušivě, naopak se výborně doplňuje (pokec s přáteli v mnoha případech slouží jako fun fact představovačka následující skladby, hraní naživo mimo arénu zase skvěle navozuje atmosféru dané skladby). Samotný záznam pak maximálně těží z možností filmového média, tj. co ztrácí na autenticitě reálného prožitku na místě, to získává pomocí pohotového střihu, rychlých kamerových jízd a detailních záběrů na umělce, kterými dokáže umocnit dramatický efekt, na stylovosti a energičnosti.

Avatar: The Way Of Water (Revize 2) 9/10

Jak se dalo předpokládat, strejda Cameron před třetím nášupem z Pandory poslal dvojku znovu do kin (divím se, že to nezkusil i s jedničkou, přece jen tři miliardy jsou už blízko a před trojkou se už mohlo slavit:-)) a protože jsem ji od premiéry, respektive vydání na videu, neviděl, byl to ideální způsob, jak si dát repete lomeno recap před ohněm a popelem. Jak to dopadlo? Před filmem zdravice mistra s pozvánkou na trojku, během závěrečných titulků krátký sneak peek z trojky (nic zásadního, ale i tak poslední trailer poráží na celé čáře).

A mezi tím tři hodiny toho nejlepšího a nejdražšího content filleru na poli filmu minimálně za posledních pětadvacet let:-). Technickou kvalitu nemá cenu zmiňovat, audiovizuální a triková stránka nejenže nezestárly ani o minutu, ale i po třech letech marně hledají srovnatelnou konkurenci (na dohled je snad jen Dune, zbytek hollywoodské štafety je někde daleko vzadu). Nicméně syndrom nedůležité mezihry, ve které se vlastně nic podstatného z pohledu celé ságy nestane, jen se znovu rozestaví figurky na šachovnici pro další hru, je po prvotním okouzlení patrný.

A i to málo, co se zde odehraje a má nějaký zásadnější dopad na další vývoj událostí, šlo vyřešit o něco elegantněji (postava prvorozeného syna je v celém filmu jen proto, aby na konci mohl Cameron někoho obětovat - kdyby si synátoři prohodili role, stran divákovy emoční angažovanosti by to fungovalo o poznání lépe). Jsem zvědavý, zda trojka tenhle dojem změní, nebo na ten pravý klimax bude potřeba si počkat až do čtyřky nebo pětky. Celkově je to ale stále absolutní top tier, který ukazuje zbytku produkce továrny na sny záda. Slovy klasika "kdo z vás to má:-)?".

Star Trek: Strange New Worlds (Sezóna 3 - Epizoda 1 - 10)

Star Trek: Strange New Worlds - Hegemony Part II (Sezóna 3 - Epizoda 1) 8/10

Třetí sezóna v první epizodě servíruje velkolepé zakončení příběhové linky s ještěráky z poslední epizody předchozí série (v rámci ST v minulosti běžný dramaturgický trik s rozdělením jednoho souvislého příběhu mezi dvojici navazujících sezón se v téhle sérii objevuje vůbec poprvé), přičemž je potěšující, že tvůrci nadále nijak nepolevili stran kvality. Na několika místech souběžně probíhající děj nabídne jak sympatickou dávku napětí, akce, humoru (na čemž má hlavní podíl nová posila strojovny) i romantiky. Škoda jen, že samotní ještěráci tentokrát moc prostoru se ukázat tváří v tvář nedostanou.

Star Trek: Strange New Worlds - Wedding Bell Blues (Sezóna 3 - Epizoda 2) 7/10

Po hektickém zachraňování celé galaxie přichází na řadu pro změnu komorně pojatá "odpočinková" podívaná. Tvůrci ve druhé epizodě kombinují klasickou premisu ze ST kuchyně o posádce nevědomky uvězněné v alternativní realitě a s tím souvisejících potížích se všemocnou mimozemskou bytostí, která je za situaci odpovědná a další kapitolu v rámci romantické linky vy-víte-mezi-kým. Ve středu všeho nepříliš objevného dění se ocitá nedobrovolná spolupráce dvojice soků v lásce, která přivádí na scénu další staronovou postavu. Pohled na sestru nevěstu za předvídatelný děj ovšem stojí.

Star Trek: Strange New Worlds - Shuttle To Kenfori (Sezóna 3 - Epizoda 3) 8/10

Tradice příběhových nebo žánrových experimentů v rámci každé sezóny pokračuje ve třetí epizodě další kapitolou, skrze kterou se ST odvážně vydává tam, kam dosud (případně dlouho) nevkročil. Tentokrát se posádka vydává na výlet do žánru, ve kterém dominují hordy nemrtvých v doprovodu frajerů s hrbolky na čele, kteří po krátké pauze slaví návrat na scénu. Vedle toho dostane prostor i splynutí mysli, temná odhalení z minulosti a třenice v řadách členů posádky. Zesnulí soukmenovci slouží jen jako atraktivní kulisa, nicméně na pár výživných záběrů (fajn make-up) se při tom nezapomnělo.

Star Trek: Strange New Worlds - A Space Adventure Hour (Sezóna 3 - Epizoda 4) 9/10

Další experimentální díl se věnuje klasické premise o poruše simulátoru, která ohrožuje celou loď. Povědomé příběhové schéma o uvěznění postav v detektivním dobrodružství ve virtuálních kulisách je ve čtvrté epizodě obohaceno o zábavný meta prvek "seriálu v (předčasně ukončeném) seriálu", vzdávající poctu původní sérii, roztomile naivní retro atmosféru (kostýmy a účesy jsou top) a nápadité doplnění ST kánonu (technologie simulátoru až v budoucnosti). Aby toho nebylo málo, tak dojde i na náznak rodícího se milostného trojúhelníku a "nepovedené" záběry na pozadí závěrečných titulků.

Star Trek: Strange New Worlds - Through The Lens Of Time (Sezóna 3 - Epizoda 5) 9/10

V rámci návratu ke klasickému planet of the week formátu se tvůrci v páté epizodě uchylují k tradičnímu ST konceptu "výsadek na povrchu planety i posádka lodi na orbitě čelící neznámému (jak jinak než smrtelnému) nebezpečí" a činí tak ve velkém stylu. Záhadou opředenému vyprávění totiž nechybí pečlivě dávkované napětí, vztahová dynamika mezi postavami ani red shirt vsuvka s typickým vyústěním. Navíc pozornost je po delší době opět upřena na nějakou vedlejší postavu a neúprosný nový protivník, tajuplně propojený s jistou výstřední členkou posádky, ještě neřekl poslední slovo.

Star Trek: Strange New Worlds - The Sehlat Who Ate Its Tail (Sezóna 3 - Epizoda 6) 9/10

Tvůrci se rozhodli zaplnit další prázdná místa v ST kánonu a počínají si při tom přímo excelentně. V šesté epizodě se do záře reflektorů konečně vrací budoucí nejmladší kapitán ve flotile a tentokrát rovnou do kapitánského křesla, aby s pomocí části posádky vyřešil po vzoru neporazitelného testu na akademii podobnou no-win scenario situaci v praxi. Při tom zakusí břímě velení, podstoupí zkoušku svědomí a morálky a prožije charakterově formativní zkušenost. Prostořeký zástupce šéfinženýra potvrzuje svůj komediální potenciál a hravé ovládání lodi a komunikace po drátě nápaditost tvůrců.

Star Trek: Strange New Worlds - What Is Starfleet? (Sezóna 3 - Epizoda 7) 7/10

V jednom z předchozích dílů avizovaný dokument o životě posádky se v sedmé epizodě zhmotnil do podoby "odtajněné" reportáže z probíhající přísně tajné mise. Zkoumání hranic storytellingu v rámci ST tak pokračuje dalším experimentálním dílem prostřednictvím found footage formátu, ve kterém se členové posádky potýkají se stinnými stránkami služby, v nichž hraje hlavní roli střet ideálů a povinností, na pozadí přespříliš jednoduchého příběhu o pomoci strádající cizí formě inteligentního života. V doprovodné infografice ovšem padne spousta zajímavých detailů (pokud nepodléhají utajení:-)).

Star Trek: Strange New Worlds - Four-And-A-Half Vulcans (Sezóna 3 - Epizoda 8) 8/10

Psychické nebo fyzické proměny členů posádky patří ve ST k tradičním tématům, skrze které lze charaktery postav ukázat v jiném (mnohdy značně odlišném) světle. Osmá epizoda se nese v odlehčeném duchu s nezbytnou dávkou nadsázky a romantiky, protože volba tentokrát padla na přátele se špičatýma ušima a neúprosným logickým myšlením. Během jejich svérázného působení na palubě tak zbytek posádky zažije humornou sérii nedorozumění a neshod, při kterých excelují zejména kolegové ze strojovny a budoucí kapitánská posila. Vtipným bonusem je pak potitulková lekce lidských zvyků:-).

Star Trek: Strange New Worlds - Terrarium (Sezóna 3 - Epizoda 9) 8/10

Záliba tvůrců v osvědčených žánrových schématech (zpracovaných nejen v rámci ST) se v deváté epizodě projevuje povědomou příběhovou linkou, ve které hlavní roli hraje nedobrovolný výlet skrze červí díru, zakončený ztroskotáním na neznámé planetě. Pozornost je jako obvykle soustředěna na další vedlejší postavu v jejím souboji o přežití, do kterého se zapojí i nečekaný pomocník z řad obávaných protivníků, postižený stejným osudem. Potenciálně zajímavá komplikace je bohužel prozrazena už v podtitulu a v průběhu děje se s ní kromě závěrečného kánonického propojení nijak nepracuje..

Star Trek: Strange New Worlds - New Life And New Civilizations (Sezóna 3 - Epizoda 10) 8/10

Představení nového sveřepého protivníka v jedné z předchozích epizod dávalo tušit, že závěr třetí sezóny tvůrci věnují dalšímu pokračování potyčky s nepřáteli, uvězněnými v jiné dimenzi. Využili při tom příležitosti a kromě další návštěvy kapitánova nástupce v desáté epizodě vrátili zpět na scénu i nedávno zesnulou postavu. Očekávané střetnutí se odvíjí v odlišném tónu, než je u podobných konfrontací zvykem, protože důraz je kladen na emocionálním vývoj postav a nikoliv spektakulární akci. Sentimentálně dojemný závěr pak přináší variaci na příhodu, ve které hlavní roli hraje flétna a rodina.

Star Trek: Strange New Worlds - The Sehlat Who Ate Its Tail (Sezóna 3 - Epizoda 6) 9/10

Tvůrci se rozhodli zaplnit další prázdná místa v ST kánonu a počínají si při tom přímo excelentně. V šesté epizodě se do záře reflektorů konečně vrací budoucí nejmladší kapitán ve flotile a tentokrát rovnou do kapitánského křesla, aby s pomocí části posádky vyřešil po vzoru neporazitelného testu na akademii podobnou no-win scenario situaci v praxi. Při tom zakusí břímě velení, podstoupí zkoušku svědomí a morálky a prožije charakterově formativní zkušenost. Prostořeký zástupce šéfinženýra potvrzuje svůj komediální potenciál a hravé ovládání lodi a komunikace po drátě nápaditost tvůrců.

Weapons 9/10

Další zábavné multi-žánrové cvičení s jasnou tvůrčí vizí na pozadí, ve kterém si Cregger hraje se zavedenými žánrovými pravidly a především s diváckým očekáváním? Ano, prosím:-). Talentovaný šikula Cregger svou novinkou oficiálně potvrzuje, že minule to nebyla jen nějaká náhoda nebo šťastná shoda okolností a definitivně se zařazuje mezi nejlepší autorské tvůrce v současném Hollywoodu (po tomhle prvotřídním kousku už nejenom na poli hororu):-).

Trailery pro jednou zase kecaly a lákaly na tak trochu jiný film (ze zpětného pohledu vlastně ani není divu, podobné filmy se nedají propagovat napřímo, aniž by neztratily podstatnou část svého kouzla). A ještěže tak. Protože výsledkem je ještě působivější (a současně ambicióznější) podívaná než v případě už tak vydařeného Barbariana, přestože obvyklé hororové propriety (nenadálé lekačky, explicitní gore, nadměrný bodycount, atd.) tady divák paradoxně nenajde.

Co na něj ve filmu naopak čeká, je důmyslná dramaturgická skládačka, ve které se pečlivě dávkuje ústřední příběhová linka tak, aby s každým dalším dílkem, respektive kapitolou, došlo k odhalení výsledného obrazu (podstata mysteriózního případu a původce všeho zla) jen do takové míry, aby si film udržel parádně budovanou atmosféru a postupně gradující napětí a tempo od začátku až do konce. Cregger nápaditým způsobem střídá různé žánry, perspektivy a časové roviny s takovou samozřejmostí, že seriózní dramatické scény stojí bok po boku s (černo)humornými a přiznaně brakovými, aniž by to celé přestalo fungovat (finále s přespolním během na pozadí nechápavých pohledů sousedů je top:-)).

Tomuhle se říká storytelling jak z učebnice. Na rozdíl od žánrovek s nějakým překvapivým plot twistem (jako třeba Barbarian), u kterých po prvotním zhlédnutí kouzlo do značné míry pomine, pátrání po zmizelých dětech bude požitek sledovat opakovaně a hledat všechny stopy naznačující další vývoj děje (zmínky o čarodějnici, nápis na autě, noční můry, atd.) a všímat si jednotlivých detailů na pozadí, které propojují všechny kapitoly do jednoho souvislého celku.

Cregger při tom hravém vypravěčském kličkování ovšem nezapomíná ani na produkční hodnoty a audiovizuální stránku věci. Práce s kamerou, hudbou a střihem je na špičkové úrovni. Hypnoticky pomalé kamerové jízdy je radost sledovat, náladový OST (na němž se Cregger spolupodílel, klobouček) parádně dotváří nervózní atmosféru a nechybí ani stylové audiovizuální laskominy (pov záběry nekompromisního pronásledování bubáka skrze zahrádky i domy), jakožto výborné herecké výkony všech zúčastněných (byť vzhledem k množství postav a fragmentovanému způsobu vyprávění se tak děje na omezeném prostoru). Celkově černý kůň letošní sezóny, který dokazuje, že Resident Evil je v těch nejlepších rukou:-).

P.S. Jediná podstatnější výtka směřuje (shodou okolností stejně jako v případě Barbariana) k výběru originálního názvu, který toho prozrazuje více, než je nezbytně nutné (jeden z nemnoha případů, kdy je lepší tuzemský distribuční název).

Star Trek: Strange New Worlds - Through The Lens Of Time (Sezóna 3 - Epizoda 5) 9/10

V rámci návratu ke klasickému planet of the week formátu se tvůrci v páté epizodě uchylují k tradičnímu ST konceptu "výsadek na povrchu planety i posádka lodi na orbitě čelící neznámému (jak jinak než smrtelnému) nebezpečí" a činí tak ve velkém stylu. Záhadou opředenému vyprávění totiž nechybí pečlivě dávkované napětí, vztahová dynamika mezi postavami ani red shirt vsuvka s typickým vyústěním. Navíc pozornost je po delší době opět upřena na nějakou vedlejší postavu a neúprosný nový protivník, tajuplně propojený s jistou výstřední členkou posádky, ještě neřekl poslední slovo.

Star Trek: Strange New Worlds - A Space Adventure Hour (Sezóna 3 - Epizoda 4) 9/10

Další experimentální díl se věnuje klasické premise o poruše simulátoru, která ohrožuje celou loď. Povědomé příběhové schéma o uvěznění postav v detektivním dobrodružství ve virtuálních kulisách je ve čtvrté epizodě obohaceno o zábavný meta prvek "seriálu v (předčasně ukončeném) seriálu", vzdávající poctu původní sérii, roztomile naivní retro atmosféru (kostýmy a účesy jsou top) a nápadité doplnění ST kánonu (technologie simulátoru až v budoucnosti). Aby toho nebylo málo, tak dojde i na náznak rodícího se milostného trojúhelníku a "nepovedené" záběry na pozadí závěrečných titulků.

Mission: Impossible 1 - 8

Mission: Impossible 9/10

De Palmův stavební kámen série, který položil základy všem navazujícím dílům, od hlavního highlightu každého filmu, tj. heist misi odněkud něco ukrást, přes soustředění se na Cruise jako hlavní postavu (oproti konceptu týmové práce a specializace jednotlivých postav v originální sérii i jejím pokračování), po spektakulární akční sekvence (zde při zpětném pohledu a všem, co následovalo, vcelku umírněná etuda s rychlovlakem a helikoptérou v tunelu), k němuž se režiséři pokračování odkazují dodnes jak koncepčně, tak přímo (postavou White Widow v Rouge Nation a Kittridge v Dead Reckoning Part 1&2), s neselhávajícím Rhamesem, nekompromisním Renem a svatokrádeží v podobě Phelpse, přetvořeného zde na hlavního záporáka. 

Mission: Impossible II 7/10

Woova (jak v rozhovorech sám uváděl) romance mezi špiónem a zlodějkou, dovedně maskovaná za obyčejný akčňák, s extra jednoduchým (jakožto přímý důsledek kritiky na komplikovanost děje u jedničky) a k tomu na place průběžně přepisovaným scénářem, nevýrazným Scottem jako hlavním záporákem, explozivním a v podstatě kompletně improvizovaným finále, dávajícím vzpomenout na Wooovu slavnou "heroic bloodshed" éru (a poprvé představující kombinaci Hunt & motorka, plus poprvé a naposledy Hunta v režimu střelby obouruč), úžasným Zimmerovým OST, který patří k jednomu z jeho nejlepších, nepostradatelnými holubicemi ve slow motion a překrásnou Newton, u které divák nemá problém uvěřit, že Huntovi úplně zamotala hlavu.

Mission: Impossible III 6/10

Abramsova kopírka (kteroužto metodu si následně značně oblíbil) libovolné epizody Aliasu od rozpůlení finále na dvě scény a vložení první části do úvodu filmu (protože napětí), přes použití nicneříkajícího MacGuffina (zde namísto Rambaldiho rádobyvtipný "Rabbit's Foot"), na čemž série do té doby a naštěstí už nikdy potom nestála, po vtipného techguy poskoka (zde namísto Flinkmana podobně snaživý Benji), se skvělým a neústupným Hoffmanem jako hlavním záporákem, sympatickou Monaghan v roli nového Huntova romantického zájmu, středobodem celé série, totiž ústředním heistem, vyřešeným dvěma střihy (Hunt se dostává na střechu / Hunt skáče s padákem z budovy), nejslabším finále ze všech filmů a velkým přínosem do série v podobě postavy Pegga.

Mission: Impossible - Ghost Protocol 8/10

Birdův návrat značky na výsluní jak po finanční, tak kvalitativní stránce, který znamenal definitivní přerod série ke konceptu "velké akční atrakce propojené nějakou tou dějovou linkou" (přičemž do té doby to bylo naopak), častokrát v podobě šílené eskamotérské sekvence, při které se Cruise odmítá zastupovat kaskadérem a pojišťovny začínají kolabovat (a shodou okolností dorazivší ve stejném roce, ve kterém na stejný koncept naskočila svým pátým dílem série Fast And Furious), s představením Rennera jakožto potenciální Cruiseovy náhrady (což nakonec tak úplně nevyšlo), kancelářskou krysou Peggem chvályhodně "povýšeným" na regulérního členu týmu, šikovnou Patton jakožto osvěžujícím ženským elementem a skvělým Nyqvistem v roli šíleného hlavního záporáka.

Mission: Impossible - Rogue Nation 9/10

McQuarrieho špionážní pecka a (prozatím) kvalitativní vrchol celé série, ve které funguje na jedničku úplně všechno od zapeklité zápletky, která svým stylem "kdo je s kým a proti komu" připomene dějovou spletitost jedničky a přinášející s sebou úžasnou (a zprvu tajemnou) novou posilu Ferguson a bohužel naposledy také Rennera, přes parádně chladnokrevného hlavního záporáka Harrise a vzájemný soutěživý vztah s Huntem, v jehož rámci se oba průběžně přetahují o to, kdo z nich je chytřejší, po skvělé akční sekvence (dostaveníčko v opeře snad ani nešlo natočit lépe, plus návrat kombinace Hunt & motorka se po letech náramně povedl) a sice trochu umírněné, ale velice chytré finále, které krásně zrcadlí začátek filmu (Hunt v závěru naloží s Lanem úplně stejně, jako Lane s Huntem v úvodu). 

Mission: Impossible - Fallout 9/10

McQuarrieho pokračování v krasojízdě po stránce kvality a tentokrát i zcela zaslouženě financí (prozatím nejvyšší tržby vůbec), ve kterém akční sekvence v sérii dosáhly (alespoň do této doby) svého vrcholu jak z pohledu technické realizace, tak divácké imerze (halo seskok, honička v ulicích i bitka na toaletách jsou fakt neuvěřitelné), ve srovnání s Rouge Nation s malinko slabší dějovou linkou, která zde zastupuje opravdu jen pojítko mezi jednotlivými akčními highlighty a s malinko slabším hlavním záporákem Cavillem (což trochu nepochopitelně propálil už trailer, takže na překvapení až ve filmu, bohužel, nedošlo) a naštěstí neselhávající Ferguson a se strhujícím helikoptérovým finále, u kterého má divák pocit, že už snad nepůjde ničím překonat (přičemž věřím, že v rozlučkovém dvojdíle všechny McQuarrie přesvědčí o opaku).

Mission: Impossible - Dead Reckoning: Part One 7/10

McQuarrieho nečekaný tvůrčí úkrok stranou jak z pohledu kvality, tak s ohledem na zklamání z dosavadních tržeb též financí, ve kterém se přiznaná předehra před velkým finále v příštím díle redukuje na pouhý hon za triviálním MacGuffinem na jehož konci číhá v současnosti trendy globální hrozba v podobě všemocné A.I., vyplněný spoustou vysvětlovacích scén, na poměry předchozích dílů až překvapivě zaměnitelnou akcí (tentokrát se žádný opravdový highlight bohužel nekoná), doprovázený nevýrazným Moralesem jako hlavním (vlastně zástupným) záporákem, novou pomocnicí Atwell, starým dobrým Czernym navracejícím se po jedničce znovu do hry, trestuhodně nevyužitou (respektive odepsanou) Ferguson a zakončený velkolepým vlakovým finále kopírujícím nejmenovanou videohru.

Mission: Impossible - The Final Reckoning 6/10

McQuarrieho pokus o kvalitativní reparát v podobě původně zamýšlené závěrečné kapitoly jak pro postavu Hunta, tak i celou sérii (z čehož v průběhu problémové produkce, která vyhnala rozpočet filmu do absurdních výšin, nakonec sešlo), který poprvé v sérii dějově přímo navazuje na svého předchůdce, ale navzdory převlečení dresu neboli změně podtitulu opakuje tytéž chyby s přemírou vysvětlovacích scén (nově doplněných flashforwardy a retcony), zaměnitelnou akcí (za pozornost stojí jen prohlídka ponorky a finálový kaskadérský kousek s dvojplošníkem), nepřesvědčivým záporákem Moralesem, nevyužitou Atwell, neobratným odklizením člena týmu (Ferguson vystřídal Rhames) a nevýrazným OST na pozadí dosud nejdelší stopáže v sérii, jako předvedl předchozí díl, čímž podkopává i to málo, co posledně fungovalo.