I Play Rocky

Divím se, že si na tenhle biják, respektive nápad natočit film o filmu zrovna o tomhle kultovním kousku, někdo vzpomněl až teď. Vzhledem k tomu, že Slyův oscarový opus magnum je dokonalým představitelem hollywoodského snu "from zero to hero" (jak před kamerou, tak hlavně za ní). Ippolito byl skvělý jako Pacino, podle traileru to vypadá, že bude skvělý i jako Stallone (skoro se chce zvolat, kdo to bude v jeho podání příště:-)?). Farrelly má po Balls Up co napravovat, tak snad si to tady pořádně pohlídá a po The Offer se filmoví fanoušci dočkají dalšího povedeného biopicu o žánrové klasice z 70s.

The Uprising

Zrovna Greengrasse bych podepsaného pod dobovou historkou z drsného/špinavého středověku nečekal, ale mistr si už v minulosti vyzkoušel spoustu žánrů, poslední autobusový kousek byl super a každá (pokud možno epická) kostýmní žánrovka, zasazená do doby temna (moru, krys, atd.), se počítá (byť tržebně třeba narazí do zdi viz TLD), takže sem s tím a hned:-). The Death Of Robin Hood mě nepříjemně zklamal (pokud nepočítám skvělou úvodní půlhodinu), tak doufám, že Greengrass pohledem do méně známé kapitoly dějin vyrukuje s pořádnou náplastí (tj. slušnou variací na Braveheart).

Dead Man's Wire 6/10

Na skutečnou historku s únoscem, třímajícím v rukou brokovnici s "drátem mrtvého muže", jsem před lety náhodou narazil při procházení wiki a už tehdy jsem si říkal, že by to byl ideální námět pro film. Papírově z toho mohla vzniknout kombinace Falling Down (psychicky narušený jedinec na cestě za "spravedlností") a The Negotiatora (strategická partie únosce s rukojmím proti strážcům zákona). Takže jsem byl zvědavý, jak se s touhle premisou popasuje veterán Van Sant.

A zvládl to v rámci možností obstojně, nicméně potenciál se mu naplnit zdaleka nepodařilo a strhující krimi thriller (navíc podle skutečných událostí) jako ve zmíněných dvou případech se tak bohužel nekoná. Filmu paradoxně nejvíce ubližuje Van Santova snaha o dokumentární realističnost (použití "televizních" záběrů) ruku v ruce se záměrem striktně se držet historických faktů, což asi vychází z toho, že film je založen na dokumentu Dead Man's Line. Reálná událost bez použití umělecké licence totiž moc divácky atraktivní náplně neobsahuje a navíc se potýká s vcelku monotónním průběhem.

Namísto dramatického boje o život rukojmí (pokus o osvobození zajatce, emotivní vyjednávání s policií, stupňující se konflikt, atd.) se většina stopáže věnuje nekonečným dialogovým výměnám, mediálnímu pokrytí a hlavně zdlouhavému čekání na další vývoj situace, což se neblaze podepisuje na tempu a gradaci děje. Naopak soudní koncovka je odbyta pár scénami. Van Sant má velké štěstí, že se může opřít o dvojici Skarsgård a Montgomery, která podává výborný herecký výkon, přičemž pochválit zaslouží i Pacino (telefonní rozhovor bezcitného otce se strádajícím synem je vrcholem filmu).

Backrooms 6/10

Poklona Parsonsovi za to, jak ve svém věku dokázal z minima (internetové předloha, debutant, mizivý rozpočet) vytěžit maximum (nadšené ohlasy, vskutku pozoruhodné tržby, vznik nové značky), ale to je tak vše. Tenhle fenomén jde mimo mě a asi proto na mě nahodilé bloudění na slepo nekonečným labyrintem poloprázdných místností a chodeb s občasným náznakem přítomnosti nějakého nespatřeného bubáka v traileru moc nefungovalo, takže příliš nepřekvapí, že na mě tenhle koncept moc nefungoval ani v samotném filmu, ve kterém už nic dalšího, co by stálo za pozornost, bohužel není.

A protože v drtivé většině bezobsažné procházení všemožných prostor, při kterém se znepokojivá atmosféra dostavuje pouze sporadicky a dávkování napětí je značně proměnlivé, respektive značnou část stopáže zcela absentující, ve mně nějaké nervózní/tísnivé/klaustrofobické pocity nevyvolává ani omylem (sorry jako:-)), sledování filmu se proměnilo jen v netrpělivé čekání, zda v závěru dojde na nějakou (pokud možno smysluplnou) pointu, která veškerý dosavadní děj obrátí naruby a nebo jenom na otevřená vrátka k nevyhnutelnému pokračování (a samozřejmě, že správně je druhá varianta).

S čímž souvisí to, že na konto world-buildingu (ať už stran jiné dimenze nebo týmu výzkumníků) zcela nečekaně padne naprosté minimum, protože co by se pak v rámci loreu řešilo v dalších sequelech, že? Naopak zbytečných psycho blábolů je ve filmu vskutku nadbytek, na což doplácí hlavně interakce s hlavním (respektive jediným, což je naprosto promarněná příležitost) monstrem, které se divák dočká až v samotném finále, které konečně dokáže zvednout hladinu adrenalinu. Casting v čele s dvojicí Ejiofor a Reinsve hraje slušně, found footage vsuvky disponují jistou atmosférou, ale tím to končí.

P.S. Už kinoverze byla pocitově o půl hodiny delší než by bylo záhodno, tudíž nedočkavě "vyhlížím" prodlouženou verzi:-). 

Mayday

Aha, takže Reynolds si zahraje na Powerse, akorát namísto Hankse ho z průseru vyseká Branagh:-). Už nějakou dobu jsem si říkal, kdy se dvojka Daley a Goldstein znovu připomene a je to konečně tady. Ten family friendly rating zamrzí, ale jinak to vypadá na slušnou žánrovku. Kdyby se z toho vyklubalo podobné příjemné překvapení jako z D&D, tak bych se vůbec nezlobil. Protože podobných leteckých extrakčních kousků typu Bat 21 nebo Behind Enemy Lines se v dnešní době už moc netočí (laciné indie béčka za pár dolarů nepočítám), takže za každý (ideálně povedený) pokus velký palec nahoru.

P.S. Jen doufám, že Blackbirda na konci 80s (respektive kdykoliv) vesele si poletujícího nad územím země neomezených možností ve filmu taktně nepřejdou, ale nějak logicky zdůvodní (navigační chyba, atd.).

Digger

Je fajn vidět Cruise po letech akčního šaškování zase v jiné herecké poloze (než se k němu zase vrátí s letadélky:-)) a navíc podle traileru v potenciálně hodně zábavné žánrovce. Nicméně tak nějak netuším, za co se tady utratilo přes sto mega, protože z traileru to vypadá na komorní konverzačku s pár cgi scénami. Vlastně jo, za výplatu hlavní hvězdě:-).

V případě mistrových filmů se sice primárně chodí na něj a až v druhém plánu na samotný film, ale zrovna u podobného niche projektu s omezenou cílovkou a potenciálními paralelami na současné dění, které se části publika asi nebude moc líbit, si nějak nedovedu představit, že Iñárritu dopadne tržebně lépe než PTA s One Battle After Another (spíše naopak).

Nouvelle Vague 7/10

Nesmlouvavá autorská vize ctižádostivého celovečerního debutanta, toho času filmového kritika. Nekompromisní tvůrčí přístup v podobě guerillového (občas chaotického) natáčení. Lokálně slavný herec v hlavní roli, ze kterého výsledný film udělal mezinárodní superhvězdu. A zbytek je historie, respektive oceňované a v jistých ohledech přelomové dílo světové kinematografie (a pro mě osobně extrémně nudná záležitost s nesmyslnými dialogy a neexistujícím dějem:-)).

Linklater očividně mohutně obdivuje jak Breathless, tak Godarda, což je z jeho filmu o filmu, který v prvním plánu pečlivě (v některých momentech přímo puntičkářsky) rekonstruuje genezi mistrova počinu a v druhém plánu představuje oslavu celé kinematografie, poznat prakticky v každé scéně, od citování konkrétních záběrů z "předlohy", přes spoustu referencí na kdeco/kdekoho, až po dokonalé napodobení atmosféry 60s. Na rozdíl od mistra se Linklater naštěstí drží standardních dramaturgických pravidel, takže odpadá problém s rozvláčným dějem a nahodilými (převážně bezobsažnými) dialogy.

Casting předvádí výborné herecké výkony v čele s trojicí Marbeck, Dullin a zejména Deutch, stejně tak dobová výprava a kostýmy odvádí skvělou práci a ocenit zaslouží i funkční vhled do mistrovy komplikované mysli, který dokáže z pohledu nefanouška kultovního filmového předobrazu osvětlit mnohá podivná tvůrčí rozhodnutí v průběhu produkce. Škoda jen, že ke jmenovkám reálných osobností někoho nenapadlo doplnit i profesi, protože vyjma zapálených znalců tehdejší doby a kinematografie jde pro běžného diváka o přehlídku neznámých lidí. Godardův film mě minul, Linklaterův mě upoutal.

Tuner 6/10

Roher si pro svůj celovečerní debut vybral originální premisu s ladičem pian s přecitlivělostí na zvuk, který se z donucení zaplete s podsvětím a za pomocí svých "naslouchacích" schopností si začne přivydělávat otevíráním sejfů. Bohužel se při tom nedokázal rozhodnout, zda natáčí v prvé řadě drama o životě s neobvyklým hendikepem a "rodinném" podniku, romanci o talentované dvojici, kterou svede dohromady hudba nebo thriller o partičce zlodějů podnikajících heisty.

A výsledek podle toho také vypadá. Jednotlivé linky, namísto aby se podporovaly, se narušují, respektive se vzájemně omezují. Čehož důsledkem je, že žádné z nich se film nevěnuje na dostatečném prostoru, přičemž nejvíce na to doplácí kriminální linka. Navíc Roher není schopen ani z jedné narativní roviny vytěžit nějakou (dramaticky nebo emocionálně) silnou scénu, což kulminuje v samotném závěru, který namísto něčím strhujícího klimaxu nabídne jen nevzrušivý dojezd.

Woodall v hlavní roli hraje slušně (velká škoda, že dvojice veteránů Hoffman a Reno má ve filmu v podstatě jen cameo, když už se Roherovi podařilo je ukecat k účasti), práce se zvukem, který je v některých scénách až nepříjemně hlasitý, se povedla, záběry prolamování bezpečnostního mechanismu sejfů jsou fajn, tematický OST s jak jinak než klavírními tóny se občas příjemně připomene, ale nic z toho nepřeváží nepříliš nápaditý děj (poté, co se hlavní postavy vydá na dráhu zločinu, se už jen zdlouhavě čeká, až konečně dojde na klišé s kšeftem, který se zvrtne), pomalé tempo a rozpačité finále.

The Death Of Robin Hood 6/10

Povedené trailery slibovaly drsnou/temnou podívanou ze středověku o legendárním ostrostřelci na konci jeho životní cesty, lemované hordami mrtvol (bez ohledu na pohlaví a věk) a pozůstalých hledajících pomstu, stojící na pomezí historické žánrovky a nefalšované artovky. Varovným znamením byl ovšem pán na režisérské stoličce, takže veškerá očekávání byla pro jistotu výrazně utlumena. Což se ukázalo jako dobrý tah, protože Sarnoski bohužel ani tentokrát nepřekročil svůj stín a se svým nejnovějším počinem, jak je jeho nedobrým zvykem, zase skončil někde v půli cesty.

Přitom to začíná tak nadějně. Sarnoski v úvodu předvede sympaticky nekompromisní jízdu, která svou syrovostí a hutnou atmosférou připomene Eggersova Northmana. Jakmile ovšem skončí expozice a hlavní postava přijme azyl v klášteře, veškerá zábava jde bohužel stranou ve prospěch nepříliš zajímavých dialogových výměn, neurčitých vztahových peripetií a dějového přešlapování na místě se spoustou nikam nevedoucích odboček (k jakému účelu ve filmu sloužila epizoda s malomocným nebo dostaveníčko v jeskyni?) za doprovodu nebývale pomalého tempa a zbytečně přestřelené stopáže.

Pokud bylo Sarnoskiho záměrem dekonstruovat slavnou legendu a ukázat genezi hrdinského mýtu, tak se to do značné míry minulo účinkem. Nějaký hlubší ponor do ztrápené mysli hlavní postavy v podstatě neproběhne (až do konce filmu není jasné, zda (nechvalně) proslulý zbojník svých činů lituje nebo je na ně pyšný, respektive cokoliv mezi tím, případně je jen unavený životem). Samotné finále pak, namísto aby gradovalo (ať už po dramatické nebo emocionální stránce), vyšumí do ztracena. Film zachraňují kvalitní casting (Jackman a Comer opět podávají vynikající herecké výkony, Skarsgård bohužel nemá moc prostoru, přesto svým vystoupením dokáže zanechat pozitivní dojem) a výborné produkční hodnoty (v některých záběrech stylová kamera, atmosférický OST a působivé přírodní exteriéry), což na strhující žánrovku nestačí.

Tow 6/10

Sociální drama natočené podle skutečných událostí o jedinci na okraji společnosti a jeho nekonečném boji s vlastními démony a byrokratickým systémem o zabavené vozidlo (toho času domov na čtyřech kolech) s hollywoodskou hvězdou v hlavní roli. Podobných inde produkcí, jejichž hlavním úkolem je posbírat nejrůznější festivalové ocenění s vidinou zisku nějakého zlatého plešouna, se už natočilo nepočítaně. Tohle je další z nich, která naneštěstí ničím nevystupuje z řady.

Největší předností filmu je nepřekvapivě obsazení Byrne do hlavní role celoživotního outsidera, která po If I Had Legs I'd Kick You předvádí další přesvědčivý a místy podmanivý herecký výkon. Na rozdíl od exkurze do těžkého údělu mateřství se její další one woman show ovšem nemůže opřít o nápaditě pojatý narativ. Navzdory názvu filmu se děj nesoustředí jen na znovuzískání ztraceného vozidla, ale rovněž na zápas hlavní postavy se svou problematickou minulostí a tíživou finanční situací, což by sám o sobě nemusel být problém, protože k obdobným typům filmů sociální perspektiva patří.

V podání Laing se ovšem obě roviny reprezentují značně repetitivním dějem, ve kterém se v pravidelném rytmu střídají obvyklá témata všech podobných žánrovek (obtížná životní situace, alkoholismus, narovnávání vztahu s odcizeným potomkem, sebevražedné myšlenky, terapeutická sezení, atd.) s výjevy ze soudní síně (škoda, že samotnému procesnímu řízení se film nevěnuje více do hloubky), aniž by vyprávění dokázala naplnit výraznějšími scénami, ať už stran humoru, emocí, napětí nebo dramatu. Obecně umírněné pojetí asi vychází ze snahy držet se reality, ale více je někdy zkrátka více.

Passenger 5/10

Øvredal před lety zabodoval s The Autopsy of Jane Doe, ovšem od téhle zábavné záležitosti z pitevny uplynulo už spoustu času, který mistr strávil (bohužel marným) hledáním bývalé formy. Takže příliš nepřekvapí, že se mu ztracené mojo nepodařilo najít ani tentokrát. Nápad s potulným cestujícím, který pomáhá posádkám vozidel na onen svět, sice moc originality nepobral (taková démonická variace na osmdesátkového Hitchera), ale jako premisa pro hororovou road movie žánrovku skýtala jistý zábavný potenciál. Ten byl ovšem Øvredalem (jako obvykle) naplněn pouze z poloviny.

Pominu nelogické chování postav (stopařský bubák operuje ve vozidlech, takže nejlepší bude celý film jezdit dodávkou sem a tam a nikoliv se uchýlit do motelu nebo kamkoliv jinam), prapodivné fungování mytologických pravidel (někdy se nadpřirozený squatter do dodávky bez problémů dostane a zaútočí na posádku, jindy kdovíproč ne a nezbývá mu než strašit okolo), hromadu laciných lekaček, které jsou předvídatelné dlouho dopředu a samotný vzhled a vystupování démonického záškodníka, vyvolávající spíše smích než děs a hrůzu. Hlavní problém spočívá v nepřesvědčivém narativu.

Proběhne povinná expozice a poté se nepochopitelně dlouho řeší všechno možné, jen ne nahánění hlavních (případně jakýkoliv jiných) postav titulním záporákem, čehož důsledkem je spousta zbytečných dialogových scén, ve kterých se formuje vztah ústřední dvojice, což je to poslední, co je v podobném typu filmu zapotřebí. Nervózní napětí a strašidelná atmosféra se tak dostavuje jen příležitostně. Vzhledem k nuznému počtu vystupujících postav dosahuje bodycount mizivých hodnot a stejně tak finále by si zasloužilo o něco větší grády. Za pozornost tady stojí jen sympatická fatalita s gore nadstavbou a povedená procházka po parkovišti, která stojí jen na krouživém pohybu kamery a zvukových efektech.

Black Box 3/10

Kdyby to (tak před dvaceti lety) natočil Spielberg, tak z toho mohl být big budget sci-fi blockbuster s castingem plným hollywoodských hvězd. Kdyby to (dtto) natočil Carpenter, tak z toho mohlo být brakové sci-fi béčko. Bohužel to natočil Quale, takže z toho je mizerná laciná splácanina CE3K s They Live a pro jistotu i s War of the Worlds (dětský prvek nikdy nezklame:-)) v letadle, ve které je expozice (při letu dojde na podivné úkazy/poruchy/nehody) natažena na téměř hodinu čistého času (tuna náznaků, tuna nudy), aby následně tvůrci konečně vyrukovali s pointou a konspiračně paranoidním finále (s legračně působícími digitálními triky), která by možná fungovala v The Outer Limits a The X Files před třiceti lety.

Animal Farm 4/10

V minulosti by se našlo pár adaptací kultovních literárních klasik, které s předlohou mají pramálo společného a přesto se jejich tvůrcům podařilo natočit nadčasové dílo nebo alespoň kvalitního zástupce žánru (jako je třeba Blade Runner nebo Starship Troopers). Tenhle animák se mezi ně nepřekvapivě nezařadí. Serkis je sice vynikající mo-cap performer a slušný režisér druhého štábu, ale jako hlavní režisér neustále ukazuje své limity a tohle je jen další varovný signál před LOTRem.

Problémem není to, že se předloha překopala od základů a namísto alegorického varování před totalitním režimem se Serkis pustil do kritiky korporatismu a rovnou při tom do děje dosadil zcela novou hlavní postavu. Problémem je, že to zdaleka nejlepší na celém filmu jsou závěrečné animované titulky (kdyby namísto moderní adaptace tvůrci natočili film o titulkových scénách, udělali by nesrovnatelně lépe). Zbytek je mizérie jak po stránce narativu, tak i produkčních hodnot.

S čestnou výjimkou castingu, ve kterém se nachází překvapivě velký počet hollywoodských hvězd (mnohé jiné animáky by mohly jen závidět).Ani jejich snaživý dabingový výkon ovšem nedokáže přebít absolutní minimum jakkoliv nápaditých nebo zábavných scén, absenci funkčního humoru (což je u filmu s visačkou daného žánru poněkud prekérní situace) a na první pohled stylizovanou, ve skutečnosti ovšem nepříliš lichotivou až odbytou animaci (vzhledem k rozpočtu není divu).

Hungry 4/10

Laciných animal hororů s neustále se opakujícími zubatými/chlupatými bubáky se už natočilo nepočítaně, takže Nunn usoudil, že je nejvyšší čas ohrané schéma oživit novým/neobvyklým zvířecím záškodníkem, přičemž volba padla na hrocha. Tím ovšem veškerá invence skončila a výsledkem je další zapomenutelné béčko v řadě. Po Nunnově předchozím kousku a tomhle představení se začínám vážně obávat, jak dopadne One Last Shot, protože mistr očividně ztratil formu.

Iluze bažinatých lokací vypadá přesvědčivě (byť se film točil někde úplně jinde než se odehrává děj), casting podává slušné herecké výkony (potěšila přítomnost veterána de Almeidy), stopáž se zastavila na rozumné hodnotě a digitální triky stran impozantního zvířecího záporáka s ohledem na limity rozpočtu odvádí překvapivě dobrou práci, ale co je to všechno platné, když nejdůležitější rovina filmu moc nefunguje a totiž samotné střetnutí s divokým zástupcem přírody.

Namísto krvavého/brutálního řádění nezastavitelného monstra se totiž podstatná část filmu věnuje nezajímavé/nudné dialogové obsahové výplni, ve které se jen dále zpomaluje už tak nepříliš svižné tempo. Když už sporadicky na nějakou akci dojde, tak to není o mnoho lepší. Samotné fatality se ve většině případů odehrávají mimo záběr kamery, gore zcela absentuje, napětí se dostavuje nárazově a bodycount je poznamenán předvídatelným pořadím odchodů postav ze scény.

The Furious 9/10

Plnohodnotné pokračování obou Raidů, byť se to nejmenuje (třetí) Raid a nerežíroval to Evans. Absolutní akční inferno. Nejlepší žánrový počin roku (možná i dekády). Instantní žánrová klasika. Referenční stunt team showreel titul. Návrat akčního žánru po dlouhých letech paběrkování (čest všem osamoceným výjimkám typu vybraných žánrových kousků z dílny šikulů z 87Eleven) znovu na absolutní vrchol. Tolik pár superlativů na úvod, aby bylo zřejmé, v jaké kvalitativní kategorii se tahle hongkongská martial arts žánrovka z rukou Tanigakiho, která řemeslnou úrovní akční složky nechává veškerou svou současnou konkurenci (ať už hollywoodskou nebo kteroukoliv jinou) daleko za sebou, pohybuje.

Příběhová linka je sympaticky přímočará a naplňuje všechny tradiční atributy klasické hongkongské vypravěčské školy (dvojice hlavních postav se náhodou potká při vyšetřování jednoho případu, oba borci si při prvním setkání musejí nejprve rozbít ústa a poté spojí své síly a začnou rozkrývat/rozbíjet zločineckou organizaci společně) a navíc obsahuje novinku. Tentokrát totiž hlavní postavy mají podstatně ušlechtilejší důvod redukovat počty bezejmenných záporáků než je obyčejná pomsta a tím je záchrana unesených dětí. Tvůrci jsi jsou ovšem vědomi, že narativ je jen nezbytným pojítkem mezi jednotlivými akčními sekvencemi, takže se film nezdržuje nějakou zdlouhavou expozicí a nadbytečnými dialogovými scénami a krátce po začátku filmu se jde rovnou na věc, tzn. z jedné velkolepé akční scény do druhé (ještě velkolepější).

Samotná akce pak představuje kvalitativní top tier level současnosti a to jak po stránce obsahu (nápaditost choreografie, měřítko a stopáž bitek, počet postav na scéně, variabilita použitého "nářadí", explicitní fatality doprovázené vydatnou dávkou gore (digitální krev je samozřejmě přítomna, ale až na pár výjimek nijak neruší), prvotřídní kaskadérské kousky), tak i formy (efektní dlouhé záběry bez střihu, kinetická a přesto naprosto přehledná kamera, inovativní úhly kamery, bleskurychlý střih), přičemž s každou další akční sekvencí tvůrci plynule přeřazují na čím dál tím vyšší rychlostní stupeň, což kulminuje v neuvěřitelně intenzivním (více než dvacetiminutovém) finále s několikanásobným klimaxem, ve kterém posunou nastolenou laťku na další úroveň. Škoda jen, že ostrostřelec Ruhian dostane příležitost se naplno předvést až v samotném závěru a když už tvůrci ukecali k účasti Taslima a Ruhiana, tak si nevzpomněli i na kolegu Rahmana. Tanigaki si tímhle počinem požádal o vstupenku do hollywoodské ligy, tak snad příštím projektem potvrdí, že tohle nebyla náhoda.

Little Brother 4/10

Jeden je konzervativní realitní makléř žijící celý život ve stínu svého úspěšného sourozence, toho času miliardáře, druhý je spontánně se chovající sirotek a smolař (celoživotní povolání: loser:-)). Kdysi dávno se potkali a náhoda tomu chtěla, aby se po dlouhých letech dali znovu dohromady a na ploše hodiny a půl spolu "produkovali" humor. Natočit kvalitní, tj. opravdu nápaditou/vtipnou/chytrou, buranskou komedii se povede málokomu. Spicerovi se to nepřekvapivě nepovedlo.

Podobných humorných historek o tom, jak do něčího spořádaného života vtrhne ze řetězu utržený jedinec, který jeho svět rozvrátí do základů a při tom se otevírají srdce, odhalují se nitra a léčí se traumata z minulosti, aby si nakonec oba se slzou v oku padli do náruče, se v minulosti natočily doslova tuny a tenhle pokus ničím nevystupuje z řady. Což znamená, že v rámci notně předvídatelné příběhové linky se jen střídá jedno žánrové klišé za druhým bez jakéhokoliv překvapení.

To by samo o sobě nemusel být problém, pokud by tvůrci byli schopni ohraný děj zaplnit zábavnými scénami, ve kterých funguje situační komika, nekorektní gagy, popkulturní reference na hollywoodské celebrity i vyloženě záchodový humor. To se ovšem neděje, protože veškerý humor ve filmu je v lepším případě nevtipný, v horším (a bohužel častějším) trapný nebo stupidní. Cena i André se sice snaží, seč jim síly stačí, ale kde nic není (tuctová režie, bídný scénář), ani smrt nebere.

Enola Holmes 3 5/10

Jestli někdo doufal, že výměnou na režisérské stoličce se stran kvalit série něco změní, tak doufal marně. Celá tahle značka samozřejmě existuje jen proto, aby streamovací továrna na instantní zábavu udržela herecké dřevo MBB v diváckém povědomí i po finální sezoně ST, takže není překvapením, že to tahle obsahově výplňová série dotáhla rovnou na trilogii. Překvapením ovšem je, že streamingový fastfood dělá všechno proto, aby se po MBB co nejrychleji zavřela voda, protože ve trojce se nepochopitelně zredukovalo i to málo, co v jedničce a dvojce výborně fungovalo.

Čímž je myšlena účast sympaťáka Cavilla, který očividně neměl čas a tak se vymyslela historka s únosem nejlepšího detektiva na světě, aby se na place nemusel zdržet déle než je nezbytně nutné. Akce je navíc ještě méně než posledně (přičemž už ve dvojce došlo ke znatelnému množstevnímu úbytku oproti jedničce) a provedením (choreografie, práce s kamerou a střihem, kaskadérské kousky) jako obvykle nestojí za řeč. Nová posila do týmu Patel je v ději vyloženě do počtu a ani nová destinace nedostane vyjma pár establishing shotů šanci se ve filmu ukázat v celé své ostrovní kráse.

Jinak je ovšem vše při starém. Herecký rejstřík MBB se nadále omezuje na drsné/odhodlané výrazy (tzv. Eleven mode:-)) a nebo legační/vystrašené/romantické pitvoření (naštěstí mnoho příležitostí se v nějaké herecky trochu náročnější scéně předvést, tj. naplno ukázat své limity, nedostane), hlavní záporák má jen cameo vystoupení, komediální výstupy a vtipné prolamování čtvrté stěny se potýkají se značnými rezervami a příběhová linka se obejde bez jakéhokoliv nápadu nebo překvapení. Polehčující okolnosti jsou produkční hodnoty (výprava a kostýmy odvádějí slušnou práci) a rozumná stopáž.

Werwulf

Wow, Eggers jede bomby (už zase):-). Po Nosferatu to vypadalo, že se mistr definitivně přiklonil ke konzervativnímu stylu a ze své rané tvorby si ponechá jen stylový audiovizuál a kvalitní casting, ale tohle tady (tematicky to nejlepší z The Witch a The Northman, gotická atmosféra, middle english, černobílý obraz, formát 4:3, filmové zrno, artové tendence ala The Lighthouse) je zase starý dobrý Eggers, který svou nekompromisní autorskou vizí ukazuje prostředníček mainstreamu.

Samotný trailer jedna velká ponurá parádička a to se v něm titulní vlkodlačí bubák v celé své kráse ani neukázal (nezlobil bych se, kdyby si jej schovali až do filmu jako překvapení pro fanoušky). Jen doufám, že tuhle informační úspornost si zachovají i v dalších trailerech. Čím méně toho o ději v trailerech prosákne, tím lepší zážitek to v kině bude.

Každopádně tenhle "prokletý" hororový subžánr o prokletém monstru, na kterém si spousty tvůrců vylámalo zuby (naposledy Whannell), by si už konečně zasloužil další kvalitní kousek (poslední takový je třicet let starý Wolf) a jestli má někdo reálnou šanci s tím něco udělat, tak je to Eggers. Jestli to nezvládne on (jsem si jistý, že jo), tak pak už asi nikdo.

The Devil Wears Prada 2 6/10

Původní film, v jistých kruzích (kdovíproč) považovaný za kultovní záležitost, na mě nijak zvlášť velký dojem neudělal (asi proto, že jde o podstatně méně vtipnou/nápaditou/chytrou a tudíž zábavnou variaci na Working Girl), takže očekávání vůči legacy sequelu, pod kterým je podepsán stejný tvůrčí tým, nebyla příliš velká, což se nakonec vyplatilo, protože jinak by zklamání z výsledku bylo o to bolestnější. Vzhledem k tržbám je ovšem cílovka očividně navýsost spokojena, takže nezbývá než se smířit s tím, že v podobném generickém stylu se pojede i v následujícím sequelu (pokud na něj dojde).  

Frankel za pomocí McKenna natočili ukázkový příklad "pokračování na klíč", který od začátku do konce jede ve všech ohledech (narativ, charaktery, produkční hodnoty) v režimu na autopilota. Prostě se ukecají k účasti všichni klíčoví lidi z jedničky, spojí se dohromady pár věcí, které minule zafungovaly (hvězdný casting, exkluzivní outfity, product placement kdečeho, tuny cameo vystoupení celebrit z módního průmyslu) a je hotovo, nic dalšího (zajímavý děj nebo zábavné nové postavy) není ve dvojce potřeba přidávat. Po dějové stránce se řeší úplně totéž co posledně (to fakt nebylo na skladě nic lepšího než zase jen hrozící ztráta pozice šéfredaktorky a "geniální" protitah?), aniž by se k tomu dodalo cokoliv nového. 

Přelomový posun v mediálním průmyslu za uplynulých dvacet let je reflektován pár dialogy o obtížné finanční situaci, namísto toho, aby se kolem něj točil celý děj (koho v době sociálních sítí a influencerství ještě zajímají tradiční média bez ohledu na to, zda jsou tištěná nebo elektronická?), potenciálně vtipné situace jsou zahrány do outu (epizoda se skvrnou na vypůjčených šatech sloužila v ději k čemu?), vedlejší postavy ve filmu vystupují jen proto, aby v závěru posloužily jako deus ex machina (proč do filmu obsadit Liu a poté ji v ději věnovat doslova pár minut?). Frankel si může gratulovat, že kvarteto Hathaway, Streep, Blunt a Tucci odvádějí znovu výbornou práci a do jisté míry dokážou přebít nedostatky filmu.

The Mist

Velká škoda, že po tomhle mlžném představení v supermarketu s děsuplnými monstry (uvnitř i venku:-)) to Darabont u filmu zabalil. Pár dalších výborných filmů a potenciálně i dalších mimořádně kvalitních kingovek (které jsou odjakživa nedostatkovým zbožím viz až o celé desetiletí později dorazivší It) z jeho rukou by se rozhodně hodilo.

Každopádně výborná adaptace s geniálně dvojsmyslným (zažehnání apokalypsy versus osobní tragédie) a současně podvratným (prostředníček všem klišovitým báchorkám s divácky uspokojující koncovkou) závěrem. Při zpětném pohledu velký kudos studiovým kravaťákům za odvahu odsouhlasit pesimistické finále, čehož masové publikum obvykle není příliš velkým zastáncem viz First Blood (docela by mě zajímalo, co vzešlo z dotazníků po testovačkách:-)).

Nicméně těch pár posledních minut je jen takovým bonusem navíc. Film by skvěle fungoval i bez toho (respektive i kdyby Darabont vsadil na neurčité zakončení z předlohy). Romerovu vztahovou dynamiku uzavřené komunity v krizové situaci (kdo jsou vlastně skutečná monstra - ti venku nebo ti uvnitř?) totiž Darabont (potažmo King) nápaditě obohatil o rodinný rozměr a náboženskou rovinu, což filmu dodává o to skličující/temnější vyznění, které šokující konec jen podtrhuje.