Ve zkratce - dopadlo to mnohem lépe, než je u podobných remakeů, rebootů, sequelů, prequelů, atd. u dlouhotrvajících a pravidelně "vytěžovaných" sérií obvykle zvykem, ale trailer přece jen navnadil na ještě o něco intenzivnější divácký zážitek a několika klopýtnutím po cestě (z čehož některé byly docela zbytečné) se film taktéž, bohužel, nevyhnul. Bruckner podobné žánrovky na pomezí hororu a thrilleru točit docela umí a i tentokrát po čistě řemeslné stránce není filmu příliš co vytknout. Bohužel se v tomto případě poprvé "potkal" se zajetou franšízou, která má jistá, zažitá pravidla, ale o tom až později.
Začneme dobrými zprávami. Natáčení v Srbsku (proč to, sakra, nenatočili u nás:-)?), zastupující zde domovinu a obecně levná produkce sice tu a tam z filmu prosvítá, ale celkově nejde o nic, co by filmu vysloveně škodilo (na rozdíl od jiných nízkorozpočtovek, u kterých všudypřítomná lacinost všeho a všech sálá z každého záběru). Clayton, jako nová iterace legendárního Pinheada (v titulcích uvedena nikoliv jako The Hell Priest, ale jen The Priest), je úplně v pohodě a svou pohlavně neurčitou identitou a remixovaným hlasem bez problému zapadá do univerza. Nicméně je ale přece jen škoda, že si Bruckner s Goyerem a Barkerem nevzpomněli i na strejdu Bradleyho alespoň na úrovni nějakého camea (bylo by to takové hezké pomrknutí na fanoušky série).
Cenobiti jako takoví mají slušný design, který je naštěstí věrný originálu, což také u podobných předělávek není pravidlo. Detektivní linka ve spojení s hororem je vděčná záležitost (viz Scream nebo The Ring) a funguje i tentokrát, přičemž partička hlavních postav se tady nechová vyloženě jako idioti (nejen v hororech častý to neduh) a sem tam někdo z nich vyrukuje s dobrým nápadem, jak nějakou situaci vyřešit (alespoň teoreticky:-)). Bruckner dal chvályhodně vale prvoplánovým jump scare scénám (lekl jsem se všehovšudy jednou), ve prospěch budování napětí jen pomocí kamery, střihu a hudby. Současně kvituji, že přednost dostaly staré, dobré praktické efekty a cgi balastu je přítomno jen nezbytné minimum. Potěšily rovněž nejrůznější easter-eggy jak na knižní předlohu, tak na adaptaci a její pokračování (Lemarchand Configuration vs Lament Configuration), s čímž souvisí i opětovně použité hlavní hudební motivy z OST jedničky a dvojky. A nakonec bylo fajn zase po dlouhé době vidět v něčem Višnjiče, ovšem ve filmu se moc neohřeje (závěrečná scéna ale stojí za to:-)).
Nicméně vedle výše uvedených kladů, jsou tady i nějaké ty pihy a vady na kráse, případně rovnou zápory. Na předělávku zbytečně dlouhá expozice (většina diváků přece ví o co jde), kdy se jen čeká na to, až se konečně na scéně objeví Cenobiti. Stopáž je obecně docela přestřelená (s ohledem na to, co všechno se ve filmu ne/stane). Slušnou atmosféru se Brucknerovi daří budovat jen místy, nejen proto, že vysloveně hororových (tj. strašidelných) momentů ve filmu, bohužel, moc není. Stejně tak gore scénami se zde dost šetří (ale když už na ně dojde řada, tak jde o fajn řemeslo) a celkově je zde eRkový rating, až na pár scén, trestuhodně nevyužitý (když nepočítáme nadávky). Větší důraz na psychickou stránku věci (a.k.a. utrpení, bolest, beznaděj, atd.) než fyzickou je sice zajímavá vrstva navíc, ale tahle franšíza má kořeny zejména v tom fyzičnu, takže jeho potlačení je do určité míry chyba.
Samotný lore a vysvětlování pravidel fungování kostky, Cenobitů a "jiné dimenze" (proč se to už od nevím kolikátého dílu nenazývá Peklo, když ho má film v názvu?) se pro nováčky omezilo na úplné minimum (to podstatné/základ nastíněn ale je) a k tomu nechybí i nějaké ty dějové nekonzistence typu schopnost Cenobitů ohýbat realitu a teleportovat se kamkoliv se jim zachce vs neschopnost překonat jedny mříže. Linka s drogovou závislostí a souvisejícími přechody mezi bděním a halucinacemi je jen lehce načrtnuta a přitom by se nabízelo okolo ní postavit celý děj. Plus finále není až tak strhující, jak jsem doufal (byť oceňuji gesto hlavní hrdinky na konto hořkosladkého vítězství). To vše táhne film více nebo méně směrem dolů.
Je vidět, že trojice Bruckner, Goyer a Barker oplývá nápady a byla tady snaha se vydat malinko jinou cestou, než kultovní originál. Někomu to bude vyhovovat více, někomu naopak méně. V mém případě jsem za každý slušný horor (a příspěvek do zajetých sérií obzvlášť) moc rád, přičemž po zhlédnutí filmu jsem dostal chuť se obratem podívat po letech znovu na jedničku, takže celkově dobrá práce.
P.S. Úplně závěrečná scéna, aneb náborářské video, jak se stát Cenobitem, jakožto zpodobněná esence téhle franšízy, byla vskutku uspokojivá. Škoda jen, že podobně intenzivní nebyl celý film.
