Backrooms: Everything Must Go Edition 6/10

V kinoverzi na mě Parsons navzdory všeobecnému nadšení moc velký dojem neudělal, ale vzhledem k úctyhodným tržbám jeho debutu a snaze studia se svést na aktuální vlně zájmu skrze další obsahový přídavek jsem se mu, jakožto fanoušek prodloužených verzí, rozhodl dát ještě jednu šanci. Aby se následně ukázalo, že jsem se nemusel obtěžovat, protože prodloužený sestřih tady znamená kinoverze plus čtvrthodinový přílepek po konci závěrečných titulků:-).

To by samo o sobě nevadilo, pokud by Parsons využil příležitosti a dodatkovým materiálem napravil nějaké ty logické díry v ději filmu (třeba jak to, že výzkumný tým za třicet let podle všeho nepřišel na podstatu generování nekonečného prostoru, což se hlavní postavě podařilo za pár dnů pobytu:-)?) a nebo ještě lépe se hlouběji ponořil do budování world-buildingu (příčina nedokonalé replikace reality, existence dalších monster, celý smysl téhle alternativní dimenze, atd.).

Což se ovšem nestalo a namísto toho se dlouhé minuty nepochopitelně bezobsažně zkoumají parametry jakési prodejní cedule, aby se na konci "archivního videozáznamu" zcela dle očekávání ukázal na okamžik starý známý pirátský bubák a tím to celé skončilo. Tomu říkám dokonale promarněný potenciál. Hromada sequelů je samozřejmě nevyhnutelná, takže nezbývá než doufat, že v dalších filmech Parsons a spol. předvede podstatně více invence nad rámec základního nápadu.

Motor City 6/10

Našlapaný celovečerní retro videoklip odehrávající se ve stylových sedmdesátkových kulisách města motorů a zločinu,  plný dobových vypalovaček a proložený akčními vsuvkami s občasným výskytem mluveného slova? A navíc v hlavní roli sympaťák Ritchson v herecké poloze, ve které mu to sluší nejlépe (a totiž rozdávání pěstí na potkání)? Tenhle pitch se Hollywoodem potuloval mnoho let a prošel rukama nespočtu lidí, než skončil u Ponciroliho a není těžké odhadnout proč.

Pár podobných pokusů, založených od začátku do konce na poučce "show, don't tell", se už v minulosti objevilo a skoro pokaždé to skončilo stejně. Bez mluveného slova nelze plnohodnotně vyprávět komplexní děj a tak tvůrcům nezbývá než se uchýlit k jednoduchým příběhovým linkám s archetypálními postavami, v tomto případě klišovité historce o lásce, zradě a pomstě, kterou se tady tvůrci pokoušejí oživit alespoň nechronologickou strukturou vyprávění a osvědčenou dramaturgickou berličkou s rozpůlením finále na dvě scény a vložením první části do úvodu filmu pro rozehřátí publika.

Dobrovolné tvůrčí omezení v podobě vypravěčského minimalismu (děj se posouvá vpřed obrazem, zvukem a hudebním doprovodem, dialogy jsou přítomny téměř výhradně ve formě pouhých replik na pozadí, což v některých scénách skvěle funguje, zatímco v jiných působí nepřirozeně až násilně) se ovšem podepisuje jak na práci s postavami (jednorozměrné figurky bez charakteru), tak samotným narativem (absence dramatu nebo emocí je maskována spoustou zpomalovaček). Stejně tak stran akce nejde o nic přelomového (za zmínku stojí jen nápaditý útěk z vězení a obstojná potyčka ve výtahu).

Casting je fajn (hromotluk Ritchson se slušivým máničkovským sestřihem, Foster opět ve správně slizkém záporáckém režimu, sexy full metal gangster bitch Woodley je bohužel zredukována do role pouhého MacGuffina a nedostane v ději příliš prostoru), taktéž sedmdesátková atmosféra skrze retro výpravu a kostýmy se povedla, ovšem nejlépe z toho všeho vychází nepřekvapivě úderný OST (kudos za výběr méně známých songů). Jako pár minutový kraťas by to fungovalo lépe.

Star Trek: Strange New Worlds - Level Five Transporter Accident (Sezóna 4 - Epizoda 5) 9/10

Vytrvalé posouvání hranic storytelling v rámci ST se v páté epizodě dostává na novou (notně zábavnou) úroveň v podobě očekávaného loutkového dobrodružství s mupety, které tvůrci avizovali s ročním předstihem. Originální nápad je tvůrci zabalen do osvědčené premisy s obsazením lodi nepřítelem (tentokrát nechvalně proslulými piráty). Následný guerillový boj posádky s nezvanými návštěvníky a záludnými nástrahami spojenými s novou fyzickou podobou je proložen spoustou humorných výstupů (dojde i na parafrázi slavné "rozlučky přes sklo") a nezapomnělo se ani na překvapivý zvrat v závěru.

Her Private Hell 4/10

Refn i ve svém nejnovějším počinu dostál své pověsti tvůrce s osobitým režijním rukopisem, bohužel naleštěná forma si tady podává ruce se zaostávajícím anebo rovnou (polo)prázdným obsahem, protože tenhle žánrový a tematicky mišmaš (rodinné drama s prvky thrilleru, sci-fi a hororu a do toho jakuza, film ve filmu, japonský folklór, psychedelický trip napříč časem a prostorem, daddy/stepmom issues, alegorie na očistec/peklo a pár dalších věcí) se mu rozpadl pod rukama.

Pochválit lze solidně hrající casting v čele se sympatickou Thatcher (po Hereticu a Companionu tady znovu prokazuje svůj herecký talent), povedenou výpravu, kombinující luxusní interiéry s přiznaně papundeklovými kulisami, v pár scénách se vyskytující stylový/efektní audiovizuální nápad a především překvapivě melodicky výrazný OST, který se stará o příjemně tajemnou náladu, což dodává filmu zajímavě neurčitou (místy až snovou) atmosféru přesně na pomezí reality a fantazie.

Tohle všechno je ovšem pohřbeno pod nánosem pomalým tempem se odvíjejícího do sebe zacykleného děje o všem a ve výsledku o ničem, ve kterém se prolíná dvojice příběhových linek (z nichž retrospektivní je zajímavá alespoň přítomností akční složky), složená ze série podivných/bizarních/absurdních scén nahodile seřazených za sebou. Nepříliš podnětný a místy vyloženě nudný narativ nenabízí nic navíc vyjma jistoty, že interpretaci diváka je ponecháno volné pole působnosti, protože v každé další minutě filmu se může stát úplně cokoliv bez ohledu na logiku, pravděpodobnost a fyzikální zákony.

The Birthday Party 5/10

V průběhu filmu hlavní postava prohlásí, že o ní byl natočený film, načež jiná postava reaguje tipem na Godfathera. Což je ze strany Jiméneze a spol. jednak docela povedený meta humor a jednak nezamýšlená palba do vlastních řad. Protože epickou životní fresku o mocenském vzestupu a pádu pohádkově bohatého rejdaře z předlohy zredukovali až do takové míry, jako by Coppola z Puzovy knihy natočil pouze úvodní svatební sekvenci a s pocitem dobře odvedené práce skončil.

Pár scénám nechybí zajímavě tajnosnubná atmosféra podpořená náladovým OST, což je dáno zejména tím, že značnou část stopáže není (minimálně pro neznalce předlohy) zřejmé, jakým směrem se bude děj filmu nad rámec žánrového ukotvení vztahovým dramatem ubírat, Dafoe neumí podat průměrný (natož nekvalitní) herecký výkon, tudíž nepřekvapí, že i v tomhle počinu hraje výborně a celé se to stihne odehrát v poměrně snesitelné stopáži. Tím ovšem veškerá pozitiva téhle "narozeninové" historky končí. Problémem totiž je, že je zabalena do nepříliš zajímavého (natož zábavného) děje.

Nějaká alespoň trochu dramaturgicky nosná linka se pořádně rozjede až po hodině čistého času a její vyústění je značně neuspokojivé (na "rozlučkový" partnerský rozhovor vůbec nedojde, takže jedinému podstatnějšímu tématu filmu chybí klimax), hlubší, respektive jakýkoliv, psychologický ponor do charakterů, motivací a minulosti postav neproběhne a hned několik vedlejších dějových linek (nastávající ex-manželka, služka/důvěrnice, nápadník z dětství, atd.) skončí v propadlišti dějin. Důsledkem toho všeho je, že drama a emoce fungují s notně proměnlivou účinností (ve většině scén sotva napůl).

Toy Story 5 8/10

Tahle značka představuje už třicet let výkladní skříň celé Pixarovské/Disneyho animované produkce a současně patří k nemnoha filmovým sériím, které si dokázaly udržet kvalitativní laťku neuvěřitelně vysoko a to bez ohledu na narůstající číslovku za názvem dalších pokračování (přičemž původní trilogie patří k absolutní špičce nejen na poli animáků). Pětka v tomhle obdivuhodném trendu naštěstí nadále pokračuje a přináší povedené (a při tom nenásilně poučné) skloubení starých i nových nápadů, dotýkajících se aktuálního společenského dění, aniž by se při tom zapomnělo na to podstatné.

A totiž pobavit a dojmout všechny diváky bez ohledu na pohlaví a věk, byť čtyřka a nyní pětka dokázala zacílit na divácká srdce přece jen o kousek nepřesněji, než se to podařilo nepřekonatelným prvním třem dílům. Přesto příběhová linka s klasickým motivem nedobrovolné výpravy některé z hraček do světa a uspořádání záchranné výpravy jejími soukmenovci se může opřít o pečlivé dávkování humoru, dramatu a emocí na pozadí osvědčených (smysl existence hraček, dospívání, síla přátelství) i aktuálních (závislost na digitální formě "zábavy", narušené sociální vazby, toxicita sociálních sítí) témat. 

Nepostradatelný výchovný apel tvůrci pojali s citem (nejrůznější digitální "hračky" nejsou prvoplánově vykreslené jako záporné postavy jen proto, že ve skutečném světě představuji jinou formu interakce, než kterou nabízejí fyzické hračky, ale jako šikovní pomocníci), obrazový i slovní humor srší nápady (s přehledem vede překvapení s leteckou přehlídkou:-)), všechny dojemné scény fungují na výbornou, produkční hodnoty jsou samozřejmě špičkové v čele se skvělou animací a stylovým audiovizuálem (některé plynulé jízdy virtuální kamery jsou top), casting odvádí kvalitní práci, díky čemuž se originální dabing povedl (byť na hlasovém projevu trojice Hanks, Allen a Cusack je v pár scénách patrný jejich pokročilý věk) a potitulkovka snad není jen vtipným pomrknutím tvůrců na fanoušky, ale nenápadné lákadlo na šestku. Zkrátka poctivý animák po všech stránkách, který zaslouženě plní pravidlo "každý další díl v tržbách překonal svého předchůdce".

Mutiny 6/10

Richet vyměnil Butlera za Stathama a z letadel přesedlal na lodě:-). Akčních béček postavených na osvědčeném konceptu "sám proti všem v uzavřeném prostoru" (tj. více či méně otrockých vykrádaček žánrové klasiky Die Hard) se v minulosti natočilo nepočítaně, přičemž loď jako dějiště likvidace záškodníků všemi možnými způsoby se v několika z nich už také objevila. Tentokrát si pobíhání po palubě vyzkoušel Statham a dopadlo to jako obvykle a totiž nenáročnou spotřebkou.

Po příběhové stránce film samozřejmě nedokáže ničím překvapit. Richet v průběhu děje jen postupně odškrtává všechny povinné ingredience žánru (hlavní postava postupuje palubu po palubě a při tom provádí důkladnou deratizaci škodné) a současně recykluje všechna obvyklá žánrová klišé (traumatická minulost, sidekick opačného pohlaví (bez titulu Playmate jako u konkurence), skupina rukojmích k zachránění, pirátské posily pro zvýšení bodycountu, zrádce ve vlastních řadách).

Stejně tak jednotlivé postavy ničím nevystupují z řady (v lepším případě jde o archetypy, v horším o jednoúčelové figurky k bleskovému odklizení). Na druhou stranu samotné akce sice není mnoho, ale řemeslným zpracováním jsou jednotlivé fyzické interakce na slušné úrovni (práce s kamerou a střihem i choreografie bitek a kaskadérské kousky odvádějí dobrou práci), díky kombinaci přímočarého děje a rozumné stopáže si film udržuje od začátku do konce svižné tempo a dvojice Statham svým charismatem a Wallis svou sympatičností dokážou mnohé nedostatky na papíře do velké míry vynahradit.

Ghost In the Cell 6/10

"Tak tomu říkám (pořádně čvachtavá) festivalovka podle mého (krvelačného) gusta odkojeného Jacksonovými a Ramiho rannými hororovými kousky:-). Jestli to v podobném stylu bude pokračovat i dál, tak je tady zaděláno na další žánrovou lahůdku z tamní produkční dílny a pro změnu nikoliv z akčního, nýbrž hororového žánru." Tohle bezbřehé nadšení ovšem vydrželo jen úvodní pětiminutovku, zatímco po zbytek naštěstí vcelku rozumné stopáže se vracelo už jen s občasnými výskyty, které navíc neměly příliš dlouhého trvání. Velká škoda, tohle skončilo jako jedna velká promarněná příležitost.

Jakmile se totiž děj přesune do samotné věznice, namísto napínavé/atmosférické procedurální historky o likvidování nedobrovolných nájemníků tajemnou nadpřirozenou entitou, případně nekompromisní čistky v řadách obyvatel na obou stranách barikády, končící explicitně brutální/krvavou řezničinou, přichází na řadu sáhodlouhé konverzační scény, ve kterých se divák polovinu filmu seznamuje se skupinkou trestanců, specifickými vězeňskými pravidly a obecně životem za zdmi a mřížemi, načež většina zábavy při sledování spočívá v předlouhém čekání na to, až nelítostný bubák znovu udeří.

Což se sice párkrát stane a z pohledu jednotlivých fatalit doprovázených slušnou dávkou gore to je příjemná podívaná, nicméně vzhledem ke startovacím podmínkám (uzavřený prostor, vězeňské gangy, zkorumpované stráže, nedostatek prostředků, tj. všichni proti všem) tomu znatelně chybí větší tah na branku, ať už po stránce výraznějších postav, tempa, gradace děje, bodycountu nebo zapamatovatelných scén. Navíc tvůrci se zčistajasna ve druhé polovině filmu vypraví do komediálního žánru, přičemž některé scény se pohybují na hraně parodie, aniž by podobnou otočku dopředu avizovali, což působí spíše nepatřičně až rušivě než přínosně. Pochválit zaslouží několik efektních kamerových jízd a nápaditý OST, který náhlou změnou hudebního podkresu dokáže okamžitě navodit správnou (temnou/odlehčenou) náladu dané scény.

Young Washington 6/10

Andělské studio vešlo ve známost lacinými náboženskými agitkami, v poslední době se ovšem začíná zaměřovat i na více či méně mainstreamovou produkci. Jako je třeba tahle nízkonákladová variace na Emmerichova Patriota a Mannova The Last of the Mohicans najednou. A světe div se, kupodivu to neskončilo filmovou katastrofou (natáčet podobný typ filmu s takhle nuzným rozpočtem zpravidla není moc dobrý nápad), ale v rámci možností nečekaně solidní kostýmní žánrovkou.

Na zmíněné epické historické/válečné dramata tenhle snaživý pokus samozřejmě nemá ani omylem, přesto dokáže v několika ohledech příjemně překvapit. Výprava a kostýmy odvádějí poctivou práci, výběr lokací (zejména "nedotčené přírody" v úvodu filmu) se taktéž povedl, patos se dávkuje tak akorát, s prvoplánovou politickou agitkou se to naštěstí nepřehání (víceméně po ní není ani památky) a casting podává slušné herecké výkony (Franklyn-Miller hlavní roli zvládá bez větších problémů, Serkis i na omezeném prostoru dokáže zaujmout a Kingsley se jako obvykle zastaví jen na otočku).

Akce řemeslným zpracováním sice neohromí (nedostatek peněz na kvalitnější choreografii, kaskadérské kousky a práci s kamerou a střihem se maskuje skromnějším měřítkem davových/bitevních scén a rádoby efektními zpomalovačkami), nicméně s počtem fyzických interakcí s nepřítelem se nijak zvlášť nešetří. O to větší škoda je, že o názorech, postojích a způsobech formování charakteru otce zakladatele země svobody (kromě informace, že je motivován svými ambicemi a vojenskými neúspěchy) toho neznalý divák v průběhu děje moc nezjistí a zbytečně přestřelená stopáž (kdyby se z děje vyhodili dětský prolog a celá romantická linka, tak by se vůbec nic nestalo) se podepisuje na průběžně kolísavém tempu.

Star Trek: Strange New Worlds - A Case Of Chiaroscuro (Sezóna 4 - Epizoda 4) 7/10

Hravé experimentování tvůrců s žánrovými nebo dramaturgickými konvencemi pokračuje i ve čtvrté epizodě, ve které se členové výsadku nedobrovolně ocitají na planetě okupované frajery s hrbolky na čele v černobílé obrazové prezentaci, aniž by se při tom zapomnělo na logické zdůvodnění. Následné pletky s okupanty i zástupci hnutí odporu, odehrávající se ve stylových retro futuristických kulisách, pak připomenou válečné film noir klasiky z poloviny minulého století. Samotný děj je ovšem přespříliš jednoduchý, na čemž má podíl vedlejší linka na palubě lodi, se kterou se musí podělit o pozornost.

The Invite 8/10

O čtyřech postavách, třech místnostech, dvou pozvánkách a jedné neformální společenské události mezi sousedy. Aneb komorní konverzačka na téma hutné psychologické drama dovedně maskované za odlehčenou vztahovou komedii s notně černohumornými podtóny. Jinými slovy sice až na třetí pokus, ale konečně Wilde se svým režijním kouskem jen těsně neminula cíl, ale rovnou se trefila přímo do středu terče, byť tentokrát nejde o původní počin, ale předělávku pár let starého filmu (originál jsem neviděl, což po tomhle parádním žánrovém představení budu muset urychleně napravit).

Wilde se v téhle psychologická studii rozpadu jednoho partnerského vztahu v přímém přenosu může opřít hned o několik věcí současně a všechny z nich se podílí na dynamické atmosféře filmu. Jednak sympatické castingové kvarteto podává bez výjimky vynikající herecké výkony (typově se všechny role podařilo obsadit dokonale v čele s Rogenem, který trousí skvělé trefné/úderné sarkastické hlášky jako na běžícím páse:-)). Jednak pohotové (častokrát bleskurychlé) dialogové výměny s naprostou lehkostí střídají témata spojená s manželskou krizí (od výčitek, přes tajemství, až po potlačované touhy), tempo, náladu právě probíhající scény a z toho plynoucí divácké emoce, které se pohybují jako na horské dráze.

A v neposlední řadě postupné dávkování vtipných, černohumorných, absurdních (občas malinko bizarních) a dramaticky vyhrocených (místy až teatrálně pojatých) situací v průběhu téhle svérázné manželské terapie v praxi je téměř dokonalé (všichni obvyklí podezřelí typu toxicity, frustrace, trapnosti a kostlivců ve skříni jsou samozřejmě přítomni), na čemž mají zásadní podíl naprosto plynulé žánrové přechody z komedie do tragikomedie, z romance do dramatu a zase zpátky (a to dokonce v rámci jedné scény), aniž by to působilo rušivě nebo nuceně za doprovodu melodicky dominantního, přesto výborně atmosférického OST. Načež o emocionálně satisfakční diváckou katarzi se postará intimní finále, ve kterém se ústřední dvojice dočká úlevného vysvobození z nefunkčního vztahu skrze neochotnou akceptaci skutečného stavu věci.

Minions & Monsters 6/10

Otravní/roztomilí (podle vkusu každého soudruha:-)) žvatlaví nemotorové s vizáží žlutých bonbónů nejmenované značky v montérkách při nekonečném hledání arci-padoucha, kterému by mohli věrně sloužit, náhodou prorazí a později se úspěšně uchytí ve filmovém průmyslu během zlatého věku Hollywoodu, což je doprovázeno vtipným parodováním legendárních grotesek z němé éry, nápaditým citováním slavných scén z ještě slavnějších filmových klasik a zábavnými dobovými referencemi na kdeco/kdekoho v hollywoodské továrně na sny se spoustou obrazového/slovního humoru:-).

A celé to podezřele připomíná oslavu/poctu kinematografii, kterou Chazelle předvedl v Babylonu (včetně opulentních večírků se slony a humorných trampot hereckých hvězd nepřipravených na nástup zvuku:-)), v animované podobě a co je důležitější, skvěle to funguje. Tohle všechno je bohužel jen expozice, která trvá přibližně úvodní půlhodinu, načež tvůrci ve zbytku filmu na podobný hravý přístup kdovíproč víceméně zcela rezignují a dál pokračují tím nejméně zajímavým způsobem. A totiž nepříliš objevnou a především nepříliš zábavnou historkou o záchraně města andělů před monstry.

Tahle příběhová otočka sice splňuje všechny požadavky, které na podobnou animovanou podívanou klade její cílovka v podobě nejmladšího publika, tzn. je to barevné, hlasité, svižné a pořád se něco (zpravidla více či méně žertovného nebo bolestivého) někomu děje, ale postrádá to originalitu/nápaditost/překvapení i silnější drama a emoce. Navíc s designem i množstvím monster a vedlejší linkou s mimozemským robotem a mezidruhovou romancí si šlo vyhrát podstatně více, o osvědčeném konceptu filmu ve filmu a finální bitvě ani nemluvě. Film zachraňuje jen skvělá expozice a rozumná stopáž.

Affection 5/10

Hlavní postava se po tragické nehodě, při které utrpěla traumatickou ztrátu paměti, uchýlí se svou rodinou na odlehlý statek, aby se pokusila si vzpomenout na své bližní a celý svůj předchozí život. Menší zádrhel spočívá v tom, že tragická nehoda nebyla tak úplně nehoda a nahodilé útržky vzpomínek odhalují zcela jinou identitu její osobnosti, než o které ji přesvědčuje její staronový starostlivý manžel. Načež začne pátrat po tom, jak se věci mají, aby zjistila "šokující" pravdu.

Podobných historek na totožné téma se už v minulosti natočilo nepočítaně a prakticky pokaždé šlo jen o to, zda se tvůrci rozhodli vsadit na psychologický thriller víceméně ukotvený v realitě (falešná "rodina", záměrně potlačené vzpomínky, schizofrenní rozdvojená osobnost, atp.) a nebo popustili uzdu své fantazii a v průběhu filmu přesedlali do žánru sci-fi (klonování dna, přenosy vědomí, virtuální realita, atp.), aby v závěru samozřejmě došlo na nějaký "překvapivý" plot twist.

Debutant Meza to vyřešil metodou chytré horákyně a vydal se oběma směry, což by samo o sobě vůbec nevadilo, právě naopak, protože by divák dostal balíček dva v jednom. Problémem ovšem je, že ani v jedné dramaturgické poloze není schopen přijít s čímkoliv novým/jiným/nečekaným, čím by se odlišil od početného zástupu žánrových předchůdců. Čehož důsledkem je, že atmosféra funguje se střídavým účinkem, napětí se dostavuje v notně umírněné dávce jen ve finále a na explicity je potřeba rovnou zapomenout. Jediné světlo na konci tunelu představuje slušně hrající Rothe a střídmá stopáž.

Decibel 3/10

Nejvíc jsem si užil mind fuck plot twist na konci, ve kterém se ukáže, že ultra nudný děj, extra utahané tempo, laciné produkční hodnoty, nesmyslně se chovající postavy, herecké výkony z kategorie ochotnického představení a celá absurdní historka se skládáním hudby umělou inteligencí, která potřebuje naplnit velký jazykový model daty z mysli, hlasivek a zápisníku hlavní postavy, je jen neobyčejně rafinovaná zástěrka a jak jsem celou stopáž správně předpokládal z prkenného herectví Estes, majitelka nahrávacího studia je ve skutečnosti android a celý film se odehrává ve virtuální realitě po roboapkalypse, ve které umělá inteligence uvěznila přeživší zbytky lidstva. A jo vlastně, nic z toho se ve filmu bohužel nestane a celé je to přesně tak nudné, jak se to od prvních minut tváří, až do úplného konce. Škoda, tak nic, no.

House Of The Dragon (Sezóna 3) 8/10

Tak ono to přece jen jde, když se tvůrcům chce:-). Trio Martin, Sapochnik a Condal se poučila z předchozích nezdarů a ve třetí sezóně servíruje zdaleka nejlepší představení za světa ledu, ohně, trůnů a draků v rámci celé série. A to zejména díky tomu, že zdravé jádro téhle značky nadále přetrvalo a největší nedostatky, kterými trpěla především předchozí řada, byly téměř zcela odbourány. Pozvánka k velkolepému finále "tance draků" ve čtvrté sezóně nemohla dopadnout lépe:-). 

Zatímco opatrné přešlapování na místě v první sezóně šlo omluvit potřebou představit postavy a rozestavět jednotlivé figurky na šachovnici pro nadcházející řady, ve kterých se "hra o trůny" rozehraje naplno, druhá sezóna představovala mírné zklamání, protože se dějově točila v kruhu ještě ve větší míře a po stránce vývoje dění nic podstatného nepřinesla. Ve třetí sezóně ovšem tvůrci neponechávají nic náhodě a hned v úvodní epizodě přeřazují na nejvyšší rychlostní stupeň, přičemž nastolené tempo se jim podaří udržet prakticky celou sezónu až do strhujícího finále v závěrečné epizodě. Jedna zásadní událost střídá druhou s minimem prostojů, postavy jsou pravidelně posílány předčasně na střídačku, bitevní scény nejsou měřítkem i množstvím jen do počtu a příruční atomovky v podobě draků nacházejí podstatnější uplatnění. 

To ovšem neznamená, že by tvůrci zapomněli, čím tahle značka vešla ve známost a získala si díky tomu přízeň fanoušků. Naopak všechny silné stránky z uplynulých sezón zůstaly zachovány nebo rovnou posíleny. Ať už se jedná o charakterově nejednoznačné postavy, politikaření plné intrik, manipulací a spiknutí, překvapivé zvraty nebo dramaticky/emocionálně silné scény (z nichž za zmínku stojí úvodní námořní bitva, "znovuzrození" padlého krále s dračím doprovodem za zády, nebo závěrečná epická bitva o opevněné město zakončená ve stylu "všichni proti všem"). Stejně tak casting i tentokrát podává vynikající herecké výkony nehledě na důležitost nebo velikost dané role, produkční hodnoty jsou i na potřetí prvotřídní (kostýmy, výprava, lokace, triky a v neposlední řadě Djawadiho OST opět odvádějí nejlepší možnou práci).

Přesto by se zde pár zaváhání našlo. Hlavní postavy se stále nezbavily plot armoru, pozice hlavního záporáka byla nově svěřena náhradníkovi z kategorie postradatelných, tudíž osvědčení zástupci temné strany síly z řad původních postav jsou odsunuti na vedlejší kolej a některé příběhové linky se podstatným způsobem vpřed neposunuly. To všechno jsou ovšem nedůležité výtky, tudíž čtvrtou (a současně poslední) sezónu nelze než vyhlížet s nadšením a velkými nadějemi:-).

Cape Fear (Sezóna 1) 8/10

Se seriálovými adaptacemi slavných filmů (potažmo žánrových klasik), respektive slavných knižních předloh (dtto), se v poslední době roztrhl pytel. Po The Day Of The Jackal a Man On Fire přichází další (stran věrnosti zdrojovému materiálu značně kreativní) převyprávění kultovní historky v epizodickém formátu (pod producentským dohledem Scorseseho a Spielberga), které na otázku, zda má smysl znovu natáčet totéž v seriálové podobě, poskytuje přesvědčivou odpověď.

Tvůrci se totiž nespokojili s pouhou časovou aktualizací předlohy, ale obohatili základní schéma o pomstě propuštěného kriminálníka skrze psycho teror vůči jedné rodině o spoustu nových příběhových linek, postav a témat. Zásadní změny oproti knize i předchozím adaptacím nejenže dávají smysl, ale jsou v drtivé většině případů ku prospěchu věci. Tvůrci s divákem skrze důmyslně spletitý děj rozehrávají mistrnou psychologickou hru plnou trik, manipulací, temných tajemství z minulosti, falešných stop a překvapivých zvratů, při které jej po většinu stopáže záměrně nechávají na pochybách, co z toho všeho je dokonale připravený rafinovaný plán pomsty hlavního záporáka a co jen kouřová clona pro zvýšení sázek.

A to za pomocí skvěle nejednoznačně vykreslených charakterů (prakticky všechny postavy, bez ohledu na to, zda jsou kladné nebo záporné, jsou jistým způsobem psychicky narušené a skrývají nějakého toho kostlivce ve skříni), což přispívá ke všeobecné nervozitě/nejistotě jak na straně samotných postav, tak i diváka, hutné atmosféře paranoie a strachu, která funguje na výbornou, působivého (patřičně ponurého) OST a v neposlední řadě vynikajících hereckých výkonů všech zúčastněných, přičemž castingu nepřekvapivě vévodí Bardem znovu v záporné poloze, který nevypočitatelnost, charisma i psychopatii rozdává na potkání a především jeho zásluhou tohle představení nepostrádá mrazivé napětí:-).

Star Trek: Strange New Worlds - Human Best Friend (Sezóna 4 - Epizoda 3) 7/10

Oblíbené ST téma "posádka na dovolené zažívá dobrodružství" je zpravidla zdrojem nejrůznějších humorných situací a nejinak je tomu i zde. Tvůrci ve třetí epizodě přinášejí "odpočinkovou" podívanou, ve které je pozornost po dlouhé době soustředěna na vedlejší postavy. Rozverná pouť po stopách nejvyšší šarže na palubě a ztracených vzpomínek po prožité kocovině se neobejde bez vtipných (případně bizarních) zastávek, ve kterých figurují jednotliví členové posádky. Finále v podobě obligátní diplomatické mise zakončené záchrannou operací ovšem po dramaturgické stránce působí nadbytečně.

Nightborn 5/10

Napůl folkový horor o lesním monstru maskovaném za poněkud výstřední batole a na napůl psychologický thriller o těžkém údělu mateřství a poporodní psychóze přivádějící novopečenou matku na pokraj šílenství, přičemž obě roviny mají ve filmu stejnou váhu a je pouze na posouzení diváka, které variantě (nezdárný potomek je zplozenec temných sil a nebo se vše odehrává pouze v pomýlené mysli nebohé rodičky, která ztratila rozum) po skončení filmu dává přednost.

Podobných historek na totožné téma, záměrně se pohybujících přesně na hraně mytologické fikce a reality tak, aby šlo film interpretovat oběma způsoby, se už ovšem natočilo bezpočet a tahle víceznačná žánrovka z řady ničím podstatným nevystupuje a přebírá od nich všechny obvyklé žánrové atributy (psychologická studie rozpadu partnerského vztahu v přímém přenosu, tempo z kategorie slow burn, postupně se stupňující vztahová toxicita a nastupující psycho teror, atd.).

Nicméně to ještě neznamená, že by se zde nenašlo i pár věcí, které lze pochválit. Ať už se jedná o důmyslný tah tvůrců po většinu stopáže ponechat tvář dítěte zahalenou tajemstvím, čímž udržují diváka až do konce filmu na pochybách, zda jde skutečně o monstrum nebo ne, pečlivě budovanou atmosféru nejistoty/nervozity, pár vhodně umístěných explicitních scén (a to jak stran očekávaných krvavých brutalit, tak i překvapivě odvážné nahoty), patřičně náladový OST nebo slušné herecké výkony castingu. Pro zapamatovatelnější dojem by ovšem bylo potřeba přidat na důrazu v obou polohách filmu.

The Last House 6/10

Rodina z neznámých příčin uvězněná ve svém vlastním domě, déšť jako prostředek života (zdroj pitné vody) a současně zkázy (postupně chátrající svět), nedostatek prostředků a plynutí času podepisující se na všudypřítomném rozkladu i vynalézavosti přeživších obyvatel a tajemní bubáci (možná z hlubin oceánu a možná z hlubin vesmíru) pohybující se venku s nejasným cílem (možná ovládnout svět a možná lidstvu udělit poslední varování/nastolit rovnováhu přírody).

Tohle všechno jsou samy o sobě nosné nápady na zajímavou kombinaci napůl rodinného psychologického/vztahového dramatu a napůl post-apo survivalu s akčními nebo hororovými vsuvkami (vzhledem ke krotkému ratingu samozřejmě jen v mezích zákona, takže nějaké explicitní hrátky s bubáky nejsou na pořadu dne). Problémem je, že namísto toho, aby se obě roviny průběžně doplňovaly a současně vzájemně posilovaly, stojí každá z nich samostatně, respektive za sebou.

Čehož důsledkem je, že povinná expozice (seznamování se s neobvyklou situací a adaptování na nové životní podmínky) díky herecky schopnému castingu sice funguje, ale je natažena na více než polovinu stopáže, ve které se po příběhové stránce vyjma vynalézavých způsobů lovení potrav (a odvážného poslání psího mazlíčka předčasně na střídačku:-)) nic zásadního nestane, aby se následně konečně objevily záhadná monstra (world-building tady prakticky neexistuje, což je vzhledem k jejich zajímavému designu škoda) a s jejich nástupem na scénu se zvedl i level zábavy (finále nabídne slušně napínavou variaci na téma dům jako past) a překvapení (závěrečný plot twist v podobě žánrově neobvyklého usmíření).

It Ends 4/10

Partička přátel z neznámého důvodu uvězněná na nekonečné silnici obklopené lesem a tajemná hrozba číhající na ně mezi stromy. Fajn, takže tak trochu vykrádačka "dálniční" epizody z The Incidentu, ve které sice šlo o časovou smyčku, zatímco tady jde jen o cestu bez odbočky, ale pointa je stejná (chování postav tváří tvář beznaději a charakterový vývoj skrze krizovou situaci)? Víceméně, jen s tím rozdílem, že Ullomův debut je opatřen žánrovými nálepkami horor a thriller.

To zní nadějně, tak kde je problém? První zádrhel spočívá v tom, že horor to není ani omylem. Obvyklé žánrové atributy typu strašidelná atmosféra, lekačky, děsuplné interakce s bubáky (ať už jsou jakékoliv podstaty) nebo explicitní násilí (natož gore) v ději zcela absentují. Druhý zádrhel představuje to, že thriller je ve filmu přítomen pouze v pár (myšleno doslova) asi minutových scénách útoku davu záškodníků na toho času zaparkované auto a to navíc v mizivých dávkách.

Zbytek naštěstí vcelku milosrdné stopáže je vyplněn jen nesmyslnou a převážně nudnou dialogovou vatou mezi nepříliš sympatickými postavami, nulovou snahou o jakýkoliv world-building (postavy poměrně záhy pochopí pravidla hry, tím ovšem veškeré hrátky s celým konceptem ze strany tvůrců končí) a očividným pokusem o jakési podobenství/alegorii na problémy současné dospívající generace, tudíž veškerá "zábava" při sledování filmu spočívá jen v čekání, zda se bezbřehá divácká trpělivost v závěru zúročí nějakým překvapivým/šíleným/bizarním plot twistem (spoiler alert - samozřejmě ne).