Border Hunters 3/10

To se tak Islas jednoho dne podíval na Sicario a usoudil, že něco takového (akční thriller o pomstě za smrt bližního svého a drogových kartelech, elitních policejních jednotkách, státních úřednících a nájemných zabijácích operujících na obou stranách hranice, respektive zákona) zvládne taky. A možná by se mu to i povedlo. Nebýt směšného rozpočtu, bídných hereckých výkonů, mizerné akce, nudného narativu, utahaného tempa a prapodivných skoků v ději, které působí jako by na podlaze střižny skončily celé scény spojující jednotlivé segmenty (a nebo v rozpočtu nezbyly prachy je vůbec natočit).

Savage Hunt 2/10

Legendární Bart z The Edge dostává tímhle příspěvkem do žánru animal thrilleru opravdu silnou konkurenci. Akorát že vůbec:-). Zdaleka nejlepší herecký výkon v tomhle braku sice podává krvelačný chlupáč, ale i jeho vystoupení nestojí za nic a zbytek je bída a zmar. Prakticky každá scéna tady doslova torpéduje suspension of disbelief, od hereckých výkonů z kategorie ochotnického představení (cokoliv komukoliv ve filmu jsem nevěřil ani na minutu), přes stupidní dialogy, až po směšně zoufalou akci. Bonusem zdarma jsou pak legrační rádoby dojemné scény (pavučinami pokrytí plyšáci jsou top:-)).

Cliffhanger

Jak moc dobrý nápad je natočit reboot, který s původním filmem vyjma názvu a prostředí nemá společného vůbec nic, se ukáže letos o prázdninách (vyrovnání se předchůdci asi nepřipadá v úvahu, ale snad to znovuzrozené značce alespoň neudělá ostudu:-)), ale jak moc dobrý nápad je si po kdovíkolikáté zopakovat tuhle kultovní žárnovou klasiku ze starých dobrých devadesátek je jasné už teď a totiž náramně:-). Tenhle formativní kousek z mého dětství stejně jako Demolition Man (z double feature menu v 1993) totiž ani po třiceti letech neztratil nic ze svého kouzla a funguje stále na výbornou.

Nervy drásající úvod (Ace Ventura souhlasí:-)) a nápaditý scénář, který si hraje s žánrovými pravidly (variace na Die Hard koncept boje v uzavřeném prostoru ozvláštněna přesunem děje do atraktivního prostředí horských masivů, hlavní postava není žádný badass bijec, ale "obyčejný chlap", banda teroristů není sehraný tým profesionálů, ale rozhádaná partička gaunerů, neobvyklá genderová posila v jejich řadách, atd.) a rozdává skvělé hlášky na potkání, je jenom začátek.

Film se může opřít i o vynikající produkční stránku věci, ať už se jedná o adrenalinovou akci založenou na praktických efektech a nikoliv tunách cgi (vzdušný heist si řemeslnou kvalitou nezadá s bondovkami), typově dokonale vybraný casting (Lithgow v roli hlavního záporáka je top), Jonesův epický OST nápadně připomínající The Last Of The Mohicans, správnou survival atmosféru nebo patřičně spektakulární finále (bitka na vraku vrtulníku visícím na skále je klimax jak se patří). Prostřední díl mistrovy "zimní" trilogie (stojící mezi dvojkou Die Hard a The Long Kiss Goodnight) prostě nestárne.

One Last Adventure: The Making Of Stranger Things 5 8/10

Definitivní tečka jak za finální sezónou, tak za celou sérií, za níž stojí dekádu trvající práce/dřina na projektu, který se z ambiciózního nápadu "poskládáme všechny naše oblíbené filmy z 80s dohromady a natočíme to jako seriál" v průběhu pěti sezón proměnil ve výkladní skříň Netflixu a celosvětový popkulturní fenomén (minimálně na poli merchu:-)), svou formou samozřejmě nepřekvapí (napůl dokumentární pohled do zákulisí, napůl oslavné promo jak samotné série, tak lidí před i za kamerou v čele s Duffer bros.), přesto stojí za pozornost a v závěru dokáže vyloudit i nějakou tu slzičku.

Na poli struktury dokumentu se taktéž žádné překvapení nekoná. Rozhovory s vybranými osobnostmi z řad castingu (vzhledem k počtu vystupujících postav se dle očekávání zdaleka nedostane na všechny) i členy štábu se střídají se záběry z natáčení a zákulisí v průběhu pre-produkce a produkce (brainstorming v rámci writers room, čtené zkoušky, porady všeho druhu, logistika, příprava scén, výprava, kostýmy, make-up), přičemž sem tam padne nějaká zajímavá informace (dopisování scénáře k epizodám za pochodu, důvod hostujících režisérů) a sem tam nějaká nezajímavá fráze, typická pro podobný bonusový obsah (všichni na place jsou jedna velká rodina a navzdory obřímu tlaku ze sebe vydávají to nejlepší).

Z čehož vyplývá, že na fázi post-produkce bohužel vůbec nedojde, takže hudba, střih nebo triková stránka nedostanou v dokumentu žádný prostor. Což je minimálně v případě speciálních efektů velká škoda, protože fantastická jednozáběrová sekvence v polovině sezóny (neboli v předčasném finále:-)) je pokryta na dostatečném prostoru stran přípravy a natáčení scény, ovšem výsledné filmové kouzlo (spojení natočených záběrů do jednoho celku a doplnění cgi obsahu) vzniká až v post-produkci. Dojemná rozlučka na konci natáčení zmíněný nedostatek z části kompenzuje (hra na city, ale funguje to).

Return To Silent Hill 5/10

Gans se po dvou dekádách vrací zpět na místo činu a bohužel se při tom ukázalo, že vstoupit podruhé do téže řeky je nad jeho síly. Zatímco jednička byla překvapivě vydařená žánrová záležitost, která se ve své době zařadila mezi nejvěrnější a současně nejlepší videoherní adaptace vůbec (což tehdy nedalo příliš práce, protože kvalitativní laťka nebyla v tomhle žánru položena nijak zvlášť vysoko:-)), o dvojce se ve slušné společnosti raději nemluví a trojka na tom bude podobně.

Gans se pokouší zopakovat stejný recept, se kterým uspěl v jedničce (důraz na atmosféru, audiovizuální věrnost vůči hernímu předobrazu, doslovné citování konkrétních scén z předlohy, atd.), ale tentokrát to celé funguje o poznání méně. Ze symbolismem protkané historky o vyrovnávání se s vlastní minulostí (traumaty, chybnými rozhodnutími a pocitem viny) skrze procházku strašidelným lunaparkem, toho času maloměstem propadajícím se do alternativní reality, ze hry totiž ve filmu zbylo jen zapomenutelné putování, kterému chybí větší tah na branku a to prakticky na všech úrovních.

Stran mytologie série nebo logiky děje se tady v podstatě až do samotného konce nic nevysvětluje, čehož důsledkem je, že pro diváka neobeznámeného z předlohou je značná část filmu naprosto nepochopitelná změť psycho tripu, jakési alegorie na očistec, tragické love story a monster hororu (design monster měl opět na starost Tatopoulos, ale že by se to na výsledku nějak zapamatovatelně podepsalo se říct nedá), vinou čehož není jasné, zda je hlavní postava blázen a celý film se odehrává jen v její hlavě nebo se něco z popsaných událostí skutečně stalo. Korunu tomu pak dodává obojetné finále, které tvůrci pojali formou chytré horákyně a zkombinovali dva - zcela protichůdné - konce ze hry dohromady:-).

Ambivalentní nálada, neurčitý děj a záměrné vyvolávání pocitu mnohoznačnosti jsou v podobných žánrovkách na pomezí reality a snu obvykle osvědčeným obsahovým prvkem, ale v tomhle případě se podobné snahy tvůrců minuly účinkem, protože nejsou podpořeny formální stránkou věci. Stylová atmosféra probleskuje jen v pár scénách, pocit nervozity nebo napětí se v průběhu filmu dostavuje jen zřídkakdy, na nějaký psycho teror (natož regulérní horor) moc nedojde, ikonická monstra ze hry (pyramidová hlava, sestřičky) se ve filmu ukážou jen na pár minut, aniž by z toho něco vyplynulo (kdyby se ve filmu vůbec nevyskytovala, tak by to vyšlo úplně nastejno) a triková stránka trpí obvyklým syndromem skromných produkcí, tj. proměnlivou kvalitou cgi (v některých záběrech je to ok, v jiných to vypadá jako z nějaké postarší videohry).

Pillion

Trailer jako takový fajn, akorát že svou atmosférou prodává něco trochu jiného než o čem je samotný film a hlavní téma (submisivní hlavní postava prahne po plnohodnotném vztahu vs domino protějšek, který se obává vystoupit ze své komfortní zóny) v něm není zmíněno pro jistotu vůbec:-). Škoda, že si studio vedle "family friendly" scén netrouflo v traileru naznačit i nějaké (imho zručně natočené) peprnější interakce. Cílovka je tak jako tak početně skromná, takže o moc potenciálních diváků by vyložením všech karet na stůl nepřišli. Naopak by jim možná pár zvědavých dušiček přibylo.

Oscar 2025 (Nominace)

Kanonáda nominací pro jeden konkrétní film ani trochu nepřekvapila (to už je takové nepsané pravidlo, že každý rok se v seznamu čekatelů na zázrak objeví jeden nebo dva kousky s deseti plus nominacemi) a vlastně ani to, že to letos vyšlo na Sinners (osobně jej eviduji v kolonce zklamání, ale minimálně po technické stránce to je špičkové řemeslo), ale že si zrovna tenhle film vyslouží rekordní zápis do historie už na udivené pozvednutí obočí tedy je.

Vyjma statistiky to stran samotného udílení zlatých plešounů žádnou vypovídající hodnotu nemá (podobně jednoznačné papírové "favority" akademie v minulosti nejednou jak odměnila větší či menší hromadou sošek, tak více či méně odepsala, aniž by se z toho dal odvodit nějaký vzorec), přesto wow a respekt. Zbytek potenciálních účastníků oscarového zájezdu je tak nějak dle očekávání (obvyklý mix artovek, autorských projektů a ambiciózních kousků).

Akorát Frankenstein v podobné konkurenci působí jako dobrý vtip podobně jako loni Wicked. Ta totální ignorace dvojky po ofenzivě nominací pro jedničku je taky vtipná, když na úrovni technických kategorií je to v podstatě to samé. O něco méně vtipný je počet nominací pro trojku Avatara ve srovnání s dvojkou, když stran technických kategorií platí totéž, co pro Wicked. Jakoby akademie kdovíproč neměla v lásce rozpůlené filmy (dvojku Dune potkal stejný osud):-).

Na druhou stranu palec nahoru, že se do užšího výběru probojovala F1, byť šance na hlavní výhru se pohybuje čistě v teoretické rovině (ještěže má v záloze vedlejší kategorie). Ještě si musím doplnit Hamneta a Marty Supreme a minimálně do té doby sošku přeji One Battle After Another a doufám, že Sinners zbytek startovacího pole nezadupe do země.

Killer Whale 4/10

Kontrolní otázka, soudruzi. Copak si představíte pod takovým pojmem animal horor v kombinaci se survival thrillerem s krvežíznivou kosatkou v hlavní roli? Pokud sice kdovíkolikátou, ale jinak vcelku obstojnou variaci na klasiky žánru (Jaws, Piranha, Orca a spol.) tak to jste bohužel na omylu. Soudružka Brechin si pod ním totiž představuje utahanou/ukecanou konverzačku na útesu, ve které se namísto boje o život řeší traumata, vztahy a fidlování na cello.

Další kontrolní otázka, soudruzi. Jak se pomstychtivá kosatka dostane do laguny uprostřed skalnatého atolu, která očividně není spojena s okolním mořem, když si vodní skútr musí postavy přenést dovnitř, aby mohly pokračovat ve vodních radovánkách? Nikdo neví ani netuší? Tak soudružka Brechin taky ne, ale to je v jejím podání ten nejmenší problém. Exotické přírodní exteriéry jsou fajn, dvojka Gardner a Jarnson ve slušivých koupacích úborech hraje slušně a stopáž se podařilo srazit na milosrdnou hodinu a půl. Tím ovšem veškerá pozitiva končí, zbytek je bída s nouzí.

Drama natož napětí veškeré žádné, o nějakém nervy drásajícím thrilleru nebo hororu nemůže být vůbec řeč, fyzické interakce s vraždícím kytovcem jsou odbyté jak množstvím (zubatá smrtka se samozřejmě uchyluje k útoku jen když se to hodí, tudíž asi tak tunu příležitostí, jak s hlavními postavami udělat krátký proces, propásne), tak provedením (jednotlivé killy jsou napůl k smíchu a napůl k pláči), bodycount nemá ani cenu zmiňovat a finále stojí tak akorát za pokrčení rameny.

War Of The Worlds 2/10

Strejda Cube, toho času geniální hacker, truchlící vdovec a starostlivý rodič, sedí v kanclu u kompu a hodinu a půl sleduje probíhající celoplanetární invazi šmejdu z vesmíru, pardon s rodinkou zachraňuje celou planetu. Skrze generické záběry z videobank a "dokumentárně-realistické", tj. povětšinou zmatené, scény z terénu, prokládané videohovory, legračními trikovými sekvencemi, v nichž cgi vypadá laciněji než ve videohrách z 90s, neuvěřitelně stupidními dialogy, pár minutami směšné akce, která působí jako by se někdo pokoušel natočit další řadu Red Dwarfa (akorát myšlenou smrtelně vážně:-)) a srandovní reklamou na Amazon. Aneb diletanti všech zemí spojte se. Načež vykutálená partička, jejíž kompletní výčet je k vidění v závěrečných titulcích tohohle veledíla, výzvu vyslyšela a zplodila adaptaci, ze které by Wellsovi spadla čelist.

Cutthroat Island

Dokud jsou všichni ještě na souši (což je v podstatě jen expozice), tak je to skvělá dobrodružná jízda, ale jakmile se vydají na moře, tak to jde celé úplně do háje a vyjma Debneyho OST tam nefunguje prakticky nic (nedivil bych se, kdyby Harlin ten začátek v Port Royal ještě točil podle původního scriptu a zbytek už vznikl zoufalým přepisováním na place, protože přesně takhle to na mně vždy působilo:-)). Waterworld ze stejného roku to samé (akorát Howard namísto Debneyho).

Kdyby to byl alespoň fajn pirátský kousek a deset let po Pirates od Polanskiho se tenhle žánr zbavil nálepky "piráti rovná se průser" (což dokázal až Verbinski), tak by mě to odpískání Verhoevenova Crusade s Arniem, na čemž má tenhle film velkou "zásluhu" kvůli přepálenému rozpočtu a směšným tržbám, možná tak neštvalo, ale kdo chce kam (slabý příběh a slabé postavy - Modine byl podobný miscast jako Patrick v druhém Speedu, ale i kdyby to roli vzal původně zamýšlený Douglas, tak by nedopadl o moc lépe, základ je prostě vždy na papíře), pomozme mu tam (finanční katastrofa a Carolco na cestě k bankrotu). Věčná škoda, že si Harlin na plac nepozval Blacka o rok dříve, v The Long Kiss Goodnight obdobný koncept "strong female character plus buddy team" funguje parádně (o dialogových výměnách a hláškách ani nemluvě).

Masters Of The Universe

Fanoušci asi/možná budou spokojeni až nadšeni, já jsem s He-Manem skončil u Lundgrena, z kteréhož blízkého setkání třetího druhu si bohužel/naštěstí nepamatuju vůbec nic, takže jsem na další (navíc epicky natočený) nášup zvědavý, ale tenhle trailer mi tedy moc důvodů k návštěvě kina nedává, sorry jako.   

Kudos, že po všech těch tržebních karambolech, které tyhle "produktové" značky postihly (Transformers, G.I. Joe, D&D), někdo vytáhnul z kasičky 200 mega na MOTU a Knight ukecal k účasti slušně reprezentativní support cast (Elba, Brie, Baccarin, ehm Leto:-)), ale působí to dost zaměnitelně, a.k.a. standardní big budget studiový digibordel na autopilota.

---

No, kdybych si namísto traileru pustil HEYYEYAAEYAAAEYAEYAA na yt, tak by to bylo o něco hodnotnější, ale hlavně o dost zábavnější, využití mého volného času (což jsem po traileru nakonec udělal a spravil si tím náladu:-)). Vzhledem k rozpočtu tomu studio očividně dost věří (a co jsem zaznamenal, tak i tuzemský distributor - do kin to má jít s dabingem) a fanouškovská základna to jistě podrží (vymodlená adaptace po čtyřiceti letech od Lundgrena), ale když pominu, že MOTU jde mimo mě, tak namísto dalšího D&D (jeden z nejlepších filmů roku:-)) to připomíná spíše nějakou generickou pásovou výrobu s tunou digibordelu z produkce Marvelu a DC, se kterou si ve většině případů (zaslouženě) nabili hubu.

A Thousand Blows (Sezóna 2) 7/10

Strejda Knight v první sezóně divákům nabídl vydařenou várku historek z podsvětí Londýna v předminulém století, rok se s rokem sešel a servíruje další nášup. Tomu se říká správné pracovní nasazení:-). Ve druhé sezóně se tak trochu projevuje syndrom všech podobných tematických sérii, ve kterých v navazujících řadách ústřední nápad ustupuje do pozadí ve prospěch soustředění se na další osudy postav a jejich vztahy, nicméně podívaná je to stále zábavná.

Základní schéma samozřejmě zůstává stejné jako minule, ale zatímco v předchozí sezóně šlo o historické gangsterské drama proložené občasnými boxerskými vsuvkami, tentokrát jsou zápasy v ringu vyloženě do počtu a nebýt vedlejší linky s trénováním následníka trůnu, souboje mezi provazy by se zredukovaly jen na hrstku pár minutových šarvátek, ve kterých není čas a prostor na budování nějakého napětí a dramatu. Jinak je ovšem vše při starém, což platí i pro dramaturgickou složku (opět se prolínají linky s kapsářským gangem, provozováním putyky a plánovaným heistem).

Určité potlačení sportovní roviny naštěstí nepředstavuje zásadnější problém, protože jednotlivé postavy jsou samy o sobě natolik zajímavé/zábavné, že jejich vzájemné interakce je potěšení sledovat. Na čemž má největší zásluhu opět výborně hrající casting v čele s dvojící Graham a Doherty. Ani stran produkčních hodnot a audiovizuálu k žádným změnám nedošlo, což znamená vynikající retro výpravu a kostýmy, které se velkou měrou podílí na parádní dobové atmosféře a hravě rozverný OST, který dodává mnoha scénám vítaný prvek nadsázky, ale rovněž trikovou stránku, která opět vykazuje jisté nedostatky (digitální kašírované pozadí působí jako … digitální kašírované pozadí:-)). Závěr naopak slibuje zavést příště nové pořádky (podívat se za oceán je skvělý nápad:-)), takže nezbývá než se těšit na třetí sezónu.

28 Years Later: The Bone Temple 7/10

Boyle (respektive zástup v podobě DaCosta) s Garlandem pokračují v nekompromisním tvůrčím přístupu, který nastolili v předchozím filmu a tematicky se v novince opět vydávají úplně jiným a opět nečekaným (a na poměry žánru osvěžujícím) směrem. Největší obava, tj. dosud nepříliš přesvědčivá náhradnice na režisérské stoličce, se naštěstí ve filmu nepotvrdila a DaCosta si tímhle počinem připisuje s přehledem nejlepší kousek do své filmografie (z čehož snad do budoucna vyvodí patřičné závěry:-)), který se dokonce v nejdůležitějších ohledech vyrovná minulému příspěvku do série.

Garland naštěstí nevykrádá sám sebe a zatímco posledně se v kulisách post-apo světa s hordami nakažených odehrávalo komorní coming of age rodinné drama, tentokrát došlo na komorní satanistické survival drama, které staví na oblíbeném žánrovém motivu "největší zlo nepředstavují nakažení, nýbrž lidé", přičemž pokračování je po stránce produkčních hodnot (podobně vysoký rozpočet jako minule je trochu s podivem, protože v sequelu se žádné velké akční scény, ani davové scény nebo rozlehlé sety nekonají) i příběhové linky ještě o kus skromnější/přímočařejší než předchozí film.

DaCosta (stejně jako Boyle) míchá ve filmu několik žánrů dohromady a soustředí se na poměrně jednoduchou, ale o to silnější příběhovou linku, která by bez problémů fungovala i sama o sobě (zasazení filmu do zombie žánru představuje jen příjemný bonus navíc) a při tom rozehrává spoustu atraktivních témat (náboženství, sektářství, humanismus vs pragmatismus, samaritánství, atd.). Čehož vedlejším efektem je, že obvyklé žánrové propriety (hrátky s rozzuřenými nakaženými, likvidace nakažených sprinterů na všechny možné způsoby, atd.) hrají ve filmu ještě podružnější roli než posledně, byť na gore radovánky s brutálním fatalitami, vytěžujícími eRkový rating naplno, se naštěstí nezapomnělo.

Ostatní aspekty filmu ovšem tenhle úkrok stranou bohatě kompenzují. Samotná akce sice nedostane tolik prostoru, ale explicitní scény jsou natočeny sugestivně, pochvalu zaslouží rovněž nápaditá práce s postavami (dokonce i hlavní záporák dokáže projevit lidskou stránku, byť jen na pár minut), psychologická rovina skvěle kulminuje v závěrečném prohození rolí (aneb prekérnost kultu osobnosti a davové manipulace v kostce:-)), dojde i na pár zajímavých nápadů v rámci world-buildingu (důvod agresivity nakažených, možnost zvrácení následků nákazy) a casting opět odvádí parádní práci (Fiennes zejména na konci herecky naprosto dominuje, ovšem ani O'Connell se nenechává zahanbit a podává vynikající výkon).

Po audiovizuální stránce DaCosta za Boylem sice zaostává a film není tak stylově/efektně/energicky natočený jako jeho předchůdce (psychedelické vsuvky a hrátky se zvukem, střihem a obrazovými filtry víceméně zcela vymizely), výborně namixovaný OST naštěstí přetrval. Stejně jako minule tempo uprostřed filmu znatelně poklesne (přitom v úvodu filmu se nic nevysvětluje a divák je vhozen přímo doprostřed dění), ovšem strhující atmosférické finále se satanistickým sabatem lomeno hudebním festivalem zvedá kvalitativní laťku strmě nahoru. Snad se studio smiluje a dříve nebo později dostane Boyle s Garlandem šanci zamýšlenou trilogii dokončit (už kvůli cliffhangeru na konci s cameo vystoupením Murphyho).

Whistle

Mám takový vtíravý pocit, že něco takového jsem už někde viděl. Akorát namísto foukání do starodávné píšťalky se sahalo na starodávnou ufiknutou pazouru:-). Hardy není beznadějný břídil, ale na druhou stranu šikovný řemeslník taky ne, takže se z toho může vyklubat úplně cokoliv od ucházející žánrovky, přes zapomenutelný pokus napodobit finanční úspěch Talk to Me, po naprostou ztrátu času. Podle generického traileru (sestříhat záběry po pár vteřinách do jedné koláže na nějaký wow efekt už fakt nestačí) bych si vsadil spíše na to druhé nebo třetí, ale třeba Hardy nakonec překvapí.

Pillion 5/10

Začíná to poměrně absurdně až komicky (loser Melling s konstantním výrazem opuštěného/vystrašeného štěněte v obličeji potká sexy frajera Skarsgårda, projde svérázným konkurzem v zadní uličce a začne macho motorkáři dělat v domácnosti služku a sexuální hračku na vyžádání), což je možná záměr a možná také ne, ale postupně to přeroste v zajímavým způsobem rozehranou (toxickou) vztahovku, která ovšem ve výsledku skončí značně neuspokojivě.

Po herecké stránce Melling a Skarsgård odvádějí hodně slušnou práci (respekt za projevenou odvahu v explicitních scénách) a jejich vzájemné fyzické interakce jsou natočeny bez příkras, pohled do specifické subkultury přináší jisté zapamatovatelné situace (ať už se zakládají na skutečnosti nebo jde o fabulaci), žádné klišé s traumaty a domácím násilím se naštěstí nekoná a sem tam o sobě dá vědět střih, ale práce s postavami a narativ představuje problém.

Celý film je postaven na charakterových protikladech a vztahové dynamice (submisivní hlavní postava prahne po plnohodnotném vztahu vs domino protějšek, který se obává vystoupit ze své komfortní zóny), ale psychologická rovina se v jinak značně repetitivním ději nijak neřeší, vedlejší linka s rodiči vyšumí do ztracena (přímo se nabízelo postavit hlavní postavu před dilema ztratit rodiče vs udržet vztah), deus ex machina koncovka stran charakteru macho motorkáře nedává moc smysl a finále ve stylu kruh se neuzavřel (žádné poučení z krizového vývoje?) tomu pak dodává korunu.

28 Years Later: The Bone Temple (Bilance)

Podle wiki byla dvojka ještě o pár mega dražší než jednička, což upřímně moc nechápu. Sice to netočili souběžně, ale krátce po sobě, ale nějaká úspora nákladů tam snad proběhla. Ve dvojce nejsou žádné nové, natož velké, sety a celkově je to ještě o kus komornější (akce, davové scény, audiovizuál, triky) než to bylo minule. Telefony sice vyměnili za profi kamerovou techniku, ale jinak ten budget oproti jedničce není na dvojce nijak poznat.

Jako vysolit 120 mega za takhle specificky zaměřený (dvoj)projekt byl risk od samého počátku a je vlastně zázrak, že jednička vydělala to, co vydělala. U dvojky se ten pokles tržeb dal po ohlasech na jedničku, která dodala něco úplně jiného, než si početná část publika po trailerech představovala, předpokládat, takže výsledek sice nepotěšil, ale nijak nepřekvapil. Snad se podaří vytáhnut z kasiček celosvětově alespoň tolik, aby se v součtu s rozpočtem a marketingem dostali na nulu a Boyle s Garlandem ukecají studio, aby jim dalo na stůl dalších 60 mega s tím, že oscarový Murphy natáhne do kin davy. Nemám rád neuzavřené série, u těch kvalitních (jako tady) pak obzvláště.

Altered 3/10

Notorický fušer Vuorensola to (možná) myslel dobře, ale dopadlo to jako vždycky (což znamená tragicky). Produkční hodnoty samozřejmě minimální, premisa vykrádačka libovolné dystopické sci-fi se sociálním přesahem, zkombinovaná se superhrdinskou komiksovkou, akční scény do počtu a zpracováním k smíchu, herecké výkony z kategorie ochotnického představení (jo, včetně Feltona v hlavní roli) a k tomu spousta scén na hraně nezamýšlené parodie. Některé filmy jsou mizerné. Jiné jsou tak zoufale mizerné, že neumětelstvím všeho a všech jsou zábavné. Tohle je bohužel ten první případ.

The Rip 8/10

Tip na skrýš drogového kartelu, barák na předměstí se svědkem uvnitř, zátah speciálního policejního týmu, obrovský balík prachů k zabavení (nebo přisvojení:-)) a banda zkorumpovaných kolegů, kteří se mohou skrývat jak venku, tak i ve vlastních řadách. Jednotlivé figurky na šachovnici jsou tudíž rozestavěny a herní partie "kdo proti komu a s kým" může směle začít. Carnahan zrovna nepatří mezi zaručené sázky na jistotu, ale tímhle policejním kouskem, který připomíná drsné žánrovky z policejního prostředí strejdy Ayera, trefil jackpot (a dost možná natočil nejlepší film ve své kariéře).

Zdánlivě jednoduchá premisa s nalezenou hotovostí patřící kartelu a následným procesem zajišťování důkazů na pozadí časového tlaku a pod hrozbou protiakce ze strany kartelu se totiž velice záhy začne příjemným způsobem komplikovat. Obrovská suma zabavených peněz samozřejmě pro některé členy týmu představuje velké lákadlo začít si vykládat předpisy podle svého, což se pomalu, ale jistě začne odrážet na čím dál tím více podezřelém chování všech přítomných postav. Nervozita stoupá, vzájemná důvěra se hroutí a dlouholeté přátelské/kolegiální vztahy dostávají povážlivé trhliny.

Carnahan v průběhu filmu skvěle buduje paranoidní atmosféru a všudypřítomný pocit nedůvěry mezi členy týmu a hraje si při tom jak s postavami, tak i s divákem. Morální hranice jsou rozostřeny a hlavní postavy po většinu stopáže svými činy umně balancují přesně na hraně kladného a záporného charakteru, přičemž role si mnohé z nich prohodí, což ovšem divák zjistí až poté, co past zaklapne a Carnahan vyloží všechny karty na stůl v překvapivém finále, ve kterém dojde nejen na povinnou whodunnit vysvětlovačku stran identity záškodníka, ale rovněž na nezbytnou dávku (vcelku obstojné) akce. 

Sympaticky konspiračním narativem obohaceným o nespolehlivého vypravěče to ovšem nekončí. Další silnou stránkou filmu je nepřekvapivě casting ústřední dvojice. Dlouholetí parťáci Affleck a Damon jednak rozdávají charisma na potkání a jejich vzájemná chemie funguje na výbornou a jednak podávají vynikající herecké výkony (škoda, že na Adkinse zbylo jen cameo). Finále se spektakulární honičkou je dramaturgicky tak trochu navíc (zakončit to klimaxem v dodávce by bez problémů stačilo) a naopak s bodycountem se mohlo znatelně přitlačit na pilu, ale v souhrnu parádně odvedená práce.

Hedda 5/10

DaCosta vskutku neztrácí čas a střídá při tom žánry jako na běžícím páse (za poslední pětiletku je tohle už třetí zářez s tím, že čtvrtý kousek je už na cestě a opět s přibalenou žánrovou, tentokrát zombie, otočkou), ovšem její modus operandi je stále stejný. Různý rozpočet, různá předloha a různý casting, ale víceméně stále stejný (nepříliš přesvědčivý) výsledek. Kudos za pracovní nasazení a různorodost témat, ale tohle přestává být pouhá náhoda/smůla.

Předlohu neznám, takže netuším, co vše nad rámec genderové nadstavby a přesunutí děje do 50s DaCosta ve filmu vynechala/přidala/změnila a zda je tak problém už v původním textu, nebo až v její moderní adaptaci, ale historka o snobském večírku, na kterém jeho intrikánská hostitelka/frustrovaná manželka/zhrzená milenka dovedně spřádá síť intrik a psychologických manipulací, ve kterých uvízne pár nebožáků z řad pozvaných hostů, vykazuje značné rezervy.

V podání DaCosta se totiž tahle mocenská hra proměnila v přehlídku v pomalém rytmu se odvíjejících konverzačních scén, ve kterých se nic zásadního po stránce vývoje charakterů, gradace děje, překvapivých zvratů nebo vztahového mnohoúhelníku až do samotného konce filmu nestane (finální ostrostřelba je navíc propálena hned na začátku filmu). Některé dialogové výměny obsahují náznak hlubších myšlenek, v pár scénách probleskuje zajímavá atmosféra a casting v čele s Thompson odvádí slušnou práci, ovšem kombinace utahaného tempa a nevzrušivého děje se na filmu podepisuje.

Song Sung Blue 7/10

Kolik už bylo natočeno životopisných historek o nějaké živoucí hudební legendě, popisující její život a kariéru skrze cestu od skromných počátku až na samotný vrchol popularity? Hromady … a tohle naštěstí není jedna z nich. Brewer na to šel totiž chytře a namísto standardně střiženého biopicu přímo o Diamondovi se rozhodl natočit civilní portrét o (manželské) dvojici propagátorů jeho díla, který dokáže potěšit (a malinko dojmout) i někoho, kdo o hlavních postavách v životě neslyšel a z mistrova repertoáru vyjma jeho nejslavnějšího songu nezná vůbec nic (to znamená mě:-)).

Po příběhové stránce se tady nikdo nepouští do žádných větších dramaturgických akcí a divák se tak v průběhu filmu dočká obvyklých dějových zákrut všech podobných žánrovek, natočených na základě skutečných událostí, které mapují něčí hudební kariéru (obtížné začátky, nečekaná sláva, úspěšná série vystoupení, vydobytá popularita vykoupena problémy v soukromí, rány osudu, finální vystoupení, atd.). Přesto film dokáže překvapit nečekaným dějovým zvratem, kterým se z odlehčené love story v kulisách hudebního biopicu překlopí do tíživého rodinného dramatu (a zase zpátky).

Jen plynulé střídání žánrů s několika překvapeními v narativu by ovšem ke kvalitnímu výsledku nestačilo. Nejsilnější eso v rukávu Brewer vytahuje v podobě sympatického manželského páru, potažmo castingu ústřední dvojice, který spolu sdílí skvělou chemii. Jackman je v podobných napůl hereckých a napůl pěveckých rolích jako doma a (nepřekvapivě) i v tomhle případě podává parádní výkon, přičemž Hudson je na tom (překvapivě) v obou rovinách úplně stejně. Především jejich zásluhou film disponuje nakažlivou feel-good atmosférou (nejen v hudebních vsuvkách, ve kterých jak Jackman, tak Hudson srší energií), přestože v ději není nouze ani o serióznější/smutnější situace (nejen v dojemně osudovém závěru).

The Thing 1 - 2

The Thing

V rámci mého pravidelně nepravidelného splácení filmových dluhů (kultovní filmové klasiky a základní stavební kameny žánru v jednom, viděné poprvé v životě v kině a s originálním zvukem:-)) tentokrát došlo na Carpenterův sci-fi hororový majstrštyk z ledového pekla (aktualizovanou verzi předlohy Frozen Hell jsem doteď ani nevím proč ignoroval, tak je asi nejvyšší čas s tím konečně něco udělat) a musím s potěšením konstatovat, že od 90s, kdy jsem film viděl v bedně v nuzném sd rozlišení a se stereo dabingem poprvé, se vůbec nic nezměnilo a je to pořád stejná pecka jako tenkrát. 

Proč to o dekádu dříve publikum nevnímalo stejně a film v době vzniku vyfasoval nálepku propadáku (nesouvisející vsuvka: Blade Runner měl premiéru v tentýž den (dnes něco nemyslitelného) a finančně rovněž drtivě propadl … aby se poté také stal naprostou žánrovou klasikou:-)) jsem doteď nepochopil. Naštěstí tohle nedopatření dávno odvál čas.

O vynikající paranoidní atmosféře, typově dokonale obsazeném castingu, věrně vykresleném "mrazivém" prostředí, správně nekompromisním (protože otevřeným a nejednoznačným) finále a samozřejmě geniálním OST z Morriconeho dílny (který představuje takový roztomilý meta prvek, protože podobně jako ve filmu titulní monstrum napodobuje lidské postavy, tak mistr u hlavního hudebního motivu kráčí v elektronicky minimalistických šlépějích pána na režisérské stoličce) není vůbec potřeba se více rozepisovat. Co mě ovšem při sledování filmu asi nejvíce překvapilo, byla triková stránka, která ve zkoušce času obstála s velkým přehledem. Kvalitativní úroveň poctivých praktických efektů ve scénách s mimozemským záškodníkem totiž ani trochu nepoklesla a i po více než čtyřech dekádách působí body horor sekvence na velkém plátně hmatatelně a uvěřitelně (na rozdíl od cgi balastu v prequelu, který dnes vypadá jako z nějaké videohry).  

The Thing (2011)

A když už jsem byl při tom, tak jsem si po dlouhých letech dal repete i prequelového nášupu (bohužel už jen v domácích podmínkách), u kterého se historie opakovala a rovněž skončil jako propadák. Na kultovní Carpenterův počin tenhle film samozřejmě nemá ani omylem, ale v rámci specifické kategorie "pokračování tak podobné původnímu filmu, že není jasné, zda jde o sequel/prequel nebo nepřiznaný remake (potažmo doslovnou poctu originálu)" a neméně specifické kategorie "režisérův sestřih vyhozen do koše a nahrazen vizí studiových kravaťáků" si vlastně nevede vůbec špatně.

Posvátná úcta k originálu je poznat z každého záběru, stejně tak důraz na detaily, odpovídající letmé návštěvě opuštěné základny v úvodu Carpenterova filmu (jak po stránce výpravy a rekvizit, tak z pohledu narativu), navzdory totožnému dějovému/enviromentálnímu zasazení jsou tvůrci schopni přijít s pár novými nápady (změna pohlaví hlavní postavy a s tím související jiná vztahová dynamika, zubní plomby namísto krevního testu, jazyková bariéry zesilující pocit paranoie, finální prohlídka vesmírného korábu, atd.), pokrok v trikových technologiích je zúročen v početnějších interakcích s titulním monstrem a ještě k tomu se tady zpětně napravuje drobná nelogičnost v původním filmu (Proč si monstrum v kůlně podomácku staví únikový prostředek, namísto toho, aby se vrátilo zpět do mateřské lodě? Protože je v prequelu poničena:-)). Velká škoda, že studio film překopalo k obrazu svému (a praktické efekty v postprodukci nahradilo cgi).

Dust Bunny 7/10

Nápad natočit další historku o sirotkovi, jemuž je vyvražděna rodina, načež si najme souseda, toho času profesionálního hitmana, k vykonání pomsty (což funguje už od dob Leona:-)), jako žánrový mix akce, fantasy a rodinného dramatu (s nepatrnou dávkou komedie a monstr hororu) je vskutku originální, ale výsledný film mohl dopadnout všelijak. Fuller naštěstí prokázal, že do budoucna s ním lze počítat, protože jeho debutový kousek dopadl nad očekávání dobře.

Což je zásluha především castingu ústřední dvojice. Na Mikkelsena je spolehnutí a nezklamal ani tentokrát, Sloan za ním kupodivu není o moc pozadu (spolu mají skvělou chemii, díky čemuž jejich dialogové výměny stojí za to). Největší kámen úrazu představuje nevelký rozpočet, což se podepisuje jak na skromném množství akčních scén, tak i na omezeném prostoru pro titulní monstrum a stejně tak na dramaturgii filmu (tempo v průběhu děje kolísá, protože je potřeba si všechny kaskadérské/trikové atrakce šetřit až pro finále). Navzdory tomu Fuller dokázal z minima vytěžit maximum.

Jednak nepřítomnost hlavního bubáka v celé své kráse po většinu stopáže dává ve filmu prostor balancovat na hraně regulérní akční žánrovky (s eRkovým ratingem), ve které je likvidace všech provinilců nahlížena optikou milosrdné dětské představivosti a regulérního fantasy dobrodružství, ve kterém se pod podlahou prohání zubaté králičí monstrum. Jednak kombinace moderních studiových kulis a ošuntělých starých exteriérů (u našich jihovýchodních sousedů) propůjčuje filmu specifickou atmosféru, stylový audiovizuál se několikrát blýskne efektní kamerovou jízdou nebo netradičním úhlem záběru a výborný rozverně ponurý OST dodává mnoha scénám příjemně komediální (občas skoro až parodický) nádech.

Lee Cronin's The Mummy

Za ten geniální distribuční název by si dotyčný zasloužil obdržet nějakou klíčenku:-). V originále je alespoň jasné, že jde o autora předlohy/filmu, byť o něm divák třeba v životě neslyšel a navíc se tam tímhle způsobem titulují filmy (z právních důvodů) už drahně let, byť se to neděje moc často (Dracula a Frankenstein z 90s). V tuzemsku to vyznívá ve stylu "Sherlock Holmes: Pes baskervillský":-). Ta absence představivosti zrovna v našich vynalézavých končinách (American Pie apod.) mě dost překvapuje, na druhou stranu mohlo být i hůř (Darebák jedna ftw:-)). 

Stran samotného teaseru slušná práce, tak jsem zvědavý, s čím vyrukuje trailer. Evil Dead Rise jsem prozíval (gorefest ok, ale to je tak všechno), tak snad to tady obsahově nedopadne stejně a na druhý pokus mě Cronin dostane na svou stranu.

---

Aha, takže posedlý teenager v počínající fázi dekompozice, který vypadá, jakoby se sem zatoulal z Evil Deadu a k tomu pár (podle vkusu každého soudruha) výživných/nechutných "laskomin", které vypadají, jakoby se sem zatoulaly z Evil Deadu. Fajn, a ta titulní mumie (plus atmosféra a celá mytologie okolo tohohle kultovního monstra) je kde přesně:-)?

Kdyby na konci traileru svítil titulek Evil Dead Burn, tak bych tomu bez problému uvěřil. Nic proti změně přístupu a novému pojetí, ale nějak mně uniká smysl točit novou mumii, která alespoň v rámci traileru působí jako nový Evil Dead (o ohrané berličce s početnou rodinkou a démonickým bubákem v baráku ani nemluvě). Snad mě Cronin vyvede z omylu.

Rental Family 7/10

Fraser dal sbohem pár kilům (a tuně latexu:-)), vydal se do země vycházejícího slunce a osamělého učitele tvůrčího psaní vyměnil za osamělého herce k pronajmutí, jinak je vše při starém, tj. otevírají se srdce, léčí se rodinná traumata a hledá se cesta k odpuštění/smíření/vykoupení prostřednictvím pečlivě dávkovaných scén naplněných radostí, humorem, smutkem, životními moudry, specifickou mentalitou místních obyvatel a nepostradatelným závěrečným ponaučením (lhát se nemá, ano?) přesně tak, jak to v podobných dramedy historkách obvykle chodí. 

Výsledek ovšem není zdaleka tak dojemný, vtipný a dramatický, jak jsem na základě notně šílené/bizarní premisy s falešnou rodinou za peníze (nápad originální, nicméně podnikání "firmy na zážitky" se ve filmu nebezpečně blíží v lepším případě právnímu prohřešku a v horším vyloženému podvodu, tahle rovina se v ději bohužel vůbec neřeší) očekával, což souvisí s tím, že pravidelné střídání "pracovních zakázek" má za následek to, že ani jedné z nich se děj nevěnuje na dostatečně velkém prostoru tak, aby vztahy mezi hlavní postavou a klienty nepůsobily zkratkovitě. Což je škoda, protože jak školní, tak herecká (ostatně i manželská) epizoda je sama dostatečně nosná na to, aby ustála celý film.    

Přesto to dohromady zejména díky castingu (Fraser předvádí prakticky stejnou hereckou polohu, jakou si vyzkoušel v oscarovém kousku, jen sebevražedné sklony odložil v zákulisí:-), Gorman v debutové roli podává nečekaně příjemný výkon) po většinu stopáže (finále v rámci citové údernosti vykazuje jisté rezervy) bez problémů funguje, ale fungovalo by to ještě o kousek lépe, kdyby tvůrci stran emocí, osobních dramat a morálních dilemat o něco více přitlačili na pilu a soustředili se pouze na jednu dějovou linku. Natočit fajn feel-good žánrovku se ovšem podařilo, takže mise byla splněna.

The Testament Of Ann Lee

No vida, jako fanoušek dobových (ideálně středověkých) žánrovek a nadměrných stopáží a současně nefanoušek artovek a muzikálů (a když už jsme u toho, tak i extrémně nudného minulého počinu Fastvold) musím uznat, že to vypadá a zní (za pár dnů vychází Blumbergův OST a podle těch pár songů, které jsou už venku, asi obratem poputuje do playlistu, protože jsou super - kdo by to byl řekl, že jednou skončím u nadšeného poslouchání chvalozpěvů Shakerů:-)) přímo skvěle a atmosféra něčeho neobyčejného/výjimečného (když už jsme u toho, tak ala Brutalist) z toho kouká na všechny strany. Tak nezbývá než doufat, že Fastvold tentokrát trefí jackpot a výsledek bude podobně hypnotický jako trailer.

Good Luck, Have Fun, Don't Die

Slovy nejmenovaného klasika "You had my curiosity, but now you have my attention":-). Verbinski znovu za kormidlem je lákavá nabídka sama o sobě, i kdyby jen z toho důvodu, aby člověk zjistil, zda si po té desetileté tvůrčí pauze dokázal udržet své mojo nebo ne, ale pokud se vrátí na režisérskou stoličku s něčím, co podle traileru vypadá na podobně šílenou multi žánrovou jízdu časem a jinými dimenzemi jako bylo Everything Everywhere All At Once (kdyby mise na záchranu světa "bistro týmem" probíhala v podobném "kill, die, learn, repeat" stylu jako v Edge Of Tomorrow, tak bych se vůbec nezlobil:-)), tak samozřejmě o to lépe a včera bylo pozdě. Nápad originální, casting fajn, tak snad to celé dobře dopadne.

Wicked: For Good 5/10

Zatímco jedničku lze považovat za obstojný origin, který trpí naprosto zaměnitelnými songy, natahovaným dějem a s tím související přepálenou stopáží, což ovšem do jisté míry kompenzují výborné produkční hodnoty a skvělé herecké výkony dvojice Erivo a Grande, dvojka bohužel představuje klasický případ nastavované kaše, která nad rámec řečeného a zazpívaného v minulém filmu již nemá, co zajímavého, natož zábavného, dodat (což je o to smutnější, protože se nejedná o obyčejný sequel, ale papírově grandiózní finále dvoudílného filmu).

Na muzikálovém poli se od posledně nic nezměnilo a veškerý hudební repertoár je (bohužel) opět vzácně nenápaditý, jednotvárný a celkově zapomenutelný (což začíná být u adaptací slavných divadelních muzikálů pomalu pravidlo, takže mně čím dál více uniká podstata jejich úspěchů), jen s tím rozdílem, že oproti předchozímu filmu navíc podstatně ubylo skupinových tanečních vystoupení a jednotlivá hudební čísla jsou po stránce choreografie pojata nečekaně komorně. Stejně tak stran řemeslného zpracování (pro změnu naštěstí) je vše při starém a kamera, triky a především výprava a kostýmy jsou na prvotřídní úrovni (aby ne, vzhledem k tomu šílenému rozpočtu za oba díly.-)). 

Žádný pokrok se kupodivu neprojevil ani v oblasti dramaturgie a samotného narativu. Znatelnou dějovou vyprázdněnost šlo v jedničce částečně omluvit potřebou představit celý fikční svět a rozestavět jednotlivé figurky na šachovnici pro finální hru (tzn. další film), dvojka ovšem v podobném duchu nepochopitelně pokračuje a opět se značnou část stopáže jen přešlapuje na místě (kdyby se z filmu vyhodila hodina děje, tak by se ani tentokrát vůbec nic nestalo), namísto aby děj nějak gradoval a osudy všech postav se velkolepým způsobem uzavřely. Erivo a Grande ani napodruhé nezklamaly a herecky i pěvecky táhnou film nahoru, v úsilí o vyšší kvalitu pokračování jsou ovšem osamoceny.

Twinless 5/10

Tak trochu drama o vyrovnávání se s bolestnou ztrátou bližního svého. Tak trochu komedie o podvodníkovi, kterému se jeho mystifikační hra vymkne z rukou a začne si žít vlastním životem. Tak trochu romance o nenaplněných tužbách a hledání spřízněné duše. Tak trochu thriller o patologickém stalkerovi a manipulátorovi v jedné osobě, který chytil do pasti svou oběť. Přičemž podstatné je zde slovní spojení "tak trochu", které přináší více problémů než užitku.

Začíná to tím, že Sweeney zmíněné žánrové polohy v průběhu filmu postupně vystřídá a zpětně se k nim vrací, takže značnou část stopáže není moc jasné, o čem film vlastně vypráví a k jaké pointě směřuje, respektive jaké jsou myšlenkové pochody a motivace přítele na telefonu s psychopatickými sklony vůči osiřelému dvojčeti (až do konce filmu jsem nerozklíčoval, co si od toho všeho vlastně daná postava slibovala - přátelství, partnerský vztah, citové upírství?). 

Větším problém ovšem je, že na žádné úrovni není schopen se ponořit do větší hloubky, takže opravdu humorných situací je ve filmu poskrovnu, psychologický rozbor postav a zkoumání jejich nitra (fajn, prožívají trauma a co dál?) se prakticky neděje, romantické prvky vzhledem ke genderové nekompatibilitě ústřední dvojice supluje nijak objevná vedlejší linka s novou přítelkyní (tj. konkurencí kradoucí pozornost) a očekávaný konflikt je vyřešen smířlivým závěrem, který všechno zahraje do outu. Slušné herecké výkony Sweeneyho a O'Briena nedokážou vykoupit rozporuplný zbytek.

Wildcat 4/10

Sexy bitch z Underworldu proti královně Borgů ze Star Treku a muklovi z Aliena, přičemž na starosti to má frajer, který s Adkinsem na jeden záběr hned dvakrát rozpoutal slušnou akční paseku. To zní jako dobrý plán, jak příjemným způsobem strávit víkendový večer. Ovšem chyba lávky, při tomhle dostaveníčku si moc zábavy fanoušek žánru neužije. 

Těžkou soudit, kde se stala chyba, protože Nunn sice není žádná zaručená sázka na jistotu, ale v minulosti dokázal, že je schopen dodat obstojné řemeslo. Tahle nenápaditá variance na všemožné gangsterské historky z posvětí, pocházející z Ritchieho dílny (včetně překombinované příběhové linky s partičkou svérázných/bizarních postav, nechronologického způsobu vyprávění a střihové ekvilibristiky), ovšem více či méně citelně selhává prakticky na všech frontách.   

Pominu Beckinsale s příručním chraplákem, hrající si na full metal botox bitch (v rámci specifického podžánru "holky s bouchačkama" málokdy vypadají potyčky s násobně statnějšími oponenty opačného pohlaví uvěřitelně a nepřekvapivě se to nepodařilo ani tady), ale akce obecně nestojí moc za řeč (ty očividně digitální průstřely a spršky krve snad musejí fasovat z nějaké databanky, protože ve všech podobných laciných žánrovkách vypadají úplně stejně), humor si podává ruce s trapností, dojemné sourozenecké scény moc nefungují a závěrečné "šokující" odhalení nezaskočí ani školáky. 

Stranger Things (Sezóna 5) 9/10

Stručně a jasně, je to (i tentokrát) velká pecka. Předlouhé čekání na očekávanou finálovou sezónu se naštěstí vyplatilo, protože Duffer bros., kteří ve všech předchozích řadách nastavili kvalitativní laťku neuvěřitelně vysoko (co sezóna, to vrchol seriálové tvorby v daném roce), ani na poslední pokus nezklamali a výkladní skříň streamovací továrny na pásovou výrobu se téměř po deseti letech uzavřela velkolepým a současně strhujícím způsobem. Pár více či méně podstatných nedostatků by se zde (tak jako v minulých sezónách) našlo, ale v souhrnu to dopadlo, jak nejlépe mohlo:-).

Některá zaváhání vychází z neřešitelných zákulisních příčin (drobotina v průběhu deseti letech vyrostla a logicky svou vizáží neodpovídá tomu relativně krátkému časovému rozestupu mezi úvodní řadou a finální sezónou a tedy ani věku postav, které představují), některá z konkrétních tvůrčích rozhodnutí. Hlavním problémem, který si tvůrci sami vyrobili, je počet vystupujících charakterů a neochota se jich v pravou chvíli bez milosti zbavit:-). Postav se za uplynulé řady postupně nashromáždilo takové množství, že se v poslední sezóně naplno projevuje syndrom komiksových týmovek. Což znamená, že žádná z postav nedostane tolik prostoru, kolik by bylo záhodno, protože na to zkrátka není čas.

Následkem toho jsou mnohé z nich odsouzeny do role pouhé stafáže, což je v některých případech velká škoda (doplácí na to zejména dvojice Ryder a Harbour), zatímco v jiných zase tolik ne (MBB je herecky nepřesvědčivá jako obvykle:-)). Rozhodnutí tvůrců vybavit prakticky všechny postavy bytelným plot armorem až do samotného konce se pak podepisuje především na samotném finále, které stran vypořádání se s hlavním záporákem i celým Upside Down není tak působivé, jak by potenciálně mohlo být, protože přežitím všech zúčastněných postav je jednak oslabena vážnost/osudovost celého konfliktu a jednak by nějaké hrdinské sebeobětování za přátele klimaxu dodalo násobně silnější emocionální náboj.

Předčasný vrchol poslední sezóny tak přichází už v polovině řady (možná se na tom podepsaly změny, provedené na základě zpětné vazby k minulé sezóně), ve všech ostatních ohledech ovšem poslední sezóna dominuje podobným způsobem jako předchozí řady. Partička sympatických postav, s tím související výborná práce s charaktery s důrazem na vykreslení vztahů mezi nimi (protože navzdory spektakulárním atrakcím je středobodem celé série téma přátelství), vynikající žánrový mix komedie, akce, sci-fi a špetky hororu (se sympatickou dávkou gore) se skvělou retro atmosférou, vtipnými popkulturními referencemi na 80s, díky střídaní dějových linek svižným tempem a spoustou silných scén (z nichž vyčnívá přerod neduživého klučíka s legračním sestřihem). To vše funguje opět na maximum, přičemž prvotřídní řemeslné zpracování (intenzivní jednozáběrovka uprostřed bitevní vřavy je top:-)) představuje příjemný bonus navíc.

The Wrecking Crew

Cajk, už bylo načase, aby se tihle dva výtečníci po seriálové štaci konečně potkali taky v jednom filmu (Dune se nepočítá, tam se potkali jen v titulcích), přesněji řečeno v nějaké nenáročné akční buddy komedii s naprosto nepodstatnou premisou a pokud možno spoustou nekorektních hlášek a nekompromisní akce. 

Podle traileru to sice nevypadá na nějakou novodobou klasiku ala Bad Boys, ale slušný příspěvek do žánru by se z toho vyklubat mohl. Jen doufám, že Baccarin a eRkový rating tady nebudou jen na ozdobu. Pokud to dopadne alespoň na úrovni Heads of State, tak budu v zásadě spokojen. Cokoliv lepšího bude příjemný bonus navíc.

Fog Of War 4/10

Druhoválečná špionážní žánrovka o pátrání po záškodnicích ve vlastních řadách, kteří mají v plánu vyzradit plány na chystanou invazi na kontinent svým nacistickým soukmenovcům, je zajímavá tím, že se kupodivu neodehrává v nacisty okupované Evropě a dokonce ani u spojenců na ostrovech, ale na domácím, válkou nepoznamenaném, dvorku, přesněji řečeno na farmě. Čímž je veškerý výčet zajímavostí téhle historky bohužel vyčerpán a dál už je to jen bída s nouzí.

V prvé řadě pokud měli tvůrci v úmyslu (po vzoru názvu filmu) v průběhu děje vytvářet atmosféru nejistoty a svádět falešnými stopami na scestí vedle hlavní postavy také diváka, tak se to do značné míry minulo účinkem. Vyjma hlavní postavy totiž všechny ostatní svým vystupováním a dialogy působí značně nedůvěryhodně až krajně podezřele a to nikoliv od okamžiku, kdy jejich jednání začne v ději hrát nějakou roli, ale prakticky obratem poté, co nastoupí na scénu.

Čehož důsledkem je, že závěrečný "překvapivý" plot twist vůbec nefunguje, protože skutečnost, že "věci nejsou tím, čím se zdají být" je zřejmá od samotného počátku a jde jen o to, zda jsou zrádci úplně všichni nebo skoro všichni. Dílo zkázy pak dokonává rozvleklé tempo, minimum napětí a akce, nepřesvědčivé produkční hodnoty (všudypřítomná lacinost je na filmu znát z každého záběru) a především OST, který sice sám o sobě nezní špatně, ale náladou nekoresponduje s děním v převážné většině scén ve filmu. Škoda, nacistická sebranka působící v zemi svobody si zasloužila podstatně lepší film.

Shelter

Konečně další "stathamovka" na obzoru, už se mi po každoročním přísunu nenáročných akčních béček s mistrem v hlavní roli začalo stýskat a tady se dokonce ukáže s fešným plnovousem:-). Premisa s bývalým hitmanem na útěku/odpočinku, vyhnaným ze své skrýše, sice moc originality nepobrala a ochrana nějakého adolescenta v roli nepohodlného svědka už vůbec ne, ale na tohle se u podobných žánrovek za pár dolarů stejně nikdy nehrálo. Za předpokladu, že dvojice Statham a Waugh dodá slušné akční řemeslo, což by podle traileru klapnout mohlo, tak je dějová vykrádačka kdečeho odpuštěna.

Not Without Hope 6/10

Partička mírně nesympatických (za což kudos, když žánrovka podle skutečné události, tak s postavami podle skutečnosti) frajerů si vyjede zarybařit na otevřené moře s vyhlídkou špatného počasí (protože odložení výletu kdovíproč nepřipadá v úvahu), načež vlastní vinou (za tu nepochopitelnou rozcvičku s uvízlou kotvou o něco takového přímo žadonili) padne do pasti Matky přírody a následuje to samé, co ve všech podobných survival thrillerech, odehrávajících se na moři.

Carnahan se nepokouší znovu vynalézt kolo a ve své historce postupně vyrukuje se všemi atributy žánru. Takže nesmějí chybět průběžně se střídající dějové linky s trosečníky bojujícími o přežití, rodinnými příslušníky doufajícími v zázrak a záchrannými složkami pátrajícími po pohřešovaných osobách, divoké rozmary počasí, fyzické i psychické strádání, nějaké halucinace, pár zubatých kamarádů kroužících kolem převrácené lodi, postupné redukování počtu účastníků zájedu a samozřejmě závěrečné vysvobození, doprovázené hromadou patosu a archivními záběry pod závěrečnými titulky.

Na druhou stranu si při tom vypomáhá (navzdory nepříliš štědrému rozpočtu) solidními produkčními hodnotami, z nichž stojí za zmínku dokumentárně-realistický audiovizuál díky dobré práci s kamerou a zvukem (záběry s kapkami vody na objektivu a výpadky dialogů při pohupování kamery na hladině jsou fajn nápad), což se pozitivně projevuje ve scénách řádění nespoutaného živlu, které disponují slušnou atmosférou. Stejně tak dialogové scény, ve kterých se mají projevit silné emoce, bez větších problémů fungují, casting podává obstojné výkony a samotný konec je patřičně dojímavý.

Blücher 6/10

Po vydařeném druhoválečném biopicu No. 24 z předchozího roku je tady další životopisná žánrovka z tohoto období, ve které skandinávští sousedé rekapitulují nějakou pohnutou (leč nepříliš známou) kapitolu ze svých dějin, poznamenaných nacistickou okupací vlasti (začíná to být pomalu tradice - co začátek roku, to zkouknu nový "severský" příspěvek do válečného žánru, tak jsem zvědavý, co se objeví napřesrok:-)). Tentokrát bohužel v o něco méně vydařeném podání.

Vyprávění se nese v podobném duchu jako ve zmíněné historce o statečném boji partyzánů s nacistickým nepřítelem, což znamená, že retrospektivně podaný statečný boj posádky ostrovní pevnosti s pomalu se přibližující nepřátelskou flotilou v čele s titulní loďkou, která se připravuje k obsazení země, je i zde rámován "konverzační" linkou, odehrávající se po válce, v tomto případě s vyšetřovací komisí zpovídající hlavní postavu z jejich činů. Ovšem namísto obvykle střiženého válečného dramatu představuje film spíše osobní portrét rozhodného člověka, který se ocitl v bezvýchodné situaci.

Čemuž odpovídá i skutečnost, že k osudovému dělostřeleckému střetnutí s nacistickou flotilou dojde už v polovině filmu a zbytek stopáže je věnován navazujícím událostem, ve kterých se řeší primárně to, zda a kdy kapitulovat. Což se děje skrze nepříliš dramaticky nebo emocionálně vyhrocené scény, v pomalém tempu a bez jakékoliv katarze (textový doslov na konci filmu se nepočítá). Nicméně casting podává slušné výkony, některým scénám nechybí stylová atmosféra (pátrání na hlídce po nepříteli v mlžném oparu) a samotná akce nedostane moc prostoru, ale zpracováním neurazí.

They Will Kill You

Kde ses naučila takhle prát? V Bullet Trainu, ehm, vlastně ve vězení:-). Koukám, že Weaving z Ready or Not a Skarsgård z Boy Kills World dostávají v podobě Beetz slušnou konkurenci:-). Podle všeho to bude jen taková blbina, ale podle takhle nadupaného traileru (cože, žádná notně provařená vypalovačka na pozadí a přesto to skvěle šlape? Tak přece jen to jde) to vypadá, že by to mohla být hodně zábavná (brutální, krvavá, černohumorná) blbina, která potěší každého fanouška žánru. Snad tady nesklapne klasická marketingová past a pár (hodně) dalších překvapení si tvůrci schovávají až do filmu.

The Death Of Robin Hood

Počkat, cože? Moji oblíbenci Jackman, Skarsgård a hlavně Comer v jednom filmu? A ještě k tomu to má být drsná/temná historická žánrovka ze středověku o legendárním ostrostřelci s nepatrnou dávkou artu? A podle traileru to vypadá na kombinaci Loweryho Green Knighta (moc nebavilo, ale atmosféra a audiovizuál super) a Eggersova Northmana (bavilo moc a atmosféra a audiovizuál super)? Tak to je pecka. Kdože to píše a režíruje? Jo, aha, Sarnoski. Tak to je v háji:-). Takže nezbývá než doufat, že už kvůli tématu a castingu Sarnoski pro tentokrát překročí svůj stín a dodá parádní kousek.

---

Sarnoski v kolonce scénář a režie mě pořád trochu znervózňuje, protože oba jeho dosavadní počiny spadají do kategorie "not great, not terrible", ale tohle po audiovizuální i obsahové stránce vypadá ještě o kousek nadějněji než už tak slibná předchozí upoutávka. Tržebně to samozřejmě dopadne tragicky stejně jako Green Knight, The Northman nebo The Promised Land (historická žánrovka, navíc s nádechem artu, je v dnešní době komerční sebevražda), ale jestli se letos u něčeho modlím, aby neplatilo pravidlo "trailer lepší než sám film" a kvalitativně se to povedlo, tak je to rozhodně tohle.

---

Zrovna tady jsem fakt rád, že jsem to měsíc dozadu nevydržel (nedůvěra v Sarnoskiho schopnosti dodat pecku a taky že ano) a na film se podíval na streamu, protože podobná studená sprcha v kině by mě pořádně naštvala. Parádní úvod jak z Northmana, Jackman a Comer samozřejmě skvělí a fajn produkční hodnoty (kamera, OST, lokace), zbytek utahaná pseudoartová nuda. Co si od premiéry slibuje tuzemský distributor fakt netuším. Cílovka podobného typu filmu sama o sobě minimální a půlku lidí z toho (vzhledem k hodnocení spíše více) ještě nakrkne způsob, jakým to Sarnoski celé pojal.

Xeno 4/10

Nápad s xenomorfem v roli domácího mazlíčka a následným vznikem mezidruhového přátelství, které se vzápětí ocitne v ohrožení kvůli nepřejícím vládním/armádním složkám, sice neoriginální, ale stran zábavy potenciálně nosný. Provedení bohužel značně nepřesvědčivé, protože Oates se ve své vykrádačce Spielberga potýká s problémy na všech frontách. 

Pokud to měla být nenáročná dobrodružná žánrovka pro mírně odrostlejší publikum (krotký family friendly rating by tomu odpovídal), tak se obávám, že se to z velké části nepovedlo. Oceňuji, že Oates vsadil na Hensona a vydal se tak cestou praktických efektů a nikoliv laciného digibordelu, ale titulní monstrum nevypadá nijak zvlášť sympaticky (právě naopak) a navíc má nulovou mimiku, takže o nějakém vyjadřování emocí, natož divácké empatii, nemůže být ani řeč. 

Což má za následek, že dojemné scény postupného sbližování dvou outsiderů prakticky vůbec nefungují, stejně tak po stránce humoru, napětí a dramatu má film značné rezervy, přičemž akce je jak množstvím, tak zpracováním vyloženě bída. Příběhová linka se obejde bez jakéhokoliv překvapení (tedy kromě toho, že řádění xenomorfa dává za pravdu zlým agentům, kteří se jej pokoušejí zpacifikovat:-)), zato nejrůznější žánrová klišé si ve filmu podávají ruce (od postav, které jsou všechny bez výjimky nezajímavé charakterové škatulky, přes naprosto předvídatelný děj, až po obsah potitulkovky).

Stranger Things (Sezóna 5 - Epizoda 1 - 8)

Stranger Things - Chapter One: The Crawl (Sezóna 5 - Epizoda 1) 8/10

Grande finale se v první epizodě vcelku pochopitelně rozjíždí opatrně a pozvolna. Před závěrečným showdownem s hlavním bubákem a celým Upside Down je potřeba připomenout všechny staré známé postavy (a protože se jich po všech předchozích řadách nashromáždila úctyhodná řádka, tak nějakou dobu trvá jen postupně navštívit každou z nich a ukázat co a jak:-)), představit nové (Hamilton snad bude mít v ději nějakou podstatnou úlohu a nebude jen do počtu) a rozestavět jednotlivé figurky na šachovnici pro příští hru. Duffer bros. při tom ovšem nezapomínají ani na prohloubení lore (prolog se naštěstí obejde bez retcon tendencí) a slušnou dávku napětí a akce (partyzánský výlet do Upside Down).

Stranger Things - Chapter Two: The Vanishing Of Holly Wheeler (Sezóna 5 - Epizoda 2) 8/10

Druhá epizoda nepřekvapivě pokračuje v postupném budování jednotlivých příběhových linek, aniž by na diváka čekala v ději nějaká zásadní událost. Přitom příležitost rázně protřídit postavy se naskytla hned v sympaticky napínavém a akčním úvodu, leč nebyla využita (nezbývá než doufat, že si Duffer bros. podobné scény šetří až pro finále a bytelný plot armor si postavy nenechají až do úplného konce). Tudíž se nadále intenzivně prohlubují vztahy mezi postavami, velice opatrně prozkoumává Upside Down a pečlivě se rozšiřuje lore (tentokrát skrze "šokující" zvrat stran odhalení skutečné identity pana imaginárního přítele, který se ovšem dal předem očekávat, jinak by se už v předchozím díle ukázal v celé své kráse).

Stranger Things - Chapter Three: The Turnbow Trap (Sezóna 5 - Epizoda 3) 9/10

Duffer bros. ve třetí epizodě konečně pořádně šlapou na plyn a servírují divákům parádní mix humorných interakcí mezi postavami, dobrodružného prozkoumávání Upside Down, dalšího dílku do mytologické skládačky (jedenáctka se začíná blížit overpower levelu superhrdinských komiksovek, takže by bylo záhodno, kdyby se opravdu vyrukovalo s nějakou obdobou "kryptonitu"), napínavé akce a výborně zrealizované týmové heist mise (příprava pastí ve stylu Home Alone se povedla), ve které každá z postav dostane prostor se ukázat. To vše za doprovodu svižného tempa a skvělého hudebního podkresu. Korunu tomu pak dodává slibný cliffhanger s nástupem nejmenované postavy, toho času v kómatu, na scénu.

Stranger Things - Chapter Four: Sorcerer (Sezóna 5 - Epizoda 4) 9/10

Poloviční finále se rozehrává nenápadně a pomalu, ale postupem času čtvrtá epizoda nabírá takové obrátky, že se na konci promění v naprosto strhující jízdu, zakončenou velkolepým klimaxem, který leckterá seriálová konkurence může Duffer bros. tak akorát závidět a to je příběhová linka teprve v polovině. Vynikající akce nabídne jak nápadité provedení (intenzivní jednozáběrovka uprostřed bitevní vřavy je top:-)), tak sympatickou dávku gore a nezapomnělo se při tom ani na vydatný bodycount. Hamilton chvályhodně dostává více prostoru, jedenáctka zase překvapivou, paranormálními schopnostmi taktéž vybavenou, posilu a největší otloukánek party konečně smysl své existence (závěrečný cliffhanger origin pro klučíka s legračním sestřihem představuje jedno velké zadostiučinění za všechny předchozí řady dohromady).

Stranger Things - Chapter Five: Shock Jock (Sezóna 5 - Epizoda 5) 8/10

Po adrenalinem nabité jízdě v předchozím díle došlo v páté epizodě dle očekávání na rázné zpomalení tempa, přesto o zapamatovatelné momenty nadále není nouze, ať už se jedná o paranormální souboj s hlavním bubákem (který nemůže dopadnou jinak než remízou, jinak by nebylo o čem vyprávět:-)) a záchranu oblíbené postavy na poslední chvíli před jistou smrtí (ztráta plot armoru není na pořadu dne) nebo "přátelskou" výměnu názorů končící fyzickou potyčkou. Stran narativu se postavy stále striktně drží v ustanovených skupinkách, což naznačuje, že jednotlivé dějové linky se spojí v jednu velkou příběhovou skládačku až v samotném finále. Náplastí na to je, že Duffer bros. pečlivě dávkují humorné, dramatické i napínavé scény a krok za krokem posouvají vyprávění kupředu, přičemž nechybí další cliffhanger koncovka.

Stranger Things - Chapter Six: Escape From Camazotz (Sezóna 5 - Epizoda 6) 9/10

S blížícím se finále začínají Duffer bros. pořádně přitápět pod kotlem (nezbývá než doufat, že jim současná forma vydrží až do konce sezóny), což se v šesté epizodě projevuje od úvodních minut, ve kterých se jednak odehraje epická akční scéna (už bylo načase) a jednak se odhalí nějaké překvapivé novinky stran mytologie okolo Upside Down (platí totéž). Hra na schovávanou s hlavním bubákem pokračuje dalším vynikajícím dramaturgickým mixem, ve kterém nechybí napětí a akce (hektická, byť relativně krátká, jednozáběrovka v nemocnici dokáže slušně zvednout tepovou frekvenci:-)), drama (únikovka z kolabující místnosti se vydařila) ani nálož silných emocí (přátelská usmiřovačka hned ve dvojitém balení a závěrečná motivační promluva). Nepostradatelný cliffhanger pak slibuje spojení dosud separátních příběhových linek.

Stranger Things - Chapter Seven: The Bridge (Sezóna 5 - Epizoda 7) 8/10

Poslední zastávka před konečnou stanicí se v sedmé epizodě proměnila v jednu velkou přípravku na finální showdown, takže příliš nepřekvapí, že namísto strhujícího dramatu a epické akce dostávají přednost vysvětlovací/plánovací dialogy za doprovodu postupného početního redukování skupin postav (úvodní znovushledání hraje na city, ale funguje to). Při tom Duffer bros. konečně naplno odhalují plán hlavního bubáka na ovládnutí světa i chystanou protiakci hlavních postav a stejně tak záměr je ochránit plot armorem až do úplného konce. Jedinou kaňkou na kráse je nepřesvědčivá coming out vsuvka, která aspiruje na pozici nejbizarnější scény celé série (nikoliv samotným obsahem, ale snahou tvůrců z dějově nepodstatného prvku (v řadách postav pár jinak orientovaných jedinců již přece existuje) udělat emocionální vrchol dílu).

Stranger Things - Chapter Eight: The Rightside Up (Sezóna 5 - Epizoda 8) 9/10

Ve velkolepém finále je potřeba uzavřít nejen události z poslední sezóny, ale celou téměř deset let trvající sérii, takže není divu, že v osmé epizodě Duffer bros. věnují stejnou pozornost jak osudovému zúčtování s hlavním bubákem (stran epického měřítka má finální bitva splněno) a celým Upside Down, tak i dojemné rozlučce se všemi postavami, které se dožijí konce závěrečných titulků. A jelikož je takových postav značné množství, protože jim plot armor vydržel až do samotné koncovky, tak završit jejich osudy zabere více času než zachraňování světa před zničením (škoda, že Hamilton nakonec nijak zásadně nezasáhla do děje). Což se děje skrze emocionálně drtivou nálož vzpomínkových a rozlučkových scén, ve kterých se úročí precizní práce s postavami ze všech předchozích dílů, díky čemuž všechny fungují na maximum.

Influencers 5/10

Pár let stará jednička sice nebyla žádný zázrak, ale na slušný příspěvek do žánru to zejména díky ústřední dvojici Naud a Tennant stačilo. Dvojka to zkouší pojmout z trochu jiného pohledu, za což palec nahoru (sequelů jako přes kopírák je nepočítaně, takže každý pokus další dostaveníčko něčím oživit se počítá), stejně tak na navrátivší Naud a Tennant je opět spolehnutí, nicméně má značně přepálenou stopáž a finišuje přesně v momentě, kterým to celé měla odstartovat.

Protože pořádně brutální/krvavá zábava se rozjede až v samotném závěru (který nabídne jak vydařenou mano a mano potyčku v dámském provedení, tak skvělou top-down shooter slasher sekvenci, která bohužel skončí dříve než vůbec začne) a do té doby se nic zásadního stran černohumorných situací, napětí, strašidelné atmosféry nebo explicitních hrátek s následným odepisováním postav (nepříliš vydatnou bodycount statistiku zachraňuje až finále) v ději nestane.

Dramaturgický trik se změnou perspektivy (začít vyprávění z pohledu psychopatické vražedkyně a nikoliv sympatické hrdinky) je dobrý nápad, jak hlavnímu záporákovi dodat nějakou charakterovou hloubku. Což se tady ovšem neděje a tenhle tvůrčí krok se tak podepisuje jen na tempu filmu. Kdyby se půlhodinová expozice před úvodními titulky zkrátila na svižnou desetiminutovku, tak by to filmu jen prospělo. Takto to dopadlo rozporuplným výsledkem. Navzdory zmíněným nedostatkům doufám, že dříve nebo později dojde na trojku (už kvůli castingu a otevřenému mnohoslibnému konci).