Předlohu neznám, takže netuším, co vše nad rámec genderové nadstavby a přesunutí děje do 50s DaCosta ve filmu vynechala/přidala/změnila a zda je tak problém už v původním textu, nebo až v její moderní adaptaci, ale historka o snobském večírku, na kterém jeho intrikánská hostitelka/frustrovaná manželka/zhrzená milenka dovedně spřádá síť intrik a psychologických manipulací, ve kterých uvízne pár nebožáků z řad pozvaných hostů, vykazuje značné rezervy.
V podání DaCosta se totiž tahle mocenská hra proměnila v přehlídku v pomalém rytmu se odvíjejících konverzačních scén, ve kterých se nic zásadního po stránce vývoje charakterů, gradace děje, překvapivých zvratů nebo vztahového mnohoúhelníku až do samotného konce filmu nestane (finální ostrostřelba je navíc propálena hned na začátku filmu). Některé dialogové výměny obsahují náznak hlubších myšlenek, v pár scénách probleskuje zajímavá atmosféra a casting v čele s Thompson odvádí slušnou práci, ovšem kombinace utahaného tempa a nevzrušivého děje se na filmu podepisuje.