Začíná to tím, že Sweeney zmíněné žánrové polohy v průběhu filmu postupně vystřídá a zpětně se k nim vrací, takže značnou část stopáže není moc jasné, o čem film vlastně vypráví a k jaké pointě směřuje, respektive jaké jsou myšlenkové pochody a motivace přítele na telefonu s psychopatickými sklony vůči osiřelému dvojčeti (až do konce filmu jsem nerozklíčoval, co si od toho všeho vlastně daná postava slibovala - přátelství, partnerský vztah, citové upírství?).
Větším problém ovšem je, že na žádné úrovni není schopen se ponořit do větší hloubky, takže opravdu humorných situací je ve filmu poskrovnu, psychologický rozbor postav a zkoumání jejich nitra (fajn, prožívají trauma a co dál?) se prakticky neděje, romantické prvky vzhledem ke genderové nekompatibilitě ústřední dvojice supluje nijak objevná vedlejší linka s novou přítelkyní (tj. konkurencí kradoucí pozornost) a očekávaný konflikt je vyřešen smířlivým závěrem, který všechno zahraje do outu. Slušné herecké výkony Sweeneyho a O'Briena nedokážou vykoupit rozporuplný zbytek.