Carnahan se nepokouší znovu vynalézt kolo a ve své historce postupně vyrukuje se všemi atributy žánru. Takže nesmějí chybět průběžně se střídající dějové linky s trosečníky bojujícími o přežití, rodinnými příslušníky doufajícími v zázrak a záchrannými složkami pátrajícími po pohřešovaných osobách, divoké rozmary počasí, fyzické i psychické strádání, nějaké halucinace, pár zubatých kamarádů kroužících kolem převrácené lodi, postupné redukování počtu účastníků zájedu a samozřejmě závěrečné vysvobození, doprovázené hromadou patosu a archivními záběry pod závěrečnými titulky.
Na druhou stranu si při tom vypomáhá (navzdory nepříliš štědrému rozpočtu) solidními produkčními hodnotami, z nichž stojí za zmínku dokumentárně-realistický audiovizuál díky dobré práci s kamerou a zvukem (záběry s kapkami vody na objektivu a výpadky dialogů při pohupování kamery na hladině jsou fajn nápad), což se pozitivně projevuje ve scénách řádění nespoutaného živlu, které disponují slušnou atmosférou. Stejně tak dialogové scény, ve kterých se mají projevit silné emoce, bez větších problémů fungují, casting podává obstojné výkony a samotný konec je patřičně dojímavý.