pátek 16. ledna 2026

Song Sung Blue 7/10

Kolik už bylo natočeno životopisných historek o nějaké živoucí hudební legendě, popisující její život a kariéru skrze cestu od skromných počátku až na samotný vrchol popularity? Hromady … a tohle naštěstí není jedna z nich. Brewer na to šel totiž chytře a namísto standardně střiženého biopicu přímo o Diamondovi se rozhodl natočit civilní portrét o (manželské) dvojici propagátorů jeho díla, který dokáže potěšit (a malinko dojmout) i někoho, kdo o hlavních postavách v životě neslyšel a z mistrova repertoáru vyjma jeho nejslavnějšího songu nezná vůbec nic (to znamená mě:-)).

Po příběhové stránce se tady nikdo nepouští do žádných větších dramaturgických akcí a divák se tak v průběhu filmu dočká obvyklých dějových zákrut všech podobných žánrovek, natočených na základě skutečných událostí, které mapují něčí hudební kariéru (obtížné začátky, nečekaná sláva, úspěšná série vystoupení, vydobytá popularita vykoupena problémy v soukromí, rány osudu, finální vystoupení, atd.). Přesto film dokáže překvapit nečekaným dějovým zvratem, kterým se z odlehčené love story v kulisách hudebního biopicu překlopí do tíživého rodinného dramatu (a zase zpátky).

Jen plynulé střídání žánrů s několika překvapeními v narativu by ovšem ke kvalitnímu výsledku nestačilo. Nejsilnější eso v rukávu Brewer vytahuje v podobě sympatického manželského páru, potažmo castingu ústřední dvojice, který spolu sdílí skvělou chemii. Jackman je v podobných napůl hereckých a napůl pěveckých rolích jako doma a (nepřekvapivě) i v tomhle případě podává parádní výkon, přičemž Hudson je na tom (překvapivě) v obou rovinách úplně stejně. Především jejich zásluhou film disponuje nakažlivou feel-good atmosférou (nejen v hudebních vsuvkách, ve kterých jak Jackman, tak Hudson srší energií), přestože v ději není nouze ani o serióznější/smutnější situace (nejen v dojemně osudovém závěru).