Pokud to měla být nenáročná dobrodružná žánrovka pro mírně odrostlejší publikum (krotký family friendly rating by tomu odpovídal), tak se obávám, že se to z velké části nepovedlo. Oceňuji, že Oates vsadil na Hensona a vydal se tak cestou praktických efektů a nikoliv laciného digibordelu, ale titulní monstrum nevypadá nijak zvlášť sympaticky (právě naopak) a navíc má nulovou mimiku, takže o nějakém vyjadřování emocí, natož divácké empatii, nemůže být ani řeč.
Což má za následek, že dojemné scény postupného sbližování dvou outsiderů prakticky vůbec nefungují, stejně tak po stránce humoru, napětí a dramatu má film značné rezervy, přičemž akce je jak množstvím, tak zpracováním vyloženě bída. Příběhová linka se obejde bez jakéhokoliv překvapení (tedy kromě toho, že řádění xenomorfa dává za pravdu zlým agentům, kteří se jej pokoušejí zpacifikovat:-)), zato nejrůznější žánrová klišé si ve filmu podávají ruce (od postav, které jsou všechny bez výjimky nezajímavé charakterové škatulky, přes naprosto předvídatelný děj, až po obsah potitulkovky).