Clerks

Dvojku mám sice ještě raději, ale nebýt výborné jedničky, na úplně boží dvojku by asi vůbec nedošlo a nálepka indie klasiky je tady zcela zasloužená. Smitha jsem poprvé zaznamenal až s premiérou Dogma, což byl, tuším, jeho první film, který šel u nás do kin. Pamatuju si, že jsem tehdy s překvapením zjistil, že někdo dokáže natočit film, ve kterém se nešetří vulgaritami a popkulturními odkazy a přitom to podat neskutečně zábavně a vtipně, aniž by to bylo animované (celovečerní South Park měl premiéru někdy ve stejné době a byl jsem z něho úplně paf:-)), načež jsem se jal pídit po starších kouscích ze Smithovy filmografie.

O jedničce Clerks jsem se v předstihu doslechl, že je to hodně levné, hodně černobílé (v tehdejší mladické nerozvážnosti blbosti pro mě byly B&W filmy - s pár čestnými výjimkami typu Schindler, Psycho, nebo Seven Samurai - no-go:-)), hrají tam neherci (a je to poznat), tempo není až-tak-úplně strhující a celý film se skládá jen z řady jednotlivých epizodek, pospojovaných dohromady titulními hrdiny a jedním koloniálem.

Tudíž jsem se k filmu dostal až v době, kdy v tv běželo první americké nezávislé léto (během něhož padl další z mých tehdejších předsudků o tom, že indie filmy jsou nudné konverzační artovky, nehodné mé pozornosti:-)) a opět s překvapením jsem musel konstatovat, že je to opravdu levné, černobílé, s neherci, pozvolným tempem a minimálním dějem a přitom je to svěží, humorné a celkově parádní, přičemž nemalá část kouzla Smithovy prvotiny tkví právě v tom, jak neherci, netempo a neděj krásně odráží nudnou šeď reálného života a pokud se Smith pokoušel svým debutem divákovi přiblížit všednodenní rutinu s občasnými ostrůvky "vzrušení", tak se mu to tady povedlo přímo dokonale.    

Clerks III 6/10

S ohledem na Smithovu režijně-scénáristickou formu posledních pár (zlí jazykové by zvolili spíše slovo "drahně") let jsem ani náhodou nepředpokládal, že se ve třetím díle Smithovi podaří se zábavností a obecnou kvalitou přiblížit k vynikající jedničce, nebo dokonce ke geniální dvojce. Takže jsem se především těšil na filmové "one more thing" se svými oblíbenými postavami, které jsem už spousty let neviděl a pouze jsem předem doufal, že výsledek bude slušná komediálně-nostalgická záležitost a důstojné završení trilogie jak pro dané postavy, tak pro Smitha samotného. Co jsem předem očekával, to jsem poté zhruba dostal, tudíž panuje relativní spokojenost.   

Tak jako se Smith v jedničce vyrovnával se svou frustrací z práce v zastrčeném koloniálu (a zejména z pro něj otravné komunikace s jeho zákazníky:-)) a ve dvojce s krizí středního věku a reflexí dosavadního života, ve trojce, vcelku logicky, došla řada na další Smithovu nevyžádanou životní zkušenost a totiž s vlastní (téměř) smrtí, pomíjivostí života a odkazem, který zde po sobě zanechá. Což se nevyhnutelně promítlo i do nálady celého filmu, která je ze všech tří filmů zdaleka "nejvážnější" a v některých okamžicích možná až depresivní, vlastně i v souladu s tím, jak Smithovy postavy (alespoň některé) postupem let stárnou, případně rovnou dozrávají. 

Jak už naznačoval trailer, sázka na nostalgii a fanouškovskou znalost předchozích filmů v kombinaci s, v dnešní době populárním, meta konceptem (v tomto případě natáčení filmu (jedničky) ve filmu (trojce)) je zde naprosto masivní (naposledy podobný fan service level a pomrkávání na znalce byl snad marvelovský Endgame) a pravda je, že Smith prakticky celý film sám sebe "vykrádá" v míře větší než velké. Bez alespoň základní znalosti předchozích dílů (zejména jedničky) proto nemá divák moc šancí se v ději naplno orientovat (respektive spousta souvislostí a easter eggů na jedničku a pár také na dvojku, kterými Smith film napěchoval, mu zcela unikne), natožpak si jej užít.

Má to své silné momenty (vybrané "zrekonstruované" scény z jedničky jsou hodně velká nostalgická, ale zároveň zábavná, jízda, návrat hlásí téměř všechny podstatné postavy z jedničky a dvojky (Dawson pochopitelně vládne), plus samozřejmě nechybějí i nepostradatelná camea tradičních Smithových hereckých spolupracovníků (Smithova otravná ratolest má naštěstí minimum prostoru:-)) a po předlouhé době opět sledovat dialogové výměny oblíbené čtveřice postav je prostě fajn, přičemž v rámci hořkosladkého závěru, přiznávám, dokonce jedna nebo dvě slzičky ukáply), má to své slabé momenty (některé scény jsou na úrovni ochotnického divadla (na druhou stranu to může být sofistikovaná Smithova snaha se přiblížit poetice jedničky, ve které (ze zřejmých "indie" důvodů) byly podobné herecké výstupy také:-)), expozice je možná až zbytečně dlouhá, samotný scénář, nad rámec melancholického vzpomínání a ohlížení se zpět, nenabízí nic moc navíc (na rozdíl od minule) a hit/miss ratio stran vtipů a humorných situací obecně je taktéž dost proměnlivé (na rozdíl od minule)) a je to asi maximum toho, čeho je Smith v současné době vůbec schopen (aneb mohlo to dopadnou ještě mnohem hůře:-)). A mně to vlastně stačilo.

P.S. Mini audio komentář režiséra pod závěrečnými titulky (mimochodem výborný nápad, tohle by měli v DGA zavést jako povinné pravidlo u všech filmů - každý režisér by pak měl prostor okomentovat, proč natočil takový brak:-)) je asi to nejupřímnější, co kdy Smith napsal/pronesl.

Clerks III

Ale jo, velká tuna nostalgie to u mně povytáhne nahoru a pokud se náhodou zastaví i Kelly, tak nebude co řešit:-). Že by to snad, se Smithovou formou posledních ani nevím kolika let, mohlo mít na dohled geniální jedničku s dvojkou snad nečeká vůbec nikdo, ale když už se Smithovi nakonec podařilo Andersona k účasti ukecat, tak to snad nebude až tak blbý:-).