Tak jako se Smith v jedničce vyrovnával se svou frustrací z práce v zastrčeném koloniálu (a zejména z pro něj otravné komunikace s jeho zákazníky:-)) a ve dvojce s krizí středního věku a reflexí dosavadního života, ve trojce, vcelku logicky, došla řada na další Smithovu nevyžádanou životní zkušenost a totiž s vlastní (téměř) smrtí, pomíjivostí života a odkazem, který zde po sobě zanechá. Což se nevyhnutelně promítlo i do nálady celého filmu, která je ze všech tří filmů zdaleka "nejvážnější" a v některých okamžicích možná až depresivní, vlastně i v souladu s tím, jak Smithovy postavy (alespoň některé) postupem let stárnou, případně rovnou dozrávají.
Jak už naznačoval trailer, sázka na nostalgii a fanouškovskou znalost předchozích filmů v kombinaci s, v dnešní době populárním, meta konceptem (v tomto případě natáčení filmu (jedničky) ve filmu (trojce)) je zde naprosto masivní (naposledy podobný fan service level a pomrkávání na znalce byl snad marvelovský Endgame) a pravda je, že Smith prakticky celý film sám sebe "vykrádá" v míře větší než velké. Bez alespoň základní znalosti předchozích dílů (zejména jedničky) proto nemá divák moc šancí se v ději naplno orientovat (respektive spousta souvislostí a easter eggů na jedničku a pár také na dvojku, kterými Smith film napěchoval, mu zcela unikne), natožpak si jej užít.
Má to své silné momenty (vybrané "zrekonstruované" scény z jedničky jsou hodně velká nostalgická, ale zároveň zábavná, jízda, návrat hlásí téměř všechny podstatné postavy z jedničky a dvojky (Dawson pochopitelně vládne), plus samozřejmě nechybějí i nepostradatelná camea tradičních Smithových hereckých spolupracovníků (Smithova otravná ratolest má naštěstí minimum prostoru:-)) a po předlouhé době opět sledovat dialogové výměny oblíbené čtveřice postav je prostě fajn, přičemž v rámci hořkosladkého závěru, přiznávám, dokonce jedna nebo dvě slzičky ukáply), má to své slabé momenty (některé scény jsou na úrovni ochotnického divadla (na druhou stranu to může být sofistikovaná Smithova snaha se přiblížit poetice jedničky, ve které (ze zřejmých "indie" důvodů) byly podobné herecké výstupy také:-)), expozice je možná až zbytečně dlouhá, samotný scénář, nad rámec melancholického vzpomínání a ohlížení se zpět, nenabízí nic moc navíc (na rozdíl od minule) a hit/miss ratio stran vtipů a humorných situací obecně je taktéž dost proměnlivé (na rozdíl od minule)) a je to asi maximum toho, čeho je Smith v současné době vůbec schopen (aneb mohlo to dopadnou ještě mnohem hůře:-)). A mně to vlastně stačilo.
P.S. Mini audio komentář režiséra pod závěrečnými titulky (mimochodem výborný nápad, tohle by měli v DGA zavést jako povinné pravidlo u všech filmů - každý režisér by pak měl prostor okomentovat, proč natočil takový brak:-)) je asi to nejupřímnější, co kdy Smith napsal/pronesl.