úterý 31. prosince 2024

Série 2024

Hit

Tak jako každý rok, spoustu nových sérií nebo aktuálních sezón jsem z obvyklých důvodů (aneb tak moc obsahu a tak málo času v kombinaci s plněním celé řady seriálových dluhů z uplynulých let:-)) bohužel promeškal a dané kousky tak skončily v čím dál objemnějším backlogu, přesto se našlo nemálo epizodické produkce, která mě svou kvalitou oslovila a nebo rovnou udělala nefalšovanou radost, přičemž ve srovnání s loňským rokem se konečný výběr vyznačuje i daleko rozmanitějším žánrovým rozptylem. V souhrnu letošek přinesl vydanou seriálovou nadílku a je rozhodně z čeho vybírat.

Výběr nejlepších sérií/sezón roku 2024

  1. The Disclaimer (Sezóna 1) 9/10
  2. The Penguin (Sezóna 1) 8/10
  3. House Of The Dragon (Sezóna 2) 8/10
  4. Star Trek: Lower Decks (Sezóna 5) 8/10
  5. Shōgun (Sezóna 1) 8/10
  6. Fallout (Sezóna 1) 8/10
  7. Dune: Prophecy (Sezóna 1) 8/10
  8. Slow Horses (Sezóna 4) 8/10
  9. For All Mankind (Sezóna 4) 8/10
  10. Presumed Innocent (Sezóna 1) 8/10

Další série hodné pozornosti roku 2024

  1. The Gentlemen (Sezóna 1) 7/10
  2. Squid Game (Sezóna 2) 7/10
  3. Reacher (Sezóna 2) 7/10
  4. Masters Of The Air (Sezóna 1) 7/10
  5. Dark Matter (Sezóna 1) 7/10


Flop

Výběr nejhorších sérií/sezón roku 2024

  1. Echo (Sezóna 1) 4/10
  2. The Acolyte (Sezóna 1) 5/10
  3. The Lord Of The Rings: The Rings Of Power (Sezóna 2) 5/10

Film 2024

Hit

Na kvalitní a typově/žánrově rozmanitý filmový sběr opět nadmíru bohatý ročník, ať už se jedná o originální látky nebo (legacy) sequely, velké značky nebo indie produkce, hollywoodské blockbustery a animáky nebo festivalovky/artovky a žánrové jednohubky, které se náhle zjevily a hned po premiéře zmizely pod radarem, konzervativní mainstream nebo extravagantní bizáry a dokonce i domácí provenience se po letech spánku připomněla nějakým na mezinárodní scéně konkurenceschopným kouskem (což si ani nepamatuju, kdy se stalo naposledy a snad to není jen výjimka z pravidla). 

Výběr nejlepších filmů roku 2024

  1. Dune: Part Two 9/10
  2. The Wild Robot 9/10
  3. Alien: Romulus 8/10
  4. The Substance 8/10
  5. Furiosa: A Mad Max Saga 8/10
  6. Flow 8/10
  7. Anora 8/10
  8. The Three Musketeers: Milady 8/10
  9. Gladiator II 8/10
  10. The Count Of Monte Cristo 8/10

Další filmy hodné pozornosti roku 2024

  1. Hundreds Of Beavers 8/10
  2. Kneecap 8/10
  3. The Promised Land 8/10
  4. The Edge Of The Blade 8/10
  5. The Iron Claw 8/10
  6. Society Of The Snow 8/10
  7. Juror #2 8/10
  8. Young Woman And The Sea 8/10
  9. One Life 8/10
  10. Waves 8/10

A to se prakticky v každém žánru letos objevilo hned několik kvalitních zástupců, kteří se do konečného výběru z důvodu nabité konkurence ani nedostali, ale čestnou zmínku si přesto zaslouží - Inside Out 2 8/10, Civil War 8/10, Deadpool & Wolverine 7/10, Heretic 7/10, A Different Man 7/10, Conclave 7/10, The Apprentice 7/10, Speak No Evil 7/10, The Fall Guy 7/10, The Zone Of Interest 7/10, Challengers 7/10, Anyone But You 7/10, Kingdom Of The Planet Of The Apes 7/10, Emilia Pérez 7/10, Transformers One 7/10.


Flop

V rámci filmového waterboardingu se domácí "lidově-komediální" produkci ze zásady vyhýbám velkým obloukem (a prozatím se mi to vyplácí:-)), jinak by v žebříčku své místo nalezli pravděpodobně úplně jiní kandidáti, ale v rámci každoročního průzkumu low quality/budget žánrové produkce (ve které se jednou za čas přece jen objeví nějaký výživný guilty pleasure kousek typu Kill, Azrael, nebo One More Shot:-)) dost často do filmového bahna přesto zabřednu až po krk. Na konkrétním pořadí víceméně nezáleží, aneb bobřík odvahy je udělen za zhlédnutí každého jednoho z nich.    

Výběr nejhorších filmů roku 2024

  1. Fungi 2/10
  2. Possessions 3/10
  3. The Beast Within 3/10
  4. Consumed 3/10
  5. The Deliverance 3/10
  6. Hellboy: The Crooked Man 3/10
  7. Armor 3/10
  8. Y2K 3/10
  9. I Saw The TV Glow 4/10
  10. Late Night With The Devil 4/10

Další filmy nehodné pozornosti roku 2024

  1. In A Violent Nature 4/10
  2. I.S.S. 4/10
  3. The Demon Disorder 4/10
  4. The Image Of You 4/10
  5. The Clean Up Crew 4/10
  6. The Rooster 4/10
  7. Safehouse 4/10
  8. Latency 4/10
  9. Daddy's Head 4/10
  10. The Exorcism 4/10

Našlo by se toho jistě mnohem více, ale spoustu odpadků z filmové skládky jsem letos rovnou vynechal. A zapomenout nelze ani na pár hollywoodských zmetků, jejichž tvůrci měli poněkud vyšší rozpočet a/nebo umělecké ambice, ovšem jejich schopnosti na snesitelný výsledek nestačily a zařadili se tak po bok svých neschopných kolegů z indie produkce - Rebel Moon: Part Two - The Scargiver 4/10, Megalopolis 4/10, Poolman 4/10, Spaceman 4/10, The Crow 4/10, The Watchers 4/10, Madame Web 4/10, Here 4/10, The Killer 4/10, Never Let Go 4/10.

Bilance 2024

Největší mrzení za mě letos způsobila trojice Furiosa, Fall Guy a (ještě nedávno bych nečekal, že to někdy u něčeho z téhle série napíšu, protože žádný fanoušek robotů nejsem, ale je to tak:-)) Transformers One, protože všechny tři kousky jsou poctivé popcornové žánrovky, které obsahově i formálně neudělaly nic špatně a přesto v pokladnách pohořely (podobný případ jako loňský D&D). Zbytek karambolového pelotonu si nezazářit nebo rovnou nabít si hubu víceméně zasloužil a jejich (v drtivé většině případů očekávaný) průser považuju za pozitivní zprávu. Protože o prachy jde až v první řadě a pokud publikum neukáže kravaťákům, že "tudy cesta nevede, přátelé" svými peněženkami, tak budou podobné zaměnitelné smetí točit dál jako na běžícím páse (viz generické komiksovky nebo mizerné videoherní adaptace).

Tři mušketýři letošního roku jsou Coppola, Costner a Phillips (čtvrtým do party je bohužel Miller, který dojel na nezájem publika (strong female charactery v dnešní době už v kinech nikoho nezajímají, tyhle genderové žánrovky se přesunuly na stream a obávám se, že Ballerina to napřesrok znovu dokáže), stejně jako oni, ale na rozdíl od nich dodal kvalitní film). Snyder už pár let dokazuje, že absolutní tvůrčí svoboda není pokaždé zase taková výhra a studiový dohled (pokud se nedotáhne do nezdravého extrému) má v hollywoodských produkcích svoje opodstatnění. Na rozdíl od zmíněných výtečníků (Millera nepočítám, viz výše) ovšem pochopil, že když netočíš pro masového (konzervativního) diváka, tak diváka do kin po masách nedostaneš a vychytrale se přesunul na stream, kde se budget/box office ratio zjišťuje obtížně.

Coppola, Costner a Phillips to zkusili, šli si za svou vizí (jinými slovy vydali se proti zdi), utrhli se při tom ze řetězu a protože ne každý je další Cameron, tak podle toho taky dopadli. Megalopolis je myšlenkový i dějový mišmaš (chudák Driver - tři propadáky v řadě a to ještě může být rád, že White Noise dělal pro Netflix), který zaujme jen festivalové hujery. Horizon je unylá expozice zbytečně natažená na tři hodiny (dvojka je podle festivalových ohlasů nepřekvapivě úplně totéž, takže to s ní finančně dopadne úplně stejně, tedy pokud ji nějaký naivní kravaťák vůbec pustí do kin). Joker je tvůrčí exhibice přešlapující na místě (jako fuck off studiu to je numero uno, ale to je tak vše, přitom stačilo do playlistu zařadit sedmdesátkové/osmdesátkové klasiky a bylo by vystaráno, viz ohlas scény na schodech s Glitterem na pozadí v jedničce). Všechno ruská ruleta s divákem, kterou s ním tvůrci hrají tak dlouho (Coppola 140 minut, Costner 180, Phillips 140 - další nepěkný zlozvyk současné blockbusterové produkce, ale to je na jinou debatu), dokud nezazní výstřel:-).

Dune: Prophecy (Sezóna 1) 8/10

Plnohodnotně konkurovat dvojitému filmovému majstrštyku z dílny Villeneuvea (respektive Frasera a Zimmera) se prequelovému spin-offu samozřejmě nepodařilo s ohledem na násobně skromnější rozpočet a absenci hvězdného castingu a současně při převedení podobně mnohovrstevnaté látky do jiné umělecké formy se to bez jistých kompromisů neobjede, přesto se na poli současné seriálové produkce a v rámci omezených televizních možností jedná o výborný žánrový počin, který v ucelené podobě (střídmý počet dílů zaslouží ocenit) nabízí v první sezóně to nejlepší z obou světů, tj. jak z knižní předlohy (část materiálu dodal přímo Herbert, část materiálu pak junior), tak i nedávné filmové adaptace.

Z knižní předlohy si tvůrci vypůjčili koncept plejády charakterově nevyhraněných postav, zasazených do komplikované mocenské/vztahové "hry o trůny" v dekadentních sci-fi kulisách, ve které se jednotlivé figurky na šachovnici pohybují sem a tam v neprostupné síti intrik, konspirací, manipulací, spojenectví, zrad a v neposlední řadě temných tajemství z minulosti. Navzdory komorně konverzační podstatě série tak v průběhu děje není nouze o nečekaná odhalení (časté retrospektivní vsuvky se obyčejně řadí mezi nepodstatné obsahové výplně, v tomhle případě ovšem mají flashbacky své nezastupitelné opodstatnění), dramaticky/emocionálně silné scény (především v poslední epizodě) a naštěstí také dramaturgicky pevně sevřenou strukturu (příběhový oblouk se vyhne dějovým fillerům a závěrečnému cliffhangeru).

Z filmové adaptace si pak tvůrci vzali inspiraci stran vysokých produkčních hodnost (byť se pochopitelně měřítkem ani opulentností scén nemohou vyrovnat epické blockbusterové konkurenci), stylového audiovizuálu (kombinace nápadité kamery a atmosférické hudby dokáže prodat i jinak obyčejnou scénu), estetické identity (specifický art design, jako jedno z poznávacích znamení značky, byl prozřetelně převzat z filmové interpretace) a především typově přesně obsazeného castingu, který bez výjimky podává kvalitní herecké výkony nehledě na rozsah dané role, přičemž všem vévodí trojice Watson, Williams a Strong (v závěsu za nimi je pak Fimmel, který se také herecky několikrát předvede). Celkově zábavná seriálová odbočka při předlouhém čekání na završení filmové trilogie, která ve druhé sezóně snad potvrdí svou formu.

Squid Game (Sezóna 2) 7/10

Druhá sezóna seriálového battle royale hitu měla před sebou těžký úkol pokusit se vyrovnat (nebo dokonce překonat) nečekaný úspěch první sezóny a přestože se to neobešlo bez jistých, ehm, obětí, nakonec jej zvládla splnit se ctí. Prvotní moment překvapení je pochopitelně pryč, samotných nevinných dětských her se smrtící pointou si divák v průběhu sezóny moc neužije (na druhou stranu vyjma úvodní rozcvičky se nerecyklují zkoušky z minula) a v otevřeném závěru se tvůrci nevyhnuli typické seriálové berličce v podobně "šokujícího" cliffhangeru (který funguje tak napůl, protože kdo je v týmu soutěžících nastrčený agent je zřejmé poměrně záhy po jeho nástupu na scénu).

Tvůrcům se naštěstí znovu podařilo vyrukovat se zajímavou skupinou typově i charakterově rozmanitých postav, které spolu pojí rodinné, přátelské i nepřátelské vztahy, psychologická rovina i tentokrát funguje na výbornou, díky čemuž není nouze o spousty konfliktů, dilemat, intrik a taktizování (a tudíž nemálo dramaticky, nebo emocionálně silných scén), likvidace neúspěšných účastníků vražedných her bez hranic je provázena sympatickou dávkou brutality a prozatímní finále je pojato v překvapivě velkorysém akční stylu. V souhrnu kvalitativní laťka oproti předchozí sezóně sice mírně poklesla (syndrom více téhož a navíc nedokončené práce), ovšem nadále jde o nadstandardní seriálové řemeslo, které dokáže diváka zaujmout zábavným narativem, schopným castingem i vysokými produkčními hodnotami.

pondělí 30. prosince 2024

The Thicket 6/10

Westernů je v současné době jako šafránu, těch dobrých pak ještě o poznání méně, takže každý solidní příspěvek v rámci kdysi populárního žánru, který se v poslední době ocitá na úplném okraji zájmu (o čemž se letos bohužel přesvědčil jak Costner, tak Mortensen), je potřeba ocenit a tahle nízkorozpočtová záležitost je naštěstí takovým případem.

Příběhová linka, odehrávající se někdy na počátku minulého století (takže kromě koní a povozů přijdou na řadu i vozidla), svým pojetím nepřekvapí, nicméně tradiční westernové schéma (únos člena rodiny bandou všehoschopných zločinců a nesourodá skupina najatých lovců odměn, vydávající se po stopách desperátů) je zde oživeno tím, že dvojici hlavních protivníků na opačných stranách zákona představuje trpaslík a žena (tak bizarní a současně zábavnou kombinaci jsem v žánru dosud neviděl:-)). Škoda, že samotný děj plyne v hodně pomalém tempu a přestřelek není mnoho.

Na druhou stranu filmu nechybí správná atmosféra, akce je natočena v příjemně realistickém stylu (ne každý výstřel rovná se zásah, tedy pokud nejde o sniperku:-)), eRkový rating dokazuje, že se nezapomnělo ani na syrovou brutalitu, finální zúčtování se vydařilo a klišovitý happy end se naštěstí nekoná. Skromný rozpočet je na filmu pochopitelně znát, kombinace pěkné panoramatické kamery, tematického OST a nádherných přírodních lokací přesto dokáže zanechat dojem. To nejlepší na filmu je ovšem casting. Dinklage jako obvykle hraje výborně a charisma rozdává na potkání, přičemž Lewis se zjizvenou tváří a drsným chraplákem je dokonce ještě lepší a krade si celý film pro sebe.

MadS 4/10

Nápad natočit další zombie virovou post-apo hororovou žánrovku jako (pseudo) one-shot sice neoriginální, ale stále nepříliš hojně zastoupený a tudíž divácky vděčný. Provedení bohužel značně neuspokojivé a to od řemeslného zpracování (obvyklé technické berličky typu nepříliš dovedného maskování jednotlivých záběrů prostřednictvím zatmívaček a nájezdů kamery na nejbližší možné detaily samozřejmě přítomny:-)), přes dramaturgické aspekty (zbytečně zdlouhavý prolog, postavy se střídají jako na běžícím páse, takže než stačí zanechat jakýkoliv dojem, jsou uklizeny na střídačku a nahrazeny jinými, tudíž všechny do jedné spadají do kategorie "zaměnitelné maso na porážku", nezajímavý děj bez gradace a uspokojivého klimaxu (to nejzábavnější v celém filmu se paradoxně odehraje během závěrečných titulků), přepálená stopáž navzdory pouhé hodině a půl), až po nepostradatelné žánrové atributy (postupně budované napětí, natož strach, v podstatě neexistuje, hororová atmosféra se potýká se značnými mezerami, brutalita útoků se omezuje na neartikulované projevy a pár cákanců krve, zombie make-up zdivočelých nakažených je trestuhodně odbytý).

neděle 29. prosince 2024

Dune: Prophecy (Sezóna 1 - Epizoda 1 - 6)

Dune: Prophecy - The Hidden Hand (Sezóna 1 - Epizoda 1) 8/10
Jak se povede juniorovi příběhově navázat na Herberta po stránce kvality se teprve ukáže, ale hlavní úkol první epizody seriálového rozšíření téhle značky, tj. stručnou rekapitulací kánonu v úvodu připomenout divákům univerzum, představit postavy a rozestavět figurky na šachovnici pro rozehrání "hry o trůny" ve sci-fi kulisách v dalších dílech, byl splněn na výbornou. Prequelový spin-off si od Villeneuveova filmového majstrštyku naštěstí "vypůjčuje" všechny podstatné trumfy (casting podává vynikající herecké výkony nehledě na rozsah dané role (individuálně pochválit zaslouží především dvojice Watson a Strong), audiovizuální podání a art design věrně kopíruje filmovou adaptaci, přičemž produkční hodnoty jsou na špičkové úrovni, byť se logicky nemohou rovnat filmovým možnostem), takže prozatím převládá velká spokojenost:-).

Dune: Prophecy - Two Wolves (Sezóna 1 - Epizoda 2) 8/10
Další dávka komorní konverzačky v uzavřených prostorech ve druhé epizodě naznačuje, že série oproti filmové adaptaci nebude stát na atrakcích pro první signální soustavu, ale na příběhových zákrutech, nečernobílých postavách a jejich komplikovaných vztazích a v neposlední řadě na hereckých výkonech všech zúčastněných, přičemž tentokrát dostala šanci se náležitě herecky ukázat dvojice Williams a Fimmel. Po stránce narativu putuje k tvůrcům pochvala za jasný tah na branku, protože žádné přešlapování na místě, točení se v kruhu a podobné "fillerové" praktiky (typu "Watson a Fimmel se střetnou v posledním díle (nečekaná konfrontace v závěru dílu je parádní) , ať máme ve druhé sezóně o čem vyprávět"), aneb častý to neduh současné seriálové produkce (nehledě na množství dílů v rámci sezóny), se tady nekoná. 

Dune: Prophecy - Sisterhood Above All (Sezóna 1 - Epizoda 3) 7/10
Po stránce narativu dochází ve třetí epizodě k mírnému zvolnění tempa, protože hlavní příběhová linka si tentokrát dává pauzu ve prospěch retrospektivního vyprávění, které v rámci sezóny plní funkci world buildingu v podobě formování charakterů, většího prohloubení vztahů mezi postavami, vyplňování mezer v minulosti postav a obecně rozšíření příběhového kontextu. Flashbackové epizody v mnoha sériích slouží jen jako nepodstatný dějový filler a do určité míry to platí i zde, naštěstí v tomhle případě se tento malý nedostatek kompenzuje nadále vynikajícími produkčními hodnotami (kombinace opulentních městských scén ala SW a strohých přírodních scén ala GoT představuje zajímavý designový mix) a několikrát se připomene i stylový audiovizuál během scén, ve kterých si tvůrci pohrávají s kontrastem světla a stínu.

Dune: Prophecy - Twice Born (Sezóna 1 - Epizoda 4) 8/10
Po flashbackové zastávce v dávné minulosti se čtvrtá epizoda znovu zaměřuje na aktuální dění, ve kterém hlavní roli ani tentokrát nehrají spektakulární akční atrakce, nýbrž pomalým tempem plynoucí konverzační scény v komorních kulisách, přičemž s blížícím se koncem sezóny je znát, že události začínají nabírat na obrátkách a intriky, konspirace, manipulace a zrady (reprezentované skvělou scénou "tiché pošty", vedoucí k pozvánce mezi vládnoucí elitu) už přinášejí první výsledky. Naštěstí spousta tajemství stále čeká na své odhalení (stran podstaty tajemné hrozby připomenuté v sugestivní scéně hromadné hypnózy a záhadného původu samozvaného spasitele snad dojde v závěru k uspokojivému vysvětlení bez obligátního titulku "pokračování příště"), tudíž lze předpokládat, že si tvůrci pro diváka přichystali nějaké překvapení.

Dune: Prophecy - In Blood Truth (Sezóna 1 - Epizoda 5) 8/10
Předehra k velkému (sezónnímu) finále se v páté epizodě dle očekávání nese v duchu předchozích dílů, což znamená přehlídku dialogových scén, ve kterých se jednotlivé postavy a zájmová uskupení předhánějí v osnování intrik a spřádání plánů (uvnitř plánů:-)), přičemž obvyklý příběhový kolorit série je tentokrát narušen rychlou akční vsuvkou (výskytem skromná, leč osvěžující změna) a několika krátkými výpravnými sekvencemi. Některá tajemství a spiknutí jsou konečně prozrazena, díky čemuž se události dávají neodvratným způsobem do pohybu, agenda mnoha postav se tak (pro diváka příjemně) komplikuje a závěrečné "rodinné" překvapení slibuje "drama antických rozměrů", tudíž příhodné podmínky pro strhující klimax v posledním díle jsou připraveny (snad se v něm tvůrci neuchýlí k nějakému šokujícímu cliffhangeru).

Dune: Prophecy - The High-Handed Enemy (Sezóna 1 - Epizoda 6) 9/10 
Velkolepé finále v šesté epizodě parádním způsobem uzavírá jednotlivé příběhové linky ze všech předchozích dílů a stejně tak úročí esenciální ingredience značky v podobě strhující podívané, ve které se uplynulé událostí osudově proplétají, spiklenecké plány se hroutí za pochodu, rodinní příslušníci se obracejí proti sobě se zbraní v ruce, vysvětlující flashbacky, odhalující temná tajemství v minulosti, získávají na zásadním významu, z věrných spojenců se stávají zapřisáhlí nepřátelé a dosavadní početné řady postav povážlivě řídnou. Závěr první sezóny naštěstí nabízí uspokojivý dějový klimax bez toho, aby diváka potrápil nějakým násilným cliffhangerem (byť některé otázky zůstávají nadále nezodpovězeny), takže nezbývá než se těšit, jaká příběhová překvapení si tvůrci přichystali pro diváky ve druhé sezóně.

The Lord Of The Rings: The War Of The Rohirrim 6/10

Jako záplata na potřebu studia něco natočit, aby na značku před časem nepropadla práva (ještě než se změnil vlastník značky a uzavřel se nový kontrakt), a současně (přeneseně i doslova) skromná pozornost pro fanoušky při čekání na nový hraný film z rukou Serkise, to je nic proti ničemu. Jako plnohodnotný příspěvek do LOTRovského filmového univerza, který by měl jakýmkoliv způsobem konkurovat Jacksonovým filmům, to je (přeneseně i doslova) nepříliš pěkná podívaná (a vzhledem k nuzným tržbám snad i poslední svého druhu a důrazné poučení pro příště stran zacházení se značkou).

Po příběhové stránce nabízí film pouze banální historku o zradě, pomstě a propuknuvší válce, která se s nápaditostí a komplexností předlohy nemůže srovnávat. Postavy nemají žádnou hloubku (což je patrné především v případě skrz naskrz zlého hlavního záporáka), vyprávění postrádá osudovost a naléhavost Tolkienova díla (boj o záchranu světa vs provinční šarvátka), recyklace příběhových prvků z LOTRovské trilogie (útok olifantů, let orlů, monstrum v jezeře, útěk do pevnosti, zapuzení příbuzného, záchrana na poslední chvíli družinou vyhnanců, atd.) překračuje únosnou míru a zakomponované fan service reference (prsteny, čaroděj, původní hudební motivy v OST) působí násilně a samoúčelně.

Bohužel film nezachraňuje ani technické zpracování. Když se pomine na podobnou látku nedostatečný rozpočet (což je na výsledku poznat) a nepochopitelná sázka na anime styl (přitom stačilo jen rozpohybovat nádherné ilustrace dvojice Lee a Howe, kteří definovali designovou identitu knižního i filmového LOTRa), pořád tady zůstává nepřesvědčivá animace, která zaujme jen podivným kontrastem popředí a pozadí. Zatímco postavy jsou pojaty značně spartánsky, prostředí, ve kterém se (trhaně) pohybují, působí výrazně lépe a v některých scénách se svou detailností blíží cgi grafice. V LOTRovské trilogii se to silnými scénami jen hemžilo, v tomhle nechtěném animovaném levobočku je problém na nějaký pamětihodný moment vůbec narazit. Celkově neurážející spotřebka, která měla putovat rovnou na stream.

sobota 28. prosince 2024

The Return 5/10

Pasolini zvolil podobný přístup jako Petersen před dvaceti lety v Troy, tj. legendární antický epos očesal o veškeré nadpřirozené prvky a zásahy shůry (tudíž dlouhé putování hlavní postavy domů je vysvětleno "realistickými" příčinami, aneb post-traumatický syndrom v akci), jen epický hollywoodský blockbuster vyměnil za nezávislou komorní produkci a na pomoc si přizval Fiennese a Binoche, kteří se po skoro třiceti letech znovu sešli na jednom place.

Na rozdíl od Petersena to v případě Pasoliniho ovšem neskončilo zábavnou popcornovou podívanou a bohužel ani neotřelou psychologickou studií v kulisách "dramatu antických rozměrů", ale utahanou festivalovkou s přepálenou stopáží, ve které se odehraje krátká šarvátka/honička někdy uprostřed filmu a výběrové řízení na budoucího manžela, zakončené proslulou finální ostrostřeleckou zkouškou a nekompromisní deratizací domácnosti od škodné, v samotném závěru, přičemž zbytek filmu sestává z nepříliš zajímavé dialogové výplně a bezcílného putování po ostrově.

Fiennese předvádí slušný herecký výkon (a ukáže toho více, než je nutné:-)), Binoche je na tom stejně (respektive opačně:-)), výběr přírodních lokací se podařilo zvládnout na výbornou a atmosférický OST dokáže v některých scénách upoutat pozornost, ale nevzrušivý děj nemá diváka čím překvapit, psychologie postav moc nefunguje, avizovaná mocenská "hra o trůny" na královském dvoře se pořádně nerozjede, akční sekvence nepůsobí příliš přesvědčivě, tempo vyprávění nepatří k nejsvižnějším a silných dramatických/emocionálních momentů je ve filmu akutní nedostatek.

pátek 27. prosince 2024

Dune: Prophecy - The High-Handed Enemy (Sezóna 1 - Epizoda 6) 9/10

Velkolepé finále v šesté epizodě parádním způsobem uzavírá jednotlivé příběhové linky ze všech předchozích dílů a stejně tak úročí esenciální ingredience značky v podobě strhující podívané, ve které se uplynulé událostí osudově proplétají, spiklenecké plány se hroutí za pochodu, rodinní příslušníci se obracejí proti sobě se zbraní v ruce, vysvětlující flashbacky, odhalující temná tajemství v minulosti, získávají na zásadním významu, z věrných spojenců se stávají zapřisáhlí nepřátelé a dosavadní početné řady postav povážlivě řídnou. Závěr první sezóny naštěstí nabízí uspokojivý dějový klimax bez toho, aby diváka potrápil nějakým násilným cliffhangerem (byť některé otázky zůstávají nadále nezodpovězeny), takže nezbývá než se těšit, jaká příběhová překvapení si tvůrci přichystali pro diváky ve druhé sezóně.

Y2K 3/10

Debutová práce, jak se ne/sluší a ne/patří, aneb ohňostroj marnosti/trapnosti na všech frontách, aneb když máš v plánu natočit devadesátkovou variaci na Stranger Things se splatterovou robokalypsou navrch, ale z důvodu svých tragických tvůrčích schopností splácáš dohromady jen nudné ochotnické divadlo, ve kterém se za doprovodu několika (nikoliv reprezentativních) dobových songů střídá kanonáda trapnohumoru s legračně nezvládnutými akčními scénami, dávkou krvavých fatalit a tunou na sílu tlačených popkulturních odkazů na kdeco/kdekoho z přelomu milénia.

Ani by tak nevadilo, že premisa je poskládána z jednoho žánrového klišé vedle druhého, geniální plán vzbouřených robotů na ovládnutí lidstva nedává žádný smysl, minimální rozpočet je na filmu poznat z každé scény, casting je složený z lidí, kteří buď neumějí hrát nebo naopak přehrávají jako o život a celé to vypadá, jako by to skutečně vzniklo někdy v 90s. Potíž je v tom, že je to v lepších momentech naprosté nevtipné, v horších (a bohužel častějších) vyloženě trapné a především ve všech z nich (navzdory snesitelné stopáži) úmorně nudné, všechny postavy bez výjimky jsou buď nezajímavé, nesympatické, nebo rovnou idiotské (což bohužel platí i pro Zegler, která od Spielberga podstoupila slušný kvalitativní sešup:-(), tudíž jejich případný odchod ze scény je divákovi ukradený, nostalgická nota s atmosférou starých dobrých 90s vůbec nefunguje a parodická rovina stran obdobných brakových žánrovek zcela absentuje.

čtvrtek 26. prosince 2024

The Order 7/10

Kurzel s ohledem na svou dosavadní filmografii není žádnou jistou zárukou kvality, v tomhle případě se mu ovšem podařilo překročit svůj stín a natočit svůj (zdaleka) nejlepší film. Nepříliš známá a nepříliš lichotivá (a naštěstí nepříliš dlouhá) kapitola amerických dějin, která se v učebnicích historie nachází pod stejnojmenným heslem v tématu "domácí terorismus", se v jeho podání proměnila v atmosférický retro biopic, kombinující detektivku s thrillerem.

Kurzelův sympatický old school přístup, odpovídající časovému zasazení příběhu doprostřed 80s (žádné rychlé střihy a zběsilé kamerové úhly, atd.), pomáhá vyniknout pomalým tempem se odvíjejícímu procedurálnímu vyprávění, ve kterém se vyšetřování případu posouvá vpřed převážně dialogovými scénami, které se občas prostřídají s několika akčními sekvencemi (všechny bankovní heisty se vydařily, přičemž přepadovka na silnici vzdáleně připomene obdobné "prácičky" v Heatu). Příjemně realistické pojetí filmu se odráží i na civilním vykreslení členů "tichého bratrstva", díky čemuž hlavní téma filmu, tj. white supremacy, není zpracováno obvyklým klišovitým způsobem (aneb rasisti nejsou jen tupí/směšní vidláci, ale kromě svého pomýleného světonázoru disponují i jistými pozitivními charakterovými vlastnostmi).

Atraktivním narativem to ovšem nekončí a taktéž produkční stránka věci odvádí dobrou práci ve prospěch celku. Dobová atmosféra díky poctivé výpravě a kostýmům funguje na výbornou, překrásné přírodní scenérie se prostřednictvím panoramatické kamery prodávají samy a pečlivě dávkovaný OST dodává vybraným scénám patřičně znepokojivou náladu. Ovšem největší zásluhu na působivém výsledku má casting ústřední trojice, protože Law, Hoult i Sheridan podávají vynikající herecké výkony (každý z nich dostane ve filmu příležitost se náležitě herecky předvést). Nicméně pár nedostatků by se zde přece jen našlo. Z některých na papíře silných scén (setkání na lovu, výslech v cele, fatální postřelení, atd.) šlo ve filmu vytěžit mnohem více dramatu/emocí a samotný děj by si zasloužil větší gradaci (což je sice dáno snahou tvůrců držet se reality, ale umělecká licence mohla nabídnout napínavější/dynamičtější podívanou).

úterý 24. prosince 2024

Small Things Like These 5/10

Čerstvě oscarový Murphy v neokázalé nízkorozpočtové produkci z hájemství Artists Equity na pomezí historické žánrovky a nefalšovaného artu, která pojednává o těžkém životě pracující třídy uprostřed 80s. Nebo o rodinném vztahovém dramatu. Nebo o charakterové studii hlavní postavy. Nebo o reflektování vlastního života skrze vzpomínky na nelehké dětství. Nebo o boji jednotlivce proti církevní instituci. A nebo o všem dohromady?

Tvůrci tady před divákem neznalým předlohy (mezi které se počítám) maskují, o co v tomhle příběhu vlastně jde a k jaké pointě film směřuje, tak dovedně, že nebýt závěrečného textového doslovu, tuhle hádanku bych pravděpodobně nerozluštil až do konce závěrečných titulků. Na pomoc si k tomu vzali nepříliš záživný (protože často repetitivní) děj, ukrutně pomalé tempo, absenci nějakých výraznějších dramatických/emocionálních scén a otevřený konec, který vyprávění utne v okamžiku, kdy to vypadá, že se konečně něco zajímavého začne dít.

Murphy, známý svým civilním projevem, neumí podat nepřesvědčivý herecký výkon a nepodává jej ani zde, Watson i na malém prostoru dokáže zaujmout (v podobné roli, jakou ztvárnila v Dune: Prophecy), dobovou atmosféru se díky výpravě a kostýmům podařilo vystihnout věrně a stopáž se zastavila na rozumné hodnotě, ale v kontextu všeho ostatního to nestačí. Jako připomínka společensky významného tématu to stojí za pozornost, jako žánrový film moc ne.

pondělí 23. prosince 2024

Armor 3/10

Smutný to pohled na další živoucí ikonu akčního žánru z dob 80s a 90s, která se na stará kolena přesunula do laciných slátanin za pár dolarů, jež by bez slavného jména na plakátě nezajímaly vůbec nikoho. Spoiler alert hned na začátek - kdo touží zhlédnout přepadení obrněného vozu bandou všehoschopných kriminálníků, které má styl, napětí a spád, udělá nesrovnatelně lépe, když si opakovaně přehraje úvodní heist v Heatu (nebo si jej rovnou zahraje v pátém GTA:-)), než když stejnou časovou investici věnuje sledování tohohle zapomenutelného braku. Co tady nefunguje? Prakticky všechno. 

Nadějná premisa ve stylu Phone Booth nebo Buried a dalších podobných žánrovek, pracujících s uzavřeným prostorem a omezeným časem, je tady zahozena do koše nuzným provedením jak po příběhové stránce, tak produkčními hodnotami. Patric je necharismatický jako vždy, akce téměř absentuje ve prospěch nudné dialogové vaty, dojemných rodinných flashbacků (koho něco takového v akčním béčku zajímá?) a dojemného sbližování otce se synem (dtto), zloději včetně Slye (znovu v záporáckém režimu) se chovají jako nesvéprávní idioti (dodávka v obklíčení a její posádka pod palbou nerušeně přestoupí do nákladového prostoru?), kamerové přelety s dronem slouží jen jako exhibice, finální plot twist s něčím, ehm, plot armorem je jedno velké wtf a legračně digitální voda sem doputovala z nějaké dekádu staré videohry.

Black Bag

Premisa neoriginální (kolik takových manželských špionských/zabijáckých párů, postavených proti sobě, tady už bylo?), finále předvídatelné (manželka nevinná, skutečný padouch dopaden a manželství zachráněno/utuženo, tedy pokud to Koepp se Soderberghem nezakončí nějakým nečekaným plot twistem:-)) a zpracování podle traileru obyčejné, ovšem casting špičkový (Fassbender tady dává vzpomenout na svou loňskou minimalistickou etudu profesionála v Killerovi, zatímco Blanchett si podobnou roli podezřelé/obviněné zrádné manželky vyzkoušela letos v Disclaimeru a dopadlo to přímo fantasticky), takže přestože Soderbergh už dlouho není nějakou zárukou kvality, mou pozornost si získal a jsem zvědavý na výsledek.

The Six Triple Eight 5/10

Z podobné, zdánlivě banální a nedůležité, premisy o jedné polozapomenuté "poštovní" kapitole amerických dějin za dob druhé světové války by byl zručný tvůrce, namátkou třeba takový Spielberg, schopen vykřesat strhující válečné drama s kanonádou emocí a přirozeně zakomponovaným společenským přesahem do současnosti.

Bohužel tenhle pitch skončil na stole nekorunovaného krále buranských komedií Perryho, který má do Spielberga zhruba tak daleko, jako ve filmu titulní jednotka k uznání zásluh ze strany armády i celé společnosti a podle toho to také dopadlo. Což je škoda, protože Obsidian v hlavní roli podává slušný herecký výkon, Washington v roli velitelky jednotky hraje dokonce skvěle (a krade si celý film pro sebe), produkční hodnoty úplně neohromí, ale ani nezklamou a nebýt Perryho zbytečně důrazné angažovanosti, ehm, na všech možných frontách, šlo by o výborně zpracovaný druhoválečný biopic o zajímavém tématu, které vzdává čest dané jednotce i komunitě jako celku a zaslouží si divákovu pozornost.

To by ovšem Perry musel znát míru a s čestnou výjimkou ústředního logistického úkolu netlačit na pilu prakticky ve všech ostatních oblastech úplně na doraz. Čehož výsledkem je, že spousta scén ve filmu vyznívá nevěrohodně a sem tam vyloženě nuceně (ať už jde o vykreslení rasové a genderové diskriminace v tehdejší společnosti a armádě, konflikty s nadřízenými, emocionálně vypjaté okamžiky, humorné výstupy, nebo nepostradatelný patos v úplném závěru), protože casting (zejména ve vedlejších rolích) je Perrym nucen přehrávat tak usilovně, že to v mnoha případech působí jako nezamýšlená parodie. Záměr důstojně připomenout jeden skromný dílek z emancipační skládačky americké historie a doplnit jej o nějaký sociálně kritický komentář je hodný obdivu, ale méně je někdy více a tady to platí dvojnásob.

neděle 22. prosince 2024

Anora 8/10

Love Story podle mého gusta:-). Další naivní moderní pohádka pro dospělé publikum o sexy chudé striptérce a příležitostné prostitutce, která našla svého šarmantního bohatého patrona a žili spolu šťastně a luxusně až do smrti (nebo alespoň do konce závěrečných titulků)? Tentokrát naštěstí ani náhodou, aneb zazvonil zvonec hovor od rozlícených zazobaných rodičů a pohádky je konec:-).

Podobných kýčovitých romantických historek pro pravidelné spotřebitele kapesníků už v minulosti vzniklo nepočítaně, ovšem Baker se postaral o to, že si jeho autorský projekt se zbytkem slzotvorné konkurence divák nesplete. A stačilo mu k tomu jen tohle ohrané (a tudíž předvídatelné) schéma obrátit naruby. Výsledkem je multižánrová sociologická sonda, která se pyšní provokativním tématem, stylovým audiovizuálem a vynikajícími hereckými výkony všech zúčastněných (podobný recept na úspěch nedávno použila Fargeat v Substance).

Baker svou vztahovou studii pojímá jako dekonstrukci romantického žánru, ve které se vyhýbá obvyklým příběhovým klišé (ne všichni princové na bílém koni jsou hodni citové investice, ne všichni poskoci na špinavou práci jsou omezení idioti a ne všechny pohádky končí šťastným koncem), naprosto přirozeně střídá žánry (od úvodní erotické romance se přes drogový dovolenkový trip a situační krimi komedii dostane k bizarní svatební road movie a celé to zakončí psychologickým rodinným dramatem s mrazivě realistickou (a notně depresivní) tečkou na závěr) a relativizuje tradiční témata žánru (láska vs sex, sociální třídy, charakterové stereotypy, atd.).

Vedle toho ovšem nezapomíná ani na formální stránku věci a tuhle netradiční love story divákovi prodává skrze lákavý mix zábavných postav, absurdních situací, plných satiry a černého humoru (epizoda s odtahovkou je top:-)), překotných dialogových výměn, explicitních scén všeho druhu (eRkový rating zaručuje, že nahotinky i mluva mají patřičný náboj:-)), energického OST a v neposlední řadě parádního castingu (Madison je přímo excelentní a ani pánové Eidelstein, Karagulian a Borisov za ní příliš nezaostávají). Film se občas potýká s mírnými propady tempa, děj nabere na obrátkách až po nástupu "babysitter" party na scénu, postava novopečeného ženicha v pozdější části filmu ustupuje do pozadí a stopáž je zbytečně ambiciózní (některé sekvence by šlo bez problémů zkrátit), ale celkově jedna velká paráda:-).

Maria 5/10

Do třetice všeho dobrého to bohužel opět nevyšlo. Odpovědná místa by Larraínovi měla konečně oficiálně zakázat natáčet biopicy slavných osobností, protože mistrova unikátní schopnost rámovat atraktivní témata nezajímavou a místy značně nudnou příběhovou vatou pokaždé dokonale neguje celý divácký zážitek, ať už se jedná o paní prezidentovou po atentátu, princeznu před rozvodem, nebo v tomto případě operní divu po konci kariéry a těsně před smrtí.

Larraín tady jako přes kopírák opakuje stejné chyby z předchozí návštěvy jak prezidentského páru, tak královské rodiny. Ze všech možných situací a životních osudů skutečné operní divy dává přednost fiktivní historce, ve které se realita míchá s halucinacemi. Problémem je, že v průběhu filmu divák nedostane příliš příležitostí se hlavní postavě dostat pod kůži. O jejím vztahu se sestrou a manželem se divák nedozví vůbec nic, z problematického partnerství se slavným loďařským magnátem se v ději objevují jen střípky (obrovsky promarněná příležitost, už kvůli přesvědčivému Bilginerovi v roli excentrického miliardáře:-)) a stejně tak je tomu i s celou její profesionální kariérou.

Namísto toho je divák nucen sledovat mozaiku scén, sestávajících ze vzpomínání na zašlou slávu, odcházení ze scény i ze života, bilancování kariérních i životních ne/úspěchů, dobromyslného peskování věrného služebnictva, nesmyslného stěhování klavíru sem a tam, fiktivních rozhovorů s reportérem, zkoušek zpěvu a pokusů o comeback (nebo co vlastně?) a pár (osvěžujících) černobílých flashbacků, ze kterých jako jediných v celém filmu na diváka proudí nějaké emoce. To vše plynoucí v opravdu pomalém tempu v úmorné dvouhodinové stopáži a bez jakékoliv dramatické katarze v závěru, která by uplynulému (nepříliš podnětnému) ději dodala alespoň zdání nějaké přidané hodnoty.

Celý casting podává výborné herecké výkony v čele se samotnou Jolie (byť sem tam je při operních áriích poznat, že jen otevírá ústa na cizí playback), jednotlivé hudební/pěvecké vsuvky jsou působivé (aby ne, vzhledem ke zdrojovému materiálu:-)) a produkční hodnoty taktéž nedělají filmu žádnou ostudu (výprava, kostýmy, kamera a OST odvádějí slušnou práci), ale co je to všechno platné, když jako celek to moc dobře nefunguje (tak jako minule a předminule).

pátek 20. prosince 2024

Death Of A Unicorn

Škoda, že kromě toho, že je (zdánlivě) mrtvý, není taky růžový nebo fialový. To by bylo cool:-). A ten plot twist o naštvaných rodičích, kteří si dojdou pro odcizeného a raněného potomka (což pro lidské postavy nedopadá zrovna nejlépe už od dob druhého Jurassic Parku:-)), si tvůrci mohli nechat až do kina. Jinak ale dobrá trailerová práce. Nápad originální, casting výborný, postavy zajímavé a atmosféra slušná. Tak snad toho debutant Scharfman dokáže využít a dodá zábavnou/krvavou žánrovku s nějakým tím satirickým podtónem (a ideálně eRkovým ratingem) navrch.  

Flow 8/10

Po fantastickém divokém robotovi jsem předpokládal, že nic podobně působivého už letos na poli animované produkce neuvidím. Spletl jsem se a ještěže tak:-). Nízkorozpočtový animák evropské provenience bez dialogů, bez písniček, bez lidí, bez potřeby dělat ze zvířecích postaviček nějaké rádoby vtipné karikatury nebo prostý ekvivalent lidských charakterů a přesto kanonáda zážitků a emocí. Jak se to tvůrcům v čele se všeumělem Zilbalodisem podařilo dosáhnout?

Jednak originálním nápadem se zvířecí archou ve světě zatopeném vodou a jednoduchou příběhovou linkou, která roztomilého kočičího protagonistu (a spolu s ním i diváka) provede epizodně strukturovaným dějem, ve kterém se najde prostor pro dramatické, humorné, napínavé a dokonce až lyrické/spirituální momenty, zábavné interakce mezi zvířecími postavami (každá z nich má vlastní osobnost) a nenucený enviromentální podtón, spojený s tajemstvím obestřeným post-apo prostředím (škoda, že o něm tvůrci prozradí jen střípky) a společenským apelem stran ochrany klimatu.

A jednak produkčními hodnotami, které navzdory mizivému rozpočtu dokážou nabídnout příjemně specifický audiovizuál a styl animace, minimalistický, ale funkční OST, který svým střídmým použitím nechává vyniknout jak pasážím bez hudby, tak sekvencím s jejím doprovodem, propracovanou zvukovou kulisu (projevy zvířat jsou zpracovány na výbornou) a pohotovou akční kameru, která výhodu své virtuální podstaty (a tudíž možnosti ji umístit v prostoru kamkoliv a současně ji prostředím vést za pomocí libovolně dlouhých záběrů bez jediného střihu, což má pozitivní vliv na dynamiku vyprávění) využívá naplno. Celkově osvěžující zážitek a vítaný odpočinek od běžné (ať už hrané nebo animované) produkce.

čtvrtek 19. prosince 2024

Dune: Prophecy - In Blood Truth (Sezóna 1 - Epizoda 5) 8/10

Předehra k velkému (sezónnímu) finále se v páté epizodě dle očekávání nese v duchu předchozích dílů, což znamená přehlídku dialogových scén, ve kterých se jednotlivé postavy a zájmová uskupení předhánějí v osnování intrik a spřádání plánů (uvnitř plánů:-)), přičemž obvyklý příběhový kolorit série je tentokrát narušen rychlou akční vsuvkou (výskytem skromná, leč osvěžující změna) a několika krátkými výpravnými sekvencemi. Některá tajemství a spiknutí jsou konečně prozrazena, díky čemuž se události dávají neodvratným způsobem do pohybu, agenda mnoha postav se tak (pro diváka příjemně) komplikuje a závěrečné "rodinné" překvapení slibuje "drama antických rozměrů", tudíž příhodné podmínky pro strhující klimax v posledním díle jsou připraveny (snad se v něm tvůrci neuchýlí k nějakému šokujícímu cliffhangeru).

Superman

Jako teaser, tj. upozornění, že tenhle projekt existuje a na rozdíl od Batgirl se dostane do kin:-), to je nic proti ničemu, ale příjemné pocity v podbřišku a očekávání velké události (nejen příští sezóny) se tak úplně nedostavily. Už ten leaknutý popis teaseru nezněl na papíře moc kulervoucně, ale doufal jsem, že plusové body Gunn nažene, jakmile to uvidím a uslyším v pohybu. No, tak nenahnal. Stačí si to pustit bez zvuku/hudby a velká část zážitku je najednou fuč. Zbyde jen přehlídka (pokolikáté už?) pestrobarevného digibordelu s tradiční koláží akčních momentek v závěru.

A proč tam je zase tolik superhrdinských sidekicků, kteří budou od titulního charakteru jen odvádět pozornost (a redukovat jeho screen time a nebo natahovat stopáž)? Jako pořád (snad ne naivně) věřím, že blamáž jako u zbytku současné Marvel/DC produkce se tady konat nebude a nakonec se z toho vyklube fajn komiksovka (casting snad bude v pohodě a minimálně prachy na tom vidět jsou, což taky není pravidlem), ale po tomhle teaseru mně to Gunn příliš neulehčuje. Uvidíme, s čím vyrukuje v traileru, ale marketingový nástup Man of Steel byl tedy jiná liga.


Na jednu stranu Gunn tvrdí, že ve filmu nebude budovat žádný restartovaný multiverse a lákat na budoucí sólovky (za což palec nahoru), na druhou stranu tam nacpe dalších minimálně šest superhrdinských postav (Mister Terrific, Metamorpho, Green Lantern, Hawkgirl, Engineer, Supergirl a to ještě kdovíkolik dalších se provalí až po premiéře:-)), která každá z nich by dokázala využít celou stopáž. Tak kolik prostoru ve filmu vedle Luthora (divím se, že Gunn nešel stejnou cestou, jako Nolan a Snyder, tj. restartem ustanovit nové univerzum a nejslavnější/nejoblíbenější nemesis si pěkně nechat až do bombastičtějšího sequelu) asi tak budou mít?

Gunn týmovky umí, ale jak v GotG, tak SS bylo znát, že hlavní pozornost mají dvě až tři postavy a zbytek je tam víceméně jen do počtu (a to byly regulérní týmovky, ve kterých ty ostatní postavy neměly být jen křoví). Tak jakpak to asi dopadne tady? Rád se v kině nechám vyvést z omylu, ale takhle na papíře to na mě působí stejně přeplácaně jako v Dawn of Justice a Justice League. Reevesův Batman se taky odehrává už v zaběhnutém univerzu a kromě netopýra si vystačil jen s Catwoman, Riddlerem a Penguinem. Tady to mohl Gunn s počtem postav pojmout úplně stejně při zemi. Film je o Supermanovi, tak chci vidět Supermana a ne početné mávání do kamery ala "hej, já jsem tady taky".


No právě, sólovky kromě Supergirl oznámeny nemají a hlavní fokus dostanou logicky Superman s Luthorem (a možná Lane), takže budou v ději jen proto, aby zamávaly do kamery (a případně hned umřely). Což je škoda, když už je do filmu Gunn (vyjma Green Lanterna premiérově) protlačil, tak dělat z nich jen easter eggy je mrhání jejich potenciálem. Nepochybuju, že si pro každou z nich Gunn vymyslí nějakou smysluplnou berličku, proč v ději figuruje (to je to nejmenší), ale prostě méně vedlejších postav rovná se více prostoru pro každou z nich. A to je tam vlastně ještě ten superhrdinský vořech:-). Doufám, že Gunn dostojí své "týmové" reputaci a každá z nich dostane ve filmu nějaký highlight moment jako postavy v GotG a SS (když už tam některé/všechny budou jen na skok, tak ať to stojí za to).


Jestli letos od Gunna něco nedočkavě vyhlížím, tak to je druhá sezóna Peacemakera, ale Supermanovi dám v kině rozhodně šanci, protože na rozdíl od letošních marvelovek (možná s výjimkou First Steps) tohle komiksové dostaveníčko bude mít díky němu stylový audiovizuál a prvotřídní produkční hodnoty (rip Thunderbolts* a obzvláště Brave New World:-)) a potenciálně i dobrý storytelling.

Kudos za vynechání dalšího - u tak profláklého charakteru zbytečného - originu (původně jsem chtěl dodat, že se tím ušetří ve filmu čas, ale pak jsem si vzpomněl na dvouapůlhodinového Supermana od Singera:-)). Zavedený meta humans svět se spoustou superhrdinských postav tak asi dává smysl, ale pořád se nemůžu zbavit dojmu, že to ve filmu skončí buď tříhodinovým eposem ala Costnerův Horizon nebo v lepším případě sidekick a v horším cameo přehlídkou (jako v GotG a SS). Je ale fakt, že Gunn jako jeden z mála si s týmovkami umí poradit (vedlejším postavám je schopen ve filmu dopřát nějaký highlight moment a když už je někdo v ději jen křoví, tak je to alespoň zábavné křoví), tak snad svou pověst potvrdí i zde. Jsem zvědavý, kolik dalších postav si Gunn schovává až do filmu jako překvapení pro fanoušky:-).

středa 18. prosince 2024

Karate Kid: Legends

Divím se, že tuhle značku nechali ve filmu po nečekaně vysokých tržbách předělávky s malým Smithem a o to více po úspěchu seriálu tak dlouho spát. Na to, že to pošesté bude to samé, jen zase s jiným outsiderem v hlavní roli, to vypadá docela fajn a kudos za to propojení všech předchozích instancí série dohromady. To je fan service, jak se patří (škoda jen je, že ignorují nepopulární čtyřku, byl to propadák, ale vidět v sérii znovu Swank by stálo za to:-)). Jsem zvědavý, zda to u současného publika bude rezonovat a donutí je to k návštěvě kina, nebo se dostaví jen fansbase a pak už skoro nikdo. 

Dirty Angels 4/10

Další přírůstek do populárního podžánru "silné akční hrdinky (s ještě silnějšími zbraněmi)" a tentokrát rovnou týmovka. V kolika filmech tohle téma někdy v minulosti zafungovalo nad rámec v lepším případě ucházejícího a v horším (a častějším) případě zapomenutelného akčního béčka? Moc jich nebylo a není to ani tenhle. Což je škoda, protože Campbell v Protégé dokázal, že přestože se od blockbusterů přesunul k budgetovkám, řemeslo stále nezapomněl.

Po příběhové stránce se film vydává po předem vyšlapaných cestičkách bez jakéhokoliv překvapení, akce není mnoho (více času se ve filmu bohužel stráví diskuzemi a přemítáním o minulosti, než střílením teroristů a osvobozováním rukojmí) a co je horší, je pojata ve videoherním stylu (hlavní postavy rozdávají headshoty na všechny strany a protivníci jsou odsouzeni do role pouhých neschopných statistů, poslušně čekajících na ránu z milosti), chemie mezi členkami záchranného komanda je mizivá a démonický hlavní záporák vypadá, jako by si sem odskočil ze Sandokana:-).

V rámci castingu vystupuje z řady jen Green (protože hlavní role a tudíž největší prostor ve filmu), zbytek party (bez ohledu na pohlaví) se do paměti ničím nevryje (s výjimkou taxikáře/fixera, který v ději vystupuje jako komická figurka). Bohužel to nezachraňuje ani eRkový rating, který se sem tam projeví nějakou explicitní fatalitou (očividně digitální krev), proměnlivá kvalita triků (podivný mix digitálních a skutečných výbuchů a ohně), nebo obskurní finální bitka se šavlemi. Pochválit tak lze jen pěkné lokace, rozumnou stopáž a slušně zpracovanou infiltrační misi na základnu teroristů.

úterý 17. prosince 2024

Red One 4/10

Chlápek z generického digibordelu za 200 mega Red Notice (který zmizel v propadlišti dějin obratem po premiéře) se potkal na jednom place s chlápkem z generického digibordelu za 200 mega Gray Man (který zmizel v propadlišti dějin obratem po premiéře), aby spolu natočili, překvapení se po generickém traileru nekoná, generický digibordel za 250 mega (který zmizel v propadlišti dějin obratem po premiéře). To je nabídka, která se neodmítá:-).

Papírově je zde všechno v pořádku. Vysokorozpočtová vánoční komedie, velké herecké hvězdy v hlavních rolích, velkorysé akční atrakce, spousta roztodivných mytologických stvoření a atraktivní prostředí proslulé dílny na dárky, ukryté kdesi za polárním kruhem. Kasdan nic z toho ale nedokáže divákovi náležitě prodat. Naprosto šílený rozpočet není na filmu vůbec poznat, buddy chemie mezi Johnsonem a Evansem moc nefunguje, akce nestojí za řeč (protože je zamořena digibordelem), triky mají značně proměnlivou úroveň kvality (která se mění scénu od scény) a zdejší fikční svět je trestuhodně nevyužitý (drtivá většina fantaskních postav se řadí do kategorie zbytečná stafáž).

Nejhorší na tom celém ovšem je, že je to zoufale sterilní a místy vyloženě nudné, protože humor tady v podstatě neexistuje (zdaleka nejlepším vtipem je název filmu, parodující volací znak prezidenta, všechno ostatní je o několik levelů níže), sváteční atmosféra se omezuje na pár narážek na vánoční období a nápady by se daly spočítat na prstech jedné ruky (Morgan si vybírá hodně slabou chvilku), což je spolu s nepříliš svižným tempem a přepálenou stopáží smrtící kombinace. Jediným pozitivem je tak Simmons, který se v ději objevuje bohužel jen na skok. Celkově ukázkový příklad generické hollywoodské produkce, natočené prakticky kompletně ve studiu před blue/greenscreenem.

pondělí 16. prosince 2024

Warfare

To si tak jednou Garland a Mendoza spolu zahráli Six Days in Fallujah a den poté už kravaťákům v A24 oznamovali nový projekt:-). Vzhledem ke studiu na podobnou látku adekvátní rozpočet (tj. 100 mega plus) tady zcela jistě nebude, na druhou stranu s ohledem na to, jaké překvapivě zdařilé válečné divadlo dokázal Garland zorchestrovat v závěru Civil War za směšných 50 mega, nemusel by to být zásadnější problém ani zde. 

Každá slušná modern warfare žánrovka se počítá a podle fajn traileru by to mohl být i tenhle případ. Navíc Mendoza si (spolu)napsal a (spolu)zrežíroval film o vlastních zkušenostech ze služby (spoiler alert: tudíž jeho postava na konci filmu přežije:-)), což by v kombinaci s nekonvenčním Garlandem mohlo dodat filmu zase trochu odlišnou perspektivu od zbytku podobné produkce. Jsem zvědavý, zda do filmu pánové propašují nějaký podvratný podtext jako to udělali posledně, nebo to tentokrát bude jen přímočará "war is hell" záležitost. 

Flow

Wow, měl jsem za to, že Wild Robot má letošní prvenství v kategorii nejlepšího animáku prakticky jisté, ale koukám, že Flow mu s počtem festivalových cen a nadšenými diváckými ohlasy šlape na paty:-). Moc pěkný trailer, bez dialogů, bez písniček, (snad i) bez lidí a bez potřeby dělat ze zvířecích postaviček nějaké karikatury nebo komický element, protože cílovka animáků rovná se zpravidla dětské publikum. V kombinaci s tím specifickým audiovizuálem a prostředím to celé působí jako takový (kino) zenový zážitek. Vítaná změna od běžné (hollywoodské) produkce a těším se na výsledek:-)).


Bez dialogů, bez písniček, bez lidí, za to s kanonádou emocí a lyrických/spirituálních scén (a fantastickou kamerou (ty one-shot sekvence jsou pecka) a zvukovými projevy zvířat). Reminiscence s herním Stray je asi jasná, mě to svým feelingem připomnělo Last Guardiana od Uedy. Každopádně s Wild Robotem nejlepší animák loňského roku a pevně doufám, že akademie na Flow všeuměla Zilbalodise nezapomene:-).

neděle 15. prosince 2024

Carry-On 6/10

Všehoschopní teroristé na letišti a proti nim osamělý zástupce zákona, který udělá vše pro to, aby je zastavil. V případě dvojky Die Hard to dopadlo jako klasika žánru. V případě novinky z dílny Netflixu to dopadlo jako nenáročné akční béčko, kterým se Collet-Serra od generických trikových blockbusterů podle zábavních atrakcí a komiksů vrací zpět ke skromným žánrovkám, postaveným na jednoduchém nápadu a obstojném provedení.

Přímočará premisa o letištním bezpečákovi, který musí propašovat přes kontrolu tajemné zavazadlo, aby zachránil svou přítelkyni (anebo ztropil poplach a zachránil tak všechny cestující za cenu jejího života) na papíře slibovala chytrou podívanou ve stylu pomyslné šachové partie. Což se podařilo tak na půl. Problémy začínají už s příručním MacGuffinem, jehož podstata je divákovi odhalena v prvních minutách filmu, namísto toho, aby si tvůrci s divákem pěkně pohráli a drželi jej po určitou dobu v napětí (předem jsem tipoval, že půjde o kódy k atomovkám, ampulku s VX, nálož Semtexu nebo nějaké podobné žánrové klišé ala bondovky a trefil jsem se skoro přesně:-)).

Samotný děj je zbytečně překombinovaný (bez vedlejší příběhové linky s vyšetřováním by se film klidně obešel a divák by tak byl ušetřen značně nepovedené bitky v autě, která je ukázkovým příkladem digibordelu), plný logických nedostatků (záporák odhalí svou identitu hlavní postavě a kdovíproč ji prozradí celý plán, politik cestuje běžným linkovým spojem, atd.) a dobrou službu filmu neprokazuje ani přepálená stopáž (zkrácení alespoň o čtvrt hodiny by filmu prospělo). Na druhou stranu Egerton se hlavní role zhostil se ctí, Bateman sice postrádá charisma, ale svůj part si bez problémů odehraje, prostředí LAXu se podařilo vytěžit naplno a tempo se celý film drží na solidní úrovni.  

sobota 14. prosince 2024

Heretic 7/10

Předchozí trikový výlet mezi dinosaury se autorské dvojici Woods a Beck vůbec nepovedl, aktuální konverzační výlet mezi ne/věřící je na tom přesně naopak. Jinak než zázračným zásahem shůry si to nedovedu vysvětlit:-). Do hororu má jejich nejnovější počin poměrně daleko (film se nespoléhá na žádné obvyklé žánrové propriety typu lekaček nebo explicit a dávkování strachu se děje opravdu decentně), ovšem na poli psycho thrilleru je tahle komorní historka o podomních šiřitelkách pravdy a lásky, které dostanou životní lekci, hodně zábavná záležitost.

Trailer toho bohužel vykecal více, než bylo nutné, takže obeznámený divák předem tuší, co jej v úvodních minutách filmu čeká a nemine, ale tvůrci tento nedostatek kompenzují vynikající psychologickou hrou pana domácího s nebohými zvěstovatelkami božího slova, které nedobrovolně podstupují nejtěžší zkoušku své víry, při které s postupujícím časem nervozita stoupá, napětí se stupňuje a atmosféra houstne. V rámci dialogových výměn mezi postavami se při tom otevírají spousty zajímavých témat k diskuzi (podstata víry, role náboženství, funkce církve, atd.), přičemž podobná dekonstrukce religiozity se v rámci současné mainstreamové produkce jen tak nevidí.

Kromě toho dojde v průběhu děje na pár příjemných příběhových zvratů, zdaleka ne všechny kladné postavy se dočkají šťastného konce a audiovizuál se několikrát připomene stylovou kamerovou jízdou. Přesto hlavní předností filmu je casting. Jak Thatcher, tak East hrají výborně (mírná nervozita, postupně přerůstající v paniku a následně v čirou hrůzu, je v jejich podání přímo hmatatelná), ovšem celý film si, nepřekvapivě, krade pro sebe vynikající Grant, který střídá polohy neškodného strejdy s dovedným manipulátorem a šíleným psychopatem v jedné osobě s lehkostí sobě vlastní. Grant si podobné, pro něj netypické, role v poslední době jaksepatří užívá a tady tomu není jinak.

Na druhou stranu pár nedostatků by zde také našlo. Uprostřed filmu se děj trochu zadrhne a začne se potýkat s určitým poklesem tempa. V závěru filmu se tvůrci odkloní od nápadité psychologické konverzačky směrem k méně nápadité akční únikovce, čehož výsledkem je nástup obvyklých žánrových klišé na scénu (postavy dostávají do výbavy obligátní plot armor), které se naneštěstí nevyhnuly ani samotnému finále, ve kterém se vše vyřeší ukázkovým deus ex machina způsobem (filmu by mnohem více slušel pesimistický konec než nevěrohodná záchrana na poslední chvíli). V souhrnu kvalitní žánrovka, která stojí za pozornost, ať už má divák k víře a náboženství jakýkoliv vztah.

pátek 13. prosince 2024

Novocaine

Nápad s absencí pocitu bolesti fajn (vykrádačka Renarda z poslední devadesátkové bondovky, ale dejme tomu), ale provedení podle traileru tedy žádná sláva. Když pominu, že Quaid v téhle roli nevypadá moc přesvědčivě (což může být tvůrčí záměr, ale sázím spíše na neschopnost lidí za kamerou:-)), tak akce ničím (kamera, střih, choreografie, fatality) nezaujme a za originalitu historky o záchraně unesené kolegyně/přítelkyně to žádné ceny asi taky sbírat nebude. 

Třeba se stane zázrak a tohle režisérské duo konečně natočí nějakou solidní žánrovku, prozatím to ale vypadá na další zapomenutelné béčko (jako všechny jejich dosavadní pokusy), které obratem po premiéře poputuje na stream.  

Dune: Prophecy - Twice Born (Sezóna 1 - Epizoda 4) 8/10

Po flashbackové zastávce v dávné minulosti se čtvrtá epizoda znovu zaměřuje na aktuální dění, ve kterém hlavní roli ani tentokrát nehrají spektakulární akční atrakce, nýbrž pomalým tempem plynoucí konverzační scény v komorních kulisách, přičemž s blížícím se koncem sezóny je znát, že události začínají nabírat na obrátkách a intriky, konspirace, manipulace a zrady (reprezentované skvělou scénou "tiché pošty", vedoucí k pozvánce mezi vládnoucí elitu) už přinášejí první výsledky. Naštěstí spousta tajemství stále čeká na své odhalení (stran podstaty tajemné hrozby připomenuté v sugestivní scéně hromadné hypnózy a záhadného původu samozvaného spasitele snad dojde v závěru k uspokojivému vysvětlení bez obligátního titulku "pokračování příště"), tudíž lze předpokládat, že si tvůrci pro diváka přichystali nějaké překvapení.

čtvrtek 12. prosince 2024

The Pod Generation 5/10

Byl jednou jeden život ze (stylově vypadající a navíc přenosné) zkumavky, totiž kapsle:-). Sen každého rodičovského páru v dystopické vizi buducnosti, ve které moderní technologie ovládla prakticky veškeré aspekty lidského života. Nápad s umělou příruční dělohou skýtal na papíře nemalý potenciál pojmout obyčejnou historku (jakou je rodičovství v době těhotenství) nějakým neobyčejným způsobem. V praxi bohužel zůstal z velké části nenaplněn, protože je utopen v banálním ději, ve kterém se postavám za celý film nestane nic dramaticky/emocionálně zajímavého (natož zábavného), co by divákovu časovou investici do filmu ospravedlnilo.

Clarke i Ejiofor podávají kvalitní herecké výkony, produkční hodnoty jsou vzhledem k nepříliš velkorysému rozpočtu na solidní úrovni, reportážní styl vyprávění napomáhá odcizené/odměřené atmosféře a několik v rámci žánru osvědčených témat k zamyšlení by se tady také našlo (role umělé inteligence v partnerských/rodinných vztazích, vliv technického pokroku na lidskou společnost, podstata mateřství, ztráta kontaktu s přírodou, nadvláda korporací, atd.). Co je to ovšem platné, když v průběhu filmu nedoje k žádnému konfliktu, vyhrocené/kritické situaci, případně nečekanému zvratu. Ústřední pár si pořídí umělou dělohu, jeden z dvojice je novému konceptu rodičovství nakloněn, druhý nikoliv, poté si prohodí role, následně přivedou potomka na svět a to je vše.

úterý 10. prosince 2024

Weekend In Taipei 5/10

Dvojka Evans a Kang se po šestém F&F znovu sešla na jednom place proti sobě, jen si tentokrát pánové vyměnili strany. Jak to dopadlo? Bohužel jako zapomenutelná žánrová spotřebka, která se po vzoru nedávného (a podobně nenápaditého) Elevation nějakým zázrakem dostala do kin, namísto aby rovnou zakotvila na streamu. Zpětně je potřeba ocenit šikovného střihače traileru, který v upoutávce na novou bessonovku dovedně zamaskoval, že ve filmu nepůjde o akční atrakce se skromnou dávkou rodinného dramatu, ale o rodinné drama se skromnou dávkou akčních atrakcí.

Což by samo o sobě nemusel být problém, pokud by na režisérské stoličce seděl někdo, kdo kromě akce zvládá i drama. Takto se film dělí na dvě části, přičemž ve scénách, ve kterých se někdo s někým mlátí, střílí a nahání v autech, je to relativně zábavné akční béčko, zatímco ve scénách, ve kterých se někdo s někým o něčem dohaduje, případně si vysvětluje, co a proč se v minulosti stalo, je to poměrně utahaná rodinná vztahovka s tunou nudné konverzační vaty.

Samotná akce stran měřítka, choreografie i řemeslného zpracování představuje takový neurážející standard a to nejlepší (rozcvička v kuchyni) se odehraje hned na začátku filmu, eRkový rating se sice párkrát připomene, ovšem nikterak důrazně, z titulní metropole toho divák v průběhu děje moc zajímavého nespatří (nezakomponovat do filmu ikonický Taipei 101 je trestuhodná nedbalost) a finální mano a mano bitka svůj potenciál nenaplňuje ani z poloviny (protože nepůsobí jako boj na život a na smrt dvojice postav, ale jako předem secvičená sekvence chvatů a hmatů dvojice herců).

28 Years Later

Zase tak velký fanoušek téhle značky sice nejsem, ale každý vysokorozpočtový zombie post-apo horor se počítá (protože laciných a zapomenutelných zombie béček jsou tuny), trailer funguje stran atmosféry na jedničku (super nápad s tím recitálem a přitom taková blbost:-)), casting je přímo luxusní (Návrat Murphyho a k tomu ATJ, Comer a Fiennes? Ano, prosím:-).) a návrat dvojice Garland a Boyle je určitou zárukou dobře odvedené práce. Tudíž premiéru vyhlížím s nadějemi. Na rozdíl od dalšího sequelu, který vzhledem k DaCosta (Proč to nedostal na starost alespoň Garland?) za kormidlem může dopadnout jakkoliv (Candyman slabota, Marvels slabota).

pondělí 9. prosince 2024

Jumanji

Hmm, budu si to muset připomenout a případně se vyvést z omylu. Naposledy totiž viděno někdy na konci devadesátek a pamatuju si z toho jen ty, na svou dobu výborné, triky od ILM (aneb jediný důvod, proč se to celé v době cgi boomu vůbec natočilo:-)). Jinak to na mě nějaký extra velký dojem tehdy neudělalo a to navzdory tomu, že jsem v době premiéry byl skoro v ideálním věku pro podobný typ rodinných filmů. Zkrátka slušná žánrovka s dobrým vfx a to je vše. Nebýt toho legacy sequelu pár let dozadu, asi bych si na tuhle značku už nevzpomněl.

Na druhou stranu Welcome to the Jungle se mi do vkusu trefilo a některé filmy z devadesátek jsem docenil až po letech (vedlejší efekt tehdejší neskutečně nabité konkurence (co rok, to nepočítaně hitů a nějaká budoucí žánrová klasika) - pokud to nebyla bomba, tak to nebylo dost dobré, i když ze zpětného pohledu při srovnání se současnou produkcí vlastně bylo:-)). Zkusím tomu dát druhou šanci a možná se po třiceti letech také přidám do stáda spokojených oveček:-).