Osud postav mi byl v průběhu filmu zcela lhostejný, jelikož dvojice paralelních dějových linek je po většinu času buď nezajímavá a nebo nudná. Přesněji řečeno jedna z nich je nezajímavá (cesta synátora domů), zatímco druhá nudná (matčino pátrání po malém zběhovi), přičemž naprosto zbytečné doplňující flashbacky nepřispívají příběhu vůbec ničím a jen zdržují hlavní děj a natahují (už tak nadměrnou) stopáž. Příběhově se film od expozice do finále nikam neposune (děj by mohl trvat klidně hodinu a půl a stejně tak tři hodiny a stran diváckého zážitku by to vyšlo úplně na stejno), protože sestává jen ze série tu více tu méně předvídatelných depresivních/nebezpečných/tragických epizod.
Stejně nevýrazný jako zbytek filmu je i samotný závěr celého výletu, který kromě očekáváného happy endu nepřináší jakoukoliv emocionální nebo dramatickou katarzi, pointu nebo alespoň památnou scénu (přitom se přímo nabízelo konfrontovat hlavní postavu se smrtí celé rodiny). Ze všudypřítomné letargie diváka vytrhne snad jen sekvence útěku ze zatopeného metra (bohužel skončí dříve než se pořádně rozjede). Z naprostého průměru film bohužel nevytahuje ani Zimmer se svým zaměnitelným OST. Benefitem jsou tady tak opravdu jen vysoké produkční hodnoty (především výprava a kostýmy) a Ronan v hlavní roli, která podává slušný herecký (i pěvecký) výkon (Graham má bohužel jen cameo).