Bohužel tenhle pitch skončil na stole nekorunovaného krále buranských komedií Perryho, který má do Spielberga zhruba tak daleko, jako ve filmu titulní jednotka k uznání zásluh ze strany armády i celé společnosti a podle toho to také dopadlo. Což je škoda, protože Obsidian v hlavní roli podává slušný herecký výkon, Washington v roli velitelky jednotky hraje dokonce skvěle (a krade si celý film pro sebe), produkční hodnoty úplně neohromí, ale ani nezklamou a nebýt Perryho zbytečně důrazné angažovanosti, ehm, na všech možných frontách, šlo by o výborně zpracovaný druhoválečný biopic o zajímavém tématu, které vzdává čest dané jednotce i komunitě jako celku a zaslouží si divákovu pozornost.
To by ovšem Perry musel znát míru a s čestnou výjimkou ústředního logistického úkolu netlačit na pilu prakticky ve všech ostatních oblastech úplně na doraz. Čehož výsledkem je, že spousta scén ve filmu vyznívá nevěrohodně a sem tam vyloženě nuceně (ať už jde o vykreslení rasové a genderové diskriminace v tehdejší společnosti a armádě, konflikty s nadřízenými, emocionálně vypjaté okamžiky, humorné výstupy, nebo nepostradatelný patos v úplném závěru), protože casting (zejména ve vedlejších rolích) je Perrym nucen přehrávat tak usilovně, že to v mnoha případech působí jako nezamýšlená parodie. Záměr důstojně připomenout jeden skromný dílek z emancipační skládačky americké historie a doplnit jej o nějaký sociálně kritický komentář je hodný obdivu, ale méně je někdy více a tady to platí dvojnásob.