Nevyžádaný retcon s rodokmenem hlavní postavy jsem vzal na milost (vtipné je, že prvotní reakce Mescala na podobnou, pro něj "překvapivou", novinku je nezúčastněné pokrčení rameny - tak nějak bych na jeho místě zasypal Nielsen když už ne výčitkami, tak alespoň nechápavými/zvídavými dotazy:-)) a nechutně digitální opice sice stále působí jako pěst na oko, ale naštěstí stráví ve filmu jen pár minut. Opakovaná projekce mě tak utvrdila především v tom, že největším problémem dvojky je funkční, avšak nevýrazný OST a zbytečně uspěchaný sestřih.
Věčná škoda, že se Zimmer nechtěl opakovat a dvojku tak dobrovolně vynechal (na rozdíl od trojky Dune), protože proslulá poučka strýčka Lucase o tom, že hudba a zvuk tvoří polovinu diváckého zážitku, tady platí bezezbytku. Velkou roli jistě hraje nostalgie, ale Zimmerův OST je tak ikonický, že Gregson-Williams neměl jinou možnost než se pokoušet jít v mistrových stopách (namísto toho, aby přišel s vlastním konceptem jako v případě parádního OST Kingdom of Heaven), což se mu bohužel daří jen v momentech, kdy Zimmerovy hudební motivy přímo recykluje.
Scott sice prohlásil, že na žádný prodloužený sestřih nedojde, ale doufám, že nakonec změní názor. Protože jsem si jistý, že na rozdíl od Napoleona, u kterého se původní lekce z historie jen roztáhla o další hodinu, by v tomhle případě vydatnější stopáž filmu pomohla. V mnoha scénách je totiž náhlou změnou narativu/atmosféry/tempa jasně poznat, že se vydatně zkracovalo (hádám, že úvodní bitva trvá ve workprintu alespoň půl hodiny). Přesto produkčními hodnotami, castingem a akčními atrakcemi patří dvojka mezi nejzábavnější popcornovky, jaké letos továrna na sny vyprodukovala. Pokud Scott dostane šanci dotáhnout slíbenou trojku do realizace, tak budu v kině opět u toho:-).