The Fugitive

Jo, jo, v 90s se těch filmových reinkarnací kultovních seriálů z 60s urodilo požehnaně. Sem tam to nevyšlo (Avengers, Wild Wild West), ale sem tam se převedení na velké plátno přetavilo v podobnou klasiku, jakou byla tv předloha (Addams Family, M:I, Maverick), z čehož Fugitive je z nich, asi nejen za mě, úplný top. Tehdejší tuzemský divák měl k tomu ještě bonus navíc v podobě faktu, že původní látku zpravidla neznal a mohl se tak na film podívat "nezaujatýma očima". Což jsem plně docenil po zhlédnutí M:I, kde mě kreativní změny oproti seriálu, pěkně naštvaly:-). 

Nejlepší kariérní zářez jak pro Davise, tak (při vší úctě k Riddickovi) i pro Twohyho, Ford v obvyklé (prvotřídní) formě, zasloužená soška pro Jonese (jestli o širokém hereckém rejstříku nevypovídá to, že přehrávajícího béčkového záporáka v seagalovce vystřihne stejně bravurně, jako úlisného podivína v JFK, kde to skončilo jen nominací, a neúprosného profesionála ve Fugitive, kde to nakonec klaplo, tak už asi nic:-)), strhující tempo, ikonické scény havárie vlaku a skoku do řeky, ale především na Hollywood až překvapivě inteligentní scénář, ve kterém se postavy chovají uvěřitelně a smysluplně, tj. tak, jak by se v obdobné situaci zachoval i divák a nikoliv tak, jak to tvůrce filmu zrovna potřebuje, nehledě na pravděpodobnost, logiku a fyzikální zákony (scénáristickou berličku s vrahovým handicapem, aneb jaká to náhoda, že záporák má tak specifické poznávací znamení:-), která do "realistického" narativu filmu tak úplně nezapadá, nepočítám, jelikož vychází z předlohy). Dvojka, bohužel, na podobný přístup rezignovala a podle toho také dopadla.  

American Graffiti

Možná je to tím, že opětovně zhlédnuto až před pár dny a před tím naposledy viděno někdy na přelomu tisíciletí, z čehož si pamatuji akorát to, že se to stalo, ale kouzlo během nynějšího sledování filmu bohužel nezafungovalo. Jasně, jako generační výpověď a tak říkajíc milostný dopis tehdejšímu vozovému parku (ten kanárkový hot rod je vážně ikonický), dobové hudbě (výčet songů v závěrečných titulcích je skutečně úctyhodný) a celkově dané době a životnímu stylu je to téměř dokonalé (hned několikrát jsem si při sledování filmu vzpomněl na Hill Valley v BTTF, kde scény v 50s s auty, kavárnou a rozvernou omladinou vypadají jako skoro identická kopie Lucasova filmu:-)), Dreyfuss je fajn, tehdy téměř neznámý Ford dokáže zaujmout i na malém prostoru a nějaké povedené scény se tady taktéž najdou, ale jinak mně to docela minulo. Děj sestávající z neustálého objíždění uličních bloků, popřípadě opakovaných cest tam a zase zpátky, se místy dost vleče, ne-až-tak-sympatickým postavám se během celé noci nestane nic moc zajímavého, nějaká životní lekce, která se dostane hlavní postavě na konci filmu (jak by divák očekával), se bohužel nekoná a i to samotné "závodní" finále, ke kterému děj celý film směřuje, je tak trochu odbyto a skončí dříve, než vlastně pořádně začalo.

Zkrátka typický "prostřední" film slavného tvůrce, který natočil mezi svým debutem, se kterým prorazil a obřím hitem, který mu u publika "udělal" jméno a zapsal se jím do filmové historie. Slušná práce, ale ty opravdu velké věci se udály jindy a jinde. Stalo se to Spielbergovi (kdo z řad běžných diváků si vzpomene na The Sugarland Express, byť jde o povedený film?), stalo se to Scorsesemu (kolik obyčejných lidí kdy slyšelo o něčem jako je Boxcar Bertha?), stalo se to Coppolovi (mimo filmových fanoušků si málokdo vzpomene na Finian's Rainbow, natož na cokoliv, co natočil předtím) a stalo se to i Lucasovi s tímhle filmem. V rámci doplňování základního filmového vzdělání, nebo v případě zájmu o danou dobu a "small talk" filmy je to samozřejmě doporučeno až povinno, ale jinak pro koho toto neplatí a zatím neviděl - o nic vyloženě zásadního tím nepřišel.

Blade Runner (The Final Cut)

Dnes, tj. 25.6.1982, je to na den přesně 40 let od premiéry filmu, který ve své době schytal vlažné recenze a v pokladnách pohořel a přesto se stal stavebním kamenem žánru, zásadním dílem celé kinematografie a nezpochybnitelnou ikonou, která se v popkultuře obecně cituje (nebo vykrádá:-)) dodnes.

Aneb všechno nejlepší Ricku Deckarde:-). Nějakou dobu jsme se neviděli (uznávám, moje chyba), ale slibuju, že dneska - když už máš to pěkně kulaté výročí - se u Tebe zase na dvě hodiny ve 4K zastavím a pokecáme jako za starých časů. Tedy kecat budeš samozřejmě Ty, já budu zase jen tiše poslouchat a při tom se kochat, jak Ti to stále neuvěřitelně šlape a sluší. No však to znáš, prostě jako obvykle:-).

---

Ostré komando mám rád ve všech verzích (jo, včetně "nenáviděných" voice overů a happy endingu:-)), ale ve 4K vyšel jen Final Cut a při takovém jubileu není čas na (audiovizuální) kompromisy, takže výběr je v tomhle případě jasný. 

Jinak doufám, že money whore Warneři si opět nenechají ujít příležitost a vydají na UHD nějakou pěknou "40th anniversary" sběratelku jako u dvacítky (kufřík je stále pecka) a třicítky. Rád se nechám (znovu) podojit:-).

Blade Runner

Dabing překvapivě docela povedený s dobře vybranými hlasy. Řekl bych, že i překlad byl na některých místech věrnější originálu, než v původním dabingu. Velká pochvala také za uvedení originální kino verze, která se již moc neprezentuje.

Co se týká jednotlivých verzí Blade Runnera:

Kino verze (1982) obsahuje voice overy, chybí scéna s jednorožcem a na konci je happy ending.

Director´s cut (1992) je bez voice overů, za to má scénu s jednorožcem a bez happy endingu.

Final cut (2007) je pak obsahově téměř totéž co Director´s cut - různá délka střihu jednotlivých scén, opraveny dějové nekonzistence (počet replikantů zabitých při útěku, výrobní číslo na hadí šupině atd.), odstraněny produkční chyby (spinnery visící na drátech, tvář doublérky ve scéně průchodu sklem, časově nekonzistentní pozadí za postavami v některých scénách).

Pracovní verze (1982) má jiné úvodní titulky a spoustu různých střihů (stejné scény z jiných záběrů) a pár dalších drobností (hlášení z policejního rádia atd.).