The Fugitive

Jo, jo, v 90s se těch filmových reinkarnací kultovních seriálů z 60s urodilo požehnaně. Sem tam to nevyšlo (Avengers, Wild Wild West), ale sem tam se převedení na velké plátno přetavilo v podobnou klasiku, jakou byla tv předloha (Addams Family, M:I, Maverick), z čehož Fugitive je z nich, asi nejen za mě, úplný top. Tehdejší tuzemský divák měl k tomu ještě bonus navíc v podobě faktu, že původní látku zpravidla neznal a mohl se tak na film podívat "nezaujatýma očima". Což jsem plně docenil po zhlédnutí M:I, kde mě kreativní změny oproti seriálu, pěkně naštvaly:-). 

Nejlepší kariérní zářez jak pro Davise, tak (při vší úctě k Riddickovi) i pro Twohyho, Ford v obvyklé (prvotřídní) formě, zasloužená soška pro Jonese (jestli o širokém hereckém rejstříku nevypovídá to, že přehrávajícího béčkového záporáka v seagalovce vystřihne stejně bravurně, jako úlisného podivína v JFK, kde to skončilo jen nominací, a neúprosného profesionála ve Fugitive, kde to nakonec klaplo, tak už asi nic:-)), strhující tempo, ikonické scény havárie vlaku a skoku do řeky, ale především na Hollywood až překvapivě inteligentní scénář, ve kterém se postavy chovají uvěřitelně a smysluplně, tj. tak, jak by se v obdobné situaci zachoval i divák a nikoliv tak, jak to tvůrce filmu zrovna potřebuje, nehledě na pravděpodobnost, logiku a fyzikální zákony (scénáristickou berličku s vrahovým handicapem, aneb jaká to náhoda, že záporák má tak specifické poznávací znamení:-), která do "realistického" narativu filmu tak úplně nezapadá, nepočítám, jelikož vychází z předlohy). Dvojka, bohužel, na podobný přístup rezignovala a podle toho také dopadla.