Strange Days

Ve své době kolosální propadák, který Bigelow málem pohřbil celou kariéru, s odstupem času kultovní dílo a do jisté míry klasika žánru, která se vedle parádního castingu v čele s vynikajícím Fiennesem v hlavní roli a nápadité hi-tech hračky, kolem které se točí důmyslně zamotaná příběhová linka (svým způsobem smutná love story, maskovaná za dystopickou krimi) s překvapivým plot twistem, čekajícím na diváka ve finále, může pyšnit i výbornými produkčními hodnotami, jimž vévodí sugestivní POV záběry zaznamenaných zážitků, představující po řemeslné stránce (kamera, střih) výzvu, kterou se tvůrcům podařilo beze zbytku splnit, protože ani po letech od premiéry neztratily nic ze svého filmového kouzla.

Cameron smíchal klasické detektivní historky ze staré školy (hlavní postava v poloze antihrdiny, femme fatale, záhadný případ vraždy nepohodlného svědka, atd.), film noir, techno thriller a sci-fi s příměsí cyberpunku (SQUID vypůjčený z Gibsonova Neuromancera, respektive Pondsmithova Cyberpunku, ve stylové formě tehdy supermoderních MiniDisců:-)), přidal k tomu pár nepřehlédnutelných referencí na události, které v tehdejší době formovaly společnost (kauza s Kingem, následné nepokoje v LA) a bohužel dodnes rezonující témata (policejní násilí, rasová diskriminace, voyeurismus, závislost na sociálních médiích, respektive v tomhle případě "senzorických" videoklipech) a tuhle třaskavou žánrovou/tematickou směs nechal Bigelow proměnit ve stylově depresivní podívanou, která skvěle funguje i po třiceti letech od svého vzniku.

The Choral 5/10

Fiennes v minulosti už nesčetněkrát dokázal, že si herecky dokáže poradit s jakoukoliv roli (napříč žánry i dramatickými polohami) v jakémkoliv filmu (ať už jde o nezávislé produkce nebo hollywoodské blockbustery) a dokazuje to i v tomhle historickém dramatu s hudební/pěveckou nadstavbou a sociálním přesahem, zasazeným do prvoválečného období. Ani herec jeho kvalit však nedokáže bojovat na dvou frontách současně a totiž s unylou režií a nevzrušivým scénářem.

Historka o sboru ochotníků, který se v dobách nouze a navzdory nejrůznějším překážkám pokouší nastudovat netradiční pojetí klasického díla, alespoň na papíře působila jako ideální kandidát na komorní festivalovku, která dokáže upoutat pozornost jak samotným narativem, tak i univerzálním sdělením o síle umění, jakožto prostředku porozumění napříč sociálními třídami i celými národy. To by ovšem Hytner a Bennett museli odehrát o poznání živější představení. Pominu televizně působící audiovizuál a produkční hodnoty obecně, podobné žánrovky obvykle stojí na příběhu a postavách. 

V rámci nepříliš strhující příběhové linky (vyjma závěrečné epizody s návštěvou autora se v ději prakticky nic zajímavého, natož zábavného, nestane) se sice zkoumá hned několik témat současně (generační výpověď, společenské předsudky, partnerské vztahy poznamenané válkou, sexuální orientace, podstata umění), ale tvůrci z nich nejsou schopni vytěžit jakoukoliv dramaticky nebo emocionálně silnou scénu, tempo je značně rozvleklé, psychologie postav moc nefunguje, typický ostrovní (suchý/břitký) humor v podstatě zcela absentuje a sborové vsuvky jsou místy působivé a místy nudné.

28 Years Later: The Bone Temple 7/10

Boyle (respektive zástup v podobě DaCosta) s Garlandem pokračují v nekompromisním tvůrčím přístupu, který nastolili v předchozím filmu a tematicky se v novince opět vydávají úplně jiným a opět nečekaným (a na poměry žánru osvěžujícím) směrem. Největší obava, tj. dosud nepříliš přesvědčivá náhradnice na režisérské stoličce, se naštěstí ve filmu nepotvrdila a DaCosta si tímhle počinem připisuje s přehledem nejlepší kousek do své filmografie (z čehož snad do budoucna vyvodí patřičné závěry:-)), který se dokonce v nejdůležitějších ohledech vyrovná minulému příspěvku do série.

Garland naštěstí nevykrádá sám sebe a zatímco posledně se v kulisách post-apo světa s hordami nakažených odehrávalo komorní coming of age rodinné drama, tentokrát došlo na komorní satanistické survival drama, které staví na oblíbeném žánrovém motivu "největší zlo nepředstavují nakažení, nýbrž lidé", přičemž pokračování je po stránce produkčních hodnot (podobně vysoký rozpočet jako minule je trochu s podivem, protože v sequelu se žádné velké akční scény, ani davové scény nebo rozlehlé sety nekonají) i příběhové linky ještě o kus skromnější/přímočařejší než předchozí film.

DaCosta (stejně jako Boyle) míchá ve filmu několik žánrů dohromady a soustředí se na poměrně jednoduchou, ale o to silnější příběhovou linku, která by bez problémů fungovala i sama o sobě (zasazení filmu do zombie žánru představuje jen příjemný bonus navíc) a při tom rozehrává spoustu atraktivních témat (náboženství, sektářství, humanismus vs pragmatismus, samaritánství, atd.). Čehož vedlejším efektem je, že obvyklé žánrové propriety (hrátky s rozzuřenými nakaženými, likvidace nakažených sprinterů na všechny možné způsoby, atd.) hrají ve filmu ještě podružnější roli než posledně, byť na gore radovánky s brutálním fatalitami, vytěžujícími eRkový rating naplno, se naštěstí nezapomnělo.

Ostatní aspekty filmu ovšem tenhle úkrok stranou bohatě kompenzují. Samotná akce sice nedostane tolik prostoru, ale explicitní scény jsou natočeny sugestivně, pochvalu zaslouží rovněž nápaditá práce s postavami (dokonce i hlavní záporák dokáže projevit lidskou stránku, byť jen na pár minut), psychologická rovina skvěle kulminuje v závěrečném prohození rolí (aneb prekérnost kultu osobnosti a davové manipulace v kostce:-)), dojde i na pár zajímavých nápadů v rámci world-buildingu (důvod agresivity nakažených, možnost zvrácení následků nákazy) a casting opět odvádí parádní práci (Fiennes zejména na konci herecky naprosto dominuje, ovšem ani O'Connell se nenechává zahanbit a podává vynikající výkon).

Po audiovizuální stránce DaCosta za Boylem sice zaostává a film není tak stylově/efektně/energicky natočený jako jeho předchůdce (psychedelické vsuvky a hrátky se zvukem, střihem a obrazovými filtry víceméně zcela vymizely), výborně namixovaný OST naštěstí přetrval. Stejně jako minule tempo uprostřed filmu znatelně poklesne (přitom v úvodu filmu se nic nevysvětluje a divák je vhozen přímo doprostřed dění), ovšem strhující atmosférické finále se satanistickým sabatem lomeno hudebním festivalem zvedá kvalitativní laťku strmě nahoru. Snad se studio smiluje a dříve nebo později dostane Boyle s Garlandem šanci zamýšlenou trilogii dokončit (už kvůli cliffhangeru na konci s cameo vystoupením Murphyho).

28 Years Later: The Bone Temple (Bilance)

Podle wiki byla dvojka ještě o pár mega dražší než jednička, což upřímně moc nechápu. Sice to netočili souběžně, ale krátce po sobě, ale nějaká úspora nákladů tam snad proběhla. Ve dvojce nejsou žádné nové, natož velké, sety a celkově je to ještě o kus komornější (akce, davové scény, audiovizuál, triky) než to bylo minule. Telefony sice vyměnili za profi kamerovou techniku, ale jinak ten budget oproti jedničce není na dvojce nijak poznat.

Jako vysolit 120 mega za takhle specificky zaměřený (dvoj)projekt byl risk od samého počátku a je vlastně zázrak, že jednička vydělala to, co vydělala. U dvojky se ten pokles tržeb dal po ohlasech na jedničku, která dodala něco úplně jiného, než si početná část publika po trailerech představovala, předpokládat, takže výsledek sice nepotěšil, ale nijak nepřekvapil. Snad se podaří vytáhnut z kasiček celosvětově alespoň tolik, aby se v součtu s rozpočtem a marketingem dostali na nulu a Boyle s Garlandem ukecají studio, aby jim dalo na stůl dalších 60 mega s tím, že oscarový Murphy natáhne do kin davy. Nemám rád neuzavřené série, u těch kvalitních (jako tady) pak obzvláště.

28 Years Later: The Bone Temple

To recitování Kiplinga minule bylo stran atmosféry o něco údernější, ale i tohle přemítání o "things to come" má něco do sebe:-). Příběhově se to díky Garlandovi ponese ve stejném (netradičním) duchu jako posledně, za což palec nahoru (jaké to osvěžení dočkat se v tomhle žánru něčeho jiného než je zaměnitelné/laciné post-apo zombie béčko, kterých se už natočilo nepočítaně:-)), herecky to bude taktéž bez problémů (jen doufám, že Murphy dostane patřičný prostor a nemá ve filmu jen pětiminutové cameo, aby se jeho jméno mohlo uvést na plakátě), tudíž jediný rizikový faktor tady představuje DaCosta (škoda, že si to Garland nezrežíroval sám), která má do nějaké jisté záruky kvality hodně daleko.

28 Years Later 7/10

Jak by asi vypadal Linklaterův Boyhood v post-apo světě a s hordou nakažených? Boyle a Garland to vědí a nebojí se to ukázat:-). Aneb trailery tentokrát kecaly do takové míry, že se to nebezpečně blíží falešné reklamě:-). Je to problém? Kupodivu ani náhodou, protože Boyle s Garlandem si pro diváky připravili něco mnohem zajímavějšího a zároveň ambicióznějšího, než je obyčejná post-apo zombie žánrovka. Nejsou zdaleka první, koho něco takového napadlo (viz Druckmannova herní/seriálový TLOU), ale patří k nemnoha odvážlivcům, kterým se to podařilo.

Post-apo svět a hordy nakažených jsou totiž jen kulisou, respektive efektním doplňkem, ve kterých se odehrává v podstatě obyčejný, komorním způsobem pojatý, příběh o dospívání, rodinných poutech a cestě k předčasné (pod tíhou okolností vynucené) dospělosti. Hlavní roli tudíž hrají charaktery a jejich vzájemné vztahy a nikoliv zběsilá akce a napínavý horor (jaké to osvěžení v rámci žánru), byť na hrátky s polonahými rozzuřenými sprintery nakonec také dojde a prostor se najde dokonce i pro trefný humor (vtípek s fotkou neznámé krasotinky v telefonu je top:-)).

Přičemž nejlepší na tom celém je, že by film bez sebemenších problémů fungoval, i kdyby v něm žádní nakažení nefigurovali a úvodní zkouška dospělosti, která uvede všechny události do pohybu, by se týkala třeba chytání vzácných motýlů na louce. Naštěstí se při tom všem rozjímání nezapomnělo ani na adrenalinem nabité radovánky s nakaženými, kterým nechybí správné napětí, tempo a gore (některé brutální fatality stojí za to - eRko je vytěženo naplno), s čímž souvisí i nepředvídatelný děj bez tuny obvyklých klišé (čekal jsem přepadení ostrova nakaženými a finální bitvu nebo hrdinské sebeobětování otce při záchraně syna a ... nedočkal jsem se), což je na poměry žánru pomalu zázrak.

To je vše? Naštěstí vůbec ne, Boyle a Garland totiž mají v rukávu připraveny další esa. Zdánlivě zmatené/nervní prostřihy a střihové přechody (některé záběry působí jako by v nich chybělo pár snímků, jindy se obraz nepřirozeně zrychlí, zpomalí nebo úplně zastaví), navozující pocit napětí, dravosti i chaosu zároveň (způsobem, který připomíná projevy a vnímání samotných nakažených), v kombinaci se syrově realistickým audiovizuálem, skvěle namixovaným (patřičně rázným) OST a špičkovou výpravou a trikovou stránkou (na poměry žánru nebývale vysoký rozpočet je na výsledku znát) se podílí na neobyčejné atmosféře filmu na pomezí post-apo zombie žánrovky a regulérního sociálního dramatu.

Nemluvě o castingu, který podává parádní herecké výkony v čele s Comer (další silná role do sbírky) a Fiennesem (dtto), přičemž nováček Williams za nimi příliš nezaostává (příjemné překvapení), díky čemuž se v průběhu filmu odehraje spousta působivých scén (porod, lékařská diagnóza, recitování dopisu). Škoda jen, že expozice trvá zbytečně dlouho (prakticky je natažena na polovinu stopáže), tempo v klidných pasážích několikrát zakolísá, stejně tak logika chování postav (odpravená alfa je lepší než paralyzovaná alfa:-)), world-building se více nerozvedl (zombie rodiče?) a rozpačité "cirkusové" finále, které do jisté míry narušuje unikátní atmosféru filmu, se nepřesunulo až do chystaného pokračování.

The Return 5/10

Pasolini zvolil podobný přístup jako Petersen před dvaceti lety v Troy, tj. legendární antický epos očesal o veškeré nadpřirozené prvky a zásahy shůry (tudíž dlouhé putování hlavní postavy domů je vysvětleno "realistickými" příčinami, aneb post-traumatický syndrom v akci), jen epický hollywoodský blockbuster vyměnil za nezávislou komorní produkci a na pomoc si přizval Fiennese a Binoche, kteří se po skoro třiceti letech znovu sešli na jednom place.

Na rozdíl od Petersena to v případě Pasoliniho ovšem neskončilo zábavnou popcornovou podívanou a bohužel ani neotřelou psychologickou studií v kulisách "dramatu antických rozměrů", ale utahanou festivalovkou s přepálenou stopáží, ve které se odehraje krátká šarvátka/honička někdy uprostřed filmu a výběrové řízení na budoucího manžela, zakončené proslulou finální ostrostřeleckou zkouškou a nekompromisní deratizací domácnosti od škodné, v samotném závěru, přičemž zbytek filmu sestává z nepříliš zajímavé dialogové výplně a bezcílného putování po ostrově.

Fiennese předvádí slušný herecký výkon (a ukáže toho více, než je nutné:-)), Binoche je na tom stejně (respektive opačně:-)), výběr přírodních lokací se podařilo zvládnout na výbornou a atmosférický OST dokáže v některých scénách upoutat pozornost, ale nevzrušivý děj nemá diváka čím překvapit, psychologie postav moc nefunguje, avizovaná mocenská "hra o trůny" na královském dvoře se pořádně nerozjede, akční sekvence nepůsobí příliš přesvědčivě, tempo vyprávění nepatří k nejsvižnějším a silných dramatických/emocionálních momentů je ve filmu akutní nedostatek.

28 Years Later

Zase tak velký fanoušek téhle značky sice nejsem, ale každý vysokorozpočtový zombie post-apo horor se počítá (protože laciných a zapomenutelných zombie béček jsou tuny), trailer funguje stran atmosféry na jedničku (super nápad s tím recitálem a přitom taková blbost:-)), casting je přímo luxusní (Návrat Murphyho a k tomu ATJ, Comer a Fiennes? Ano, prosím:-).) a návrat dvojice Garland a Boyle je určitou zárukou dobře odvedené práce. Tudíž premiéru vyhlížím s nadějemi. Na rozdíl od dalšího sequelu, který vzhledem k DaCosta (Proč to nedostal na starost alespoň Garland?) za kormidlem může dopadnout jakkoliv (Candyman slabota, Marvels slabota).

---

Trailerová parádička jako minule, tady se nedá dělat nic jiného než se těšit na premiéru a doufat, že Garland s Boylem půjdou ve stopách Snydera a nadělí fanouškům podobnou adrenalinovou pecku jakou byl před dvaceti lety Dawn of the Dead. Už si ani nepamatuju, kdy jsem naposledy viděl nějaký hardcore zombie horor s blockbusterovým rozpočtem a castingem složeným z hollywoodských hvězd (a ještě k tomu s takhle atraktivní hereckou sestavou):-). Něco takového tady fakt chybělo, tak snad to v pokladnách pořádně zaboduje a nebude to zase na dlouhou dobu výjimka z pravidla.

The Return

Sledovat dvojku z The English Patient znovu pospolu bude určitě fajn a vzhledem k těm pár explicitním cákancům krve se možná vyfasuje eRko (byť to v rámci těch pár záběrů akce v hromadě dialogových scén asi nebude hrát podstatnější roli), jinak to ale vypadá jako všechny ty televizní náboženské budgetovky, které mají výčet log produkčních společností v úvodu filmu pomalu delší, než jsou celé závěrečné titulky:-). Hádám, že nebýt toho, že do hlavní role ukecali velkou hollywoodskou hvězdu, film by hned po premiéře zmizel pod radarem a obratem skončil někde na streamu/kabelovce. Jediná (nicméně velká) naděje tady je, že Fiennes dokáže uhrát v podstatě cokoliv. 

Conclave 7/10

Kdo by to byl tušil, že tajná hlasovačka mezi pánbíčkáři za zavřenými dveřmi může mít takové grády:-). Berger natočil napůl politický thriller (bez přítomnosti establishmentu) a napůl detektivní drama (bez spáchání zločinu), doplnil k tomu pár postřehů k roli církve ve společnosti, rizikům fundamentalismu a genderové problematice a zakončil to progresivní pointou, která parafrázuje jistou středověkou legendu (modří už vědí:-)). Výsledkem je výborná "vatikánská" harrisovka, která skládá reparát za diskutabilní narativ, který předchozí "mnichovskou" harrisovku poslal do kytek.  

Na čemž má kromě vynikajících produkčních hodnot (výprava, kostýmy a nečekaně výrazný (přesto skvěle působící) OST jsou jedna velká paráda) zásluhu především casting. Nejenže je typově dokonale obsazený, ale všichni přítomní podávají špičkové herecké výkony v čele s ústřední trojicí Fiennes, Tucci a Lithgow (škoda, že Rossellini nemá v ději více prostoru a je ve filmu jen kvůli dvěma zásadním scénám). Bergerovi se daří celý film držet diváka v napětí, přestože se vlastně nic zásadního po většinu času neděje (postavy si jen povídají, poté hlasují a tak stále dokola), přičemž v klíčových okamžicích ještě zvyšuje sázky tím, že postavami zjištěné nové skutečnosti, divákovi chytře tlumočí až v následující scéně. 

Po příběhové stránce lze sice i bez znalosti předlohy vytušit prakticky od úplného počátku, jak to se samotnou volbou nového papeže nakonec dopadne (k čemu jinému by se daná postava s takto obskurním pozadím v ději vyskytovala?), ale postupné odhalování intrik, tajemství a skandálů, během pátrání na vlastní pěst na pozadí jednotlivých kol papežské volby, funguje na výbornou. A konečně pochvala, že se podstata celého příběhu drží realisticky při zemi (byť zakončení samo o sobě realistické není) a nejde o žádné další "šokující" celosvětové spiknutí uvnitř církve ve stylu brownovek.

Na druhou stranu se to bez jistých nedostatků bohužel neobešlo. Předlohu neznám, tak nemohu posoudit, nakolik je na vině už Harrisův původní text a nakolik až Bergerova adaptace, ale motivace postav by si zasloužily větší péči (Fiennesův vnitřní souboj pochyb a ambicí je jen letmo naznačen a nijak se s ním už dále nepracuje, Tucci celý film střídá polohy vychytralého prospěcháře a obětavého dobrodince, atd.). Stejně tak chování postav v mnoha situacích postrádá logiku (papežem ukryté dokumenty, jejichž nalezení závisí na čiré náhodě/štěstí, minutový proslov, který jako zázrakem přesvědčí účastníky, aby hlasovali srdcem a nikoliv hlavou, potomek je důvodem k nezvolení, intersex je v pořádku, atd.). 

Conclave

Pěkná práce, jednou za čas si dát nějakou komorní thrillerovou konverzačku se zajímavým zvratem na konci, postavenou primárně na hereckých výkonech, není vůbec na škodu a tohle vypadá, že bude přesně taková příjemná žánrovka. Téma samo o sobě skýtá nemalý zábavný potenciál, aneb vatikánská hra o trůny, totiž papežský stolec:-), Harrisova předloha je všeobecně chválená, Berger je slušný řemeslník a Fiennes spolu se zbytkem sympaticky nabitého castingu patří mezi herecké jistoty. Tak snad se to všechno povede přetavit do kvalitního výsledku.

---

Trailer opět výborný, dosavadní ohlasy na film i výkony zdejšího hereckého ansámblu v čele s Fiennesem nadmíru pozitivní, tak nezbývá než se těšit na výsledek (a pokud je divák neznalec předlohy, tak i závěrečný plot twist:-)). Předchozí "mnichovská" harrisovka se moc nepovedla jak po řemeslné stránce, tak z pohledu diskutabilního narativu, takže kvituji, že se tady podle všeho kvalitativně vracíme k "dreyfusovské" úrovni filmového zážitku, protože podobné atraktivní téma ve velevážených kulisách by si minimálně důstojné provedení zasloužilo.

The Menu 7/10

Praktická ukázka jak zábavně (pro diváka) a osudově (pro postavy) může dopadnout jeden exkluzivní výlet za gastronomickou nirvánou za předpokladu, že věhlasnému šéfkuchaři dojde trpělivost se svými snobskými klienty a rozhodne se pro ně uspořádat ultimátní (v tomto případě bráno doslova:-)) gurmánskou show o několika postupně více a více výstředních chodech (se stále podivnější mistrovou předmluvou před každým z nich zdarma v ceně:-)) a pro všechny zúčastněné strávníky i přítomný personál s čím dál, tím více znepokojivým průběhem celé food party. O krev ani nějaké ty mrtvoly zdaleka nejen na talíři nebude během večera nouze a možná se na proklamovaném menu objeví i něco, co by pozvaná smetánka ani náhodou nečekala.

Mylod se po desetileté pauze, vyplněné režírováním nemálo epizod hned v několika různých sériích (v čele s Game of Thrones), vrací k filmu a svým nejnovějším kusem servíruje divákům vytříbený filmově-kulinářský zážitek podle černo-komediálního receptu, s malou špetkou sociálně kritického koření (tudíž ve filmovém kotlíku tvůrců nesmějí chybět obvyklé přísady typu mírného nastavování zrcadla konzumerismu, konformismu, nebo případně klientelismu), který staví na zajímavé ústřední premise a především na povedeném hereckém obsazení.  

Vysloveně napínavých nebo vyloženě strašidelných sekvencí se divák v rámci filmu příliš nedočká a byť je příběh značně přímočarý a na jeho konci se odehraje prakticky přesně to, co je tvůrci skrze postavu šéfkuchaře hned na začátku filmu předesláno, že se v závěru stane (což obvykle ubírá zápletce na zajímavosti), postavy - a tím pádem i diváka - v průběhu děje čeká postupně hned několik ne/příjemných překvapení, souvisejících s jejich temnou minulostí, ošklivým tajemstvím, nebo určitou (pro pozdější vývoj událostí zásadní) informací, o níž do té doby neměly ani tušení, díky čemuž se tvůrcům daří udržet divákovou pozornost po celý čas vyprávění v očekávání, co dalšího vtipného/zvláštního/šokujícího/šíleného se ještě ve zdejším restauračním zařízení stane a to až do skvělého fast-foodového finále, zakončeného stylově flambovací delikatesou. 

Bez kvalitních surovin se kvalitně vařit moc nedá a totéž platí i na poli filmu z pohledu hereckých představitelů. Mylod si to naštěstí uvědomuje a neponechal tady nic náhodě. V hlavní roli za původně nasmlouvanou Stone nakonec zaskočila Taylor-Joy a jak se dalo předem očekávat, jde o více než důstojnou náhradu, protože hraje parádně. Fiennes ve výživné roli špičkového kuchařského mistra, který po letech služby ztratil své "mojo" a svou averzi k povrchní a k jeho celoživotnímu dílu ignorantské klientele přetavil do smrtící degustační prezentace, pak přímo vládne. Dialogové přestřelky mezi sebevědomou Taylor-Joy a čím dál, tím více z míry vyvedeným Fiennesem, korunované finálním "synergickým" pokecem, jsou rozhodně vrcholem celého filmu. Hoult ve vedlejší roli nadšeného fanouška a nekritického obdivovatele Fiennesova umění předvádí rovněž vydařený výkon a ani zbytek castingu za nimi není nijak zvlášť pozadu (potěšil hlavně Leguizamo jako vyhořelá filmová hvězda).

Nicméně tak jako Fiennesův šéfkuchař vytýká svým hostům pasivní přístup vůči jeho více a více nepatřičným praktikám a neústupnému personálu a současně pramalou snahu z jejich strany zvrátit neblahou situaci, ve které se ocitli, i já se musím připojit ke kritice, tentokráte směrem k tvůrcům filmu, stran nedostatečného vykreslení motivace většiny zde přítomných postav z řad hostů rezignovaně přijmout svůj neveselý osud, který je jim ovšem dopředu znám (zejména v samotném závěru). 

Zatímco Fiennesovy motivace ke spáchání vyobrazených činů jsou ve filmu vylíčeny vcelku obstojně, pro ostatní postavy (s výjimkou Taylor-Joy) to bohužel neplatí a divák se žádných pochopitelných důvodů, proč během celého filmu neprojeví nějaký výraznější odpor, natož aby aktivně bojovaly o svůj život (v okamžiku, kdy si konečně uvědomí, že o něj všem na místě jde), nedočká. Tedy s výjimkou Houltovy postavy, která podstatu plánovaného podniku zná od samého počátku a šla do něj dobrovolně. Vedle šéfkuchaře se takového zacházení od tvůrců dostane pouze hlavní postavě, která se v podobné situaci jako jediná z celé skupiny chová relativně racionálně, logicky a pragmaticky (viz odhalení šéfkuchařovy fast-foodové minulosti a chytrý nápad využít tuto znalost proti němu s cílem si tím potenciálně zachránit život).

S čímž souvisí na druhou stranu to, že na můj vkus šlo ještě o něco více přitlačit na pilu jak co se týká psychologického teroru, tak i míry fyzického násilí a neskončit tak jen s jednou amputací prstu, utopením, zastřelením, oběšením a finálovým opečením, i když uznávám, že podobným krokem by došlo k razantnímu žánrovému posunu směrem ke klasickému slasheru (já bych s tím žádný problém neměl, právě naopak:-)) a takové ambice tvůrci pravděpodobně vůbec neměli, protože jim zkrátka šlo o něco jiného. Celkově ale jde o šťavnatý mix vážně míněné satiry a nenáročné "pokleslé" žánrovky, který určitě stojí za to ochutnat.

The King´s Man 6/10

Fiennes je jako vždy skvělý (a je sakra škoda, že s ohledem na účinkování tady jej neuvidíme v regulérní trojce), Ifans si roli vysloveně vychutnává a "taneční" souboj spolu s bitkou mezi zákopy jsou parádní, ale to je bohužel vše.

Scénář je rozháraný a namísto toho, aby se plně soustředil na jedno téma/misi, mixuje několik různých dějových linek, které nedrží příliš dobře pohromadě (celá linka se synem je úplně zbytečná a kdyby postava skončila v prologu tak jako jeho matka, nic by se nezměnilo). Vaughn se sice snaží své vyfabulované události šikovně proplétat s historickými skutečnostmi, má to ovšem za následek to, že děj pojednává o "všem" a ve výsledku o ničem (pořádně). Záporáků je sice hromada (úplně zbytečně, stačil by jen jeden pořádně prokreslený a s dostatečným časem stráveným na plátně), ale vyjma Rasputina nemá nikdo šanci se pořádně ukázat a jsou tak akorát do počtu. Totéž pak platí o zbytku Fiennesovy party.

Několikrát jsem si během filmu vzpomněl na The League of Extraordinary Gentlemen, ve které mimo Conneryho rovněž nestojí zbytek postav za řeč, scénář je podobná splácanina fikce a historie a za ďábelským plánem na rozpoutání války také stojí tajemný záporák s "překvapivou" identitou, což není úplně dobré vysvědčení. Vaughnův prequel je samozřejmě o několik tříd lepším filmem, než Norringtonova labutí píseň, ale po výborných předchozích dílech se nemohu zbavit dojmu promarněné příležitosti, nevyužitého potenciálu a mírného zklamání, protože Vaughn má na víc. Snad se s případnou trojkou vrátí zpět do sedla.

No Time To Die

No konečně kupa nových záběrů a nostalgie funguje na jedničku, takže (marketingová) mise splněna. Malek mě sice pořád úplně nepřesvědčil, že na to má (zvlášť po matném výkonu v The Little Things) a v traileru naznačený náběh na (další) retcon imho taky není moc dobrý nápad (viz minule), takže doufám, že Broccoli s Wilsonem jen klamou tělem, ale celkově samozřejmě velká natěšenost a návštěva kina povinnost (Craig i Fukunaga si zaslouží velkou pecku).

---

Jsem zvědavý, zda dodrží tradici jako u OHMSS nebo DAF, u kterých bylo jasné během produkce, že se bude příště přeobsazovat a na filmu to nebylo vůbec znát, nebo Craigova verze postavy dostane v příběhu nějakou symbolickou rozlučku. Tipoval bych první možnost, ale Broccoli oproti Cubbymu už pár zavedených tradic porušila, takže u craigovek je možné všechno:-).

A záporák doufám nebude ten konkrétní záporák, protože pokud náhodou chtějí s dalším filmem restartovat adaptace Flemingových knih, tak by větší smysl dávalo to udělat až v rámci "next phase" s novým hercem a volným polem působnosti. Kdyby třeba bondovky dějově vrátili do 60s, tak by to bylo boží, ale je jasné, že by na to asi nikdo nechodil a product placement by rovněž zaznamenal citelné ztráty:-).

---

Mladší, šikovnější a hlavně etnicky zajímavější ženskou "náhradu" jsme tady měli už před 20 lety a díky za ni, protože byla naprosto boží. O tom, že k žádnému ráznému odvelení do důchodu to tehdy nevedlo, se není třeba vůbec zmiňovat. Takže bych byl v klidu minimálně do doby, než Lynch uvidíme v "akci":-).

---

Tak v Amazonu zatím pro fanoušky kin nepříznivé scénáře do budoucna nechystají. Uvidíme, jak moc s tím případně "zamávají" tržby NTTD, popřípadě zavedená manažerská berlička "situace se vyvinula". Ale už jen proto, že Broccoli s Wilsonem ustáli ten tlak a poslední craigovka jde exkluzivně do kin, jim přeju, aby pořádně vydělali a ukázali tak Amazonu, že to mělo a nadále má smysl. A příští rok výběrko:-).

---

No je otázkou kdy začnou reálně hledat a zda to přesně termínově stihnou, ale bylo by to fajn, kdyby opět trefili říjen - Craiga oznámili taky tak.

Už teď se těším na průběžné "zaručené tipy" médií kdo to bude, zatímco Broccoli (a předtím Cubby) jedou celou historii stále tu samou "konkurzní" škatulku (herec vedlejších rolí nebo hlavních v "malých" filmech, věk 30 až 40 let, původem z ostrovů (s čestnou výjimkou Lazenbyho) a především někdo, kdo padne Broccoli do oka):-).

---

Mě by zajímalo, kolik se utopilo v tom Boylově projektu (protože preprodukce se podle intelu z webu rozeběhla a až poté došlo ke střídání týmu) a co z toho pitche nakonec přežilo do Fukunagovy verze a co se hodilo do koše (a tudíž účetně odepsalo). Předpokládám, že to kravaťáci v EONu pěkně "uklidili" do kolonky "průběžné náklady na správu značky" nebo něco podobného:D a nezahrnují to do budgetu NTTD.

K dodatečným příjmům bych ještě poznamenal fakt, že IP vlastní Broccoli s Wilsonem (skrze Danjaq) a nemálo jim do kasičky přiteče ještě z merchu, který sice nedosahuje "velikosti" SW, Marvelu nebo Disney, ale "jen pár drobných" to rozhodně také nebude.

A nakonec bych dodal, že ta streamovací nabídka za 600 mega byla totálně šílená nehledě na dobu, ve které se odehrála (ale o to více v éře pandemie), protože exkluzivita (tuším) spočívala jen v US/CA trhu a ještě k tomu pouze na rok. Pokud to vůbec byla pravda, tak bych řekl, že se všichni dotyční na odpovědných místech od srdce zasmáli, když si tuhle nabídku v mailu přečetli.

---

Právě proto jsem minule psal, že by bylo dost zajímavé se podívat na účetní závěrku zrovna u NTTD - která strana platí jakou část nákladů a kolik jde za kterou stranou následně tržeb. Protože u bondovek je to trochu složitější, než u běžných studiových blockbusterů. Je tam EON (produkuje filmy) a Danjaq (vlastní IP), pak MGM a Universal (řeší jen marketing a distribuci, nebo něco přisypali i do budgetu?) plus PP companies.

Minimálně od dob Skyfallu už imho nemohou cílit na nic menšího než miliardu (a taky proto s těmi náklady od craigovky ke craigovce buď stojí na místě nebo jdou nahoru - tehdejších 200 mega za QoS jsem doteď nepochopil:D), která teď pochopitelně nebude (sice bych si na to nevsadil, ale kdyby šlo NTTD do kin na konci 2019, tak šance tam imho byla - dlouhá přestávka, poslední Craig, dobré recenze, dobrý film) a někdo z těch výše jmenovaných imho čáru přes rozpočet (ehm:)) dostal/dostane. Jde jen o to, kdo přesně a jak moc malou/velkou. EON (s Danjaq) je určitě v pohodě a PP companies asi dostali (screentime + ads), co si zaplatili. Co MGM, potažmo nyní Amazon, s Universalem už je otázkou do pranice.

---

JB je značka právě proto, že vydělává neskutečné prachy všem zainteresovaným stranám a všichni od Broccoli s Wilsonem, přes studio až po PP companies do toho jdou proto, aby ty prachy vydělali, ať už přímo nebo nepřímo prostřednictvím ads.

Kdyby další Bond čistě hypoteticky skončil fakt extrémně v mínusu (aniž by k tomu byly nějaké "objektivní" a omluvitelné důvody), což optikou kravaťáků a účetních znamená, že o film (potažmo značku) tady a teď není patřičný zájem a tudíž nemá takový zásah na cílové publikum, ochota všech zúčastněných pumpovat prachy do dalšího filmu by byla pochopitelně výrazně nižší se všemi souvisejícími důsledky (omezenější rozpočet a tím pádem i měřítko a produkční kvality (casting, crew, stunt team, fx, atd.), větší prodleva mezi filmy, způsobena problémy se sháněním peněz, změna konceptu, která by jinak nebyla potřeba, nižší rating, atd.). A samozřejmě by se to následně - negativně - odrazilo i na zmíněné "síle značky" (aneb není možné produkovat jeden propadák za druhým a myslet si, že síla mé značky je stále stejná, takže se nic neděje).

Tudíž imho opravdu není jedno, kolik ten který film ne/vydělá, protože to franšíza "přežije" a zejména to platí u bondovek, u kterých ty investice od PP companies tvoří dost podstatnou část nákladů. Protože tak nebo tak, nakonec ten neúspěch někdo/něco odnese a dost často je to v těchto případech publikum.

---

Nějaké kandidáty už Broccoli s Wilsonem mají minimálně od Spectre, kdy nebylo jasné, zda se nechá Craig ukecat k poslednímu filmu a imho se i nadále budou držet škatulky, kterou zavedl už Cubby - herec vedlejších rolí nebo hlavních v malých filmech, věk mezi 30 - 40 lety (Connery začínal ve 32 letech, Lazenby ve 30 letech, Moore ve 46 letech, Dalton ve 41 letech, Brosnan ve 42 letech a Craig ve 38 letech), původem z ostrovů (Lazenby byl výjimkou) a někdo, koho do té role Broccoli vysloveně chce (jako Craiga). 

Broccoli potřebuje někoho, kdo není vysloveně spjatý s nějakou jinou silnou IP (aby se okamžitě po prvním filmu ustálila škatulka "tenhle obličej je Bond"), zároveň nejde o velkou hvězdu (a tudíž nestojí tolik), která má plný kalendář ostatních projektů (a tudíž bude mít čas na Bonda) a konečně je ochoten se zavázat na několik filmů dopředu a nemá problém s tím, že spadne do zmíněné škatulky "tenhle obličej je Bond". Příští rok má Bond kulatiny, tak by bylo fajn, kdyby zvládli alespoň ten výběr nového herce (když už ne rovnou oznámení bond26:-)).

Jo a jinak Campbellovi sice táhne na 80 let, ale věřím tomu, že by to s přehledem zvládl. A byla by to pro něj stylová tečka, pokud by se to už potřetí povedlo na jedničku:-).

---

Broccoli i Wilson si doprovodný cast chválí kudy chodí (viz rozhovory nebo bonusy na dvd/bd) a kromě toho v minulosti daní herci vedlejších postav přecházeli od jednoho hlavního hereckého představitele ke druhému celkem běžně, takže také to vidím tak, že recastnou samotného Bonda a zbytek zůstane (pokud bude z jejich strany zájem a neovlivní to nějaké jiné okolnosti typu kolize natáčení, nemoci, atd.). I kdyby opět chystali nějaký tvrdý restart nebo totální změnu konceptu, tak pokud v dalších filmech budou mít postavy M+Q+Moneypenny, tak není jediný důvod, proč tam nenechat Fiennese, Whishawa a Harris.

Na druhou stranu by se mi celkem zamlouvala představa, kdyby u nějakého dalšího Bonda (třeba až po tom, který bude následovat nyní) byl do role M obsazen právě Craig. V bondovkách už v minulosti stejní herci hráli různé postavy několikrát, takže by to nebyl problém a v té době by na to měl ideální věk. Byl by to "nějaký" agent 00, který se vypracoval až na šéfa a mohl by být buď mentor (protože si akci v terénu sám prožil), nebo naopak tak trochu rival (protože by věci řešil jinak než aktuální Bond). A sice v univerzu by to byla jakože "nová" postava, ale divákům by bylo jasné, odkud vítr vane (modří už vědí:)), něco ve stylu Conneryho v The Rock, akorát tentokrát už oficiálně přímo v sérii.

---

Já psal několikrát, že nevěřím, že se to stane:-). Broccoli a Wilson chtějí mít (pochopitelně) nad filmy absolutní kontrolu, zároveň se už produkčně dostali do takového měřítka, že tak tak stíhají dodávat jeden film co 2 - 3 roky. Pokud by masivně začali se spin-offy, nevyhnutelně by na ně neměli tolik času, kolik by bylo potřeba (a dost by hrozilo, že to dopadne podobně jako The Rhythm Section), ale především - pokud by to kvalitativně šlo dolů, mohlo by to mít negativní finanční dopad na hlavní sérii a pokud by to kvalitativně šlo naopak hodně nahoru, hrozilo by, že hlavní série se dostane do stínu spin-offů.

Jako může se stát samozřejmě cokoliv a Amazon asi zkusí na tohle téma s Broccoli a Wilsonem hodit řeč, ale o spin-offech se mluví snad od Jinx 20 let zpátky a nikdy z toho nic nebylo, byť by jim za to studia i diváci utrhali ruce. Broccoli a Wilson mají v ruce (rodinný) poklad, moc dobře to vědí a imho nebudou chtít udělat cokoliv, co by jej i jen náznakem mohlo poškodit/ohrozit/zneuctít (jak z logických finančních důvodů, tak imho i z úcty ke Cubbymu).

No Time To Die 8/10

Sorry, bude to dlouhé (jako NTTD:-)), ale muselo to jít ven. Vše podstatné v poslední větě, zbytek jen pro dobrovolníky:-).

V jistých konkrétních ohledech (celkem ve třech:-)) revoluční bondovka podobně jako OHMSS, která jde ještě o kus dál, než ukázal jediný Lazenbyho přírůstek do série a s ohledem na hudební motivy právě z OHMSS, které si NTTD decentně vypůjčuje, rozhodně nejde o náhodu.

Stejně tak nevěřím tomu, že je náhoda, že všechny craigovky, které do jisté míry představují restart a prvopočátek všech předchozích bondovek (i když se odehrávají v jiné době), krásně nakreslily oblouk stavebním kamenům série, tedy prvním pěti conneryovkám. Tak jako od DN po YOLT se vine dějová linka spojena s organizací Spectre, přičemž "prostřední" Goldfinger stojí tak trochu stranou, Blofeld osobně se představí v předposledním Thunderballu, aby jej Connery ve finálním YOLT porazil (zdánlivě), tak podobně se tak děje u craigovek - od CR po NTTD stojí v pozadí Spectre (nebo Quantum, pokud je zrovna problém s autorskými právy:-)), prostřední Skyfall je tak nějak "standalone", ve Spectre se ukáže poprvé Blofeld a v NTTD se osud jak Blofelda, tak jeho organizace, naplňuje. Kruh se uzavřel a je čas jít dál (a možná jinou cestou).

Malek a Waltz mají bohužel minimum prostoru, přičemž u prvního jmenovaného je to dost možná i dobře, protože byť se ve filmu moc dlouho neohřeje, ani zde mě (zatím) nepřesvědčil o tom, že by byl extra dobrý herec. U druhého jmenovaného se vkrádá na mysl otázka, proč se vůbec ve filmu jeho postava objevila (s ohledem na to, jak nepotřebná pro děj byla a jak s ní tvůrci ve finále naložili).

Jak je už od dob Skyfallu tradicí, nejlepší akce v bondovkách se odehraje hned v předtitulkové sekvenci a NTTD v tomto směru (bohužel nebo bohudík?) pokračuje. S čestnou výjimkou "jednozáběrové" akce na schodech, která je skvělá, mě všechny ostatní akční sekvence po konci úvodních titulků nepřišly ničím zajímavé a nápadité (stejně jako v případě Skyfallu a Spectre). Konkurence je v tomto ohledu už dál a kvalitativně výše (Rouge Nation, Fallout). Na druhou stranu není samotné akce zrovna málo a Spectre si naštěstí "uhájilo" čestné místo bondovky s absolutně nejhorší honičkou v celé sérii, takže za mě dobrý.

Poslední výtka směřuje nikoliv překvapivě k délce filmu. Spectre byl o 20 minut kratší a pocitově se v něm stalo o 20 minut více věcí než v NTTD. Po výletu na Kubu filmu brutálně spadne řetěz a přestože určitě nelze tvrdit, že je děj nezajímavý nebo nudný, nestane se až do samotného finále na ostrově nic zásadního, co by se nedalo zkrátit a bez čeho by se příběh nijak jinak neobešel. Být film o 20 minut kratší, měl by více vyvážené tempo a celková údernost by se také zvýšila.

To je stran nedokonalostí asi vše, ostatní bylo když už ne parádní, tak hodně dobré. Prolog pěkně navázal na historku Seydoux ze Spectre o tom, proč nenávidí zbraně (na což během filmu celkem rychle zapomene:-)) a plusové body i za českou stopu v rukou Maleka tamtéž.

Craig své poslední vystoupení zvládl naprosto s přehledem a ať už si kdokoliv o jednotlivých craigovkách myslí cokoliv, on byl jedna z věcí, která fungovala vždy a za všech okolností, navzdory scénářům, režisérům a četným zraněním. Těch 15 let byla jízda a jednou sice vše musí skončit, ale přiznávám se, že mi bude hodně chybět:-).

V případě de Armas a Lynch jsem trochu doufal, že budou mít v příběhu mnohem větší roli, avšak obě dámy rozhodně udělaly skvělý dojem (a pokud není Lynch jen instantní postavou na jedno použití, rád ji uvidím v dalším filmu). Seydoux nemá moc co hrát a asi se snaží, seč jí to její herecké schopnosti dovolují, avšak přestože její postava má v řadách bondgirls výsadní postavení (ze zřejmých důvodů), do dosavadní topky se alespoň u mě ani po druhém filmu nedostala (Green, Rigg, Bach, Bianchi, Scorupco v náhodném pořadí, kdyby to někoho zajímalo:-)).

Pochválit musím i Zimmera, jehož OST zvláště ve finále táhne celý film neskutečně nahoru a v některých případech (Final Ascent je totální pecka a skvělý je třeba i Cuba Chase) dává vzpomenout na jeho nejlepší kusy z minulosti. A malý/velký kudos rovněž směrem ke Craigovi osobně za nápad přivést na palubu Waller-Bridge, protože i když to nemohu nijak dokázat, vsadil bych se, že některé obzvláště vypečené dialogové výměny, které mě donutily se (někdy hodně) pousmát, jdou právě na její bedra.

A pak je tady samozřejmě samotné finále (nebudu předstírat, i mě se oči malinko zalily vodou nebo co to bylo:-)), u kterého se přiznám, že jsem fakt nečekal, že Broccoli a Wilson budou mít ty koule to poprvé za celou historii udělat a vlastně pořád nevím, zda to bylo dobře nebo špatně. Emocionálně to ale fungovalo dokonale a musím uznat, že když ne teď a tady, tj. u Craiga (jehož celá éra byla hodně postavena na osobní rovině) a v jeho posledním zářezu, tak kdy a kde jinde? Což mi připomíná, že jsme se konečně po 60 letech dočkali jasného důkazu o tom, že nechráněný sex má své (v tomto případě docela roztomilé) důsledky, což se celou dobu v řadách fanoušků tak nějak tušilo, ale až nyní se k tomu tvůrci bondovek postavili tak říkajíc čelem:-).

Na absolutní vrchol craigovek se sice Fukunaga nevyškrábal, přesto jde o velice důstojnou tečku za érou craigovek a v určitém ohledu i za dosavadními bondovkami jako celkem (byť o jak moc velkou tečku nakonec půjde se ukáže až v budoucnu s bond26). Je otázkou, čeho bychom se dočkali u Boyla a zda by to byla ještě větší pecka, než v případě Fukunagy, ale to asi nikdy (bohužel) nezjistíme. Po všech těch problémech, které produkci potkali (výměna režiséra a scénáristy, Craigovo zranění, výměna skladatele, nehoda ve slavném 007 ateliéru, výměna Sony za Universal a pochopitelně pandemie), je možná zázrak, že to dopadlo až tak dobře. To dlouhé čekání naštěstí stalo za to a kdo zatím neviděl, rozhodně a nepochybně - jděte na to, protože tady a teď se píše bondovská historie:-).