neděle 9. srpna 2026

The Last House 6/10

Rodina z neznámých příčin uvězněná ve svém vlastním domě, déšť jako prostředek života (zdroj pitné vody) a současně zkázy (postupně chátrající svět), nedostatek prostředků a plynutí času podepisující se na všudypřítomném rozkladu i vynalézavosti přeživších obyvatel a tajemní bubáci (možná z hlubin oceánu a možná z hlubin vesmíru) pohybující se venku s nejasným cílem (možná ovládnout svět a možná lidstvu udělit poslední varování/nastolit rovnováhu přírody).

Tohle všechno jsou samy o sobě nosné nápady na zajímavou kombinaci napůl rodinného psychologického/vztahového dramatu a napůl post-apo survivalu s akčními nebo hororovými vsuvkami (vzhledem ke krotkému ratingu samozřejmě jen v mezích zákona, takže nějaké explicitní hrátky s bubáky nejsou na pořadu dne). Problémem je, že namísto toho, aby se obě roviny průběžně doplňovaly a současně vzájemně posilovaly, stojí každá z nich samostatně, respektive za sebou.

Čehož důsledkem je, že povinná expozice (seznamování se s neobvyklou situací a adaptování na nové životní podmínky) díky herecky schopnému castingu sice funguje, ale je natažena na více než polovinu stopáže, ve které se po příběhové stránce vyjma vynalézavých způsobů lovení potrav (a odvážného poslání psího mazlíčka předčasně na střídačku:-)) nic zásadního nestane, aby se následně konečně objevily záhadná monstra (world-building tady prakticky neexistuje, což je vzhledem k jejich zajímavému designu škoda) a s jejich nástupem na scénu se zvedl i level zábavy (finále nabídne slušně napínavou variaci na téma dům jako past) a překvapení (závěrečný plot twist v podobě žánrově neobvyklého usmíření).