Power Ballad 6/10

Papírově atraktivní premisu s náhodnou jamming session dvou neúspěšných hudebníků a jedním ukradeným songem, ze kterého se stane hit (tím pádem generátor na prachy, slávu a úspěch), se ve filmu podařilo proměnit … v co vlastně? Je to komedie o nerovném souboji provinčního umělce se superhvězdou? Je to rodinná vztahovka o hledání životních priorit? Je to sociální drama o drsném životě v showbusinessu? Je to všechno dohromady nebo je to něco úplně jiného? 

Z výsledku těžko soudit a obávám se, že to netuší ani samotný Carney. Protože nějakých vyloženě humorných situací je v celém filmu poskrovnu (přesně řečeno jsou pouze dvě (falešný hovor v zákulisí a reakce na nabídku kvalitního sexu) a v obou figuruje McDonald, který se podílel na scénáři, což asi nebude náhoda) a totéž platí pro napínavé, dramatické a emocionální momenty a to včetně očekávaného klimaxu s konfrontací obou soků tváří v tvář (vzhledem k předchozímu chování zloděje vcelku nepochopitelně hlavní postavu nenapadne si potenciální doznání ke krádeži songu tajně nahrát). 

Nadsázka nebo satirická rovina (na konto fungování showbusinessu) prakticky zcela absentuje a psychologická studie hlavní postavy (rodina vs kariéra, osobní štěstí vs profesionální úspěch) je vyřešena minutovým dialogem v závěru filmu, přičemž do té doby o jeho psychickém rozpoložení v podstatě nepadne ani slovo. Nejlépe z toho všeho vycházejí slušně hrající casting v čele s Ruddem a fajn hudební čísla, ale i v tomhle směru nakonec Carney skončí někde v půli cesty (v závěru se přímo nabízelo, aby se obě vystoupení a domácí video symbolicky sestříhalo do jedné velké hudební montáže).

The Sheep Detectives 7/10

Filmů kombinujících live action záběry s (tu více, tu méně realistickými) digitálně animovanými zvířaty je spousta. Stejně tak detektivních historek s amatérskými zvířecími "detektivy" se už natočily hromady. Tenhle krimi komediální kousek vsadil na stádo neohrožených ovcí a byť v žádném ohledu vyloženě neexceluje, ve všech ohledech (příběh, postavy, produkční hodnoty, divácké emoce) bez problémů funguje, čehož důsledkem je zábavná (a navzdory pochmurnému tématu násilné smrti feel-good) "whodunnit" žánrovka pro všechny věkové kategorie.

Tvůrci neponechávají nic náhodě a servírují divákům všechny povinné ingredience žánru. Idylická vesnička se svéráznou komunitou, spáchaný zločin, partička typově různorodých postav, na které padá stín podezření, postupné skládání jednotlivých dílků vyšetřovací skládačky dohromady a tradiční "vysvětlující" závěr s odhalením pachatele a jeho motivu. Obvyklé schéma je ovšem oživeno jednak nápaditou perspektivou (specifický zvířecí pohled na svět lidí a fungování lidské společnosti) a jednak chytrým přístupem tvůrců, který na jedné straně vzdává poctu všem klasikám žánru a na druhé straně si hraje s žánrovými pravidly, které v průběhu filmu na střídačku dodržuje a porušuje.

Celé pátrání sympatických zvířecích detektivů po původci všeho zla je navíc zabaleno do svižným tempem plynoucího vyprávění, ve kterém dojde na vyvážené dávkování napínavých, humorných, dojemných i dramatických momentů, plynoucích jak z netradičních hlavních postav, tak svědomitého naplňování, případně naopak obcházení, osvědčených klišé žánru v podobě vtipné meta roviny (reálie z detektivních knih se odrážejí ve filmové realitě). Což je podpořeno překvapivým zakončením stran identity zdejšího záškodníka a výborně hrajícím/dabujícím castingem bez ohledu na rozsah role (pastýř Jackman dokáže i na malém prostoru zazářit, stejně tak staří kozlové Stewart a Cranston).

Carolina Caroline 6/10

Romantická krimi žánrovka s párečkem kriminálníků na útěku, nějakým tím heistem a sexy badass bitch Weaving v jedné z hlavních rolí (taková Eenie Meanie na druhou:-))? Ano, prosím. Trailer je fajn, Weaving má na podobné typy rolí patent a celé to má pod palcem šikula Rehmeier. Co by se na tom tak mohlo pokazit? No, je toho vlastně docela dost a fakt, že poprvé nejde o Rehmeierův autorský projekt a natočil scénář někoho jiného, je na výsledku bohužel razantně poznat.

Začíná to naprosto předvídatelným dějem, který jen opakuje všechny žánrová klišé všech podobných "love/crime story" historek, aniž by cokoliv odvyprávěl jakkoliv jinak, než je v žánru zvykem (zaučování do tajů zlodějského řemesla, od malých podvodů k vykrádání bank, poslední fuška, která vyřeší všechny problémy, utahující se smyčka strážců zákona), přičemž jak to celé skončí (tak nebo onak osudově tragicky), je jasné nejpozději na konci úvodních titulků. A pokračuje to tím, že dialogové výměny ústřední dvojice nemají potřebnou jiskru a vztahová rovina celý film jen klouže po povrchu. 

Tedy všechno to, s čím Rehmeier ve svých předchozích filmech (natočených podle vlastních scénářů) neměl absolutně žádný problém. Tím to ovšem nekončí. Dramaticky/emocionálně silná scéna je v celé filmu všehovšudy jedna ("upřímný" pokec v baru), zajímavý sociální rozměr, který podobné žánrovky ve stylu Bonnie and Clyde zpravidla zkoumají (proměna prachsprostých zločinců v mediální superhvězdy), ve filmu zcela absentuje a samotné heisty svým provedením nijak neohromí. Sympatická dvojice Weaving a Gallner hraje skvěle, ale jen tohle samo o sobě na výbornou žánrovku nestačí.

Man On Fire (Sezóna 1) 6/10

Psychicky zlomený hlavní hrdina, utápějící svá traumata v alkoholu, nabídka práce v největší latinskoamerické zemi, kriminální případ s politickým pozadím, favely, gangy a nekompromisní cesta za spravedlností. Aha, takže nepřiznaná adaptace videoherní trojky Maxe Paynea? Bohužel nikoliv. To se jen Netflix vydal ve šlépějích seriálové adaptace The Day of the Jackal a po jejím vzoru celý děj překopal od základů, takže s knižní předlohou i Scottovou filmovou adaptací má jeho seriálová verze společný jen název a hlavní postavu, což by sám o sobě nemusel být zásadnější problém.

Šakalí konkurence dokázala razantně odlišné pojetí prodat skrze spoustu osvěžujících nápadů, ať už stran charakterů postav nebo samotného narativu. To se zde ovšem neděje. Ústřední hnací motor původního vyprávění (brutální/krvavé pátrání po uneseném dítěti, případně pomsta za jeho smrt), je nahrazen neobjevnou špionážní historkou s vyšetřováním teroristického útoku, ve které tvůrci recyklují všechna žánrová klišé (spiknutí v nejvyšších kruzích, operace pod falešnou vlajkou, zrádce ve vlastních řadách), aniž by k nim dodali jakýkoliv prvek překvapení (vývoj děje, osudy postav, finále).

A nezachraňuje to ani akce, která sice po technické stránce odvádí slušné řemeslo, ale jinak ničím (choreografie, práce s kamerou a střihem, explicitní scény, fatality) nezaujme a k tomu se musí dělit o prostor se spoustou nepříliš zajímavých konverzačních scén, ve kterých se otevírají srdce a odhalují se nitra. Navíc koncept osamělého vlka samotáře s občasnou výpomocí ze strany sidekicků (jak indikuje název) je zde převeden do formátu regulérní týmovky, ve které jsou všichni členové vybaveni plot armorem. Nejlépe z toho všeho vychází Abdul-Mateen (byť charismatem je Washington jiná liga).

Citizen Vigilante 5/10

Cože, to vypadá, jako by se notorický fušer Boll na stará kolena naučil filmařině a vyplodil zábavnou brakovou žánrovku, přičemž do hlavní role navíc ukecal podobnou personu non grata Hammera. Bohužel to tak opravdu jen (pár úvodních minut filmu) vypadá a tahle stathamovka z výprodeje (a tudíž bez Stathama) na oblíbené exploatační téma "deratizace sousedství od škodné" (jako za starých dobrých časů Bronsonova řádění v Death Wish) schovává v rukávu jen jedno eso.

A totiž notně nekompromisní/kontroverzní přístup samozvaného mstitele bezpráví k řešení aktuálních společenských problémů (přesněji řečeno migrační krize). Což je na jednu stranu fajn (politická korektnost si bere dovolenou), na druhou stranu se jistě najde spousta psychopatů, kteří Bollův anarchistický manifest vezmou doslova a někteří z nich se možná vydají do ulic (s čímž mají cenzoři problém a já se jim nedivím). Fajn, jaké další silné karty si mistr drží u těla? 

Hammerův obstojný herecký výkon, nechronologickou strukturu vyprávění, která do jisté míry dokáže udržet diváka v napětí (zejména hádáním, zda se berlička s nespolehlivým vypravěčem na konci promítne do nějaké nečekané pointy, což se ovšem nestane) a pár akčních scén, ve kterých dojde na sympaticky brutální/krvavé gore skopičiny. A to je vše. Hlavní postava je stejný ze řetězu utržený maniak proti kterým bojuje (takže jakékoliv sympatie vůči jeho konání se hledají těžko), nějaký soudržný děj prakticky neexistuje a film se rozpadá na mozaiku scén náhodně seřazených za sebou, poselství filmu je k smíchu (za všechno zlo ve společnosti jsou odpovědní migranti, tak určitě:-)), naopak tolik potřebný (ideálně černý) humor zcela absentuje a řemeslné kvality filmu jako obvykle narážejí na limity mistrových schopností.

The Room

"Peklo existuje a všem hříšníkům tam v rámci věčných muk promítají v nekonečné smyčce tenhle film." Po traileru na The Room Returns! jsem usoudil, že je nejvyšší čas splatit další velký dluh vůči světové kinematografii a konečně se podívat na tenhle opus magnum mizerných filmů, jehož legendární pověst a kultovní status jej dalece předchází, abych se na chystanou Odenkirkovu one man show patřičně připravil. A bohužel to nebyl tak úplně dobrý nápad:-). 

Doufal jsem, že Wiseau natočil tak tragický film, že svou mírou všudypřítomného neumětelství bude neodolatelně zábavný, ovšem mistr zplodil jen extrémně nudnou (pocitově to má přes tři hodiny) přehlídku náhodně seřazených scén s neexistujícím dějem, hereckými výkony z kategorie ochotnického představení, nesmyslnými dialogy, které v jedné větě dokážou nastínit a současně rovnou popřít celý smysl sdělení, utahaným tempem, nepovedenými post-synchrony hlavní postavy, odbytým trikovým pozadím na střeše a otravně kolovrátkovým OST, který totálně ignoruje aktuální dění ve scéně. Podobně po všech stránkách zoufalých pokusů jsem už viděl tuny a tenhle se vymyká snad jen tím, že tragéd Wiseau předběhl dobu a ukázal, jak budou o pár desítek let později vypadat filmy, které bude tvořit umělá inteligence:-).

The Last House

Ten vykecaný final countdown je buď jen nepodstatný setting a streamovací továrna na instantní zábavu si všechna esa (bubáky, plot twisty, akční survival kejkle) schovává až do samotného filmu. Nebo jde o tu zdaleka nejzajímavější věc na celém filmu a bez něj by v traileru vlastně nebylo co ukázat, aby nevykecali úplně všechno. Osobně sázím na druhou možnost a očekávám další spotřebku na jedno použití. Každopádně ať už se v traileru láká na jakoukoliv tajemnou smrtící hrozbu, to ratingové logo na jeho konci veškeré naděje na nějakou nekompromisní žánrovku utnulo hned v zárodku:-). 

Glory

Vynikající válečný kousek s nestárnoucím poselstvím a zasloužená oscarovka, která nakopla kariéru Washingtonovi a do jisté míry i Freemanovi (film šel do kin necelý měsíc po hitu Driving Miss Daisy, což bylo hodně slušné kombo:-)), která bohužel trestuhodně/nespravedlivě zapadla a u publika nezabodovala tolik, jako jiné filmy na totožné téma (viz nepříliš přesvědčivé tržby, totéž Gettysburg). V nejrůznějších seznamech nejlepších válečných filmů všech dob (ať už jej sestavuje kdokoliv) se film samozřejmě pokaždé objeví, protože je to prostě kvalitní kus filmařiny, pokaždé ovšem (čest všem osamoceným výjimkám) až někde ve druhé polovině žebříčku (takových skrytých klenotů v tomhle žánru je ale spousty).

Téma občanské války naneštěstí tolik netáhne jako jiné (moderní) konflikty, což je škoda, protože námětů na skvělé filmy z té doby by se našly hromady (viz etuda s mostem u Leoneho:-)). Přitom Zwickův film obsahuje všechno, co by správná válečná podívaná měla nabídnout. Sympatické charaktery, skvělé herecké výkony, epické bitevní scény, výborný OST, nepostradatelný patos, nepřehlédnutelné paralely k současnému (v době vzniku filmu) nebo nedávno minulému (válka ve Vietnamu) dění stran nakládání armády s minoritami (podřadné úkoly nebo potrava pro děla), hrdinské/osudové finále s tragikou koncovkou a jako bonus navíc zajímavý (navíc edukativní) vhled do málo známé kapitoly občanské války.

Slanted 5/10

Jak vyřešit všechny (domnělé i skutečné) problémy ve svém životě? Přece rázným řezem. Nejlépe do svého obličeje:-)). Proč po The Substance, Shell, The Ugly Stepsister a dalších podobných žánrových kouscích natáčet další variaci na téma "krásy za každou cenu", aniž by se čímkoliv odlišovala od své konkurence? Na tuhle kruciální otázku si Wang odpověděla "a proč by ne?" a jak řekla, tak také ve svém autorském počinu udělala. Jako debutová práce to je nic proti ničemu, ale …

Wang v rámci narativu není schopna přijít s jakýmkoliv neotřelým nápadem nebo nezvyklým prvkem (ať už stran pojetí tématu, žánrového posunu nebo odlišné perspektivy). Po příběhové stránce se tak film drží v zajetých kolejích všech obdobných poučných historek o splněných snech, které se nakonec ukážou být noční můrou, což platí i pro závěrečnou pointu (životní lekce skrze deziluzi z padlého idolu), která vyzněním nestojí za víc, než jen rozpačité pokrčení rameny. 

A nezachraňuje to ani naplňování žánrových atributů (stran humorných, tragikomických i dramatických situací se Wang nepouští do žádných větších akcí, přičemž i neblahé následky operace jsou vykresleny vskutku decentním způsobem, takže nějaké body horor hrátky se nekonají ani omylem), ani myšlenkový přesah (satirická rovina a sociálně-kritický podtext na konto rasových předsudků, společenských konvencí a národní identity končí někde na půli cesty). Wang se může opřít o slušně hrající casting v čele se sympatickou dvojící Grace a Chen. Ve všech ostatních aspektech jí to skřípe.

The Thing Expanded 8/10

Čím překonat čtyřhodinový dokumentární speciál k žánrové klasice všech klasik a současně k jednomu z nejlepších pokračování všech dob? Přece pětihodinovým dokumentárním speciálem k žánrové klasice všech klasik a současně k jedné z nejlepších adaptací (potažmo předělávek) všech dob:-). Trvalo to sice o rok déle než tvůrci původně avizovali (díky čemuž jsem shodou okolností dostal na začátku letošního roku příležitost si film připomenout poprvé v životě na velkém plátně:-)), ale duchovní nástupce Aliens Expanded konečně spatřil světlo světa a čekání rozhodně stálo za to.

Strukturou dokument z ledového pekla (aktualizovanou verzi předlohy Frozen Hell mám už dlouho na seznamu přání, asi bych se už měl konečně rozhoupat k nákupu) navazuje na svého předchůdce z vesmíru, respektive kusu šutru. Rozhovory s hereckým osazenstvem a členy štábu (vzhledem k časovému odstupu od premiéry filmu vcelku pochopitelně nejde o kompletní výčet) v čele s mistrem brakových/kultovních žánrovek osobně, plus pár dalších tu více tu méně významných osobností z oboru (režiséři, trikaři, náhodně vybraní hosté s mírně pochybnou mírou relevance), se střídají se scénami ze samotného filmu a záběry a fotografiemi z natáčení, přičemž se chronologicky postupuje vpřed paralelně s dějem filmu.

Při tom dojde řeč na genezi filmu a zapojení mistra do celého projektu (šlo o první Carpenterův film financovaný velkým studiem), castingové peripetie, zábavné/zajímavé (případně život ohrožující) historky z natáčení, nakonec nerealizované nebo vystřižené scény (z finančních nebo kreativních důvodů) včetně alternativního konce, ilustrované dochovanými storyboardy, produkční problémy (přetáčení scén), kulminujícími v přepracovaném finále, styčné prvky s adaptací z 50s, geniální OST z rukou Morriconeho, analytické rozbory nejrůznějších motivů a témat filmu, studiem vynucené zásahy v prequelu, nelichotivé ohlasy po premiéře a příčiny tržebního zklamání, pozdější proměnu filmu ve stavební kámen žánru, hodnocení přetrvávající odkazu v popkultuře a samozřejmě přelomová praktická kouzla z dílny trikového mága Bottina.

Pár výtek by se zde přesto našlo. Navzdory atraktivnímu a informačně vyčerpávajícímu obsahu je podobná stopáž na samé hranici únosnosti při sledování na jeden zátah. Přes úctyhodnou šířku záběru dokumentu není všem událostem, spojeným se vznikem filmu, věnován stejně velkorysý čas (v případě návrhů a vzniku praktických efektů bych si dovedl představit ještě hlubší ponor), tak jako v případě Camerona ani Carpenter nedostane v dokumentu příliš velký prostor, občas je vyloženě škoda, že většina účastníků je natočena separátně (chybí zejména vzájemná interakce Carpentera s Russellem) a stejně tak notně zamrzí nepřítomnost Bottina, jehož se tvůrcům nepodařilo přemluvit k účasti na natáčení. Přes dílčí nedostatky se ovšem jedná o mimořádný počin a povinnost pro všechny fanoušky Carpenterova majstrštyku:-).

Deep Blue Sea

Při příležitosti Harlinova návratu k tématu jsem si po dlouhých letech zopakoval tenhle "žraločí" kousek, který byl první (čehož vzhledem k peckám, které Harlin produkoval v první polovině 90s, hodně lituji) a současně poslední (čehož vzhledem k zapomenutelným spotřebkám, ke kterým se přesunul v 00s a pokračuje s nimi až do dnešních dní, nelituji vůbec:-)) mistrův film, který jsem viděl v kině, abych si potvrdil, že stále patří mezi nejpovedenější vykrádačky Jaws:-).  

Jasně, oproti předchozím Harlinovým počinům v 90s je tohle typické žánrové béčko s okatě digitálními žraloky, které jen zkombinovalo dvojici Spielbergových majstrštyků Jaws (nevypočitatelná žraločí hrozba) a Jurassic Park (inspekce tajné základny, ve které si vědci hrají na boha), ale Harlinovi se podařilo natočit nadmíru zábavné žánrové béčko, které hned v několika ohledech dokáže příjemně překvapit. Počínaje originálním nápadem opatřit krvelačné bestie lidskou inteligencí (elegantní způsob, jak se vyhnout bolístce všech podobných béček s nevěrohodně sofistikovaným chováním žraločích záporáků), přes překvapivé odklizení velké herecké hvězdy po vzoru podobných šokujících odchodů ze scény viz Psycho nebo Scream, až po hravé dodržování nebo naopak porušování žánrových pravidel (stran interakcí s vychytralými bubáky (scéna ve spodním prádle stále rezonuje:-)), vynalézavých situací a seznamu postav, které se dožijí závěrečných titulků).

Arco 6/10

Animák pro celou rodinu na osvědčené téma cestování časem a přátelství napříč epochami, který se může honosit sice neobjevnou, přesto pěknou animací, příjemným OST, slušnými hereckými (dabingovými) výkony a nenuceným způsobem do děje zapracovaným ekologickým poselstvím. O to větší škoda je, že tohle všechno je zabaleno do extrémně banální příběhové linky, která svou vyprázdněností působí jako nějaký kraťas (nebo díl seriálu) roztažený na celovečerní stopáž.

Potenciál zvoleného narativu (návštěva budoucnosti z budoucnosti) tady totiž není vytěžen ani z poloviny. Nejenže se v průběhu děje vůbec nic zajímavého (natož strhujícího) nestane (nejblíže k tomu má osudová rozlučka v jeskyni, ovšem k jakékoliv silnější reakci by bylo potřeba, aby jedna z postav do té doby nesloužila jen jako rekvizita), ale navíc je zaplněn postavami/linkami, které v něm nemají jiný účel než prostou existenci (trojice stalkerů, kojenec jako příruční zavazadlo).

Stran world-buildingu se tvůrci neobtěžují cokoliv vysvětlovat, přitom právě kontrast přetechnizované "budoucnosti" na pokraji ekologické katastrofy a harmonické "budoucnosti" s regenerujícím se ekosystémem je to nezajímavější, co se v celém filmu vyskytuje. Společenské prostředí ovšem slouží jen jako kulisa pro nepříliš podnětné vyprávění. V samotném závěru film sice vyrukuje s neotřelou (alespoň na podobný typ filmu pro všechny věkové kategorie) pointou s časovým posunem a jakýmsi náznakem dokonané časové smyčky, ale nic z toho nedokáže obhájit fádnost desítek minut před tím.

Star Trek: Strange New Worlds (Sezóna 4)

Cože, maňásková epizoda s mupety od Hensona v traileru nedostane ani jeden pár sekundový záběr, přestože na tuhle výpravu do míst, kam se dosud člověk ST nevydal, studio lákalo už loni na Comic‑Conu? Tak to je nebetyčné zklamání:-). Jinak to ovšem vypadá na další lahůdkový nášup, těším se moc:-). Po předčasném odpískání seriálu se už v předchozí sezóně namísto uceleně koncipované planet of the week sezóny přepnulo do režimu kreativní laboratoře, ve které se testují limity toho, co ST ještě snese (a co případně už ne) a tohle experimentální rozšiřování žánrových/tematických hranic očividně bude pokračovat i v nadcházející sezóně (doufám, že tentokrát konečně dojde i na zrcadlový vesmír):-).

Deep Water 6/10

Ze všech vykrádaček Jaws patří Deep Blue Sea dodnes k jedněm z mála žánrových kousků, pro které neplatí pravidlo "vidět a zapomenout" (což něco vypovídá o celém tomhle podžánru viz nedávný přešlap Wirkoly v podobě Thrash). Po pětadvaceti letech se Harlin k zubatým smrtkám s trojúhelníkovou ploutví vrátil, doplnil je o zřícené letadlo a ztroskotání na moři a natočil hned dva filmy v jednom, přičemž ten první (katastrofický) je kupodivu lepší než ten druhý (hororový).

Harlin se samozřejmě vydává notně prošlapanou cestičkou a nejrůznější žánrová klišé se v ději najdou na každém kroku. Všechny postavy bez výjimky jsou jednorozměrné figurky, jejichž osud je divákovi ukradený, protože nejpozději na konci (zbytečně zdlouhavé) expozice je jasné, která z nich se dožije závěrečných titulků a která nikoliv (už chybělo jen nějaké psisko:-)). Nicméně jakmile se Harlin přepne do režimu "letecká katastrofa v přímém přenosu", začne se náhle odehrávat překvapivě intenzivní představení (sugestivně natočená sekvence nehody letadla je předčasným vrcholem celého filmu).

Paradoxně ovšem jakmile se děj přesune do zatopených trosek letadla a měl by nastat boj o přežití s hladovými monstry, film se Harlinovi začne pomalu, ale jistě rozpadat pod rukama. Jednak samotných čistek v řadách postav způsobených hladovými potvorami je ve filmu poskrovnu (bodycount sice dosahuje úctyhodných hodnot, ale drtivá většina obětí jde na konto leteckého neštěstí). Namísto nekompromisního řádění žraloků (fatality, gore) s postupným dávkováním napětí a strašidelné atmosféry dojde akorát na pár generických digitálních porcovaček, doprovázených nelogickým chováním agresivních monster (ve stejné situaci někdy na trosečníky zaútočí a někdy nikoliv) a rutinních záchran na poslední chvíli.

P.S. Kingsley si jako obvykle připisuje další pár minutovou hostovačku a při nejbližší příležitosti urychleně vyklidí pole. 

The Odyssey (Bilance)

Jako velký fanoušek epických sandálovek tomu samozřejmě přeji každý dolar (lístky do IMAXu dávno zakoupeny a výlet přes celou republiku zařízen:-)), nicméně od pandemie historické filmy s čestnou výjimkou právě Oppenheimera vůbec netáhnou nehledě na to, kdo je točí, kdo v nich hraje a jak moc jsou (případně nejsou:-)) kvalitní viz TLD, Napoleon, dvojka Gladiatora (a to si Scott může gratulovat, že se do jisté míry svezl na vlně zájmu s Wicked, jinak by to bylo ještě horší), Northman, Woman King, Three Musketeers, Count of Monte Cristo nebo, ehm, Medieval a Desert Warrior:-).

Na druhou stranu na Nolanovy filmy masové publikum chodí bez ohledu na vybrané téma nebo žánr ("protože prostě Nolan a víc vědět nepotřebuju"). Když pominu TDK (faktor Ledgerova smrt), TDKR (faktor hype po TDK a zakončení trilogie), Tenet (faktor pandemie) a Oppenheimera (faktor Barbenheimer), tak se mistrovy tržby za posledních dvacet let pravidelně pohybují někde v rozmezí 550 až 850 mega. Pokud při uvedení filmu nedojde na nějaké extra extatické první ohlasy, tak předpokládám, že Nolan opět zaparkuje na podobné metě. Což ovšem neznamená, že bych mistrovi nepřál v pořadí třetí miliardový zásek a tím pádem nejúspěšnější sandálovku všech dob (která se obejde bez výpomoci inflace):-).

---

Wow, velká gratulace mistrovi, prokletí nejen sandálovek, ale historických filmů obecně v post-pandemické době konečně prolomeno a to tak, že rovnou rekordním zápisem jak pro něj osobně, tak i pro celý žánr:-). Tržební tip mně jako obvykle nevyšel, ale jestli jsem měl někdy radost, jak moc jsem byl s odhadem nastřádaných zlaťáků u něčeho mimo, tak určitě tady:-).Poučení pro příště - faktor Nolan prostě není radno podceňovat, i kdyby si jako další projekt vybral třeba zfilmování zlatých stránek (vzhledem k vybraným scénám v Odyssey zvedám ruku pro horor a děkuji předem).

Škoda jen, že tahle finanční trefa do černého (totiž dolarového zeleného:-)) nespustí vlnu žánrových následovníků, jako se to kdysi podařilo Scottovi s Gladiatorem, protože tenhle úspěch jde vedle excelentní kvality samotného filmu výhradně za Nolanem a IMAX hypem a nikoliv látkou jako takovou. Každopádně dva filmy pod Universalem a z toho jedna skoro-miliarda a jedna miliarda-a-hodně-přes a prozatím sedm sošek. A to jen kvůli nesmyslu s day one premiérou na streamu (kde je mu dnes konec?). Ve WB si asi trhají vlasy (pokud jim po Oppenheimerovi ještě nějaké zbyly:-)).

The Get Out

Doufám, že všechny scény, ve kterých vystupuje Crowe, neskončily v traileru a ve filmu nestráví sotva čtvrthodinku (tak jako nedávno v Beast). Protože podle synopse knihy půjde o klasickou krimi žánrovku na téma "historky z podsvětí", tj. spousta postav, spousta vzájemně provázaných příběhových linek a spousta podrazů, zvratů a překvapení. Jinak to podle traileru vypadá na slušnou žánrovou záležitost, byť je poznat, že Crowe si po Nurembergu zase jen vydělává na nájem. Předloha sklízí pochvalné ohlasy, tak bych se vůbec nezlobil, kdyby to tady skončilo podobně příjemně jako v Crime 101. 

Pressure 7/10

"V pondělí se chystáme spustit největší vojenskou operaci v lidských dějinách. Lituji, v pondělí to kvůli špatnému počasí nepůjde, ale v úterý se možná na krátkou chvíli vyjasní. Fajn, no tak to spustíme v úterý." A zbytek je historie:-). Maras (respektive před ním Haig v divadelní předloze) roztáhl pětiminutovou scénu ze situační porady v The Longest Day na celovečerní stopáž a při tom proměnil na první pohled nepříliš zajímavou kapitolu přelomové druhoválečné kampaně v překvapivě povedené konverzační drama, kterému kromě rozmarů počasí nechybí napětí, emoce a dokonce ani humor.

Práce pod (atmosférickým i psychologickým:-)) tlakem v předvečer invaze, konkurenční soupeření mezi dvojicí expertů přes počasí, konfrontační situace během situačních porad a komplikovaný vztah racionálního vedoucího meteorologa a impulzivního nejvyššího velitele spojeneckých armád. To všechno (snad s výjimkou dojemné rodinné linky, která se v ději vyskytuje jen proto, aby navýšila sázky) skvělým způsobem funguje, na čemž má největší zásluhu schopný casting, který bez ohledu na velikost role podává vynikající herecké výkony (dialogové výměny mezi Scottem a Fraserem stojí za to:-)).

Pochválit ovšem zaslouží i produkční hodnoty. Divadelní původ látky, která si na jevišti vystačí pouze s jednou místností a hrstkou postav, je úspěšně maskován za pomocí výborné výpravy a kostýmů, častým střídáním scén, chytrým použitím archivních záběrů, které dodávají filmu větší měřítko, ale především na podobně komorní projekt i nečekaně působivými davovými/trikovými scénami (na nichž se spolupodíleli trikaři z tuzemska), které posléze kulminují v závěrečné "plážové" sekvenci, která sice nedostane velký prostor, ale na pár místech sympaticky připomene úvod Spielbergova majstrštyku.

The Social Reckoning

Trailer tak úplně nestrhnul ani po formální, ani po obsahové stránce, nicméně přesto tenhle legacy sequel prvotřídního originálu rozhodně nevynechám, protože Sorkin mě ještě nikdy nezklamal (tak snad jsem to teď nezakřiknul:-)) a casting je jedna velká paráda (vůbec bych se nezlobil, kdyby Strong předvedl podobně uhrančivý výkon jako v The Apprentice:-)). Režijně se vyrovnat Fincherovi (v nejlepší formě) je předem prohraný boj, takže jsem rád, že se o to Sorkin ani nepokouší a namísto Finchera bez Finchera nabídne typického Sorkina, tj. ukecané (soudní) drama s kvalitními hereckými výkony:-).

Masters Of The Universe (Bilance)

V těch zmíněných 80s natočili strejdové z Cannonu adaptaci s Lundgrenem a hit to fakt nebyl:-). Nicméně to nebyla chyba značky, ale prostého faktu, že natočili shit:-). Každopádně MOTU frčí i dnes, stačí se na webu porozhlédnout, kolik toho vychází (komiksy, animáky, videohry, merch a samozřejmě samotné figurky) a jaké počty zhlédnutí mají na yt kanály, které se tomuhle fenoménu věnují (což nová adaptace ještě o kousek nakopne). 

Jasně, trailery nepůsobí moc přesvědčivě a další D&D z toho nejspíše nevypadne, ale u podobných značek platí pravidlo "nikdy nepodceňuj cílovku", i kdyby to kvalitativně nebyl žádný zázrak (viz Barbie nebo Minecraft). Tím neříkám, že si Amazon se Sony automaticky dojdou pro miliardu, ale s predikcemi o obřím propadáku, protože trailery stojí za nic, bych počkal až po prvním víkendu. Klidně to může skončit jako další flop, ale taky bych se nedivil, kdyby z toho byl slušný hit.

---

Na ty průběžné tržební výsledky MOTU je s ohledem na to, že se tvůrcům podařilo natočit podobně zábavnou záležitost jako v případě D&D, hodně smutný pohled. Doufal jsem, že to tady stran box office nedopadne stejně, ale očividně se při premiéře do kin nahrnula fanouškovská základna (která bohužel není tak početná nebo disciplinovaná jako je tomu jinde bez ohledu na dodanou kvalitu viz Minecraft) plus náhodní kolemjdoucí, tak jako tomu bylo u D&D … a pak už v podstatě nikdo. Na jednu stranu se nedivím, trailerům se vůbec nepodařilo prodat mojo filmu, na druhou stranu jsem očekával, že zafunguje word of mouth, ale zjevně nikoliv a masové publikum film ignoruje. Škoda, že sequel je tím pádem mimo hru.

Highlander

Bez diskuze naprostý fanouškovský kult a žánrová klasika v jednom:-). Originál je výjimečný nejen tím "nesmrtelným" konceptem boje dobra se zlem a neobvyklým žánrovým mixem akce ze současnosti a historické fantasy (za vydatné pomoci specifické atmosféry 80s a hlavně geniálního hudebního doprovodu z dílny Queenů), ale především tím, že se tenhle unikátní recept po kvalitativní stránce už nikdy nepodařilo plnohodnotně zopakovat a to ani samotným "otcům zakladatelům" (Mulcahy, Bellwood, Lambert, Connery) ve dvojce (bez ohledu na sestřih), natož dalším následovníkům (ať už v rámci značky v početných sequelech a seriálových spin-offech nebo v copycat pokusech typu The Old Guard).

Jestli se podaří zopakovat kouzlo o čtyřicet let později v rebootu prozatím těžko soudit (první trailer snad dostatečně napoví), ale výjimky z pravidla existují (Fury Road, BR2049, Maverick). V případě SW jediná věc, která byla jednoznačně lepší v prequelech než v původní trilogii, byly šermířské duely a podobný kvalitativní posun očekávám, že nastane v rebootu, protože Stahelski na režisérské stoličce a kaskadérští šikulové z 87Eleven na place. Jedna z mála věcí, která v originálu z dnešního pohledu nepůsobí moc nepřesvědčivě (v některých scénách skoro až nechtěně úsměvně) je právě choreografie soubojů a obecně akce a minimálně v tomhle směru je velká šance, že Mulcahyho počin Stahelski překoná.

Disclosure Day 6/10

CE3K na druhou? CE3K na druhou. Spielberg se téměř po padesáti letech od své kultovní klasiky vrátil k celoživotnímu srdečnímu tématu ("Je tam někdo?"), aby natočil ... v podstatě její nepřiznanou předělávku, aktualizovanou o současné trendy (konspirační teorie, umělá inteligence, informační věk), doplněnou o obsahové výtahy ze seriálových hitů The X Files a Taken (muži v černém, vyvolení v řadách lidstva, únosy mimozemšťany) a zabalenou do narativní struktury Ready Player One (hon za všemocným MacGuffinem, pronásledování zlotřilou korporací, vyřešení hádanky a odměna poznání).

Bylo to nutné? Ani ne. Stojí to za to? Jak se to vezme. Stran samotného vyprávění moc ne. Pocit dětského nadšení (na straně mistra) a okouzlení (na straně diváka), jako tomu bylo v případě "originálu" v 70s (a kdykoliv poté až do dnešních dní - naposledy viděno minulý týden a kouzlo stále funguje:-)), se tentokrát nedostavil. Zejména kvůli tomu, že Spielberg s Koeppem po většinu stopáže jen recyklují témata a motivy, které byly v minulosti zpracovány již nesčetněkrát, aniž by k tomu dodali něco nového/jiného/nečekaného nebo alespoň nějakou emocionální hloubku. Naopak se poctivě drží všech osvědčených (zlí jazykové by nejspíše řekli ohraných) žánrových klišé, které se na tohle téma za těch padesát let nabalily.

Už ve čtvrtém Indym (pod kterým je také podepsán Koepp) tenhle tvůrčí přístup nepůsobil moc přesvědčivě, respektive trochu vyprázdněně, a za těch skoro dvacet let se to o mnoho nezlepšilo. Na jednu stranu je fajn, že si Spielberg napříč pěti dekádami drží jednotnou linii, na druhou stranu by po takové době (a hromadě sci-fi žánrovek, ve kterých se objevili malí zelení/šedí mužíčkové) nebylo na škodu přijít alespoň s originálnějším designem mimozemských návštěvníků. Film se obejde bez zdlouhavé expozice a vrhá diváka přímo doprostřed dění, tím ovšem jednoznačná pozitiva narativu končí.

Po dramaturgické stránce je ve filmu všehovšudy jedna napínavá scéna (blízká setkání s vlakovou soupravou), která byla trochu nepochopitelně prozrazena už v traileru, jedna zábavná scéna (útěk ze skladiště pod rouškou mimozemské kamufláže), jedna zajímavá scéna (reakce moderátorky na zveřejněné informace), jedna intelektuálně podnětná scéna (filosofická debata o právu na pravdu za cenu zničení společenského/civilizačního/náboženského status quo) a jedna nadějná scéna stran world-buildingu (telepatická komunikace/kontrola jiných lidí), která ovšem nakonec nikam nevede.

Zbytek je takový neurážející vypravěčský standard se spoustou otázek, na které se v průběhu děje nikdo neobtěžuje odpovědět (proč dochází k odhalení až teď, proč skrze tyhle postavy, proč "magická hůlka" nefunguje na vyvolené, jaké technologie si lidé osvojili a jak to přesně udělali, jakým způsobem se prolomila komunikační bariéra, atd.), přičemž eso v rukávu, které Spielberg vytáhne v samotném závěru (nečekaný host ve studiu), kromě toho, že jde o berličku z kategorie deus ex machina, celou pečlivě budovanou příběhovou konstrukci nejenže neposiluje, ale vyloženě boří a to do základů (k čemu se obtěžovat s krádeží dat a únikem archivních informací na veřejnost, když je celou dobu po ruce živý důkaz?).

Stran castingu a produkčních hodnot je to samozřejmě o něčem jiném (a mnohem lepším). Jak je u Spielberga dobrým zvykem, po řemeslné stránce všechny složky filmu (včetně triků s čestnou výjimkou očividně digitální zvířeny:-)) odvádějí špičkovou práci, přičemž za zmínku stojí Kamińskiho působivá kamera a zejména vynikající Williamsův OST, který dodává filmu atmosféru i na místech, ve kterých se po dějové stránce neděje nic zázračného. Stejně tak casting podává výborné herecké výkony v čele s Blunt v hlavní roli, která přímo exceluje (Firth je limitován rolí šablonovitého záporáka, navzdory tomu dokáže upoutat pozornost). Jinak ovšem mistr dodal příliš málo (nového), příliš pozdě (po obdobných počinech):-(.

P.S. Nemít ve filmu odkaz na melodii z CE3K (stačilo by i vyzvánění na telefonu) je tedy ukázkově promarněná příležitost.

Heel 5/10

Spořádaný otec od rodiny s poněkud svéráznými výchovnými metodami odchytí na ulici nezvladatelného adolescenta, aby jej spoutaného řetězy ve sklepě za pomocí elektrošoků a teleskopického obušku naučil slušnému chování. Ideální startovací pozice pro napínavou psycho thrillerovou (nebo ještě lépe hororovou) žánrovku. O to více, když se hlavní role zhostil Graham, který si podobnou "mentorskou" polohu vyzkoušel v seriálovém Adolescence. Tvůrci ovšem byli proti.

Namísto toho totiž vsadili na nevyrovnaný mix rodinné vztahovky a sociálního dramatu, ve kterém nedobrovolný vězeň podstupuje nepříliš přesvědčivou charakterovou proměnu z bezohledného drogově závislého násilníka na nadějného mladého muže a napraveného člena společnosti na pozadí spousty nezajímavých dialogových scén, ve kterých se nic dramaticky nebo emocionálně silného (natož napínavého) nestane. Dokonce i závěrečná konfrontace vyzní do prázdna.

Nepochopitelné chování všech přítomných postav (a to na obou stranách barikády) není bohužel v průběhu děje nijak vysvětleno, což zpočátku napomáhá "podivné" atmosféře, nicméně ve finále jen umocňuje nevěrohodnou/nesmyslnou pointu (to měl být jako stockholmský syndrom v praxi a samaritánská pomocná ruka další ztracené duši?). Téma násilí ve společnosti je zmíněno jen okrajově a ani nějaká hloubková psychologická studie charakterů v krizové situaci se nekoná. Casting v čele s Grahamem a Boonem hraje slušně a v pár scénách probleskne náznak černého humoru, ale tím to končí.

Speed Demon 3/10

Tak to bylo vskutku pekelné představení:-). The Exorcist plus Train to Busan? Ani náhodou. Jediná polehčující okolnost tady teoreticky je, že to Salvaggio napsal jako parodii na všechny podobné laciné vymítačské báchorky, ale Keeyesovi ani nikomu z castingu to na place nikdo neřekl. Logické mezery (personál vlaku beze stopy zmizel?), mizivé napětí, minimální atmosféra, vystoupení démonického bubáka jak po verbální (proslovy legračním hlasem nesmí chybět:-)), tak fyzické (souboje/vymítání bez nápadu) stránce nestojí za řeč, herecké výkony z kategorie ochotnického představení (s čestnou výjimkou Cassidy a Macyho), klišovitá traumatická linka, nudné flashbacky, srandovní girl power etudy, uspávající finále.

Blood Star 5/10

Bezbranná nadějná mladá žena na útěku, vychytralý seriálový vrah, který si právě vyhlédl další oběť, nekonečná dálnice uprostřed pouštní pustiny, zaprášené bistro v jakémsi zapadákově a především hra na schovávanou, ve které si lovec a kořist dříve nebo později prohodí své role. Podobných desert highway žánrovek se už natočilo nepočítaně. Debutant Jacomelli se proto rozhodl, že tuhle ohranou premisu oživí tím, že sběratelem trofejí bude psychopatický strážce zákona.

Což je bohužel jediný alespoň trochu zajímavý prvek, byť způsobem, jakým je ve filmu pojatý (frajer s odznakem rozdává headshoty na potkání, v okrese beze stopy "zmizela" hromada lidí, aniž by s tím měl kdokoliv problém, atd.), se řadí k čiré fikci:-). Protože ve všech ostatních ohledech Jacomelli jen recykluje jedno žánrové klišé za druhým, ať už se jedná o vývoj děje (všechny "šokující" zvraty jsou jasné dopředu), motivaci hlavního záporáka nebo podobu finálního zúčtování.

Všudypřítomnou předvídatelnost do jisté míry vynahrazuje casting (Camacho v hlavní roli odvádí slušnou práci, Schwab v poloze zkorumpovaného/psychopatického šerifa/zabijáka dokáže v několika scénách upoutat pozornost), pěkné pouštní exteriéry a pár dílčích scén (sympaticky nekompromisní jazykové okénko:-), satisfakční koncovka). Citelně tomu chybí jakákoliv nápaditost (narativ, produkční hodnoty), nicméně jako jednorázová žánrová spotřebka to je nic proti ničemu.

Blades Of The Guardians 7/10

Není komiksovka jako komiksovka:-). Tahle se obejde bez pláštěnek, ale (super)hrdinové v ní nechybějí:-). Aneb konečně po dlouhé době zase nějaká poctivá epická kostýmní martial arts žánrovka a navíc přímo z rukou mistra kung-fu mlátiček Woo-pinga. Soudruzi se rozhodli divákům připomenout, že na poli velkolepých (pseudo)historických kousků v minulosti drželi krok s hollywoodskou (a později bollywoodskou) konkurencí a vybrali si k tomu populární komiksovou předlohu.

Příběhová linka je na jednu stranu notně přímočará (odněkud někam dopravit MacGuffina v lidské podobě a při tom jej ochránit před bandami námezdných lovců), na druhou stranu zbytečně komplikovaná (spousta vedlejších charakterů, propletené vztahy/vazby, vysvětlující flashbacky), přičemž nakonec je vlastně úplně jedno, kdo je (trvale nebo dočasně) s kým proti komu, protože si to rozdají všichni se všemi:-). Naštěstí se nekoná žádná zdlouhavá expozice a rovnou se jde na věc (a to skvělou mano a mano potyčkou s navrátilcem z hereckého důchodu Liem:-)), hlavní postavy jsou sympatické, otravný dětský prvek je značně upozaděn a humorné vsuvky narušující všudypřítomnou osudovost nemají příliš prostoru.

Nejdůležitější je ovšem akční složka a ta funguje na výbornou. V rámci akčních scén se sice nic přelomového, čím by film vystoupil z řady všech podobných dobových kung-fu/wuxia spektáklů, neodehraje, ale samotné bitky potěší jednak svým množstvím a měřítkem a jednak nápaditou choreografií a různorodostí (potyčky jeden na jednoho, hromadné šarvátky, souboje na koních, olej a oheň, písečná bouře, atd.), přičemž zejména koně (ať už skuteční nebo digitální:-)) dostávají pořádně zabrat a nezapomnělo se při tom ani na efektní kamerové prostocviky a pár explicitních scén obsahujících gore. Pochválit zaslouží i výborná výprava a kostýmy a pěkné exteriéry (přetáčky z důvodu přeobsazení nejsou na filmu znát).

Heart Of The Beast

Podle traileru to skoro vypadá, že by se neohrožený hafan měl objevit v úvodních titulcích a na plakátech před Pittem:-). Očekával jsem intenzivní survival s divokými rozmary počasí, vlky a medvědy (už je načase, aby nějaký chlupáč konečně překonal vystoupení Barta v The Edge:-)), ale z traileru to působí, že boj s přírodou (a vlastní vůlí) bude sloužit spíše jako kulisa pro one man/dog buddy show než hlavní náplň filmu (viz Arthur the King s Wahlbergem). Nic proti tomu, pokud to tak dopadne (pejskařské žánrovky jsou zpravidla fajn), přesto doufám, že si oba parťáci ve filmu sáhnou na dno svých sil.

Dreams 5/10

Hutné psychologické drama o tajném (protože společensky kontroverzním) vztahu nadějného mladého tanečníka (toho času nelegálního přistěhovalce) a postarší zámožné paničky (jejíž rodina trpí rasovými předsudky), který se z idylického randění promění v toxickou vztahovku a posléze v psycho thriller, ve kterém hlavní roli hraje manipulace, zrada, zneužití moci a pomsta. Něco takového si asi Franco představoval, že ve své historce na rezonující téma divákům naservíruje. 

To by se ovšem k něčemu alespoň trochu zajímavému, natož podnětnému nebo strhujícímu, stran psychologické studie komplikovaného (věkem, původem i společenským postavením nerovného) partnerství a zkoumání proměnlivé vztahové dynamiky ústřední dvojice, musel dopracovat nejpozději po skončení expozice (rádoby provokativně explicitní sexuální interakce, typu "živočišné" rychlovky na schodech, při kterých se divákovi neodhalí vůbec nic, se nepočítají:-)) a nikoliv až dvacet minut před koncem filmu, přičemž i to málo, s čím se zde nakonec vyrukuje (žánrová výhybka), nestojí moc za řeč.

Šokující plot twist totiž nepůsobí jako smysluplné vygradování předchozího děje, podpořené charakterovým vývojem obou postav, ale jako zoufalý pokus dodat filmu v závěru nějaký dramatický/emocionální náboj. Což se sice (víceméně) podařilo, ale za cenu značně nepřesvědčivé charakterové otočky jedné z postav a vkročení do hájemství napětí a fyzické konfrontace, které se ovšem nedotáhne do konce (a nejde ani tak o krotkou míru násilí, jako spíš o mizivou intenzitu psycho teroru). Film zachraňuje jen pár povedených scén (baletí vsuvka) a obstojně hrající dvojice Chastain a Hernández.

Spider-Noir (Sezóna 1) 7/10

Zdaleka ne dokonalá, ale sympatická a po většinu času zábavná odbočka od filmové/seriálové rutiny, kterou Marvel v posledních letech předvádí prakticky v každém projektu (čest všem osamoceným výjimkám:-)). V rámci SSU premiérové live action seriálové dobrodružství pavoučího muže se může opřít hned o několik věcí najednou, ať už jde o originální nápad zkombinovat superhrdinskou komiksovku s film noir detektivkou, atraktivní (protože nepříliš často využívanou) volbu superhrdiny v seniorském věku nebo stylový audiovizuál, podpořený volitelnou barevnou/černobílou prezentací.

Tvůrci neponechávají nic náhodě a servírují divákům všechny osvědčené žánrové atributy všech podobných detektivních historek ze staré školy. Nesmí chybět životem unavená hlavní postava s cynickým přístupem k práci i vlastní existenci (vyplývajícím z traumatické minulosti), ale současně citem pro spravedlnost a správně nastaveným morálním kompasem, která trousí vtipné a notně sarkastické hlášky na potkání, rafinovaně smyslná (nebo smyslně rafinovaná:-)) femme fatale sledující vlastní cíle, příjemná retro atmosféra, přesvědčivá iluze NYC v období 30s za pomocí parádní výpravy a kostýmů a samozřejmě na první pohled banální případ, který se obratem zkomplikuje/zdramatizuje vstupem dalších hráčů do hry.

Nicméně bez několika zaváhání se to neobešlo. Cage v hlavní roli se po většinu času kontroluje, ale občas si neodpustí zabrousit do své domény expresivního herectví (jinými slovy přehrává na hraně nezamýšlené parodie). Tvůrci se vyhnuli dalšímu nepotřebnému originu a uvádějí diváka rovnou do středu dění, poměrně záhy se ovšem ukáže, že příběhová linka není zdaleka tak důmyslně propletená, jak se zpočátku jeví (obvyklá berlička v podobě retrospektivní epizody, která by jen zdržovala děj a natahovala stopáž se naštěstí nekoná a důležité informace se odbaví skrze flashbacky) a postrádá jakékoliv překvapení (zrádce ve vlastních řadách, předčasné odklizení některé postavy na střídačku, osudové finále, atd.).

Čehož důsledkem je, že v průběhu děje dojde jen na pár silných scén (vynucené přiznání skrze dobrovolný pád z okna, bitka v baru ve formě jednozáběrovky - škoda, že ty předěly mezi jednotlivými záběry jsou tak očividné). Navíc typických Spideyho propriet (nejvíce chybí intenzivní pov průlety ulicemi města) je tady poskrovnu, samotná akce se ke slovu příliš často nedostane a provedením ničím nevystupuje z řady (což je škoda, protože oproti slavnější pavoučí konkurenci s přátelským přístupem se hlavní postava nebojí ušpinit si ruce) a triková stránka kvalitativně sem tam zakolísá (digitálně kašírovaná pozadí, znatelný rozdíl mezi hercem (nebo kaskadérem) v kostýmu a digitální postavičkou v akčních scénách).

Whalefall

Premisa s pozřením potápěče, respektive podle synopse knihy na wiki i následný boj o život v útrobách nebohé velryby a výsledný způsob vysvobození, vyžaduje velkou dávku fantazie, nicméně každý survival thriller v uzavřeném prostoru s časovým odpočtem se počítá, předloha sklízí pochvalné ohlasy (přičemž autor knihy přiložil ruku k dílu a podílí se na scénáři) a casting vedlejších postav (Brolin, Shue, Ortiz) dokáže potěšit, takže předpoklady pro povedenou žánrovku tady jsou. Největší obavu vyvolává Duffield, který má do nějaké jisté záruky kvality daleko. Snad tentokrát překročí svůj stín.

Teenage Sex And Death At Camp Miasma

Nic proti indie artovkám vydávajícím se za brakové žánrovky, stejně tak premisa s nastavováním nemilosrdného zrcadla slasherům z 80s (respektive genderovým stereotypům a žánrovým klišé, na kterých podobné produkce stojí a padají) a Anderson v roli senior:-) final girl je fajn nápad, ale podle dosavadních ohlasů se žádný skrytý klenot žánru nekoná, což se nedivím, protože z traileru to působí totožně jako předchozí počin Schoenbrun, tj. nahodile poskládaný sled více či méně zmatených/nudných wtf scén. Kvůli tématu tomu asi dám šanci, ale očekávám koncepční mišmaš jako I Saw the TV Glow.

Fall 2: Deadpoint

Léčit trauma ze smrti sestry po pádu ze stožáru procházkou po vratkém provazovém mostě nebo zchátralé plaňkové stezce, při které hrozí totéž, je poněkud zvláštní forma terapie, ale jako fanoušek jedničky, kterou jsem měl problém dokoukat na jeden zátah (nikoliv z důvodu upadajícího zájmu, ale strachu z výšek) zvedám všechny palce nahoru:-).

Před i za kamerou sice došlo k personální výměně, přičemž Spierig bros. s čestnou výjimkou Predestination nemají na kontě žádnou kvalitní žánrovku, ale podle traileru to vypadá, že dvojka (minimálně pro akrofobiky:-)) nabídne podobně intenzivní (a místy fyzicky nepříjemnou) podívanou, jako tomu bylo minule (a dobrý důvod, proč si zopakovat jedničku).

One More Shot 5/10

Konverzační vztahovka s bonusem navíc v podobě časové smyčky a z toho plynoucího videoherního učebního procesu "znovu a lépe", kterým se hlavní postava pokouší (na úkor jiných) zlepšit svůj partnerský život, aneb debutová odpověď protinožců na hollywoodskou (shodou okolností taktéž debutovou) feel-good rom-com žánrovku Palm Springs. Bohužel zdaleka ne tak povedenou, což je velká škoda, jelikož sympatická Browning v hlavní roli podává příjemný herecký výkon.

Divácky vděčnou premisu s cyklickým opakováním téže situace jakožto zdrojem nejrůznějších humorných/dojemných (případně absurdních/bizarních) scén, kterými hlavní postava prochází na cestě k obnovení bývalého vztahu (ve druhém plánu se samozřejmě odehrává její charakterový vývoj, aby se na konci stala lepším člověkem), totiž tvůrci nedokážou ve filmu pořádně prodat a z originálního nápadu stran romantické, komediální i dramatické roviny vytěžit plný potenciál.

Po stránce děje, dialogových výměn i charakterů (s čestnou výjimkou doktora) tomu chybí větší nápaditost (jednotlivé události, respektive jejich variace, v rámci smyčky nejsou tak zajímavé, jak by mohly být) a tah na branku (skutečně zábavných scén je v celém filmu jen pár). Což je možná záměr (soustředit se na psychologickou náplň a nikoli na první signální soustavu) a možná nikoliv (tvůrčí neschopnost), každopádně výsledkem je jen slušná žánrovka na jedno použití.

Masters Of The Universe 8/10

Fenomén MOTU jde mimo mě a současně z trailerů film působil všelijak (ze všeho nejvíce jako generický, digibordelem zamořený, "produktový" blockbuster:-)), takže očekávání byla pro jistotu předem nastavena na minimum, ale pro jednou se zase stal zázrak a tenhle pokus o reparát za čtyřicet let starou (a po všech stránkách tragickou) adaptaci od Cannonu dokázal Knight proměnit v podobně nečekané, ale o to příjemnější, překvapení, jako byla před pár lety adaptace D&D (z čehož vyplývá, že střihač trailerů neodvedl nejlepší práci a Leto se po několika letech znovu objevil v kvalitním filmu:-)).

Knight naštěstí pochopil, že jediný možný způsob, jak by podobně brakové (vykrádačka Star Wars, Conana a pár dalších věcí:-)) téma v dnešní době mohlo fungovat, je metoda chytré horákyně a natočil to napůl jako šablonovitou fantasy sci-fi žánrovku, poctivě recyklující všechna osvědčená klišé ze všech podobných hrdinských historek (maskulinní hlavní postava, charakterový oblouk ala "cesta hrdiny", čítankově zlý hlavní záporák, osudový souboj dobra se zlem, záchrana celé planety, morální ponaučení o potřebě zdravé sebedůvěry, důležitosti přátelství a týmové spolupráce, atd.), a napůl jako parodii na šablonovité fantasy sci-fi žánrovky, která si ze všech těchhle ohraných dějových berliček dělá legraci.

Příběhová linka samozřejmě nedokáže ničím překvapit, protože v průběhu děje dochází jen k postupnému odškrtávání povinných dramaturgických položek ze seznamu, všechny postavy bez výjimky jsou ukázkově jednorozměrné charaktery, worldbuilding (respektive onboarding pro neznalce značky) je odbaven pomocí pár minutového monologu v úvodu a dál se už nijak neřeší, na konci se nikomu nic nestane (žádné krvavé nebo brutální zranění se vzhledem ke krotkému ratingu nekoná), digibordel je přítomen na každém kroku (nicméně množství cgi balastu nepřekračuje únosnou míru) a zbytečně ambiciózní stopáž se postarala o občasné propady tempa (což je nejvíce patrné v prostřední části s útěkem do pustiny).

Knight ovšem všechny více či méně podstatné nedostatky bohatě vynahrazuje sympatickým castingem, po dlouhé době opravdu zábavným hlavním záporákem (současně typická skrz na skrz zlá postavička a její karikatura), příjemnou feel-good retro atmosférou, překvapivě povedenou akcí (slušná choreografie soubojů), vydatnou dávkou fan service obsahu (tuna referencí na celé univerzum, cameo Lundgrena, dokonce i na citování nejmenovaného legendárního meme coveru dojde:-)), výborným patřičně heroicky znějícím OST (po Project Hail Mary další působivý kousek od Pembertona) a hlavně vytrvalým přísunem nadsázky a humoru po celou stopáž filmu (prakticky každá klišovitá situace je obratem posunuta do vtipné nebo záměrně trapné roviny), přičemž míra sebeironie se v mnoha scénách pohybuje na hraně regulérní parodie.

Dirty Hands 3/10

Tarantino zavřel pár kriminálníků do skladiště a byla z toho žánrová klasika. Rodriguez zavřel pár kriminálníků (přesněji řečeno dvojici bratrů, z nichž jeden byl psychopat) do striptýzového pajzlu a byla z toho zábavná žánrovka. Interdonato zavřel pár kriminálníků (přesněji řečeno dvojici bratrů, z nichž jeden je idiot a hraje ho mistr osobně) do autoservisu a je z toho mizerná nízkonákladovka s nesmyslně se chovajícími postavami (útěk? ne, díky!), nudnou dialogovou výplní, utahaným tempem, pár nepřesvědčivými bitkami s okatě digitální krví a čekáním na vysvobození (pro postavy i diváka) v podobě závěrečných titulků. Za pozornost tady stojí jen to, že Muldoon a Richards se naposledy setkali na jednom place.

Seven Snipers 3/10

Laciných akčních béček se strong female characterem v hlavní roli, které se ujal někdo, kdo v Hollywoodu kdysi dávno zažil svou chvilku slávy a poté se po něm slehla zem (tentokrát volba padla na Mitchell), je nepočítaně. Tohle se od nich odlišuje tím, že do záře reflektorů staví odstřelovačku, respektive sedmičlennou týmovku (po samurajích, statečných a psychopatech konečně došlo i na frajery s puškohledy:-)). Soubojem titánů zaměřovačů ovšem veškerá invence tvůrců končí. Nesmyslné (sebevražedné) chování postav, minimum napětí, mizerná akce (v podobě poslušného čekání postav na kulku do hlavy:-)), pokulhávající tempo, "šokující" pointa prozrazená půl hodiny před koncem a absurdní finální duel.

In The Grey 5/10

Další (tentokrát jen decentně) humorně laděná akční žánrovka z mistrovy dílny. Další variace na téma "týmová extrakční střílečka v ostrovních kulisách". A také další "spotřební film na klíč" (jinými slovy generický content filler). A v neposlední řadě další finanční průser (a to zcela po zásluze, tak jako v předchozích případech). Překvapuje to ještě někoho? Ritchie poslední pětiletku sice servíruje jeden žánrový kousek za druhým, ale ve většině případů jede v režimu na autopilota (čest všem výjimkám typu Covenanta), což platí i pro tuhle rutinní záležitost s parametry pilotu televizního seriálu.

Titul filmu totiž nejnovější Ritchieho počin charakterizuje dokonale. Nevýrazná šedá dominuje filmu v podstatě ve všech ohledech. Příběhová linka evokující ze všeho nejvíce videoherní tutorial se obejde bez jakéhokoliv překvapení, napětí, dramatu nebo emocí, protože první polovina filmu důsledně vykecá veškeré atrakce, které na diváka čekají ve druhé polovině, aniž by se cokoliv z pečlivě připraveného plánu odehrálo jinak. Všechny hlavní postavy bez výjimky spadají do kategorie nezajímaví panáci, vedlejší postavy jsou pro změnu zaměnitelná stafáž určená pro navýšení počtu headshotů.

S čímž souvisí samotná akce, která je ukázkově sterilní jak po stránce choreografie, tak řemeslného zpracování (práce s kamerou, hudbou a střihem vykazuje mizivou snahu o jakoukoliv invenci). Stejně tak na poli humoru a nadsázky se film potýká se značnými rezervami (většina vtipů končí ve stádiu pokusu). A nezachraňuje to ani casting, který si zde akorát vydělává na nájem (Cavill s Gyllenhaalem herecky odvádějí nejnutnější minimum, přičemž vzájemná buddy chemie moc nefunguje, González ukáže hezkou tvářičku a to je tak vše, Bardem je v ději jen do počtu, dvojice Hivju a Pike je naprosto nevyužita). Výsledný značně rozpačitý dojem mírně vylepšuje jen obstojná (a nezáměrně úsměvná) akční koncovka ve videoherním stylu (obtížnost "začátečník", tj. ammo a plot armor na maximálním levelu, ai protivníků přesně naopak:-)).

Ice Cream Man

Chudáci děti, když to není tetička čarodějnice, tak je to pan zmrzlinář:-). Každopádně klobouček, vypadá to, že Rothův návrat na domácí hororovou půdu (po nepříliš přesvědčivé zastávce u videoher) se odehraje ve velkém stylu:-). Takhle intenzivní řezničinu jsem v rámci trailerů už hodně dlouho neviděl. Čistě z pohledu brutálních/krvavých laskomin to je za plný počet. Doufám, že Roth neskončí jen u toho (jako konkurence s klaunem) a reparát za Borderlands kromě vydatné porce gore nabídne i slušný příběh a postavy. Z Thanksgiving se vyklubala solidní žánrovka, snad to tady dopadne stejně.

George A. Romero's Resident Evil 6/10

Čím si ukrátit volnou chvíli při čekání na nejnovější filmový příspěvek do fanoušky oblíbené hororové série z rukou šikuly Creggera? Přece dokumentem o legendární zákulisní historce o tom, jak filmovou adaptaci téhle kultovní videoherní značky dostal na starost zakladatel hororového podžánru s hordami šourajících se nemrtvých Romero a jak došlo k tomu, že se následně s produkcí filmu rozloučil a pod vzniklý počin se nakonec podepsal Anderson a nikoliv mistr osobně.

Geneze videohry, plány na expanzi značky do filmového průmyslu, najmutí mistra k natočení reklamy na videoherní dvojku a následně filmové zpracování, obligátní kreativní rozdíly mezi oběma stranami, spočívající v tom, že Romero plánoval natočit nekompromisní žánrovku pro omezenou cílovku, zatímco studio volalo po blockbusterovém fláku pro mainstreamové publikum, předčítání scén a obecný popis mistrova nerealizovaného scénáře, atd. Tohle všechno je fajn. 

Nebýt toho, že je to zabaleno do nekonečných chvalozpěvů na Romerovu genialitu (která ve skutečnosti začíná a končí u jeho zombie trilogie - na rozdíl od takového Carpentera, který má vedle Halloweenu na kontě další kultovní klasiky) a papouškování jeho zásadního podílu na obrodě hororového žánru (což mu nikdo nebere), skrze rozhovory s náhodně poskládanou skupinkou lidí, z nichž převážná většina se rekrutuje z řad mistrových nekritických uctívačů. Reality check: To, že Romero (možná) napsal skvělý scénář, ještě automaticky neznamená, že by byl také schopen natočit skvělý film.

P.S. Kritika Andersonova rozhodnutí odklonit se od příběhu a postav ze hry ze strany hostujících "expertů" po premiéře Creggerova filmu vyzní obzvláště vtipně, jelikož s předlohou bude mít společného ještě méně a vsadím se, že to bude hit.

How To Rob A Bank

Vyměnit zvířata za prezidenty, socky za surfy a hackera za insidera a jsem přesvědčený, že koukám na další předělávku Point Breaku:-). Trailer svou náplní tak úplně nestrhl (chybí tomu nějaký vtipný/akční/stylový highlight, který by dokázal zaháčkovat), nicméně každý nový žánrový kousek z Leitchovy dílny se samozřejmě počítá a na dvojici Hoult a Kravitz je spolehnutí, tak snad to kvalitativně klapne a hlavně finančně skončí v plusu (tři tržební zklamání v řadě by už Leitchovi v Hollywoodu mohly způsobit mrzení - jestli kvůli tomu nedojde na Jason Statham Stole My Bike, tak budu nahněvaný:-)).

P.S. Hádám, že o tom, jak přesně podobné bank heist streaming "podnikání" ve filmu funguje, aniž by neskončilo nejpozději den po vydání prvního videa smazáním dat a účtu nebo blokováním serveru, asi v ději nepadne ani slovo:-).

Mother 5/10

Fiktivní "životopisné" drama o tom, jak se oslavovaná (a současně kontroverzní) světice v rozmezí několika dnů před tím, než oblékla svůj ikonický hábit a vydala se do ulic pomáhat nejchudším z chudých pod vlastní "značkou", potýkala s morálními/etickými dilematy, vnitřními pochybnostmi a zkouškami víry, maskovanými autoritativním vystupováním. Co mohlo dopadnout jako inspirativní/rezonující portrét rozporuplné osobnosti, to skončilo jako ničím objevná žánrovka.

Smyšlená podstata filmu (vyjma hlavní postavy a jejího striktního názoru na problematiku přerušení početí je děj zcela vyfabulován) a tím pádem naprosto volné pole působnosti po stránce uchopení tématu (interpretací i zpracováním) se tvůrcům nepodařilo proměnit v jakkoliv podnětnou podívanou. Narativ rámovaný psychologickým vývojem rigidní hlavní postavy skrze ideový konflikt, pramenící z těhotenství její nástupkyně, se totiž obejde bez dramaticky nebo emocionálně silných scén, uspokojující katarze/pointy a stejně tak nekompromisní/provokativní vize s jasným autorským rukopisem.

Film zachraňuje především Rapace, která v hlavní roli nepřekvapivě podává přesvědčivý herecký výkon (nicméně ten prapodivný přízvuk si mohla odpustit:-)) a rovněž Hoeks odvádí poctivou práci (velká škoda, že po účinkování v BR2049 a posledním Miléniu se po ní slehla zem). V průběhu děje dokáže opakovaně zaujmout i netypický, ale nečekaně funkční OST a za zmínku stojí i výborná hypnotická taneční vsuvka nápaditě podbarvená úderným songem (podobně stylových scén je ovšem ve filmu naprosté minimum), která jasně naznačuje, nakolik působivou záležitostí tohle téma mohlo být.

Onslaught

Jasně, takže nenáročné akční béčko ala War Machine, akorát mimozemského hi-tech robota tady vyměnili za univerzální vojáky/genetické mutanty/whatever a skvadru vojáků za strong female character (Arjona pro hlavní badass bitch roli sice nečekaná, ale o to více zajímavá volba:-)). Podle traileru to vypadá na obyčejnou spotřebku, ale jednou za čas si skrze podobné (premisou klišovité osvědčené) kousky připomenout žánrové klasiky z 80s určitě neuškodí. Snad se Wingardovi povede lépe než kolegovi Hughesovi a nedopadne to tady stejně, tj. o týden později si člověk nevzpomene, že film viděl.

Star Wars: Episode VII - The Force Awakens

Před dávnými časy (více než deset let nazpátek), v jedné předaleké galaxii… (nejmenovaný multiplex v OVě):

Jupí, konečně po letech nový SW film v kinech! Ale počkat, proč to tak slepě kopíruje (nebo spíše bezostyšně vykrádá) Lucasův původní film? To je fuk, konečně po letech nový SW film v kinech! No, hlavní postava je tedy ukázková Mary Sue a u zbytku postav nemá cenu si zapamatovat ani jejich jména (jako předloha pro merch dobrý, jako plnohodnotné postavy, které by měly konkurovat původní/prequelové trilogii velký, špatný). To je fuk, konečně po letech nový SW film v kinech! Tak náhrada za nejslavnějšího astmatika v galaxii nepůsobí moc přesvědčivě. To je fuk, konečně po letech nový SW film v kinech! Aha, takže hostovačka postav z původní trilogie je ve skutečnosti jen lákadlo pro fanoušky, aby dorazili do kina v houfech, protože fan service a nostalgie. To je fuk, konečně po letech nový SW film v kinech!

Po čerstvé zkušenosti s Disneyho posledním celovečerním pokusem musím přiznat, že v rámci sequelové trilogie první Abramsův počin kvalitativně stále jasně vede (což ovšem není moc vysoká meta:-)), ale počáteční okouzlení/nekritické nadšení z kina s odstupem času prakticky zcela vyprchalo a jediné, co zpětně stojí za pozornost, je Williamsův OST a fakt, že díky účinkování ve SW se Driver dostal do širšího povědomí a začal dostávat atraktivnější nabídky ke spolupráci. Od návštěvy kina a následném opáčku po vydání na videu jsem to neviděl (totéž zbytek sequelové trilogie) a nenapadá mě jediný důvod, proč bych se k tomu měl někdy vracet (na rozdíl od původní/prequelové trilogie a Rogue One se Solem).

Iron Lung 5/10

Železné plíce si žádají vskutku železné nervy. Předlohu neznám, takže nevylučuji, že ve hře tenhle po všech stránkách (narativ, casting, produkční hodnoty) minimalistický přístup může skvělým způsobem fungovat a dokonce bych si dovedl představit, že jako půlhodinový kraťas by to mohlo být fajn, ovšem v celovečerní podobě Fischbachův debutový počin funguje sotva napůl. To nejlepší na celém filmu tak bohužel není ani příběh, ani postavy, nýbrž okolnosti jeho vzniku.

Největší problém tady představuje totálně přepálená stopáž, která v kombinaci s prakticky neexistujícím, respektive úmorně repetitivním, dějem (jakože ovládání pohybu "ponorky", pokec přes vysílačku, jakože průzkum okolního prostředí, zkratkovité flashbacky, psychedelické vize a tak pořád dokola, bez nějakého nečekaného plot twistu nebo alespoň úderné pointy) a utahaným tempem způsobuje, že pár relativně zábavných momentů je utopeno v záplavě nezajímavých scén, ve kterých se do popředí dostává únava materiálu a z toho plynoucí nuda a kontrolování časomíry.

Fischbach v hlavní roli hraje vcelku slušně, správně industriální/retrofuturistický design interiéru ponorky se povedl, klaustrofobická atmosféra se občas příjemně připomene, mysteriózní world-building kombinující náznaky náboženské symboliky, mimozemské potvory a závěrečný výlet do body hororu je zajímavý nápad a navzdory skromnému rozpočtu se v rámci produkčních hodnot podařilo dodat jistou kvalitu (pár nápaditých záběrů z netradičních úhlů by se zde našlo a pochválit zaslouží působivá práce se zvukem), ale vyprázdněný děj a enormní stopáž film potápí do kvalitativních hlubin.