Z výsledku těžko soudit a obávám se, že to netuší ani samotný Carney. Protože nějakých vyloženě humorných situací je v celém filmu poskrovnu (přesně řečeno jsou pouze dvě (falešný hovor v zákulisí a reakce na nabídku kvalitního sexu) a v obou figuruje McDonald, který se podílel na scénáři, což asi nebude náhoda) a totéž platí pro napínavé, dramatické a emocionální momenty a to včetně očekávaného klimaxu s konfrontací obou soků tváří v tvář (vzhledem k předchozímu chování zloděje vcelku nepochopitelně hlavní postavu nenapadne si potenciální doznání ke krádeži songu tajně nahrát).
Nadsázka nebo satirická rovina (na konto fungování showbusinessu) prakticky zcela absentuje a psychologická studie hlavní postavy (rodina vs kariéra, osobní štěstí vs profesionální úspěch) je vyřešena minutovým dialogem v závěru filmu, přičemž do té doby o jeho psychickém rozpoložení v podstatě nepadne ani slovo. Nejlépe z toho všeho vycházejí slušně hrající casting v čele s Ruddem a fajn hudební čísla, ale i v tomhle směru nakonec Carney skončí někde v půli cesty (v závěru se přímo nabízelo, aby se obě vystoupení a domácí video symbolicky sestříhalo do jedné velké hudební montáže).