Deep Water 6/10

Ze všech vykrádaček Jaws patří Deep Blue Sea dodnes k jedněm z mála žánrových kousků, pro které neplatí pravidlo "vidět a zapomenout" (což něco vypovídá o celém tomhle podžánru viz nedávný přešlap Wirkoly v podobě Thrash). Po pětadvaceti letech se Harlin k zubatým smrtkám s trojúhelníkovou ploutví vrátil, doplnil je o zřícené letadlo a ztroskotání na moři a natočil hned dva filmy v jednom, přičemž ten první (katastrofický) je kupodivu lepší než ten druhý (hororový).

Harlin se samozřejmě vydává notně prošlapanou cestičkou a nejrůznější žánrová klišé se v ději najdou na každém kroku. Všechny postavy bez výjimky jsou jednorozměrné figurky, jejichž osud je divákovi ukradený, protože nejpozději na konci (zbytečně zdlouhavé) expozice je jasné, která z nich se dožije závěrečných titulků a která nikoliv (už chybělo jen nějaké psisko:-)). Nicméně jakmile se Harlin přepne do režimu "letecká katastrofa v přímém přenosu", začne se náhle odehrávat překvapivě intenzivní představení (sugestivně natočená sekvence nehody letadla je předčasným vrcholem celého filmu).

Paradoxně ovšem jakmile se děj přesune do zatopených trosek letadla a měl by nastat boj o přežití s hladovými monstry, film se Harlinovi začne pomalu, ale jistě rozpadat pod rukama. Jednak samotných čistek v řadách postav způsobených hladovými potvorami je ve filmu poskrovnu (bodycount sice dosahuje úctyhodných hodnot, ale drtivá většina obětí jde na konto leteckého neštěstí). Namísto nekompromisního řádění žraloků (fatality, gore) s postupným dávkováním napětí a strašidelné atmosféry dojde akorát na pár generických digitálních porcovaček, doprovázených nelogickým chováním agresivních monster (ve stejné situaci někdy na trosečníky zaútočí a někdy nikoliv) a rutinních záchran na poslední chvíli.

P.S. Kingsley si jako obvykle připisuje další pár minutovou hostovačku a při nejbližší příležitosti urychleně vyklidí pole.