Potenciál zvoleného narativu (návštěva budoucnosti z budoucnosti) tady totiž není vytěžen ani z poloviny. Nejenže se v průběhu děje vůbec nic zajímavého (natož strhujícího) nestane (nejblíže k tomu má osudová rozlučka v jeskyni, ovšem k jakékoliv silnější reakci by bylo potřeba, aby jedna z postav do té doby nesloužila jen jako rekvizita), ale navíc je zaplněn postavami/linkami, které v něm nemají jiný účel než prostou existenci (trojice stalkerů, kojenec jako příruční zavazadlo).
Stran world-buildingu se tvůrci neobtěžují cokoliv vysvětlovat, přitom právě kontrast přetechnizované "budoucnosti" na pokraji ekologické katastrofy a harmonické "budoucnosti" s regenerujícím se ekosystémem je to nezajímavější, co se v celém filmu vyskytuje. Společenské prostředí ovšem slouží jen jako kulisa pro nepříliš podnětné vyprávění. V samotném závěru film sice vyrukuje s neotřelou (alespoň na podobný typ filmu pro všechny věkové kategorie) pointou s časovým posunem a jakýmsi náznakem dokonané časové smyčky, ale nic z toho nedokáže obhájit fádnost desítek minut před tím.