Safe House 6/10

Podobných historek o nesourodé partičce postav, která se pod tíhou okolností potká na jednom místě (zpravidla v nějakém uzavřeném prostoru, aby se něco málo ušetřilo z rozpočtu:-)), aby si se zbraní v ruce vyříkala, kdo je kdo a při tom se dopátrala zrádce ve vlastních řadách, se už natočilo spousty od klasiky Reservoir Dogs až po nedávný The Rip. Tohle je další z nich, ale překvapivě nedopadla vůbec špatně. O žádné veledílo se nejedná, ale o slušnou žánrovku ano.

Předně jsem předpokládal, že se tady pojede v obvyklých kolejích všech podobných laciných žánrovek, tj. dostaveníčko v úkrytu se promění v komorní konverzačku, která nedostatek financí bude maskovat spoustou dialogové vaty mezi vzájemně zaměnitelnými postavami, pomalým tempem a stran gradace děje poklidnou čekárnou na finále, ve kterém dojde na překvapivý zvrat stran skutečné identity záškodníka a na pár minutovou závěrečnou akci. A ono kupodivu ne.

Logika si samozřejmě vzala dovolenou (všemocný MacGuffin nesmí padnout do nepovolaných rukou, takže se jednoduše nezničí, jinak by totiž film skončil po deseti minutách:-)), na druhou stranu postavy disponují dostatečně vykresleným charakterem a hlavně při pobytu v úkrytu průběžně pendlují mezi dialogovými pasážemi a akčními vsuvkami, které na poměry podobných nízkonákladových produkcí odvádějí slušnou práci jak množstvím, tak i řemeslným zpracováním.

The Dreadful 4/10

Šikulka Kermani plní svou normu (co film, to průser) vskutku svědomitě a svou věrnou fanouškovskou obec (pokud nějaká existuje) samozřejmě nezklame ani tentokrát:-). Nemůže se totiž rozhodnout, zda točí středověké psychologické drama, tragickou romanci, náboženský thriller, alegorickou artovku (The Green Knight nechává pozdravovat:-)) nebo folkový horor a tuhle rozhodovací paralýzu, při které děj náhodně skáče z jednoho žánru do druhého a zase zpátky, nedokáže překonat až do konce filmu. Na což doplácejí jak postavy, tak příběh, ale především samotný divák.

Pochválit lze náznak jisté atmosféry, která probleskuje v několika málo scénách, některé pěkné přírodní lokace a slušný OST, který se párkrát výrazně přihlásí o pozornost. Zbytek je jedno velké mrzení od napůl nezajímavého a napůl nudného děje, který vede odnikud nikam (závěrečný "šokující" zvrat stran identity tajemného zbrojnoše je jasný nejpozději v polovině filmu), přes utahané tempo, až po na nájem si vydělávající casting (Turner, Harington i Harden se sice herecky snaží, seč jim jejich skromné síly stačí, ale bojují hned na dvou frontách (Kermani za kamerou a na papíře) současně). Absence jakéhokoliv napětí, dramatu nebo emocí (natož hrůzy a děsu) je pak "odměnou" všem, kteří Kermani dají šanci.

A Knight Of The Seven Kingdoms (Sezóna 1) 8/10

Taková malá odbočka ve velkém stylu aneb vytrvalé zásobování fanoušků dalšími spin-offy ze světa ledu, ohně, trůnů a draků pokračuje dalším prequelovým projektem, ale tentokrát beze všech obvyklých ingrediencí značky (morálně nejednoznačné charaktery, politikaření, intriky, spiknutí, dlouhodobě nejistá životnost postav) a velkorysého měřítka (nadměrné počty postav, zásadní události ovlivňující osudy všech království, epické davové/bitevní/trikové scény).

Přesto se dvojici Martin a Parker podařilo naservírovat chutný předkrm při čekání na hlavní chod v podobě další sezóny dračí předehry. Na čemž má hlavní zásluhu nesourodá, ale o to více sympatická, ústřední dvojice (Claffey a Ansell spolu sdílí skvělou buddy chemii), příjemná dávka humoru a nadsázky, výborně hrající casting nehledě na to, zda se jedná o hlavní postavy nebo nedůležité vedlejší figury, vysoké produkční hodnoty (navzdory komornějšímu pojetí výprava a kostýmy odvádějí prvotřídní práci) a silné scény (podobně atmosférický turnajový souboj se odehrál naposledy v TLD:-)).

Nicméně určité nedostatky by se v první sezóně také našly a to zejména po dramaturgické stránce. Navzdory kombinaci skromného počtu epizod i střídmé minutáže jednotlivých dílů se na příběhové lince projevuje syndrom natahování stopáže a to si ještě průběžně vypomáhá několika "vysvětlujícími" flashbacky (celé putování potulného rytíře a jeho panoše na rytířské klání by si bez problémů vystačilo s polovičním počtem epizod, respektive vzhledem k útlé předloze by se zde hodilo spíše filmové zpracování). Navíc dění na samotném turnaji je zredukováno na nejnutnější minimum a závěrečná epizoda namísto toho, aby celé vyprávění vygradovala, tak se potýká s pozvolným dojezdem a nadbytečným doslovem. Celkově to ovšem funguje na výbornou a problém s jistou obsahovou výplní se snad vyřeší ve druhé sezóně.

Pressure

"Můžeme to odstartovat v pondělí? Počasí říká ne, ale v úterý by to možná šlo. Ok, tak v úterý to celé rozjedeme." Aneb pětiminutová scéna ze situační porady v The Longest Day roztažená na celovečerní stopáž:-). Za což kudos, protože každá poctivá druhoválečná žánrovka se počítá a pokud se na nějaké v minulosti důkladně zpracované téma pokusí podívat z úplně jiného úhlu, tak o to lépe:-). Každopádně na to, že divadelní předloha si vystačí s jednou místností a hrstkou postav to stran produkčních hodnot nevypadá špatně (pokud tedy trailer nekecá a davové/trikové scény nebudou jen do počtu).

Shelter 6/10

Každoroční přísun nenáročných akčních béček s mistrem v hlavní roli pokračuje dalším žánrovým kouskem v podobném duchu, ale zatímco minule se Statham za pomocí Ayera pustil do variace na Reachera, s Waughem to tentokrát zkouší ve stylu Bournea, takže namísto detektivky (zabalené do akčního béčka) je na pořadu dne špionážní únikovka (dtto). Jinak je ovšem vše při starém, tj. žádný kvalitativní zázrak se nekoná, ale jako spotřební obsahová výplň to v zásadě stačí.

Historka s vysloužilým hitmanem na útěku, přísně tajným vládním programem, mladším/schopnějším kolegou-čističem najatým na provedení úklidu a ochranou nepohodlného svědka, toho času osiřelého adolescenta, je samozřejmě po příběhové stránce předvídatelná od začátku do konce, plná nejrůznějších klišé (nesourodá ústřední dvojice, dojemné sbližování dvou outsiderů, všemocné tajné služby, zrádce ve vlastních řadách, atd.) a postrádající jakékoliv překvapení.

Kromě toho se film potýká s hodně pozvolným rozjezdem, proměnlivým tempem a nepříliš funkčním dětským prvkem (budování vztahu mezi oběma postavami nepůsobí moc přesvědčivě). Nicméně Waugh zmíněné nedostatky kompenzuje slušně natočenou akcí, která zastoupeným množstvím sice neohromí, ale stran řemeslného zpracování si půjčuje jak z Wicka (stylová vybíjená v nočním klubu), tak z Bournea (kontaktní souboje jeden na jednoho s konkurenčním agentem), překvapivě dominantním OST, neokoukanými lokacemi a především Stathamem, který rozdává charisma na počkání.

Over Your Dead Body

Díky (více či méně povedeným) předělávkám jsem se mnohokrát dostal k pro mě neznámým (povětšinou výborným)originálům a nebo jejich tvůrcům (tj. dalším filmům), takže alespoň v tomhle ohledu má tenhle hollywoodský pokus nějaký smysl (byť hlavní slovo tady mají prachy a nativní znění) a když už dělat novou verzi (vynikajícího) Wirkolova filmu, tak je fajn, že je u toho zrovna Weaving (na podobný typ rolí má fakt patent:-)) se Segelem, Olyphantem a Lewis za zády. Snad se stane zázrak a Taccone (nikdo lepší na skladě nebyl?) předvede něco podobného jako Watkins se Speak No Evil.

The Thing With Feathers 6/10

Komorní adaptace předlohy s originálním nápadem v podobě opeřence v roli personifikovaného průvodce hlavní postavy a jeho dvou potomků, truchlících po náhlé tragické ztrátě manželky a matky, skrze pět fází smutku. A taky depresivní rodinné drama o bolestném vyrovnávání se se ztrátou bližního svého. A k tomu psycho thriller o upadnutí do zoufalství a následném pozvolném propadu do osidel šílenství. A navíc fantasy horor o zranitelných lidech, monstrech a démonech.

Ale především nezávislá artovka se všemi atributy všech podobných produkcí s poněkud vyššími ambicemi, tj. metafory, alegorie a podobenství (v tomto případě na téma lásky, života a smrti), pomalé tempo a nepříliš strhující (protože značně jednotvárný) děj, ve kterém se po většinu stopáže nic moc zajímavého nebo podnětného (natož zábavného) nestane a hlavně se v něm ze zásady nic polopaticky nevysvětluje (finální souboj s démonickým bubákem má možná manifestovat úspěšné překonání traumatu ze strany hlavní postavy, ale možná taky ne a slouží jen jako berlička ala deus ex machina).

Nicméně hlavní potíž spočívá v tom, že s osobou odpovědnou za zármutek všech členů rodiny divák nedostane šanci se seznámit, takže nějaké citové napojení na hlavní postavu a její myšlenkové pochody a psychické rozpoložení moc dobře nefunguje. Co naopak funguje více než dobře je Cumberbatch, jako obvykle podávající výborný herecký výkon, titulní ptačí monstrum (pochvala za sázku na praktické efekty a nikoliv cgi), neokázalý, ale příjemný OST a občas probleskující povedená surreálná atmosféra (některé scény na pomezí skutečnosti a snu disponují slušným hororovým potenciálem).

Stone Cold Fox 5/10

Tabet a Roth mají v oblibě akční béčka se strong female charactery, nejrůznější reference na osmdesátkovou kulturu (kolečkové brusle a dobové vypalovačky v OST samozřejmě přítomny:-)), krimi žánrovky s hromadou postav a jejich vzájemně propojenými osudy (jaké blahé paměti točili Coeni) a nespolehlivého vypravěče (tudíž nějaké to nečekané překvapení v závěru) a nebojí se to světu ukázat v jednom filmu. Jako debut to je slušný pokus, ale poněkud nedotažený.

Premisa s omylem ukradenou zásilkou drog a záchrannou uneseného člena rodiny z rukou původního majitele, toho času místního drogového gangu, samozřejmě žádné ceny za originalitu sbírat nebude, ale potenciál ji proměnit v zábavnou historku se všemi osvědčenými ingrediencemi žánru tady rozhodně byl. To by ovšem Tabet s Roth musely ve všech ohledech přitlačit na pilu, respektive kromě základních žánrových prvků zapracovat i na samotném příběhu a postavách.

Skupinka různorodých charakterů, atmosféra typického amerického zapadákova, dávka (ideálně absurdního) humoru a explicitního násilí, osmdesátková estetika, přehlídka šílených/bizarních situací a překvapivé finále. Tohle všechno tady do určité míry je, ale nic z toho (akce, humor, hlášky, rodinné drama, vedlejší postavy, "šokující" pointa) nefunguje tak, jak by papírově mohlo. Nejlépe z toho vychází sympatická Shipka v hlavní roli (a "liška na útěku" pod závěrečnými titulky:-)).

Is This Thing On? 6/10

Copper to na režisérské stoličce zkouší do třetice všeho dobrého. Jak to dopadlo? Zatímco A Star Is Born byla překvapivě povedená a jistou rukou režírovaná předělávka, respektive hudební/partnerské drama, Maestro byl naopak překvapivě nevýrazný biopic, respektive hudební/partnerské drama, které se přemírou režisérských ambicí zhroutilo samo do sebe. Tohle divadelní/partnerské drama, respektive méně depresivně a více humorně laděná variace na Marriage Story s bonusem navíc v podobě stand-up vsuvek, stojí někde uprostřed (nicméně o něco blíže má k mistrovi než ke hvězdě). 

Nic proti další sociologické sondě do rozpadajícího se manželství, tentokrát oživené tím, že vztahovou krizi a vzájemný pocit odcizení řeší jeden z partnerů neobvyklou terapií formou stand-up výstupů, ale psychologická rovina tady moc nefunguje (proč se hlavní postavy rozešly je odbyto pár dialogy na konci, proč se vlastně znovu daly dohromady není pro jistotu zřejmé vůbec a jak se s aktuální situací vypořádává druhý z partnerů je zcela odsunuto na vedlejší kolej), humorná složka na tom není o mnoho lépe (ironické/sarkastické stand-up proslovy možná naplňují kategorii "odpozorováno ze života", ale ostrovtipem rozhodně nehýří) a nějaké výraznější drama a emoce se v ději odehrají až v poslední půlhodině. 

Casting odvádí dobrou práci (zejména Arnett a Dern podávají kvalitní herecké výkony), klubové scény disponují slušnou atmosférou a zmínit zaslouží i divácky uspokojivé finále (vhodně zvolený hudební doprovod v kombinaci s happy endem zkrátka dělá svoje:-)), ale nepříliš zajímavý děj, pomalé tempo a přepálená stopáž si vybírají svou daň. Cooper sice oproti předchozímu pokusu ubral na ambicích (z každého záběru nekřičí snaha si za každou cenu dojít pro nějakou sošku), nicméně na faktoru zábavnosti se civilnější pojetí filmu ("realistická" kamera pohybující se v těsné blízkosti tváře herců asi měla vybraným scénám dodat pocit autenticity, namísto toho vyvolává dojem, že nic nápaditějšího stran pohybu kamery a střihu se na place vymyslet nepodařilo) moc neprojevilo, byt působí upřímněji než minulá "oscarovka na klíč".

Mercy 6/10

Když chcete natočit vykrádačku Minority Report, ale nemáte rozpočet na Spielberga, ani na Cruise a vlastně ani na nějaké výpravné scény z blízké budoucnosti, co uděláte? Přece najmete Bekmambetova, ukecáte k účasti Pratta a Ferguson (a to jen díky tomu, že si celé natáčení odsedí v křesle ve studiu:-)) a výpravné scény z blízké budoucnosti nahradíte kombinací pov záběrů z policejních/domovních/dopravních kamer a obrazovek počítačů/mobilů/televize ala desktop žánrovky typu Searching. Jasně, to by teoreticky mohlo nějak fungovat. A ono to v praxi nějak funguje.

Problémem je, že na nic více, než nenáročnou spotřební žánrovku, to nestačí. Pominu absurdní premisu s pasováním obviněného do role forenzního vyšetřovatele, detektiva i advokáta, super schopnou personifikovanou AI a kdykoliv odkudkoliv dostupnými informacemi o čemkoliv, která postrádá jakoukoliv logiku. Samotné vyšetřování není nijak zvlášť nápadité (hlavní postava je upoutaná v křesle a zpovídá/úkoluje ostatní postavy) a na nějakou nečekanou pointu (hlavní postava zločin opravdu spáchala, ale úspěšně přehodí vinu na někoho jiného) může divák rovnou zapomenout.

Celý systém fungování "soudního AI procesu" je jen fasáda (nějaká morální, společenská nebo technologická dilemata se v ději na rozdíl od Spielbergova "originálu" vůbec neřeší), pod kterou se skrývá komorní konverzačka odkudsi ze suterénu s "efektními" prostřihy na "dokumentární" záběry z terénu, která vede k nepříliš uvěřitelnému plot twistu stran skutečné identity pachatele a jeho geniálnímu plánu, zakončenému spektakulární honičkou, která působí jako z nějaké videohry. Celé to zachraňuje slušný casting (byť Pratt i Ferguson si tady jen vydělávají na nájem), svižné tempo a rozumná stopáž.

Toy Story 5

Koukám sázka na jistotou nejen s výběrem značky k dalšímu snadnému vygenerování spousty zelených papírků, ale i premisy tak trochu "vypůjčené" z jedničky (akorát náhradu kovboje za hi-tech astronauta s elektronickými funkcemi navíc vyměnili za náhradu celého ansámblu za hi-tech žába-hračka-tablet). 

Stran samotného traileru to ale vypadá fajn. Tahle série si u všech dosavadních dílů dokázala udržet kvalitativní laťku neuvěřitelně vysoko (přičemž trilogie patří k absolutní špičce a to nejen na poli animáků), tak pevně doufám, že si je toho Disney moc dobře vědom a s pětkou Stanton a spol. budou v nastoleném trendu pokračovat.

Obsession

Premisa s neočekávanými a povětšinou nepříjemnými následky vysloveného přání originalitou moc nehýří a historek o neškodném randění, které se následně zvrtne ve stalking, případně něco horšího, v minulosti už taky pár (ok, hromady:-)) bylo, nicméně dosavadní ohlasy na Barkerův druhý režijní pokus (což mi připomíná, že jeho debutovou prácičku jsem doteď neviděl a měl bych to do premiéry napravit) jsou veskrze pozitivní, takže šance na povedenou hororovou žánrovku tady je. Kdyby se Barker chopil příležitosti a zařadil se po bok kolegů Wana nebo Creggera, tak bych se vůbec nezlobil:-)).

Kill Bill: The Whole Bloody Affair

Trvalo to dvacet let, než se původně zamýšlený sestřih (ze kterého následně rozdělením vznikly dva filmy) konečně dostal do běžné kino/stream distribuce (proč s tím mistr tak dlouho otálel, když plnohodnotnou verzi filmu v minulosti čas od času někde odpromítal, takže problém s právy asi nebyla hlavní příčina, jsem dodnes nepochopil, ale lépe pozdě než nikdy:-)), ale čekání se bohatě vyplatilo, byť moment překvapení není na pořadu dne, protože už drahně let je pokoutně k dispozici fanouškovský sestřih, poskládaný z lokálních japonských rozšířených video verzí obou filmů v nic moc kvalitě. 

Staronové změny zahrnují o pár minut rozšířenou anime sekvenci (fajn přídavek, byť nejde o nic zásadního), bitku s Crazy 88 bez černobílého filtru a s několika explicitními záběry navíc (konečně v celé své kráse:-)) a tím pádem malinko větší dávku gore a absenci cliffhangeru s prozrazením jisté zásadní informace uprostřed filmu (takže neznalí diváci se ve finále dočkají podobného překvapení jako Beatrix), zbytek zůstal jako před dvaceti lety, tj. audiovizuálně jedna velká parádička a jako celek nestárnoucí žánrová pecka (škoda jen, že oproti fan editu ve filmu chybí vystřižená scéna s flashbackem Billova souboje s bandou poskoků, která lépe ilustrovala, proč je takový badass, ze kterého mají všichni ostatní respekt). Po technické stránce povýšena ještě o kousek výše prezentací v plné 4k palbě a za pár měsíců i na velkém plátně (další repete v kině je už teď jistá věc).

---

Poprvé jako jeden film sice ne, když tak poprvé v běžné kino distribuci (pokud mistr nechystá nějaký úplně nový sestřih, tak TWBA verze se už dočkala limitovaného kino releasu před lety … a pak jej Tarantino nepochopitelně uložil k ledu), ale jinak yippee ki yay, motherfuckers:-). Na tohle čekám už asi deset let. Nevěsta je konečně zpátky v celé své kráse/délce:-).

Jinak můžu potvrdit, že to funguje více než dobře. Po internetech se už dlouhé roky potuluje fan edit (hádám, že poskládaný převážně z rozšířených JP home video verzí obou filmů), který nějaká dobrá duše sestříhala tak, aby odpovídal struktuře TWBA (více anime, bitka s Crazy 88 kompletně v barvě, hláška o živé B.B. pryč a nová scéna s Billovým soubojem na katany s bandou poskoků, která o něco lépe naznačuje, proč je Bill takový geroj, ze kterého je zbytek komanda paf).

---

Právě že oficiálně to viděla jen hrstka lidí na festivalech a ani na plackách/vod to nikdy nevyšlo. Což je pro mě úplně nepochopitelné, zvlášť potom, co Tarantino před pár lety vydal Netflix verzi The Hateful Eight.

Chápu, když se zdrojový materiál ztratí/zničí (rip DC verze Event Horizonu), nebo je nějaký problém s právy, tak smolík pacholík, ale proč to Tarantino až doteď nepustil naplno do světa, když to čas od času někde odpromítá a je jasné, že fanoušci by mu za to utrhali ruce (jako za všechno, co kdy udělal), jsem nikdy nepobral. Teď už jen doufat, že se to oficiálně v nějaké podobě (kino by bylo super, ale i případný pozdější video release by mi stačil) dostane i k nám.

---

Škoda, že do filmu Tarantino nevložil i tu vystřiženou scénu s flashbackem Billova souboje na katany s bandou poskoků (tohle pro mě byla v tom fan editu nejzajímavější scéna, protože ukazovala jaký je to badass, tzn. z čeho pramenil ten bezvýhradný respekt, který požíval u ostatních členů komanda) a vzhledem k tomu, že trojka velice pravděpodobně nikdy nevznikne, bych namísto zbytečného dodatku (do filmu se to tehdy nedostalo zcela po zásluze, proč se k tomu Tarantino vrátil jsem tak úplně nepochopil) v podobě infantilní reklamy na hru uvítal "Next Chapter" (tj. souboj dospělé Nikki se zestárlou Beatrix).

Jinak ale divácký zážitek z kategorie numero uno stejně jako tomu bylo nadvakrát v kině před těmi vice než dvaceti lety a tentokrát konečně v jednom kuse (stopáž absolutně žádný problém):-). Kdyby Tarantino do kin někdy poslal i rozšířenou Netflix verzi The Hateful Eight, tak peláším do kina podobně dychtivě/nadšeně jako v případě Nevěsty:-).

Shakespeare In Love

Potenciální oscarová hardcore artovka Hamnet o fiktivní genezi jednoho ze dvou nejslavnějších mistrových kousků mě inspirovala si po dlouhých letech znovu připomenout oscarovou romcom žánrovku o fiktivní genezi druhého ze dvou nejslavnějších mistrových kousků, která ve své době potěšila svými kvalitami a překvapila bohatou oscarovou nadílkou (hádám, že zejména Spielberga - Weinsteinova vychytralá lobby tehdy zapracovala na jedničku:-)).

Konkurence s famózní úvodní sekvencí na pláži se okamžitě stala absolutní žánrovou klasikou, zatímco tahle retro love story s originální a extra zábavnou meta nadstavbou, kterou během vývoje postihlo nemálo problémů a personálních výměn, v průběhu let (neprávem) malinko zapadla, ale po nedávném opáčku mohu směle konstatovat, že na kvalitách filmu se kolo času nijak nepodepsalo a skoro třicet let po premiéře to celé funguje stále stejně (tj. excelentně:-)).

Jednak díky chytrému a současně hravému scénáři (příběhová linka nápaditým způsobem zrcadlící události z "právě teď se rodící" hry, k tomu citování konkrétních dialogů a scén ze hry, spousta vtipných referencí na celé mistrovo dílo, důmyslné propletení osudů fiktivních a reálných postav a poučný pohled na tehdejší společenské/divadelní poměry) a jednak díky špičkovému castingu (výborný Fiennes a přímo vynikající Paltrow s hromadou dalších hereckých hvězd za zády). A to vše v doprovodu příjemného OST a parádní výpravy a kostýmů (dobová atmosféra je vykreslena skvěle).

Marty Supreme 8/10

Jsou dobová sportovní dramata o strastiplné cestě talentovaného jedince s komplikovanou osobností a obtížným rodinným/sociálním zázemím na absolutní kariérní vrchol. A pak jsou dobová sportovní dramata o strastiplné cestě talentovaného jedince s komplikovanou osobností a obtížným rodinným/sociálním zázemím na absolutní kariérní vrchol. Tohle je ten druhý případ, aneb v pomyslném bratrovražedném souboji autorských projektů poprvé bez sourozeneckého jištění Safdie ukazuje Safdiemu záda a odpalování míčku přes síť poráží mlácení v ringu na celé čáře.

Safdie zkombinoval osvědčený recept, podle kterého sourozenecký tým natočil Uncut Gems (charakterově rozporuplná hlavní postava s morálně pochybnými praktikami a neobyčejnými rétorickými dovednostmi, která prahne po rychlém finančním profitu), s ping-pongovými epizodami ve Forrestu Gumpovi (dlouhé série výměn přes síť působí neuvěřitelně, ať už je to zásluhou tréninku nebo triků) a organickým střídáním žánrů (sport si mění místo s dramatem, gangsterkou, romancí a komedií a to vše v historických kulisách a za doprovodu neobvyklého hudebního podkresu).

Výsledkem je působivá žánrová záležitost, která charakterový oblouk hlavní postavy skrze zamotanou příběhovou linku se spoustou nečekaných dějových odboček maskuje za sociologickou sondu a sportovní žánrovku (poznávací znamení z minula v podobě překotných dialogových výměn, při kterých se postavy vehementně překřikují samozřejmě přítomno). Hlavní postava v téhle historce o shánění dostatečného finančního obnosu k odcestování na šampionát se po většinu stopáže chová jako ukázkově egoistický, arogantní, oportunistický a manipulativní parchant a přesto ji divák celý film drží palce, aby se na turnaj dostala a stala se z ní sportovní hvězda (a cestou při tom pokud možno prozřela).

Na čemž má největší zásluhu Chalamet, který nepřekvapivě i tentokrát podává parádní herecký výkon, ovšem ani zbytek castingu za ním příliš nezaostává (za pochvalnou zmínku stojí hlavně Paltrow). Špičkové produkční hodnoty (rekordní rozpočet ze strany studia je patrný z téměř každé scény), které se odrážejí na nápadité kameře (originálně pojatá úvodní titulková sekvence je jen začátek), vynalézavém OST kombinujícím popové hity z 80s se zasazením děje do 50s, působivé retro atmosféře (výprava a kostýmy odvádějí vynikající práci) a výborně natočených zápasů, ve kterých nechybí drama, napětí ani emoce (se skvělým klimaxem v podobě finálového souboje), jsou pak příjemným bonusem navíc.

Redux Redux 7/10

Co se stane, když se zkombinuje Memento (zacyklená honba za pomstou za smrt blízké osoby, při které se mnohačetným opakováním postupně proměnila motivace potrestání pachatele v jediný smysl další existence) s Everything Everywhere All at Once (výlet napříč alternativními univerzy ve snaze najít realitu, ve které zesnulého potomka nepotkal smutný osud z rukou psychopata) a Seven (pátrání po sériovém vrahovi a touha po vlastnoručním vykonání spravedlnosti)? 

Sourozenecký tým McManusových natočí komorní, ale o to více nápaditou žánrovku, která vedle originálního nápadu s hledáním a následným potrestáním vraha unesené dcery skrze paralelní dimenze zaujme i zpracováním výchozí premisy. Výprava hlavní postavy za pomstou se totiž nesoustředí na divácky atraktivní world-building (princip fungování a pravidla cestování mezi univerzy, rozdíly mezi jednotlivými realitami a verzemi postav, atd.), byť něco málo na jeho konto padne.  

Ve středu dění je totiž psychologická a existenciální rovina vyprávění (hlavní postava si uvědomuje svou situaci a snaží se z ní vymanit), což podobné multiverse pokusy zpravidla zcela pomíjejí ve prospěch logických paradoxů a akce. Roli v tom nepochybně hrají rozpočtové důvody, ale funguje to, na čemž má hlavní podíl výborně hrající McManus v hlavní roli za doprovodu pár příběhových zvratů, hrstky explicitnějších scén, několika absurdních situací a nečekaně napínavého finále.

Murderer Report 6/10

Obstojná žánrová záležitost, která stojí na zajímavém nápadu postavit proti sobě reportérku a sériového vraha a během společného rozhovoru rozehrát napínavou psychologickou hru na schovávanou, ve které si obě strany připravily nějaká ta esa (zásadní informace, případně temná tajemství z minulosti) v rukávu, aby se na konci zcela nepřekvapivě ukázalo, že se ve skutečnosti hrálo o něco úplně jiného, než se při zahájení hry zdálo. Problémem je, že tahle komorní variace na legendární konzultace čerstvé agentky s nejmenovaným psychiatrem, toho času kanibalem, nestojí na ničem dalším.

Stran psychologických hrátek a vzájemných intrik a manipulací šlo v rámci dialogových výměn zajít mnohem dále, na nějaké skutečně konfliktní (dramaticky nebo emocionálně vyhrocené) situace v průběhu děje téměř nedojde, praktické ukázky svérázné terapie pacientů ze strany pana doktora jsou ve filmu jen do počtu (přičemž kamera při nich milosrdně uhýbá stranou, takže gore není na pořadu dne) a vzhledem k omezenému počtu účastníků tohohle diskuzního klubu je předem jasné, která figurka na šachovnici bude hrát jakou roli. Faktor zábavnosti se tudíž odvíjí zejména od postupného odhalování doktorova mistrovského plánu a s tím souvisejících překvapivých (tu více, tu méně smysluplných) plot twistů.

Primate 6/10

Roberts usoudil, že vedle žraloků, piraní, hadů, pavouků a podobných dokola omílaných "domácích mazlíčků" ve starých dobrých hororových osmdesátkách řádily i vraždící opice, které se ovšem navzdory obrovskému záporáckému potenciálu (silné, chytré, nevypočitatelné, nemilosrdné) v žánru většího zastoupení nikdy nedočkaly a je potřeba s tím rychle něco udělat. Načež natočil obstojný animal horor, který v některých ohledech dokáže potěšit a v jiných zase tolik ne.

Předně je potřeba pochválit samotný výběr hlavního záporáka (na rozdíl od spousty podobných monstr žánrovek tady inteligentní chování pomalu na úrovni člověka působí vcelku uvěřitelně a nikoliv přehnaně až nesmyslně) a důvod jeho přepnutí do berserkového módu (selektivní animozita a střídání agresivity s apatií oproti konkurenci dává smysl). Ocenit zaslouží i sázka tvůrců na praktické efekty a nikoliv cgi (byť je patrné, že použitím člověka v kostýmu fyzické proporce opičího antagonisty neodpovídají realitě), slušný bodycount a vydatná dávka gore (pár brutálních fatalit stojí fakt za to).

Na druhou stranu film spoléhá na spoustu žánrových klišé (nelogické chování postav, kdo se ne/dožije závěrečných titulků je zřejmé obratem po nástupu dané postavy na scénu, zdánlivě mrtvý záporák samozřejmě znovu zaútočí, atd.), všechny postavy bez výjimky jsou vzácně nezajímavé a slouží jen jako maso na porážku (nemá cenu si zapamatovat ani jejich jména), už tak předvídatelný děj neobsahuje žádné překvapení (prakticky všechny "podstatné" scény se vykecaly už v traileru) a strašidelná atmosféra a napětí se dostavuje jen nárazově (za vydatné pomoci OST imitujícího Carpentera).

Fallout (Sezóna 2) 7/10

Na konci první sezóny tvůrci lákali na prohlídku New Vegas při příští návštěvě post-apo pustiny, což je lokace, ve které se odehrává jeden z fanoušky nejoblíbenějších dílů videoherní série, takže očekávání stran druhé sezóny byla nastavena hodně vysoko. Dobrou zprávou na úvod je, že byla do značné míry naplněna a předchozí sezónou nastolenou kvalitativní laťku se podařilo udržet. Špatnou zprávou ovšem je, že se to neobešlo bez několika zaváhání, které vyplývají především z toho, že výhody první sezóny v podobě prvotního překvapení z představeného fikčního světa jsou ve druhé sezóně pryč.

Jistá únava materiálu se nejvíce podepisuje na příběhové lince, která je opět pojata formou putování skupiny postav napříč zničeným světem postiženým jadernou apokalypsou (v tomto případě v kulisách města hazardních her) ve snaze se zmocnit nějakého MacGuffina (dopadení otce, nalezení rodiny, získání studené fúze, atd.), což je průběžně prokládáno retrospektivními výlety do minulosti, které prohlubují world-building. Dojde při tom na několik nápadů z videoherního kánonu (ovládání mysli, mutagenní vir) a nezapomnělo se ani na tuny referencí a pár překvapivých příběhových zvratů.

Problémem je, že samotný děj se za celou sezónu nikam významně neposune a připomíná spíše nějakou mezizastávku po cestě, protože se opět jen rozestavují jednotlivé figurky na šachovnici pro další hru (tj. následující sezóny), což je doprovázeno podstatně menší dávkou humoru i akce než tomu bylo posledně, byť černohumorné situace a stejně tak nekompromisní brutalita nechybí ani tentokrát (stran šarvátek s nepřátelskými frakcemi, mutanty a monstry stojí za pozornost až finální epizoda). Některé příběhové linky (vývoj událostí v obou vaultech) se v ději vyskytují jen proto, aby se zpět na scénu mohly vrátit oblíbené postavy z předchozí sezóny, aniž by se tím vyprávění jakkoliv kamkoliv posunulo.

Na druhou stranu vyjma narativu všechny silné stránky z první sezóny zůstaly zachovány. Ať už se jedná o výborně hrající casting v čele se sympatickou Purnell (která v průběhu sezóny prodělá jistý charakterový vývoj) a především nadále extra zábavným antihrdinou Gogginsem (MacLachlan tentokrát dostal více prostoru a dokázal jej využít), přičemž potěšilo i pár cameo vystoupení (Perlman, Brown a hlavně Culkin), správně satirický tón, vynikající post-apo atmosféru (prostředí New Vegas se povedlo), nebo stylový retrofuturismus a obecně vysoké produkční hodnoty (kostýmy, výprava a triky odvádějí parádní práci). Snad se tvůrci v příští sezóně poučí a zejména na poli akce náležitě přitvrdí (jak naznačuje potitulkovka:-)).

June And John 6/10

On je nesmělý úředníček, utápějící svůj život v bezduché práci a vyznávající pravidla. Ona je nespoutaný živel, užívající si každičký moment bytí a vyznávající svobodu. Jednoho dne se shodou náhod potkají a spolu vytvoří třaskavý pár, který se vydává na bláznivou/divokou jízdu se zastávkami ve stanicích absurdní komedie, intenzivní love story, psychedelická road movie, tragická romance a krimi thriller, na jejímž konci stojí značka jednosměrného provozu. 

Besson si pro radost natočil kombinaci žánrových klasik Thelma & Louise (charakterově protikladná dvojice revoltující proti systému) a Bonnie and Clyde (milenecký páreček spojující romantické city se zločineckou dráhou). Na mobilní telefon, ve videoklipovém stylu, s prakticky neznámým castingem, za minimální náklady a v partyzánských pracovních podmínkách v dobách pandemie. A ono to kupodivu vyšlo, byť to zdaleka nefunguje tak dobře, jak by papírově mohlo. 

Což je zásluhou především sympatické dvojice Eddy a Price, přičemž zejména dámská polovička ústředního castingu si svým bezprostředním projevem krade spoustu scén pro sebe. Po stránce narativu se tady projevují jisté nedokonalosti (střídání žánrů je fajn, ale žádné z témat není zpracováno dostatečně do hloubky, protože na to není čas) a stejně tak práce s postavami by zasloužila doladit (psychologická rovina stran motivace a chování postav je jen opatrně naznačena), nicméně feel-good atmosféra a občas stylový audiovizuál (za vydatné pomocí úderného OST) jsou dostatečnou náplastí.

The Drama

Ok, takže tak trochu Marriage Story: The Prequel:-). Tak to si nechám líbit, zvlášť v sestavě Pattinson plus Zendaya plus temné/šokující tajemství z minulosti (vzhledem k pánovi na režisérské stoličce a současně za psacím stolem hádám, že to bude nějaké patřičně společensky kontroverzní/rezonující téma). Přiznám se, že Borgliho poslední evropský kousek ani následný hollywoodský debut mě moc neoslovily (slušná práce, ale to je tak vše), ale tohle alespoň na úrovni výborně střiženého traileru vypadá hodně nadějně, tak snad se do třetice všeho dobrého s mistrem naladíme na stejnou vlnu:-).

The Secret Agent 6/10

Vlastně v mnoha ohledech podobný pokus o zpracování témat diktatury, perzekuce a korupce, které v zemi na opačném konci světa panovaly v 70s, perspektivou obyčejného člověka a jeho rodiny a přátel, jako předvedl loni Salles s I'm Still Here (a odnesl si sošku za nejlepší zahraniční film, zda se Filho vydá v jeho stopách i v tomhle ohledu se teprve ukáže) a to včetně použité dramaturgie, ovšem se značně rozdílným a totiž podstatně méně přesvědčivým výsledkem.

Stejně jako minule kolega, tak i Filho sází na atraktivní a minimálně na domácí půdě stále rezonující téma, silný casting (Moura podává skvělý herecký výkon), výbornou dobovou atmosféru, parádní výpravu a kostýmy a kombinaci pomalu plynoucího děje, ve kterém se po většinu filmu nic dramatického, natož strhujícího nestane, v doprovodu uvolněného tempa a nepříliš umírněné stopáže s epilogem ze současnosti, který postrádá výraznější katarzi. Na rozdíl od Sallese to ovšem po stránce samotného narativu, případně nějaké historické výpovědi, Filhovi nefunguje zdaleka tak dobře.

Přitom to začíná tak nadějně (úvodní scéna na čerpací stanici je natočena působivě). Poměrně záhy ovšem film upadne do vypravěčské letargie, ze které se nevzpamatuje až do závěrečných titulků. Prakticky až do samotného finále (honička s hitmanem sice zvedne tepovou frekvenci, ale příliš pozdě a příliš krátce) není zřejmé, k čemu film vlastně směřuje a co by měla být pointa (přežívání pod falešnou identitou, útěk do ciziny, podání svědectví), hlavní děj je naředěn spoustou nesouvisejících a nikam nevedoucích odboček (k čemu slouží epizoda s Kierem nebo separovanou končetinou?) a korunu tomu všemu dává závěrečný časový skok do současnosti, ve kterém je osud hlavní postavy odvyprávěn zprostředkovaně.

The Adventures Of Cliff Booth

To, že s někým nesouhlasíš, ještě neznamená, že spolu nemůžete uzavírat obchody (The Hateful Eight jako minisérie):-). Největší mrzení samozřejmě je, že se to nedostane do kin (natož u nás). Kdyby to pro Tarantina byla srdcovka (neboli "desítka"), tak by s filmem nejspíše zakotvil jinde (nebo si u streamovací fabriky vyjednal kino exkluzivitu). Na druhou stranu jinde by mu zřejmě nedali 200 mega (možná ve WB, ale po One Battle After Another asi ani tam už ne).

A na třetí stranu jsem vlastně rád, že to natočí někdo jiný a dokonce Fincher (a Tarantino tak dostane prostor a prachy na originální projekt). Ty devadesátkové spolupráce, kdy k tarantinovskému jádru jiní režiséři přidali něco svého, byly super a jsem rád, že po letech zase něco takového vznikne. A jsem fakt zvědavý, jak tohle kreativní spojení ve filmu dopadne.

The Housemaid 7/10

Sympatická hlavní postava nastupuje na místo hospodyňky v honosné rezidenci zámožné rodinky a při práci pro ráznou paní domu se zaplete s jejím atraktivním protějškem a při tom naráží na čím dál tím více podivné skutečnosti, které naznačují, že některé věci v téhle domácnosti (nečekaně:-)) nejsou tím, čím se zdají být. Jinými slovy psycho thriller o hře tvůrců na schovávanou jak s postavami, tak především s divákem, ve které si každá ze stran schovává nějaké temné tajemství a eso v rukávu, přičemž než dojde na závěrečnou partii, všichni aktéři si hned několikrát prohodí role.

Obehraná premisa všech podobných mysteriózních žánrovek, ve které hlavní slovo mají intriky, manipulace, paranoia, sexuální obsese a vztahová toxicita, ruku v ruce s televizně působícími produkčními hodnotami (práce s kamerou, hudbou a střihem ve filmu nepředstavuje nic zásadního) na první pohled neslibují něčím pozoruhodnou podívanou. Naštěstí řemeslník Feig se tentokrát může opřít jednak o sympatický a herecky schopný casting a jednak o bestsellerovou předlohu, chytře si hrající s pravidly žánru, díky čemuž zajímavě propletená příběhová linka dokáže opakovaně překvapit.

Postupné odkrývání zvláštních rodinných poměrů ze strany hlavní postavy, počínající konflikt s nevypočitatelnou paní domácí a vznik milostného trojúhelníku je totiž jen začátek. Očekávaný plot twist, při kterém tvůrci vyloží všechny karty na stůl stran skutečných poměrů v domě, totiž nepřichází na řadu až v samotném závěru, ale už v polovině filmu, načež kombinace znepokojivé atmosféry, narůstajícího napětí, slušného tempa a hutného psycho teroru pokračuje, jen v jiném složení hráčů, aby následně došlo na další rozestavění figurek na šachovnici pro definitivní zúčtování ve finále. Hlavní předností filmu je ovšem casting, protože Sweeney (tradice kromě hereckého výkonu předvést naplno i své fyzické proporce dodržena:-)), Seyfried i Sklenar odvádějí výbornou práci. Snad v chystané dvojce Feig udrží nastavenou laťku.

We Bury The Dead 5/10

Tušil jsem, že trailer klame tělem a tahle historka nebude standardní hororová záležitost se šourajícími se hordami nemrtvých po vzoru strejdy Romera, ani bandou zuřivých sprinterů po vzoru strejdy Boylea, nýbrž další žánrový experiment v podobě utahaného psychologického dramatu, zasazeného do atraktivních post-apo kulis s občasným výskytem napětí nebo akce a hrátek s nemrtvými po vzoru nedávného Handling The Undead. A tušení se vyplnilo.

Nic proti podobným pokusům ohrané zombie schéma oživit výletem do jiných žánrů nebo použitím jiné perspektivy a přitom nezapomínat na podstatu zombie žánru, tj. zkoumání charakterů v krizové situaci, relativizaci zla (jsou skutečným zlem nemrtví nebo lidé?), sociální kritiku společnosti a samozřejmě nepostradatelné (krvavé/brutální) potyčky s hordami nemrtvých (strejda Boyle to letos i loni zvládl na výbornou:-)), ale v tomto případě se nepovedlo ani jedno, ani druhé.

Strašidelná atmosféra prakticky zcela absentuje, dávky napětí se v průběhu filmu rozdávají na nouzový příděl, survival prvky se připomenou jen občas a samotné akce je naprosté minimum (navíc jedinou relativně obstojnou sekvenci v autobusu tvůrci vykecali už v traileru). Dramatická, respektive psychologická, rovina vyprávění na tom není o mnoho lépe, protože po většinu stopáže moc dobře nefunguje (rádoby dojemné flashbacky jen zpomalují děj, vedlejší linka se zastávkou na farmě je ve filmu úplně k ničemu, finále vyšumí do ztracena). Od katastrofy film zachraňuje především slušně hrající Ridley, překvapivě podařený (leč nevyužitý) zombie make-up, pěkné přírodní exteriéry a rozumná stopáž.

Hamnet 7/10

Hodina a půl psychologického dramatu v historických kulisách, ve kterém se z radostné love story plynule přesuneme k neradostné rodinné tragédii a z ní plynoucí manželské krizi. Půlhodina fiktivní geneze nejmenované literární klasiky s dokumentárním záznamem premiérového představení. V souhrnu dvouhodinová potenciálně oscarová hardcore artovka pro všechny, kterým oscarová romcom žánrovka Shakespeare in Love připadá moc mainstreamová:-). Neboli nepříliš přesvědčivá zastávka u Marvelu nezapomenuta, ale po tomhle audiovizuálně i herecky působivém kousku odpuštěna.

Hlavní kámen úrazu představuje prapodivná dramaturgie filmu. Obě části filmu (jak intimně rodinná, tak profesionálně divadelní) samy o sobě fungují, ale obě charakterové polohy hlavní postavy (jejíž jméno v ději zcela záměrně padne až půl hodiny před koncem filmu) jsou po většinu stopáže striktně odděleny, respektive až do divadelní koncovky vlastně není vůbec zřejmé, co je hlava rodiny zač, čímž trpí i manželská a rodičovská linka, protože hlavní postava znenadání mizí ze scény (aniž by byl vysvětlen důvod pravidelných absencí) a její trauma a výčitky svědomí, kterým čelí prostřednictvím umělecké terapie, je vyřešena pomocí zatmívačky a střihového přechodu namísto nějakého charakterového vývoje.  

Jisté dramaturgické nedostatky jsou ovšem bohatě vynahrazeny po stránce castingu a produkčních hodnot. Všichni bez výjimky předvádějí vynikající herecké výkony (a to včetně dětských rolí), kterým vévodí naprosto přesvědčivá Buckley (přičemž Mescal a Watson za jejím podáním o moc nezaostávají, přestože nedostanou tolik prostoru). Dokumentární kamera stylizovaná do role nezúčastněného pozorovatele v doprovodu pomalého tempa a neokázalého, ale náladou působivého OST, se pak podílí na zvláštní, místy až hypnotické, atmosféře filmu, ve které se mísí mysticismus (přírodní magie) s realismem (sugestivně pojaté scény porodu a smrti), která kulminuje emocionální katarzí ve finále (závěrečná scéna propojení herce s publikem a definitivní rozlučka se zesnulým potomkem notně zacloumá diváckými emocemi).

The Shadow's Edge 7/10

Živoucí legenda nejen v žánru martial arts filmů Chan se rozhodl všem pochybovačům dokázat, že ve svém pokročilém věku ještě zdaleka nepatří do starého železa, načež se dal dohromady s podobně zasloužilým hereckým veteránem Leungem (neplést s hongkongským kolegou téhož jména) a natočili spolu předělávku dvacet let starého akčního krimi thrilleru (se kterým jsem dosud neměl tu čest, což po této zkušenosti asi budu muset brzy napravit), přičemž nezbývá než dodat, že tenhle záměr se (oběma starým pánům) beze zbytku podařil.

Největším problémem filmu je naprosto přepálená stopáž, která dává prostor nepříliš zajímavým dialogovým pasážím, ve kterých se do popředí namísto napětí a akce dostává melodrama (celá vedlejší linka se sirotčincem a adoptováním jen zdržuje hlavní děj), popřípadě se opakuje již jednou viděné/slyšené (prostřední "sledovací" část v ulicích města mohla být zredukována na efektní střihovou montáž a na výsledném dojmu by se to nijak nepodepsalo, rozepře s "potomky" totéž), čehož důsledkem jsou jednak opakované propady tempa a jednak zbytečná konverzační výplň.  

Na druhou stranu všechno ostatní, tj. herecké i fyzické výkony jak Chana (charisma stále neztratil) a Leunga, tak zbytku castingu, procedurální vyšetřování v rámci příběhové linky, střídání žánrů (heist týmovka, policejní krimi, martial arts akce) a především samotné akční scény (je sice poznat, že si při nich tvůrci vypomáhají rychlým (a občas nepřehledným) střihem, aby zamaskovali jisté nedokonalosti, ale jednak se mistr stále obejde bez zástupu kaskadéra (viz obvyklá koláž záběrů z natáčení v závěrečných titulcích) a jednak disponuje obdivuhodnou kondicí - hlavně finální mano a mano bitka Chan vs Leung se povedla), lze směle označit za nadstandardní řemeslo. Naznačený sequel bych si nechal líbit.

Soundtrack 2025

Jedničkou loňského roku je pro mě elektro pecka F1 (jako fanoušek Zimmera a jeho OST k Rush ani nemůžu jinak, navíc když jsem hlavní téma od mistra při jeho koncertní návštěvě minulý rok slyšel i naživo:-)), ale atmosférických/působivých hudebních doprovodů bylo loni napříč žánry požehnaně. A to jak orchestrální, tak písničkové povahy.

Pochválit musím How To Train Your Dragon (Powell opět mocně čaruje stejně jako u originálu), Weapons (výborně buduje atmosféru a dokazuje, že Cregger je šikula i v oblasti filmové hudby), Draculu (tradičně napůl rozverný a napůl ponurý Elfman), Ballad Of A Small Player (skvělá práce v ne-až-tak-skvělém filmu), Wallace & Gromit: Vengeance Most Fowl (nenáročné, ale příjemné) a stejně tak divácky náročnější kousky The Girl With The Needle (záměrně nepříjemný a místy až disharmonický), The Brutalist (minimalistický, přesto dokonale funkční), Train Dreams (tematicky skvěle dotváří náladu) a One Battle After Another (poutající pozornost záměrnou disharmonií).

Za zmínku stojí i 28 Years Later (skvěle namixované a úderné), Sirat (film zklamání, hudební mix super), trojitá palba od dvojice Reznor a Ross v podobě Queer (zdánlivě nepatřičné moderní pojetí skvěle kontrastuje se zbytkem filmu), The Gorge (nepřelomové, ovšem zcela funkční) a Tron: Ares (zdaleka nejlepší složka filmu) a jako bonbónek na závěr Red Sonja (jak nahnat totální hrdinskou epičnost alespoň zvukem, když ne obrazem:-)).

Naopak s nevolí ukázat prstem je potřeba na Ash (nesmyslná exhibice, která irituje od začátku do konce), Highest 2 Lowest (naprostá ignorace dění v obraze), Mission: Impossible - The Final Reckoning (pouhá zaměnitelná obsahová výplň), Frankensteina (v jedné scéně funguje, v druhé vůbec ne) a Play Dirty (Silvestri si spletl žánry a servíruje film noir).

War Machine

Prompt: Vymysli scénář akčního sci-fi s týmem elitních vojáků proti mimozemskému hit-tech robotovi, kteří si to rozdají někde v divočině (žádné městské lokace a davové scény, na to není rozpočet). Chatbot: Zajisté, mám ještě několik upřesňujících dotazů, abych napsal scénář přesně podle Vašich představ. Prompt: Jo a točit to bude Netflix. Chatbot: Děkuji za doplnění, to je vše, co od Vás potřebuji vědět. Tady to máte. 

Ritchson má muskulaturu i herecký talent na to, aby se z něj stala stejná hvězda jakou je v dnešní době Bautista, Momoa nebo Cena, ale obávám se, že účinkování v podobně zaměnitelných content fillerech pro stream (viz nedávný Playdate) není ten nejlepší způsob, jak toho dosáhnout. Možná se stane zázrak a Hughes doručí překvapivě našlapanou žánrovku, ale podle traileru bych si na to nevsadil. Jsem ale zvědavý na Moralese, zda bude podobně nevýrazný jako v M:I nebo ne.

Silent Night, Deadly Night 6/10

Oživování mrtvých nebo alespoň polomrtvých hororových značek pokračuje dalším slasherovým kouskem, ale tentokrát kupodivu o dost zajímavějším pokusem, než by se od téhle nikterak pozoruhodné "sváteční" série (stále marně čekám, kdy si někdo konečně vzpomene na svátek práce:-)) dalo předem očekávat (osmdesátkový originál nebyl žádný zázrak, o zapomenutelných sequelech ani nemluvě). Nová hororová klasika sice není na pořadu dne, ale slušná žánrovka ano.

V prvé řadě zaslouží pochvalu snaha tvůrců nerecyklovat tupě originál a původní historku o psychopatickém sekerníkovi rozdávajícím definitivní tresty všem nezbedníkům, na které natrefí, obohatit o pár zajímavých nápadů, ať už se jedná o sériového vraha likvidujícího jiné vrahy (Dexter nechává pozdravovat:-)), rozdvojenou osobnost (vnitřnímu hlasu nechybí charisma i pár sarkastických hlášek), nebo netradiční romantickou linku, ve které figuruje psychicky narušená přítelkyně.

Na obvyklé žánrové atributy (postupně budované napětí, strašidelná atmosféra, lekačky) sice v průběhu děje moc často nedojde a celé téma "předávání pochodně" je stran fungování jen naťuknuto, na druhou stranu jednotlivé killy se můžou pochlubit solidní dávkou gore (škoda, že některé brutální fatality se odehrají mimo záběr), v deratizačních scénách vedle redukování počtu vystupujících postav přijde na řadu i černý humor a nadsázka (čistka na nacistické párty se povedla, byť z hlediska splatteru šlo zajít ještě o kus dále), bodycount vykazuje sympatické hodnoty a casting odvádí obstojnou práci.

Zootopia 2 8/10

Disney si dal s pokračováním překvapivého miliardového hitu pořádně načas, ale lépe pozdě než nikdy, takže sympatický policejní tým králičice a lišáka se po téměř dekádě vrací zpět na scénu s dalším dobrodružstvím ve zvířecí metropoli, přičemž studio neponechalo nic náhodě (což je dobře i špatně zároveň) a fanoušky dlouhá léta očekávaným sequelem opětovně potvrzuje svou dominanci na poli animáků pro celou rodinu jak po stránce tržebních výsledků, tak i kvality samotného filmu. Dvojka je totiž podobně zábavná a hravá podívaná pro všechny věkové kategorie jakou byla jednička.

Tvůrci neopravují, co není rozbité, takže i dvojka nabídne sympatické hlavní i vedlejší postavy (králičice s lišákem mají spolu opět parádní buddy chemii a jejich pohotové slovní přestřelky stojí za to, stran zábavnosti jim ovšem na paty šlapou nové posily do týmu v podobě zmijáka a bobřice), spoustu situačního i slovního humoru, nepřeberné množství nápaditých obrazových gagů v prvním i druhém plánu (díky čemuž je občas těžké všechno pochytit), vtipné popkulturní reference (z nichž vede variace na finále The Shining:-)), svižné tempo a energickou akci na hraně pocty a parodie animovaným groteskám a pár zajímavých novinek v rámci world-buildingu (další části města a noví zástupci zvířecí říše).

K tomu je potřeba přičíst rovněž špičkovou animaci a obecně prvotřídní produkční hodnoty, od stylového audiovizuálu (na do sebemenších detailů vymodelovaný svět je radost pohledět v každém záběru), přes příjemný OST, až po výborně složený casting u všech postav včetně hvězdných cameo vystoupení (při nahrávání původního dabingu se očividně všichni aktéři dobře bavili). To všechno minule skvěle fungovalo a funguje to i tentokrát. Tvůrci ovšem zvolili bezpečnou sázku na jistotu i v případě narativu, což se podepisuje na jisté recyklovatelnosti děje (opět rozkol a následné usmíření ústřední dvojice, znovu obrovské spiknutí ohrožující celé město a zase překvapivý zvrat v podobě zrádce ve vlastních řadách). Předvídatelná příběhová linka je ovšem malá cena za velký zbytek. Snad Disney s pokračováním nebude otálet.

The Wrecking Crew 6/10

Co je lepšího než akční komedie, ve které se hlavní role zhostila mlátička Momoa nebo mlátička Bautista? Přece akční buddy komedie, ve které se hlavní role zhostí mlátička Momoa a mlátička Bautista současně:-). Oba výtečníci se konečně potkávají tváří v tvář (a pěst, případně další části těla:-)) v jednom filmu (a nikoliv jen v závěrečných titulcích jako v Dune), nicméně tahle testosteronem nabitá destrukční párty je jedna velká promarněná příležitost, protože výsledkem je pouze nenáročná spotřebka pro stream a nikoliv nějaký zásadní příspěvek do žánru akčně-komediálních týmovek.

Tvůrci se nedrží zásady "to nejlepší na konec" a jednoznačný vrchol v rámci akčních atrakcí servírují hned na začátku filmu (úvodní home invasion potyčce nechybějí efektní úhly záběru, pohotový střih, nápaditá choreografie ani intenzivní tempo), přičemž akce ve zbytku filmu jednak není příliš mnoho a jednak svým řemeslným zpracováním působí jako z jiného filmu (alespoň že je přítomen eRkový rating, takže dojde na pár nekompromisních fatalit), respektive nijak nevybočuje ze žánrového standardu (v čele s honičkou na dálnici, ve které má hlavní slovo digibordel a očividné natáčení ve studiu) a to včetně očekávaného souboje titánů (bitka Diesel vs Johnston z Fast Five nadále zůstává nepřekonána).

Stran humoru je na tom film podobně rozpačitě. Dialogové výměny mezi ústřední dvojicí jsou sice pohotové a patřičně nekorektní, ale většina ostrovtipných hlášek působí jako nahodilá improvizace na place a trefování do terče v podobě divácké bránice tak probíhá s proměnlivou úspěšností. Ani po příběhové stránce se žádné přepisování historie nekoná. Detektivní rovina vyprávění prakticky neexistuje (celá podstata případu je naráz odhalena během minutového dialogu ke konci filmu), dojemné sourozenecké sbližování moc nefunguje a hlavní záporák je v ději jen do počtu a trpí nevýrazností.

Pár zábavných scén by se ve filmu přesto našlo, na čemž mají největší zásluhu Momoa a Bautista, kteří opět potvrzují svůj komediální talent a sdílí spolu skvělou buddy chemii. Stejně tak zbytek castingu odvádí slušnou práci (škoda, že Morrison a Baccarin jsou ve filmu značně nevyužiti, přičemž Richmondova účast je zredukována na pouhé cameo vystoupení), bodycount dosahuje solidních hodnot a finále nabídne vedle přestřelek i rozcvičku s chladnými zbraněmi. Nicméně kombinace zbytečně přepálené stopáže, občasných propadů tempa, nedostatečného množství akce a kolísavé kvality humoru se na filmu podepisuje. Tenhle demoliční tým by si zasloužil dostat další šanci, tak snad dojde na sequel.

The Bluff

Ok, takže další akční žánrovka se strong female characterem, v tomto případě s full metal pirate bitch, v řadě. Tenhle podžánr tady už dlouho nebyl (asi tak měsíc:-)), přičemž co pokus, to obvykle nepříliš pozoruhodný výsledek a nepříliš oslnivé tržby (čest všem osamoceným výjimkám), takže sice palec nahoru za potenciálně zábavný nápad zasadit ohranou historku o badass hlavní postavě na odpočinku a její (jak jinak než vynucený:-)) návrat do akce kvůli pomstě bývalých kumpánů do předminulého století a atraktivního pirátského prostředí, ale trailer nějaký zásadní příspěvek do žánru tedy nenaznačuje. Snad Urban nebude ve filmu jen do počtu (tj. finální bitka na konci filmu) a předvede ukázkového záporáka. 

The Devil Wears Prada 2

Jedničku jsem dodnes neviděl a její kultovní status jde tím pádem mimo mě, takže mi možná něco uniklo, ale to je fakt celý trailer na dvojku jen o tom, že se všechny hlavní postavy po letech znovu potkají a začnou spolu zase pracovat v jedné firmě:-)? Fanoušci nic dalšího asi vědět nepotřebují, ale na mě jako náhodného kolemjdoucího to zase až tak moc nefunguje, když nevím, co od toho mám čekat. Dvojka je ale dobrý důvod, proč pochybení s jedničkou konečně napravit a po vydání dvojky na streamu si nejspíše odškrtnu oba filmy najednou, tak snad to v obou případech bude stát za to:-).

Heresy 6/10

Středověká vesnice uprostřed lesů s nábožensky silně založenými obyvateli, kteří nemají daleko k fanatizmu a rázným řešením "heretických" problémů a v jejich řadách hlavní postava nedobrovolně/nevědomky koketující s ďábelskými (případně pohanskými) silami, které se ukrývají v temných hvozdech okolo. Aneb "speciální čarodějnický díl" v podobě sympatické variace na Eggersův atmosférický kousek The Witch z evropské produkce a rukou debutanta Koningse.

Pochválit tady zaslouží produkční hodnoty. Navzdory minimálnímu rozpočtu se Koningsovi za pomocí vhodně zvolených lokací, dobové výpravy, nápadité práce s kamerou (detailní záběry na tváře herců, za nimiž se "cosi nepřirozeného" zjevuje se povedly) a podmanivého OST (stran navození nálady funguje na výbornou) daří v průběhu filmu budovat slušnou folk hororovou atmosféru, k čemuž přispívá i pár psychedelických pasáží a několik poctivých fatalit se slušnou dávkou gore. Samotný příběh a postavy by ovšem potřebovaly ještě doladit, protože film se přes překvapivě skromnou stopáž potýká s nevyrovnaným tempem, nedostatečně rozvedenou psychologií postav a nedotaženou dějovou linkou.

Anaconda 5/10

Nápad natočit reboot filmu, který byl nezáměrně k smíchu už v době premiéry (natož o třicet let později:-)) a při tom se žánrově posunout z akčního hororu do akční hororové komedie s meta nadstavbou navrch vlastně dával docela smysl, jak se v rámci aktuálního trendu oživovat staré značky pomocí legacy sequelů k téhle polozapomenuté sérii znovu vrátit a při tom neopakovat stejné chyby. Nápadem pojmout to celé jako film o filmu, který vzdává poctu jinému filmu a k tomu se odehrává na place dalšího filmu, to ovšem také skončilo a výsledkem je podobně nuzná záležitost jako originál.

Gormican totiž ve všech směrech skončil někde na půli cesty. Už trailer naznačoval, že na nějakou třeskutě vtipnou podívanou navzdory castingu složenému z osvědčených person komediálního žánru asi nedojde a samotný film tuhle obavu jen potvrdil. Nějakých opravdu vtipných situací je ve filmu poskrovnu (potenciálně nejzdařilejší gag se zdánlivě mrtvou "návnadou" navíc tvůrci nepochopitelně vykecali už v traileru), většina dialogových výměn se řadí do kategorie trapno humoru (z nichž vede křečovitý pokus o komiku s "ošetřením" rány) a veškeré popkulturní meta reference se omezují jen na hlášky o kultovnosti originálu (tak určitě:-)) a pár očekávaných cameo vystoupení původního castingu.

O mnoho lépe si film nevede ani na poli akce, která řemeslným provedením (obvyklá dávka digibordelu) i množstvím (titulní škrtič v průběhu děje nedostane moc prostoru se náležitě předvést) nestojí za pozornost. Stejně tak hororové prvky (atmosféra, napětí, lekačky) prakticky zcela absentují, vzhledem k family friendly ratingu a počtu vystupujících postav nepřekvapí, že jednotlivé killy a bodycount nestojí za řeč a výsledný dojem nevylepšuje ani samotný děj (vedlejší linka s Melchior nikam nevede) a postavy (Zahn je naprosto zbytečná postava odsouzená do role pouhé komické figurky, Newton je na tom podobně). Film tak zachraňuje jen obstojné finále, rozumná stopáž a pěkné exteriéry u protinožců.

Greenland 2: Migration 5/10

Na konci jedničky Butler a spol. šťastně doputovali do podzemního bunkru a pokud neumřeli, tak v něm spokojeně žijí dodnes, protože jestli něco tahle katastrofická žánrovka nepotřebovala, tak to bylo nějaké pokračování o tom, jak to bylo dál. Chyba lávky. Film sice nebyl žádný kvalitativní ani finanční zázrak, ale mohl se opřít o sympaťáka v hlavní roli a po vydání na streamu nakonec slušně vydělal, takže se Butler a spol. vrací na scénu v sequelu, který se přesunul do post-apo žánru a je násobně dražší (což na výsledku není nijak znát) a násobně zbytečnější (což na výsledku je znát podstatně).

Zatímco jednička obvyklé dramaturgické schéma všech podobných katastrofických historek (putování odněkud někam za doprovodu všech obvyklých podezřelých stran kataklyzmatických událostí, tj. všudypřítomná destrukce, nastupující chaos a anarchie, skupinky přeživších rekrutující se z řad samaritánů a oportunistů, atd.) nabourala použitím civilní "rodinné " perspektivy ve stylu War Of The Worlds, dvojka na jakoukoliv, byť sebemenší, nápaditost zcela rezignuje a kromě ohraného survival výletu zdevastovanou krajinou ve stylu tuny laciných post-apo béček nenabízí prakticky nic.   

Z příběhového hlediska ve filmu stojí za pozornost jen krátká sekvence s improvizovaným mostem, ve které probleskuje jakýsi náznak napětí a dramatu. Morální dilemata, vyhrocené vztahy, výrazné vedlejší postavy nebo konfliktní situace generující nějaké dramaticky nebo emocionálně silné scény. Na nic z toho divák v průběhu filmu nenarazí a pokud náhodou ano, tak v množství limitně se blížící nule. Stejně tak trikových atrakcí je podstatně méně než napovídal trailer. Na co se ovšem nezapomnělo je dojemné finále s plačtivou koncovkou. Alespoň Butler s Baccarin odvádí slušnou práci, byť si na papíře musí vystačit s málem, pár pěkných přírodních lokací by se ve filmu našlo a stopáž je naštěstí umírněná.