Na konto pohledu do zákulisí tohohle sportu/podniku nepadne ve filmu prakticky ani slovo (zápasníci vs pořadatelé vs sponzoři vs média vs fanoušci). Takže ani moc nepřekvapí, že samotné zápasy jsou v ději jen do počtu a Safdie navzdory zhusta použité záměrně rozklepané dokumentární kameře a chaotickému střihu dělá vše proto, aby nepůsobily jakkoliv strhujícím dojmem (kamera se do ringu/klece nepochopitelně vůbec nepodívá, takže nějaké napětí nebo drama, natož nával adrenalinu, se nekoná, navíc bitky jako takové nevypadají autenticky, ale divadelně/naaranžovaně).
Po příběhové stránce to pak není o mnoho lepší. Vyjma závěrečné konfrontace, ve které konečně vyplují na povrch nějaké emoce a myšlenkové pochody ústřední dvojice, se celý děj točí v kruhu (hlavní postava se potýká s pocitem porážky, závislostí a především toxickým vztahem, který řeší … nijak a to je vše), přičemž přítomnost některých scén ve filmu nedává žádný smysl, protože jejich výpovědní hodnota o čemkoliv se limitně blíží nule (k čemu nakupování suvenýrů, výlet na pouť, kolaps trenéra, epilog ze současnosti?). Film tak zachraňuje jen skvěle hrající Blunt, slušně hrající Johnson a potenciálně nosná vedlejší linka přátelství/rivality s Baderem, která ovšem dostane minimum prostoru.