Tost recykluje osvědčené žánrové vzorce vskutku poctivě, takže v jeho konverzační historce z typického amerického zapadákova nechybí typově skvěle vybraný casting, partička různorodých/bizarních postav, z nichž zdaleka ne všechny se dožijí závěrečných titulků, přímočará příběhová linka (jak jinak než rozdělená na kapitoly), šikovně propojující osudy jednotlivých postav, které se uzavřou na finálové párty s decentní dávkou akce, ani obvyklé ingredience žánru (mrtvoly, krádeže, podrazy, atd.). Co naopak Tost postrádá je větší zastoupení humoru (velká chyba, protože podobný typ žánrovek je bez vydané porce černohumorné složky poloviční). Stejně tak stran konfliktních situací (jinými slovy dramatu a napětí) šlo zajít mnohem dál a stran tempa alespoň v samotném závěru se mohlo přepnout na vyšší rychlostní stupeň.