Všechny obvyklé žánrové ingredience jsou na svém místě. Sympatické hlavní postavy, nevinně působící konverzace, které se pomalu, ale jistě mění v psychologický souboj nervů, nervozita přerůstá v paranoiu, intriky si podávají ruce s manipulacemi a zdánlivě pevný partnerský vztah začíná dostávat povážlivé trhliny, což následně kulminuje v závěrečné hře na schovávanou a honěnou. Potíž je v tom, že Morgan v průběhu děje jen recykluje žánrové vzorce a nedokáže ničím překvapit (audiovizuál, narativ, pointa), což platí i pro odhalení pravé podstaty věcí (karty na stůl vyloží v polovině filmu).
Stejně tak stran vyhrocených situací, respektive psychologického/fyzického terorizování ústřední dvojice, šlo ve filmu zajít mnohem dále (Speak No Evil nechává pozdravovat:-)), přičemž napětí a mírně strašidelná atmosféra se dostavuje až v samotném finále, ve kterém se dle očekávání přepne do podžánru slasheru. Bodycount vzhledem k počtu vystupujících postav nedosahuje žádných závratných hodnot, na druhou stranu tenhle nedostatek vynahrazuje kombinace vcelku vydařených fatalit a slušné porce gore (škoda, že vedle explicitního násilí se nenašla odvaha i na explicitní nahotinky:-)).