A Haunting In Venice 6/10

Předchozí pokus po finanční stránce tak úplně nevyšel (vzhledem k totálně přestřelenému rozpočtu na podobný typ žánrovky ani není divu), přesto Branagh dostal od studia (relativně rychle) znovu šanci rozehrát s kníratým detektivem ještě jednu "whodunnit" hru, ale tentokrát podle trochu odlišných pravidel. A vyplatilo se to, protože výsledkem je slušná dobová krimi záležitost s občasným (vítaným) odklonem do strašidelného žánru, která sice jackpot ve finále nerozbije, ale hned několik povedených trumfů v průběhu hry vynést dokáže.

Pryč je nadstandardní rozpočet, zástup velkých hereckých hvězd, opulentní audiovizuální stránka, nevyžádaná (a hlavně nadbytečná) záplava digibordelu, vydatná stopáž a naštěstí taktéž podivné tvůrčí experimenty s charakterem a pitváním emocionálního nitra ústřední postavy z minulého filmu. Zbyla hodně komorní žánrovka, která působí jako adaptace nějaké divadelní hry o několika málo hercích a dvojici lokací (jeden interiér, jeden exteriér a to je vše), která se může opřít v prvé řadě o Branagha, který je v roli proslulého detektiva naštěstí opět výborný, a ve druhé řadě o málo známou (respektive ne tak často adaptovanou) předlohu a málo známý (respektive ne tak oslnivý) casting.

Díky tomu tady divák, oproti oběma předchozím (v minulosti nesčetněkrát zpracovaným) adaptacím, předem netuší, kterými cestičkami se bude příběh ubírat dále, které postavy budou pro zápletku důležité a které nikoliv a které z nich (a případně v jakém pořadí) se ne/dožijí konce filmu a současně na něj v průběhu děje čeká nějaké to překvapení. Což platí i pro znalce předlohy, jelikož dle synopse na wiki z ní film vychází jen velmi volně. Branagh během děje chytře dávkuje sice ne přímo strašidelné, ale příjemně znepokojivé momenty a film díky tomu šikovně balancuje na hraně detektivky a retro duchařiny. Čemuž pomáhá i náladový OST a kamera, která v několika scénách předvede stylový pohyb v prostoru. Snad se z tohohle pokračování nestane rozlučka, Branagh by si ještě pár dalších šancí (ideálně na streamu) zasloužil:-). 

A Haunting In Venice

V první řadě je fajn, že po tržebním průšvihu s Death on the Nile dostal Branagh další šanci a ještě k tomu tak rychle. Ve druhé řadě palec nahoru za to, že si Branagh nevybral žádný provařený příběh, který se dočkal adaptace už kdovíkolikrát (tipoval jsem, že bude pokračovat jak jinak než s Evil Under the Sun) a ve třetí řadě je celkem zajímavý nápad pokusit se to celé stylizovat do podoby dobové duchařiny, ať už to vychází ze samotného filmu, nebo jde čistě o záležitost teaseru.

Sice mi oba dosavadní filmy nepadly zdaleka tak do oka jako předchozí adaptace s Finneym a Ustinovem, ale pokud v obou filmech něco fungovalo fakt skvěle, tak to byl Branagh v hlavní roli, takže minimálně na něj se těším hodně. Snad tohle pokračování sérii v pokladnách znovu nakopne a nikoliv definitivně pohřbí.

---

Nebýt toho Branagha s charakteristickým knírem, tak to vypadá, jako nějaká vcelku běžná dobová duchařina od Blumhouse:-). Jsem fakt zvědavý, jestli Fox touhle zajímavou kombinací žánrů v kampani jen drží poker face a film bude nakonec standardní detektivka jen s pár strašidelnými momenty, nebo bude mít trojka opravdu určitý přesah do hororového žánru. Očekávám první, ale líbilo by se mi druhé. Jen si v tom případě nejsem úplně jistý, jestli takový úkrok stranou ocení (starší) cílovka poirotovek, navyklá na léta zažitý koncept. Na druhou stranu je fakt, že minule zažitý koncept tak úplně finančně nezafungoval, tak třeba tady tomu bude naopak.    

Death On The Nile 6/10

První Branaghově adaptaci kníratého detektiva jsem tehdy vyčítal, že pro znalce předlohy nepřináší nic moc nového (kromě vyleštěného audiovizuálu a nevyžádané záplavy digibordelu). To jsem ještě netušil, že si Branagh podobné výtky u druhého filmu vezme k srdci a vyleštěný audiovizuál se záplavou nevyžádaného digibordelu okoření dávkou svébytné tvůrčí invence stran titulní postavy, po vzoru "když už neinterpretovat ne-tradičně příběh, tak alespoň detektiva". Poučení pro příště, aneb vždy může být ještě hůře:-).

Branagh je v hlavní roli i na podruhé pořád výborný, zbylý casting je po herecké stránce taktéž slušný (včetně těch, do kterých by to člověk předem neřekl), samotný příběh je pochopitelně silnou výsadou jakékoliv adaptace sám o sobě a nějakých opravdu podstatných změn zde, naštěstí, nedoznal (což je pro puristy dobrá zpráva, ale tak jako minule diváky znalých předlohy nebo předchozích adaptací děj nemá moc čím překvapit) a i tentokráte se film pyšní nablýskaným audiovizuálním provedením. Potud je tedy vše relativně v pořádku.

Nicméně jsou zde i nějaké ty vady na kráse a není jich, na můj vkus, úplně málo. Začíná to už u neobvyklého prvoválečného prologu, který s ústřední zápletkou nijak nesouvisí a je ve filmu vyloženě jen proto, aby titulnímu hrdinovi na konci filmu dodal charakterový "citový" oblouk romantické povahy. Ano, tomu samému charakteru, který je pověstný svou přísně logickou myslí a povznesením se nad obyčejné lidské rozmary, strasti nebo radosti (jak to ostatně předvedl v předchozím filmu). K tomu je potřeba, bohužel, přičíst zbytečně dlouhou expozici (trvá hodinu, než se zápletka pořádně rozjede) a především všudypřítomný digibordel, jehož neúměrnost zde dosáhla skutečně nových výšin (netočení na reálných lokacích, ale na place ve studiu, bije svou umělohmotností do očí v každém druhém záběru, který se neodehrává v kulisách parníku). Ve výsledku tak jde o slušnou adaptaci, ale mohlo to být o dost lepší.