Příběh samozřejmě žádné ceny za originalitu sbírat nebude (kdo je hlavní záporák je jasné okamžitě po nástupu Bacona na scénu, podstata vyšetřovaného případu také nepřekvapí a zapojení pana MacGuffina do vyprávění už vůbec ne), ale tahle série na nějakém sofistikovaném narativu nikdy nestála, takže snaha o přímočarost děje bez jakýchkoliv překvapení nebo zvratů je nic proti ničemu. To podstatné byly vždy Murphyho kulometná vyřídilka, chrlící ostré (ideálně nekorektní) hlášky na všechny strany a humorné situace obecně, svižné tempo a slušné akční scény. A tady už nastává problém.
Murphy se snaží, seč mu síly stačí, ale humor až na pár výjimek moc nefunguje. Nejenže většina výstupů není sama o sobě vtipná (hlášky se povětšinou dost míjí účinkem), ale některé scénky jsou vyloženě trapné a pár bizarních dialogových výměn by se ve filmu také našlo. Akce je obyčejný žánrový průměr a tempo je v průběhu celého filmu vycházkové, tudíž nezbývá, než se tady těšit jen z návratu původního castingu (velký palec nahoru za starou partu v kompletním složení:-)), nostalgického citování vybraných scén z jedničky, pár pomrknutí na fanoušky (vtípek s narážkou na kvality trojky) a nestárnoucích hudebních motivů, což je jediná věc, která ve čtyřce šlape stejně dobře jako kdysi.
Celkově na skvělou jedničku a ještě lepší dvojku nemá čtyřka ani omylem, ale nevalnou trojku se překonat podařilo, takže mise je splněna, nicméně v tomhle případě není laťka nastavena nijak zvlášť vysoko, tudíž žádné velké vítězství se nekoná. V přímém srovnání s vracející se dvojicí Smith a Lawrence pak navrátilec Murphy prohrává na celé čáře.
