The Dink 4/10

Natočit sportovní komedii bez komedie a s minimem sportu je svým způsobem taky umění:-). Polehčující okolností pro Greenbauma, který minule zabodoval se skvělými Strays, je to, že hlavní vina spočívá na bedrech pisálka Clementse, který není schopen vymyslet vtipnou hlášku nebo situaci, která by nebyla v lepším případě nevtipná a v horším (bohužel častějším) vyloženě trapná. Za to nemá problém s klišovitým dějem, nezajímavou hlavní postavou a pomalým tempem.

Ohraná historka o životním outsiderovi, který se skrze podceňovaný/vysmívaný sport naučí být lepším člověkem (najde si přátele, usmíří se s autoritářským otcem, vyhraje nad svým celoživotním sokem lomeno produkcí zaplacenou reálnou sportovní celebritou, atd.) nemá absolutně čím překvapit (vlastně beru zpět, takhle podivný pokus o romantickou linku, jejíž účelem je osvědčená berlička se sražením hlavní postavy na kolena před finálním aktem, se zase tak často nevidí:-)).

Což by zase tak nevadilo, pokud by obsahovala spousty nápaditých/vtipných/zábavných scén. Bohužel veškeré snahy o humor ze strany drtivé většiny postav ve filmu končí ve stádiu pokusu (jasně vedou vsuvky s rádoby vtipným sidekickem s bizarním fetišem, což je naprosto zbytečná postava, která filmu nepřináší vůbec nic, přičemž epizoda se Stillerem je hned v závěsu). Stejně tak Johnsonův přerod z arogantního kreténa v sympatického dobráka nepůsobí příliš přesvědčivě. Jediné světlo na konci tunelu tady představuje dvojice Steenburgen a Harris, zbytek filmu ovšem zachránit nedokážou.

The Karate Kid

Poprvé viděno samozřejmě ve formativním věku někdy v 90s včetně zbylých dvou dílů a nenáviděného sequelu s tehdy-ještě-ne-oscarovou Swank (kdo by si tenkrát vsadil, že si za pár let dojde pro sošku:-)?). Nicméně vzhledem k tomu, že v té době jsem už začal koketovat s hongkongskou produkcí (chanovky, shaoliny, ultra/red force a podobné martial arts béčka), tak mi jednička, respektive tetralogie, vždy přišla jako takový Rocky pro děcka (bez ohledu na Avildsena) a srdcovka se z toho pro mě nikdy nestala (na rozdíl od spousty - kvalitativně nejednou horších - martial arts kousků z HK). 

Přesto musím uznat, že jako Rocky pro děcka to je fajn (a ten obří rozdíl mezi rozpočtem a tržbami vznikl zaslouženě) a klasická sportovní šablona "from zero to hero" v kombinaci s young adult charaktery a příjemnou dávkou "východní" filosofie ve filmu funguje v pohodě, což je zásluhou zejména sympatického castingu (Shue jsem v 90s platonicky miloval, takže vidět ji "za mlada", ať už tady nebo v sequelech BTTF, byl pokaždé zážitek:-)), jemuž nepřekvapivě vévodí skvělý mistr Morita (bez něj by ten film byl poloviční, o dalších čím dál tím slabších pokračováních ani nemluvě). Každopádně respekt, jak velká značka se z toho po finančním fiasku trojky i čtyřky, kdy to vypadalo, že je se sérií navždy konec, stala.

I Play Rocky

Divím se, že si na tenhle biják, respektive nápad natočit film o filmu zrovna o tomhle kultovním kousku, někdo vzpomněl až teď. Vzhledem k tomu, že Slyův oscarový opus magnum je dokonalým představitelem hollywoodského snu "from zero to hero" (jak před kamerou, tak hlavně za ní). Ippolito byl skvělý jako Pacino, podle traileru to vypadá, že bude skvělý i jako Stallone (skoro se chce zvolat, kdo to bude v jeho podání příště:-)?). Farrelly má po Balls Up co napravovat, tak snad si to tady pořádně pohlídá a po The Offer se filmoví fanoušci dočkají dalšího povedeného biopicu o žánrové klasice z 70s.

Giant 6/10

Další životopisné drama ze sportovního prostředí s kritickými sociálními/kulturními podtóny o obtížné cestě mimořádně talentovaného jedince ze dna až na absolutní kariérní vrchol v podobě mistrovského titulu, během níž se potýká jak se soupeři v ringu, tak svou problematickou osobností? Ano i ne. Athale totiž svou filmovou rekapitulaci kariéry boxerského šampióna pojal metodou chytré horákyně (běžný biopic oživený odlišnou perspektivou), což je dobře i špatně zároveň.

Na první pohled Athale staví tuhle historku na osvědčeném žánrovém půdorysu (aneb jak se neduživý chlapec z chudých poměrů stal jak sportovní, tak i národní ikonou), ovšem hlavní hvězdou tohohle představení není borec s rukavicemi a jeho (notně arogantní) eskapády v ringu, nýbrž trenér a manažer v jedné osobě. Respektive hlavní pozornost filmu je upřena na jejich vzájemný vztah a jeho komplikované proměny v čase. Což je sám o sobě zajímavý dramaturgický tah.

Vedlejším efektem podobného přístupu je, že celá kariéra hlavní postavy je odbavena letem světem, přičemž samotné zápasy jsou v ději jen do počtu a řemeslným zpracováním vyjma jedné letmé scény (efektní top-down sekvence) ničím nevystupují z řady. Největším problémem ovšem je, že film postrádá výraznější drama, napětí a emoce, čehož důsledkem je, že k nejsilnější scéně filmu si tvůrci musí vypomoci smyšlenou situací. Film zachraňuje výborný Brosnan, který kromě fešného přízvuku zaujme i přesvědčivým hereckých výkonem (škoda, že Stephens, se kterým se po bondovské štaci po letech zase potkal na jednom place, nedostane více prostoru). Na něco více, než jen slušnou žánrovku, to ovšem nestačí.

Beast 6/10

Penzionovaný šampion se po letech vrací zpět do klece na jeden poslední zápas, aby zúčtoval se svým největším rivalem a v mezidobí zařizuje, jak se dostat zpět do formy a narovnat vztahy s odcizeným (naštvaným) bratrem, bývalým (dtto) trenérem a ustaranou (dtto) manželkou. Dobrou zprávou je, že Atkins znovu nevymýšlí kolo a spoléhá se na osvědčené atributy všech podobných sportovních žánrovek křížených se sociálním dramatem. Špatnou zprávou je, že se spoléhá až příliš a není schopen přijít s čímkoliv navíc, co by se v tomhle žánru neobjevilo již mnohokrát dříve (a častokrát lépe).

Sportovní historka z kategorie "from zero to hero" v podání Atkinse za kamerou a Crowea za psacím stolem (tudíž osobní projekt a nikoliv námezdní fuška, aby se vydělalo na nájem, za což kudos) totiž nemá absolutně čím překvapit. V hlavní roli podceňovaný outsider, rodinné závazky, tíživé sociální podmínky, problematický vztah s bratrem (taktéž zápasníkem) a trenérem, lákavá nabídka vysoké finanční odměny za zápas se záludným sokem, tréninkové montáže, tragická nehoda dodávající hlavní postavě potřebnou osobní motivaci a v neposlední řadě finálový zápas, ve kterém se hraje o všechno.

Tohle všechno sice v rámci příběhové linky samo o sobě funguje, ale Atkins z rodinných a profesionálních starostí hlavní postavy nedokáže vytěžit silnější scény, ať už po dramatické nebo emocionální stránce. Vrcholem filmu je tak závěrečná zápasová desetiminutovka, ve které oba borci (MacPherson i Foster si ve fitku mákli) předvedou slušnou choreografii. Ve zbytku filmu se jen více či méně vydařeně naplňují žánrová klišé, což nedokáže přebít ani fajn casting (Crowe podobné mentorské role zvládá s přehledem, ale v ději je do počtu, o Hemsworthovi ani nemluvě), ani adrenalinově tepající OST.

Balls Up 4/10

Neurotičtí vynálezci, nadržení markeťáci, kondomy, banány, fotbal, párty, mundial, finále, maskoti, advokátky, rozzuření fanoušci, drogové kartely, šílení narkobaroni, koks, pašerácké "ústní zkoušky", džungle, kajmani, radikální ochránci zvířat, kandiru, "orální" operace, vodopády, špionky, sochy. Slušný výčet příležitostí, jak historku o dvojicí smolařů, pracujících v "latexovém" průmyslu, na útěku napříč exotickou krajinou, proměnit v zábavnou nekorektní buddy komedii.

Navíc když se na režisérskou stoličku posadil někdo jako Farrelly, který si s druhým Farrelly v žánru buranských komedií vybudoval v 90s solidní reputaci. Tudíž a proto je svým způsobem pozoruhodné, na kolika frontách jeho nejnovější počin selhává na celé čáře. Protože prakticky na všech. Ani by tak nevadilo, že hlavní postavy jsou nesympatičtí loseři lomeno idioti, vzájemná buddy chemie je na bodě mrazu a dějová linka nedává žádný smysl, respektive vede odnikud nikam.

Největší kámen úrazu tady totiž je, že veškerý humor ve filmu končí jen ve stádiu pokusu. Nic z toho, co se ve filmu děje a kdo za tím stojí ("diktátor" Cohen měl být v roli excentrického šéfa kartelu sázkou na jistotu, ale kde nic (na papíře a za kamerou) není, ani smrt nebere), není žádným způsobem ani vtipné, ani zábavné (natož třeskutě), pouze nezajímavé, trapné nebo stupidní (případně kombinace). Wahlberg a Hauser se sice snaží, seč jim síly stačí, ale stojí sami proti všem.

Beast

Tak počkat, nejenže to z traileru vypadá na hodně slušnou žánrovou záležitost a podobnou "penzionovaný Rocky se po letech vrací do ringu na jeden poslední zápas" historku v MMA kabátku si rozhodně nechám líbit, ale starouš Crowe, který charisma nadále rozhazuje po hrstech, v tom nejen hraje, ale dokonce to i spolu napsal, takže žádná další neosobní fuška, aby se rychle a snadno vydělalo na nájem (ala druhá vymítačská štace), ale osobní, případně rovnou fanouškovský, projekt? Ok, v tom případě automaticky prodáno a datum premiéry zapisuji do kalendáře. Snad to Atkins neprokaučuje.

Marty Supreme 8/10

Jsou dobová sportovní dramata o strastiplné cestě talentovaného jedince s komplikovanou osobností a obtížným rodinným/sociálním zázemím na absolutní kariérní vrchol. A pak jsou dobová sportovní dramata o strastiplné cestě talentovaného jedince s komplikovanou osobností a obtížným rodinným/sociálním zázemím na absolutní kariérní vrchol. Tohle je ten druhý případ, aneb v pomyslném bratrovražedném souboji autorských projektů poprvé bez sourozeneckého jištění Safdie ukazuje Safdiemu záda a odpalování míčku přes síť poráží mlácení v ringu na celé čáře.

Safdie zkombinoval osvědčený recept, podle kterého sourozenecký tým natočil Uncut Gems (charakterově rozporuplná hlavní postava s morálně pochybnými praktikami a neobyčejnými rétorickými dovednostmi, která prahne po rychlém finančním profitu), s ping-pongovými epizodami ve Forrestu Gumpovi (dlouhé série výměn přes síť působí neuvěřitelně, ať už je to zásluhou tréninku nebo triků) a organickým střídáním žánrů (sport si mění místo s dramatem, gangsterkou, romancí a komedií a to vše v historických kulisách a za doprovodu neobvyklého hudebního podkresu).

Výsledkem je působivá žánrová záležitost, která charakterový oblouk hlavní postavy skrze zamotanou příběhovou linku se spoustou nečekaných dějových odboček maskuje za sociologickou sondu a sportovní žánrovku (poznávací znamení z minula v podobě překotných dialogových výměn, při kterých se postavy vehementně překřikují samozřejmě přítomno). Hlavní postava v téhle historce o shánění dostatečného finančního obnosu k odcestování na šampionát se po většinu stopáže chová jako ukázkově egoistický, arogantní, oportunistický a manipulativní parchant a přesto ji divák celý film drží palce, aby se na turnaj dostala a stala se z ní sportovní hvězda (a cestou při tom pokud možno prozřela).

Na čemž má největší zásluhu Chalamet, který nepřekvapivě i tentokrát podává parádní herecký výkon, ovšem ani zbytek castingu za ním příliš nezaostává (za pochvalnou zmínku stojí hlavně Paltrow). Špičkové produkční hodnoty (rekordní rozpočet ze strany studia je patrný z téměř každé scény), které se odrážejí na nápadité kameře (originálně pojatá úvodní titulková sekvence je jen začátek), vynalézavém OST kombinujícím popové hity z 80s se zasazením děje do 50s, působivé retro atmosféře (výprava a kostýmy odvádějí vynikající práci) a výborně natočených zápasů, ve kterých nechybí drama, napětí ani emoce (se skvělým klimaxem v podobě finálového souboje), jsou pak příjemným bonusem navíc.

A Thousand Blows (Sezóna 2) 7/10

Strejda Knight v první sezóně divákům nabídl vydařenou várku historek z podsvětí Londýna v předminulém století, rok se s rokem sešel a servíruje další nášup. Tomu se říká správné pracovní nasazení:-). Ve druhé sezóně se tak trochu projevuje syndrom všech podobných tematických sérii, ve kterých v navazujících řadách ústřední nápad ustupuje do pozadí ve prospěch soustředění se na další osudy postav a jejich vztahy, nicméně podívaná je to stále zábavná.

Základní schéma samozřejmě zůstává stejné jako minule, ale zatímco v předchozí sezóně šlo o historické gangsterské drama proložené občasnými boxerskými vsuvkami, tentokrát jsou zápasy v ringu vyloženě do počtu a nebýt vedlejší linky s trénováním následníka trůnu, souboje mezi provazy by se zredukovaly jen na hrstku pár minutových šarvátek, ve kterých není čas a prostor na budování nějakého napětí a dramatu. Jinak je ovšem vše při starém, což platí i pro dramaturgickou složku (opět se prolínají linky s kapsářským gangem, provozováním putyky a plánovaným heistem).

Určité potlačení sportovní roviny naštěstí nepředstavuje zásadnější problém, protože jednotlivé postavy jsou samy o sobě natolik zajímavé/zábavné, že jejich vzájemné interakce je potěšení sledovat. Na čemž má největší zásluhu opět výborně hrající casting v čele s dvojící Graham a Doherty. Ani stran produkčních hodnot a audiovizuálu k žádným změnám nedošlo, což znamená vynikající retro výpravu a kostýmy, které se velkou měrou podílí na parádní dobové atmosféře a hravě rozverný OST, který dodává mnoha scénám vítaný prvek nadsázky, ale rovněž trikovou stránku, která opět vykazuje jisté nedostatky (digitální kašírované pozadí působí jako … digitální kašírované pozadí:-)). Závěr naopak slibuje zavést příště nové pořádky (podívat se za oceán je skvělý nápad:-)), takže nezbývá než se těšit na třetí sezónu.

Christy 7/10

Michôd se po skvělém Kingovi na dlouhou dobu odmlčel a pro svůj návrat si nevybral úplně jednoduché téma, nicméně v nerovném boji obstál se ctí. Aneb další životopisná historka ze sportovního prostředí o nějaké slavné mlátičce v ringu, ve které se hlavní postava na pozadí tradiční cesty ze dna na absolutní profesní vrchol potýká jak se soupeři mezi provazy, tak se svým toxickým okolím v řadě? Víceméně ano, ovšem rozdílovým faktorem je tady jednak Sweeney v hlavní roli a jednak závěrečná půlhodina, která dodává filmu mnohem silnější dramatický/emocionální náboj.

Vzhledem k tomu, že hlavním těžištěm filmu je vztahové/rodinné drama, ve kterém se řeší seriózní témata typu genderové identity, partnerské podřízenosti/závislosti a nakonec i domácího násilí a nikoliv sportovní/kariérní stránka, ani moc nepřekvapí, že samotné zápasy v ději nehrají nijak zvlášť podstatou roli a slouží především jako kulisa pro dramatické události, odehrávající se mimo ring. Řemeslným podáním přesto dokážou zaujmout (kamera a střih uvnitř ringu odvádějí dobrou práci) a obsahem záměrně kontrastují se zbytkem děje (zatímco v ringu hlavní postava kráčí od jednoho vítězství ke druhému, v soukromí zažívá porážku za porážkou, byť si toho zpočátku ani není vědoma).

Ovšem hlavní zásluhu na tom, že tenhle po dějové stránce vcelku obyčejný sportovní biopic, skvěle funguje, má casting ústřední dvojice. Sweeney v hlavní roli bez problémů zvládá uhrát všechny polohy své postavy (zprvu nepříliš sympatický charakter se postupem času promění v osobu, které divák drží všechny palce) a znovu dokazuje, že nemá jen hezkou tvářičku (a další věci:-)), ale i herecký talent a v tomto případě i slušnou fyzičku:-). Neméně schopným spolu/proti hráčem jí je Foster jako její trenér a pozdější manžel, který je od úvodních minut na scéně vykreslen jako ukázkový parchant a své pověsti ve zbytku filmu naplno dostojí. Škoda jen, že se film detailněji nezaměřuje na psychologickou rovinu vyprávění (tj. nastínění důvodů, proč hlavní postava dlouhá léta pobývá v toxickém vztahu a snáší veškerá příkoří).

The Smashing Machine 6/10

V poslední době se podobných sportovních dramat/biopiců o nějaké mlátičce v ringu/kleci vyrojilo požehnaně a tohle je bohužel jen další v řadě. Pro Johnsona to byla z pochopitelných důvodů srdeční záležitost a šance se konečně vymanit z dlouholeté herecké škatulky. Pro Safdieho zase příležitost se na režisérské stoličce osamostatnit a dokázat, že zvládne autorské projekty i bez cizí pomoci. To by si ovšem oba jmenovaní museli nejprve ujasnit, o čem tenhle film má být. Tedy kromě toho, že dělá medvědí službu self promo reálnému předobrazu hlavní postavy. 

Na konto pohledu do zákulisí tohohle sportu/podniku nepadne ve filmu prakticky ani slovo (zápasníci vs pořadatelé vs sponzoři vs média vs fanoušci). Takže ani moc nepřekvapí, že samotné zápasy jsou v ději jen do počtu a Safdie navzdory zhusta použité záměrně rozklepané dokumentární kameře a chaotickému střihu dělá vše proto, aby nepůsobily jakkoliv strhujícím dojmem (kamera se do ringu/klece nepochopitelně vůbec nepodívá, takže nějaké napětí nebo drama, natož nával adrenalinu, se nekoná, navíc bitky jako takové nevypadají autenticky, ale divadelně/naaranžovaně).

Po příběhové stránce to pak není o mnoho lepší. Vyjma závěrečné konfrontace, ve které konečně vyplují na povrch nějaké emoce a myšlenkové pochody ústřední dvojice, se celý děj točí v kruhu (hlavní postava se potýká s pocitem porážky, závislostí a především toxickým vztahem, který řeší … nijak a to je vše), přičemž přítomnost některých scén ve filmu nedává žádný smysl, protože jejich výpovědní hodnota o čemkoliv se limitně blíží nule (k čemu nakupování suvenýrů, výlet na pouť, kolaps trenéra, epilog ze současnosti?). Film tak zachraňuje jen skvěle hrající Blunt, slušně hrající Johnson a potenciálně nosná vedlejší linka přátelství/rivality s Baderem, která ovšem dostane minimum prostoru. 

Him 4/10

Dal jsem tomu šanci kvůli nadějnému traileru, který sliboval netradiční kombinaci sportovní žánrovky s psychologickým hororem s metaforickou nadstavbou v podobě intenzivního, posléze podivného a nakonec šíleného fotbalového boot campu, na kterém se potkává bizarní psycho trip se surreální atmosférou a stylovým audiovizuálem. A zase jsem naletěl, protože samotný film vyjma sem tam stylového audiovizuálu bohužel nic z toho nedodal.

S podobnými ingrediencemi by někdo jako Aster nebo produkující Peele (proč jej zrovna tenhle pitch zaujal, je zřejmé na první pohled) bych schopen natočit zábavný žánrový kousek a ještě by k tomu přidal nějaký sociálně-kritický přesah. Bohužel jej natočil někdo jako Tipping, který sice nemá problém vyprávět pomocí obrazu a zvuku (kompozice některých záběrů za doprovodu úderného OST je fajn), zato má problém s dramaturgií a především narativem jako takovým.

Něco alespoň trochu zajímavého se odehraje až čtvrthodiny před koncem, do té doby je divák nucen sledovat nepříliš originální a místy vyloženě nudnou variaci na všechny podobné sektářské historky, která po většinu stopáže nedokáže nabídnout napětí, drama, atmosféru, ani gradaci děje (hlavní postava si nesáhne na dno svých psychických/fyzických sil, s patřičně wtf scénami šlo také přitlačit na pilu o poznání více a mytologické/alegorické vsuvky jsou tady čistě jen do počtu), přičemž to nezachraňuje ani závěrečná gore porcovačka, protože spadá do kategorie "příliš málo, příliš pozdě".

The Cut 6/10

Vysloužilý boxer dostane šanci (z největší pravděpodobností poslední v životě) se vrátit zpět na vrchol a dokázat publiku, svému nejbližšímu okolí a především sám sobě, že ještě nepatří do starého železa. K tomu ovšem potřebuje shodit nabraná kila na předepsanou hmotnost, jinak se žádné utkání o titul nekoná. Takže následuje závod s časem a souboj s mnohem těžším protivníkem, než je soupeř v ringu, tzn. s vlastní vůlí a hlavně digitální váhou:-).

Kdo od nejnovějšího Ellisova kousku očekává standardní sportovní drama z boxerského prostředí ala Rocky a podobné from zero to hero žánrovky, bude nevyhnutelně zklamán. O samotný box a poskakování v ringu tady totiž vůbec nejde. Ellis namísto toho servíruje komorní psychologické drama ve stylu Black Swan o jednotlivci, který je ochoten pro svůj sen/cíl obětovat vše a při tom bojuje jak s nároky, které na něj klade daná profese, tak i vnitřními démony.

Extrémní hubnoucí kůra, kterou hlavní postava podstupuje pod dozorem nesmlouvavého "kouče", připomene pro změnu podobnou mentorskou lekci ve Whiplash. Tréninková montáž, roztažená na celovečerní stopáž a občas proložená flashbacky z neradostného dětství, tak logicky nekončí samotným zápasem (protože, jak zazní přímo ve filmu, cesta je cíl), ale bizarním psycho tripem a záměrně absurdním finále. Podobné téma už bylo zpracováno mnohokrát a Ellis ničím z řady nevystupuje, nicméně Bloom, Balfe a obzvláště Turturro podávají skvělé herecké výkony, které vytahují film nahoru.

Christy

Nebýt těch docela vlažných kritických ohlasů i prozatímních diváckých hodnocení, tak bych jásal, že Michôd se konečně vrací zpět na scénu (už nějakou dobu se podivuju, co se s ním po skvělém Kingovi stalo, že se na tak dlouho odmlčel) a Sweeney tady definitivně prokáže, že nemá jen hezkou tvářičku (a další věci:-)), ale i svaly a velký herecký talent.

A to navzdory klišovitému traileru (jasný, biopic, takže to ve filmu svoje místo má, ale podobných životopisných historek ze sportovního prostředí, ve kterých se hlavní postava potýká se svým toxickým okolím, jsem už viděl tuny, sorry jako). Takhle budu doufat jen ve slušně hrající Sweeney v ucházející žánrovce, ve které dění v ringu snad nebude jen do počtu.

Marty Supreme

Chalamet v hlavní roli je nabídka, která se neodmítá:-). Jinak kudos, že to Safdie v titulcích na konci traileru neprezentuje jako realitou svázaný biopic podle knižní předlohy o jakémsi ping-pongovém šampiónovi. Protože seriózně pojatých životopisných sportovních historek "from zero to hero" tady už bylo nepočítaně. Což mi dává naději, že ve filmu popustí uzdu své fantazii a převypráví to s patřičnou dávkou nadsázky po sportovní stránce (ideálně ve stylu ping-pongové epizody ve Forrestu Gumpovi:-)) a současně při tom přitlačí na pilu v rovině dramatu (podobně jako v Uncut Gems).

F1 8/10

Kosinski se snaží dokázat, že zvěsti o natočení Mavericka ve skutečnosti McQuarriem byly ošklivé pomluvy, Kruger se snaží dokázat, že Maverick nebyl náhoda a nálepka scénáristického patlala je věcí minulosti, Pitt se snaží dokázat, že ve svém věku je schopen za volantem dělat podobně skopičiny jako Cruise (nejen) za kniplem a strejda Bruckheimer se snaží vyprodukovat dalšího tržebního jednorožce (k čemuž poskytl ještě větší balík prachů než posledně:-)).

Jak tenhle pokus vstoupit podruhé do stejné řeky dopadl? Nepřekvapivě jako celovečerní reklama na formule, což bylo zřejmé už od oznámení projektu, ze které budou všichni fanoušci a obecně petrolheadi bezpochyby nadšeni, ale kéž by každý takový pokus o prodání nějakého produktu další potenciální cílovce dopadl alespoň takto. To znamená zábavnou adrenalinovou jízdou od začátku do konce bez nadbytečných zastávek po cestě i pro nefanoušky motorsportu. Největší obavy, pramenící z premisy i prezentovaného materiálu v trailerech, se totiž nakonec nenaplnily.

Jak se dalo předem očekávat, příběhová linka je sice značně šablonovitá a pracuje se všemi možnými žánrovými klišé (snad jen na smrtelnou nehodu na trati a překonávání traumatu/pocitu viny tady nedošlo), nicméně povinná dějová výplň mezi závodními podniky s dojemným pitváním nitra hlavní postavy a přemítáním nad nenaplněnou kariérou a smyslem života profesionálního jezdce, nepostradatelnými cituplnými vsuvkami s novým objektem romantického zájmu a zákulisním politikařením (to by bylo, aby vnitřního nepřítele nebylo:-)) je naštěstí zredukovaná na nezbytně nutné minimum, přičemž významná část konverzačních meziher se týká samotného závodění.

Navíc to hlavní, kvůli čemu se to celé točilo (samotné závody, pohled do zákulisí v rámci práce týmu a názorná ukázka, nakolik do hry vstupují schopnosti jezdce a výkony formule a nakolik strategie a taktika), funguje bez sebemenšího zaváhání, byť na rozdíl od stíhaček nejde o podívanou, která by se něčím zásadně odlišovala od přenosů reálných závodů. Škoda, že si Kosinski více nevyhrál s netradičními úhly záběrů a střihem (dronových pohledů z ptačí perspektivy, POV záběrů z útrob helmy nebo rozdělení obrazu pro souběžně odehrávající se děj je mnohem méně, než by se slušelo), ale jinak má v kolonce "efektní prezentace" splněno a přenést pocit rychlosti na diváka se mu podařilo.

K tomu nechybí špičkové produkční hodnoty (velkorysý rozpočet je na filmu poznat nejen v rámci dění na trati), skvělý Zimmerův OST (doufám, že za pár měsíců jej uslyším naživo:-)), nečekaně příjemný humor, pár příběhových překvapení, díky kterým se průběh jednotlivých závodů neopakuje a každé zápolení na trati je něčím jedinečné a tím pádem zajímavé, sympatický casting (Pitt dokazující, že charisma stále neztratil, právě naopak, nejde pro trefnou hlášku daleko, Condon s brutálním přízvukem je na tom podobně, chemie mezi všemi postavami funguje na výbornou) a přestože je od samého počátku jasné, jak tahle historka skončí, tak i napínavé a divácky uspokojující finále.

Podstatnější výtky směřují jen ke zbytečně přepálené stopáži (minimálně čtvrthodina děje mohla klidně skončit na podlaze střižny a nic zásadního by se nestalo) a mírně nepřesvědčivému (byť zábavnému) neustálému obcházení formulových regulí bez sebemenší reakce ze strany traťových komisařů a z toho plynoucího dopadu na jezdce nebo stáj. Ke kvalitativnímu levelu Mavericka přece jen pár rychlostních stupňů schází (poletování se stíhačkami přineslo nejen strhující akci, ale i dokonalé skloubení starého a nového po stránce filmařiny i narativu a v jistém smyslu i generační výpověď), ale celkově se jedná o vydařený přírůstek do žánru a důstojného nástupce Grand Prix, Le Mans nebo Rush.

Queen Of The Ring 6/10

Další sportovní drama lomeno dobový biopic z prostředí cirkusového mlácení a nahánění soupeřů v ringu, totiž wrestlingu:-), nahlížený optikou členů jedné rodiny na pozadí osvědčené příběhové šablony všech podobných žánrovek a totiž strastiplné cesty výjimečně nadaného jedince až na absolutní kariérní vrchol? A ještě k tomu oživený netradičním genderovým prvkem? Super, takže ženská verze nenápadného hitu loňského roku The Iron Claw? 

Bohužel ani náhodou. Papírově jsou tady sice všechny předpoklady splněny (sympatické postavy, dojemný/inspirativní příběh podle skutečné události, příjemná retro atmosféra, kvalitně hrající casting), ale stran dramatu/emocí/napětí zůstal Avildsen někde na půli cesty, protože nedokáže jít dostatečně do hloubky, takže s loňskou životopisnou sondou do světa wrestlingu má jeho historka mimo prostředí a pár užitečných informací, jak to vypadá v zákulisí (fyzické schopnosti vs herecký talent, předem domluvená show vs skutečný boj), společnou jen podobně velkorysou stopáž.

Po příběhové stránce se divák ničeho zajímavého/nečekaného nad rámec žánru nedočká, psychologická a vztahová rovina moc nefunguje, respektive je zpracovaná jen na té nejzákladnější úrovni a scény v ringu sice představují slušné řemeslo, ale opět neobsahují nic navíc (chybí tomu dynamičtější ruční kamera a střih (se záběry v ringu z bezprostřední vzdálenosti a nikoliv z hlediště). Znatelnější dávku napětí a pocitu, že je něco skutečně v sázce, tak nabízí jen finálový zápas na konci filmu. Rickards podává obětavý herecký i fyzický výkon, stejně tak i zbytek castingu, ale nestačí to.

The Smashing Machine

Máte sklep zlatého plešouna? A mohl bych ho vidět dostat? Koukám, že s těmi bouchači s oscarovými ambicemi se v poslední době roztrhnul pytel:-). Nedávno Majors v Magazine Dreams, teď Johnson v tomhle (nebýt hlasu a charakteristických rysů ve tváři, tak bych ho vůbec nepoznal a vlastně nevím, zda je to dobře nebo špatně), tak jsem zvědavý, kdo to bude zkoušet příště:-).

Vypadá to na sportovní biopic jako každý jiný, ale trailer se docela povedl a Blunt je hodna pozornosti za všech okolností (doufám, že tady nebude jen do počtu), tak snad se z toho vyklube podobně příjemné překvapení jako z The Iron Claw.

---

Těch dojemných/tragických (ideálně biografických) historek o mlátičkách v ringu nebo na pódiu se v poslední době nějak vyrojilo. The Iron Claw, The Fire Inside, Magazine Dreams, Queen Of The Ring, The Smashing Machine, Christy, Giant a to jsem určitě ještě na pár dalších zapomněl. Dlouhé roky je ticho po pěšině a najednou taková nadílka:-).

Dosavadní ohlasy jsou povzbudivé, trailer je fajn (každý trailer, ve kterém figuruje Blunt, je fajn tak nějak z principu:-)) a Johnson to s pokukováním po nějaké sošce nebo alespoň nominaci nezkouší přes interpretaci Shakespearea, ale chytře přes téma/prostředí, ve kterém je jako doma, takže uvěřitelný (když už ne působivý) výkon by ze sebe vyždímat mohl.

---

Scény v ringu o ničem (snímat to celé jen z hlediště byl fakt geniální nápad), o tom, jak to v tomhle sportu/podniku vlastně chodí, to neřekne vůbec nic, potenciálně zajímavá linka s kamarádem/kolegou/rivalem Baderem utnuta hned v zárodku a toxická vztahovka stejná jako v tuně jiných žánrovek na totožné téma. Nahoru to tahá jen Johnson a Blunt, ale i tak to spadá do kategorie "vidět a zapomenout".

Rodinná konkurence o ping pongu na premiéru ještě čeká, ale Chalamet si projekty pečlivě vybírá a prozatím nešlápl vedle, tzn. už teď je jasné, kdo ze Safdie bros. koho v pomyslném souboji o lepší sólo autorský projekt položil na lopatky.

Magazine Dreams 7/10

Co se stane, když se smíchají dohromady motivy z Taxi Driver, Falling Down a Pumping Iron? Vznikne komorní sociální drama na oblíbené téma "celoživotní ztroskotanec a jeho přímočará cesta do jediné možné destinace bez zpáteční jízdenky", zasazené do atraktivního sportovního prostředí dětských olejíčků, sexy póz a steroidových koktejlů, totiž bodybuildingu, ve kterém fyzicky i herecky exceluje současná hollywoodská persona non grata Majors.

Po příběhové stránce Bynum nevynalézá znovu kolo a servíruje nesčetněkrát viděnou historku o loserovi, který veškeré své fyzické i psychické strasti a osobní neúspěchy projektuje do bláhového snu o lepších zítřcích (profesionální kariéra a s tím spojená sláva, respekt a odkaz), zatímco se ocitá ve spirále chybných životních rozhodnutí, které jej směřují k neodvratnému konci, přičemž si vypomáhá všemi obvyklými motivy, které se v podobných žánrovkách vyskytují s železnou pravidelností (psychické problémy, traumata, mentální/emoční nevyzrálost, komplikovaná povaha, atd.).

Plusové body si Bynum připisuje jednak za casting (Majors podává obětavý/uvěřitelný/soustředěný výkon jak stran fyzičky (ve fitku si musel pořádně zatrénovat), tak stran hereckého výkonu) a jednak za řemeslné zpracování (nápaditá scéna snímaná z interiéru auta, vyzněním tragikomická, ale technickým provedením vynikající sekvence (natočená na jeden záběr) Majorsovy účasti v jakési provinční soutěži, práce s obrazem a hudbou). Palec nahoru i za ironické finále, které sice není příliš realistické, ale obejde se bez klišovitého poselství, kterým by se na někoho ukazovalo prstem.

Tatami 8/10

Komorní sportovní drama v patřičně artovém provedení (takže nesmí chybět seriózní ústřední téma, černobílá kamera a obrazový formát 4:3:-)) o íránských judistkách působí na papíře podobně atraktivně jako komorní existenciální drama o íránských pastevcích koz, tudíž pramálo až vůbec. Ovšem chyba lávky, tady se hraje úplně jiná liga.

Režisérská dvojice Nattiv a (celovečerně debutující) Amir Ebrahimi natočila sugestivní kousek o boji jednotlivce na více frontách současně (jak v osobní rovině proti soupeři na tatami, tak v manifestační rovině proti celému systému) s kritickým přesahem nad rámec pouhé politické angažovanosti (genderová nerovnoprávnost, represe vládnoucího režimu, společenská odpovědnost vs kariérní ambice, atd.), který se pyšní hned několika přednostmi zároveň.

Jednak je díky rozumné stopáži napínavý od začátku až do konce bez sebemenšího propadu tempa a jednak výborně funguje jak po stránce sportovní žánrovky o cestě talentovaného outsidera na kariérní vrchol (jednotlivé souboje jsou natočeny překvapivě efektně, čemuž pomáhá kombinace pohotové ruční kamery a bleskurychlého střihu), tak po stránce psychologického/politického dramatu o jedinci v krizové životní situaci, na čemž má nemalý podíl také kvalitní casting, protože Mandi i Amir Ebrahimi (dokazující, že je stejně schopná před i za kamerou) odvádějí parádní hereckou práci.