By Any Means

"Co je to tady za hnusnou máničku? Myslíš bratra Wahlberga:-)?" Podle premisy jsem se těšil na duchovního nástupce Mississippi Burning, ale podle traileru to spíše vypadá na nějakou retro buddy akční žánrovku než kombinaci historického dramatu a krimi thrilleru. Pokud trailer neklame tělem, tak je to škoda, protože tohle téma (starý dobrý jih, na kterém je životu nebezpečno pro každého s nesprávným rodokmenem bez ohledu na to, zda nosí odznak), skutečná kauza i pozadí tehdejšího bratříčkování federálů s mafiány v duchu pořekadla "účel světí prostředky" by si zasloužilo serióznější ponor.

Motor City 6/10

Našlapaný celovečerní retro videoklip odehrávající se ve stylových sedmdesátkových kulisách města motorů a zločinu,  plný dobových vypalovaček a proložený akčními vsuvkami s občasným výskytem mluveného slova? A navíc v hlavní roli sympaťák Ritchson v herecké poloze, ve které mu to sluší nejlépe (a totiž rozdávání pěstí na potkání)? Tenhle pitch se Hollywoodem potuloval mnoho let a prošel rukama nespočtu lidí, než skončil u Ponciroliho a není těžké odhadnout proč.

Pár podobných pokusů, založených od začátku do konce na poučce "show, don't tell", se už v minulosti objevilo a skoro pokaždé to skončilo stejně. Bez mluveného slova nelze plnohodnotně vyprávět komplexní děj a tak tvůrcům nezbývá než se uchýlit k jednoduchým příběhovým linkám s archetypálními postavami, v tomto případě klišovité historce o lásce, zradě a pomstě, kterou se tady tvůrci pokoušejí oživit alespoň nechronologickou strukturou vyprávění a osvědčenou dramaturgickou berličkou s rozpůlením finále na dvě scény a vložením první části do úvodu filmu pro rozehřátí publika.

Dobrovolné tvůrčí omezení v podobě vypravěčského minimalismu (děj se posouvá vpřed obrazem, zvukem a hudebním doprovodem, dialogy jsou přítomny téměř výhradně ve formě pouhých replik na pozadí, což v některých scénách skvěle funguje, zatímco v jiných působí nepřirozeně až násilně) se ovšem podepisuje jak na práci s postavami (jednorozměrné figurky bez charakteru), tak samotným narativem (absence dramatu nebo emocí je maskována spoustou zpomalovaček). Stejně tak stran akce nejde o nic přelomového (za zmínku stojí jen nápaditý útěk z vězení a obstojná potyčka ve výtahu).

Casting je fajn (hromotluk Ritchson se slušivým máničkovským sestřihem, Foster opět ve správně slizkém záporáckém režimu, sexy full metal gangster bitch Woodley je bohužel zredukována do role pouhého MacGuffina a nedostane v ději příliš prostoru), taktéž sedmdesátková atmosféra skrze retro výpravu a kostýmy se povedla, ovšem nejlépe z toho všeho vychází nepřekvapivě úderný OST (kudos za výběr méně známých songů). Jako pár minutový kraťas by to fungovalo lépe.

The Birthday Party 5/10

V průběhu filmu hlavní postava prohlásí, že o ní byl natočený film, načež jiná postava reaguje tipem na Godfathera. Což je ze strany Jiméneze a spol. jednak docela povedený meta humor a jednak nezamýšlená palba do vlastních řad. Protože epickou životní fresku o mocenském vzestupu a pádu pohádkově bohatého rejdaře z předlohy zredukovali až do takové míry, jako by Coppola z Puzovy knihy natočil pouze úvodní svatební sekvenci a s pocitem dobře odvedené práce skončil.

Pár scénám nechybí zajímavě tajnosnubná atmosféra podpořená náladovým OST, což je dáno zejména tím, že značnou část stopáže není (minimálně pro neznalce předlohy) zřejmé, jakým směrem se bude děj filmu nad rámec žánrového ukotvení vztahovým dramatem ubírat, Dafoe neumí podat průměrný (natož nekvalitní) herecký výkon, tudíž nepřekvapí, že i v tomhle počinu hraje výborně a celé se to stihne odehrát v poměrně snesitelné stopáži. Tím ovšem veškerá pozitiva téhle "narozeninové" historky končí. Problémem totiž je, že je zabalena do nepříliš zajímavého (natož zábavného) děje.

Nějaká alespoň trochu dramaturgicky nosná linka se pořádně rozjede až po hodině čistého času a její vyústění je značně neuspokojivé (na "rozlučkový" partnerský rozhovor vůbec nedojde, takže jedinému podstatnějšímu tématu filmu chybí klimax), hlubší, respektive jakýkoliv, psychologický ponor do charakterů, motivací a minulosti postav neproběhne a hned několik vedlejších dějových linek (nastávající ex-manželka, služka/důvěrnice, nápadník z dětství, atd.) skončí v propadlišti dějin. Důsledkem toho všeho je, že drama a emoce fungují s notně proměnlivou účinností (ve většině scén sotva napůl).

Young Washington 6/10

Andělské studio vešlo ve známost lacinými náboženskými agitkami, v poslední době se ovšem začíná zaměřovat i na více či méně mainstreamovou produkci. Jako je třeba tahle nízkonákladová variace na Emmerichova Patriota a Mannova The Last of the Mohicans najednou. A světe div se, kupodivu to neskončilo filmovou katastrofou (natáčet podobný typ filmu s takhle nuzným rozpočtem zpravidla není moc dobrý nápad), ale v rámci možností nečekaně solidní kostýmní žánrovkou.

Na zmíněné epické historické/válečné dramata tenhle snaživý pokus samozřejmě nemá ani omylem, přesto dokáže v několika ohledech příjemně překvapit. Výprava a kostýmy odvádějí poctivou práci, výběr lokací (zejména "nedotčené přírody" v úvodu filmu) se taktéž povedl, patos se dávkuje tak akorát, s prvoplánovou politickou agitkou se to naštěstí nepřehání (víceméně po ní není ani památky) a casting podává slušné herecké výkony (Franklyn-Miller hlavní roli zvládá bez větších problémů, Serkis i na omezeném prostoru dokáže zaujmout a Kingsley se jako obvykle zastaví jen na otočku).

Akce řemeslným zpracováním sice neohromí (nedostatek peněz na kvalitnější choreografii, kaskadérské kousky a práci s kamerou a střihem se maskuje skromnějším měřítkem davových/bitevních scén a rádoby efektními zpomalovačkami), nicméně s počtem fyzických interakcí s nepřítelem se nijak zvlášť nešetří. O to větší škoda je, že o názorech, postojích a způsobech formování charakteru otce zakladatele země svobody (kromě informace, že je motivován svými ambicemi a vojenskými neúspěchy) toho neznalý divák v průběhu děje moc nezjistí a zbytečně přestřelená stopáž (kdyby se z děje vyhodili dětský prolog a celá romantická linka, tak by se vůbec nic nestalo) se podepisuje na průběžně kolísavém tempu.

House Of The Dragon (Sezóna 3) 8/10

Tak ono to přece jen jde, když se tvůrcům chce:-). Trio Martin, Sapochnik a Condal se poučila z předchozích nezdarů a ve třetí sezóně servíruje zdaleka nejlepší představení za světa ledu, ohně, trůnů a draků v rámci celé série. A to zejména díky tomu, že zdravé jádro téhle značky nadále přetrvalo a největší nedostatky, kterými trpěla především předchozí řada, byly téměř zcela odbourány. Pozvánka k velkolepému finále "tance draků" ve čtvrté sezóně nemohla dopadnout lépe:-). 

Zatímco opatrné přešlapování na místě v první sezóně šlo omluvit potřebou představit postavy a rozestavět jednotlivé figurky na šachovnici pro nadcházející řady, ve kterých se "hra o trůny" rozehraje naplno, druhá sezóna představovala mírné zklamání, protože se dějově točila v kruhu ještě ve větší míře a po stránce vývoje dění nic podstatného nepřinesla. Ve třetí sezóně ovšem tvůrci neponechávají nic náhodě a hned v úvodní epizodě přeřazují na nejvyšší rychlostní stupeň, přičemž nastolené tempo se jim podaří udržet prakticky celou sezónu až do strhujícího finále v závěrečné epizodě. Jedna zásadní událost střídá druhou s minimem prostojů, postavy jsou pravidelně posílány předčasně na střídačku, bitevní scény nejsou měřítkem i množstvím jen do počtu a příruční atomovky v podobě draků nacházejí podstatnější uplatnění. 

To ovšem neznamená, že by tvůrci zapomněli, čím tahle značka vešla ve známost a získala si díky tomu přízeň fanoušků. Naopak všechny silné stránky z uplynulých sezón zůstaly zachovány nebo rovnou posíleny. Ať už se jedná o charakterově nejednoznačné postavy, politikaření plné intrik, manipulací a spiknutí, překvapivé zvraty nebo dramaticky/emocionálně silné scény (z nichž za zmínku stojí úvodní námořní bitva, "znovuzrození" padlého krále s dračím doprovodem za zády, nebo závěrečná epická bitva o opevněné město zakončená ve stylu "všichni proti všem"). Stejně tak casting i tentokrát podává vynikající herecké výkony nehledě na důležitost nebo velikost dané role, produkční hodnoty jsou i na potřetí prvotřídní (kostýmy, výprava, lokace, triky a v neposlední řadě Djawadiho OST opět odvádějí nejlepší možnou práci).

Přesto by se zde pár zaváhání našlo. Hlavní postavy se stále nezbavily plot armoru, pozice hlavního záporáka byla nově svěřena náhradníkovi z kategorie postradatelných, tudíž osvědčení zástupci temné strany síly z řad původních postav jsou odsunuti na vedlejší kolej a některé příběhové linky se podstatným způsobem vpřed neposunuly. To všechno jsou ovšem nedůležité výtky, tudíž čtvrtou (a současně poslední) sezónu nelze než vyhlížet s nadšením a velkými nadějemi:-).

Paper Tiger

Ty bombastické citace zvěstující pomalu druhého (respektive čtvrtého:-)) Godfathera si mohli odpustit, protože nějaká instantní klasika z filmu téměř jistě nebude (to by na festivalu asi způsobil poněkud jinou paseku než jen účast v soutěži), ale jinak to vypadá slibně (mafiánská premisa, retro atmosféra 80s) a lákavě (parádní casting) zároveň. Akorát Gray má do nějaké jisté záruky kvality daleko (zatímco za kamerou to zvládá bez větších problémů, za psacím stolem se potýká s neustálými potížemi), takže se z toho může vyklubat jak slušná žánrová záležitost, tak další promarněný potenciál v řadě.

Lucky Strike 5/10

Komorní válečná žánrovka o strastiplné pouti přeživšího vojáka (a jeho nezničitelné vysílačky:-)), který se po zničení své jednotky ocitl sám za nepřátelskými liniemi uprostřed poslední velké nacistické ofenzívy, zpět ke spojencům. A současně filmový walking simulator v druhoválečných kulisách s hlavní postavou, která v režimu one man army postupně prochází jednotlivými dějovými epizodami (z nichž každá je jiná). A co je překvapivé, celé to kupodivu (v rámci možností) funguje.

Rozpočet, jak to už u podobných nezávislých produkcí obvykle bývá, nebyl nijak závratný, což je na filmu samozřejmě tu více, tu méně nápadně poznat, nicméně tvůrci si byli tohohle nedostatku moc dobře vědomi a z minima ve filmu vytěžili maximum možného. Pochválit je potřeba zejména výpravu, kostýmy, použitou techniku a natáčení na lokacích, které opravdu evokují prostředí, ve kterém se skutečná bitva odehrála (na rozdíl třeba od žánrové klasiky Battle of the Bulge).

Samotné akce je sice málo a měřítkem z pochopitelných důvodů taktéž neohromí, přesto pár napínavých/dramatických situací by se ve filmu našlo (a dokonce dojde v závěru i na příběhový zvrat, byť je pro fanoušky historie předem snadno odhadnutelný), což je podpořeno i kamerou, která v několika scénách předvede překvapivě povedenou práci, respektive pozvolnou kamerovou jízdu. Nicméně psychologická rovina jen klouže po povrchu, vedlejší linka s vedoucí směny působí podivně až nevěrohodně, finále si žádalo silnější emoce a Eastwood v podobně náročné roli naráží na své herecké limity.

Primetime

Ať už to se samotným filmem dopadne kvalitativně jakkoliv (vzhledem k tomu, že Oppenheim tímhle kouskem bude na poli celovečerního filmu debutovat), tak minimálně trailer se fakt povedl a prodává to skvěle:-). Taková psychedelická biopic krimi kombinace The Social Network a Seven (snad to není jen klamný marketingový manévr a film podobný vibe mít opravdu bude) a navíc s Pattinsonem v hlavní roli, který posledních pár let (počkat, vlastně někdy od 2019, takže už sedm let, wow) má neskutečnou formu a je výborný bez ohledu na to, že daný film třeba ne (Mickey 17, Die My Love):-).

The Odyssey: The Making Of An Epic 6/10

Dvacetiminutové promo na Nolanův nejnovější mistrovský kousek, maskované za dokumentární film o filmu. Vzhledem k omezené stopáži tak bohužel není čas ani prostor na nějaký hlubší ponor do jednotlivých oblastí produkce filmu, což je zejména v případě kamery (vývoj nových analogových IMAX kamer a práce s nimi při natáčení by vydaly na samostatný dokument), hudby (výzva v podobě skládání a nahrávání netypického OST), triků (skloubení praktických a digitálních efektů) a výpravy (logistika natáčení po celém světě na reálných lokacích) škoda. Pohled do zákulisí natáčení antického eposu je tak složen z obvyklých marketingových proslovů (casting a členové štábu jsou jedná velká rodina, Nolan je génius (souhlas:-)) a film je kulturní událost, která tady ještě nebyla), proložených pár minutovými vsuvkami o stěžejních aspektech natáčení. Doufám, že vydání filmu na videu doprovodí podstatně informačně vydatnější bonusový materiál.

The Weight

OK, takže podle všeho další kousek do sbírky, ve kterém se Crowe objeví zhruba čtvrt hodiny čistého času (víc úvodní zadání mise, pár průběžných prostřihů a závěrečné zúčtování trvat asi nebude:-)). Jinak to ale podle traileru vypadá na solidní survival pochod divočinou se "zlatým" batohem/padákem na zádech (podle toho, zda muklové/pašeráci splní úkol nebo po cestě vezmou roha:-)). Kudos za originální nápad, dobově zasazení do 30s a hlavně za sympaťáka Hawkea. První ohlasy na McKinleyho celovečerní debut jsou veskrze pozitivní, tak snad se to projeví v podobě zábavné retro žánrovky.

The Odyssey 9/10

Komorní drama (ovšem antických rozměrů:-)) o strastiplném putování legendárního hrdiny z antické mytologie domů (a svým způsobem "cesta očistcem" za způsobená válečná příkoří), dovedně maskované za epickou fantasy sandálovku, atakující v rámci rozpočtů mistrových kousků rekordní hodnotu (na první pohled to stran velikosti kulis a počtem statistů není o moc výpravnější než nezávislá konkurence The Return na totéž téma, nicméně zdání klame), kompletně natočené na analogový sedmdesátkový IMAX formát (protože proč ne:-)?) a zaplněné hollywoodským dream team castingem.

Jinými slovy další nekompromisní autorská vize v podobě nápadité dekonstrukce vybraného žánru (kdo očekává běžnou historickou žánrovku ve stylu Troy, bude nepřekvapivě zklamán až vyveden z míry) a další filmařský triumf žánrového chameleona Nolana (platnost pravidla "co mistrův výlet do nového žánru, to kvalitní nebo rovnou strhující podívaná" znovu potvrzena:-)), který si po vzoru předchozího biopic počinu navzdory tříhodinové stopáži (škoda, že Nolan není fanoušek DC verzí, delší sestřih bych si nechal líbit) udržuje svižné tempo od začátku do konce s minimálními propady.

Nolan při adaptaci nadčasového antického eposu opět vsadil (jak také jinak:-)) na nechronologickou strukturu vyprávění se spoustou retrospektivních vsuvek (což se mimo jiné pozitivně podepisuje na jisté nepředvídatelnosti děje), přičemž rámování celého příběhu dvojicí vypravěčských rovin koncipuje jako jedno velké multi-žánrové cvičení. Epizodický návrat domů nabídne dobrodružné, akční, fantasy a dokonce i body/hororové momenty (zastávky u kyklopa a "čarodějnice" jsou top), zatímco dění na královském dvoře má podobu kombinace rodinného dramatu a nefalšovaného politického thrilleru (za podobně dovedné intriky, manipulace a spiknutí by se nestyděla ani seriálová herně-trůnní konkurence:-)).

Nolan svou ambiciózní interpretaci mnohovrstevnaté předlohy navíc dokáže opřít o hromadu silných, ať už velkolepě akčních a nebo komorně konverzačních, scén (přepadovka s koněm, dobytí a následně vyplenění města, rodičovské peripetie s potomkem, atd.), ve kterých se ke slovu dostává místy až pohlcující atmosféra, což kulminuje v samotném finále. Žánrový mix a střídání časových rovin se totiž dramaticky i emocionálně zúročí ve famózním závěru se slavným výběrovým řízením na budoucího krále/manžela, zakončeným proslulou finální ostrostřeleckou zkouškou a následnou nekompromisní deratizací domácnosti od škodné na pozadí "antihrdinského" flashbacku s decentní psychologickou studií charakteru hlavní postavy (chytrý nápad jak pozměnit dosavadní perspektivu skrze sugestivní válečnou sekvenci).

Jak je u Nolana dobrým zvykem, nápaditě pojatý narativ doprovází prvotřídní kvality i na poli castingu a produkčních hodnot. Obsazení bez ohledu na rozsah role podává vynikající herecké výkony, přičemž všem vévodí kvarteto Damon, Hathaway, Pattinson a Holland (Theron, Morton, Patel a Bernthal za nimi příliš nezaostávají, byť ve filmu nedostanou tolik prostoru). Stejně tak výprava, kostýmy, reálné (v drtivé většině působivé) lokace, triky, střih a kaskadérské kousky odvádějí špičkovou práci, ovšem hlavními hvězdami tohohle epicky komorního (nebo komorně epického) představení je stylová (panoramatická a současně intimní) kamera a přímočarý, přesto dokonale atmosféricky funkční OST (dvojice van Hoytema a Göransson se opět překonává). Velkorysý rozpočet je na filmu poznat z každé scény, byť ne tak prvoplánově okázale, jako je tomu u podobných big event blockbusterů obvyklé. Nolan zkrátka obohatil žánr o další filmový skvost:-).

P. S. Cesta přes celou republiku do IMAXu se díky pohlcujícímu diváckému zážitku bohatě vyplatila a to ani nepočítám příjemný bonus v podobě pár minutové ochutnávky válečné vřavy z úvodu trojky Dune před Nolanovým majstrštykem:-).

I Play Rocky

Divím se, že si na tenhle biják, respektive nápad natočit film o filmu zrovna o tomhle kultovním kousku, někdo vzpomněl až teď. Vzhledem k tomu, že Slyův oscarový opus magnum je dokonalým představitelem hollywoodského snu "from zero to hero" (jak před kamerou, tak hlavně za ní). Ippolito byl skvělý jako Pacino, podle traileru to vypadá, že bude skvělý i jako Stallone (skoro se chce zvolat, kdo to bude v jeho podání příště:-)?). Farrelly má po Balls Up co napravovat, tak snad si to tady pořádně pohlídá a po The Offer se filmoví fanoušci dočkají dalšího povedeného biopicu o žánrové klasice z 70s.

The Uprising

Zrovna Greengrasse bych podepsaného pod dobovou historkou z drsného/špinavého středověku nečekal, ale mistr si už v minulosti vyzkoušel spoustu žánrů, poslední autobusový kousek byl super a každá (pokud možno epická) kostýmní žánrovka, zasazená do doby temna (moru, krys, atd.), se počítá (byť tržebně třeba narazí do zdi viz TLD), takže sem s tím a hned:-). The Death Of Robin Hood mě nepříjemně zklamal (pokud nepočítám skvělou úvodní půlhodinu), tak doufám, že Greengrass pohledem do méně známé kapitoly dějin vyrukuje s pořádnou náplastí (tj. slušnou variací na Braveheart).

Dead Man's Wire 6/10

Na skutečnou historku s únoscem, třímajícím v rukou brokovnici s "drátem mrtvého muže", jsem před lety náhodou narazil při procházení wiki a už tehdy jsem si říkal, že by to byl ideální námět pro film. Papírově z toho mohla vzniknout kombinace Falling Down (psychicky narušený jedinec na cestě za "spravedlností") a The Negotiatora (strategická partie únosce s rukojmím proti strážcům zákona). Takže jsem byl zvědavý, jak se s touhle premisou popasuje veterán Van Sant.

A zvládl to v rámci možností obstojně, nicméně potenciál se mu naplnit zdaleka nepodařilo a strhující krimi thriller (navíc podle skutečných událostí) jako ve zmíněných dvou případech se tak bohužel nekoná. Filmu paradoxně nejvíce ubližuje Van Santova snaha o dokumentární realističnost (použití "televizních" záběrů) ruku v ruce se záměrem striktně se držet historických faktů, což asi vychází z toho, že film je založen na dokumentu Dead Man's Line. Reálná událost bez použití umělecké licence totiž moc divácky atraktivní náplně neobsahuje a navíc se potýká s vcelku monotónním průběhem.

Namísto dramatického boje o život rukojmí (pokus o osvobození zajatce, emotivní vyjednávání s policií, stupňující se konflikt, atd.) se většina stopáže věnuje nekonečným dialogovým výměnám, mediálnímu pokrytí a hlavně zdlouhavému čekání na další vývoj situace, což se neblaze podepisuje na tempu a gradaci děje. Naopak soudní koncovka je odbyta pár scénami. Van Sant má velké štěstí, že se může opřít o dvojici Skarsgård a Montgomery, která podává výborný herecký výkon, přičemž pochválit zaslouží i Pacino (telefonní rozhovor bezcitného otce se strádajícím synem je vrcholem filmu).

Mayday

Aha, takže Reynolds si zahraje na Powerse, akorát namísto Hankse ho z průseru vyseká Branagh:-). Už nějakou dobu jsem si říkal, kdy se dvojka Daley a Goldstein znovu připomene a je to konečně tady. Ten family friendly rating zamrzí, ale jinak to vypadá na slušnou žánrovku. Kdyby se z toho vyklubalo podobné příjemné překvapení jako z D&D, tak bych se vůbec nezlobil. Protože podobných leteckých extrakčních kousků typu Bat 21 nebo Behind Enemy Lines se v dnešní době už moc netočí (laciné indie béčka za pár dolarů nepočítám), takže za každý (ideálně povedený) pokus velký palec nahoru.

P.S. Jen doufám, že Blackbirda na konci 80s (respektive kdykoliv) vesele si poletujícího nad územím země neomezených možností ve filmu taktně nepřejdou, ale nějak logicky zdůvodní (navigační chyba, atd.).

Nouvelle Vague 7/10

Nesmlouvavá autorská vize ctižádostivého celovečerního debutanta, toho času filmového kritika. Nekompromisní tvůrčí přístup v podobě guerillového (občas chaotického) natáčení. Lokálně slavný herec v hlavní roli, ze kterého výsledný film udělal mezinárodní superhvězdu. A zbytek je historie, respektive oceňované a v jistých ohledech přelomové dílo světové kinematografie (a pro mě osobně extrémně nudná záležitost s nesmyslnými dialogy a neexistujícím dějem:-)).

Linklater očividně mohutně obdivuje jak Breathless, tak Godarda, což je z jeho filmu o filmu, který v prvním plánu pečlivě (v některých momentech přímo puntičkářsky) rekonstruuje genezi mistrova počinu a v druhém plánu představuje oslavu celé kinematografie, poznat prakticky v každé scéně, od citování konkrétních záběrů z "předlohy", přes spoustu referencí na kdeco/kdekoho, až po dokonalé napodobení atmosféry 60s. Na rozdíl od mistra se Linklater naštěstí drží standardních dramaturgických pravidel, takže odpadá problém s rozvláčným dějem a nahodilými (převážně bezobsažnými) dialogy.

Casting předvádí výborné herecké výkony v čele s trojicí Marbeck, Dullin a zejména Deutch, stejně tak dobová výprava a kostýmy odvádí skvělou práci a ocenit zaslouží i funkční vhled do mistrovy komplikované mysli, který dokáže z pohledu nefanouška kultovního filmového předobrazu osvětlit mnohá podivná tvůrčí rozhodnutí v průběhu produkce. Škoda jen, že ke jmenovkám reálných osobností někoho nenapadlo doplnit i profesi, protože vyjma zapálených znalců tehdejší doby a kinematografie jde pro běžného diváka o přehlídku neznámých lidí. Godardův film mě minul, Linklaterův mě upoutal.

The Death Of Robin Hood 6/10

Povedené trailery slibovaly drsnou/temnou podívanou ze středověku o legendárním ostrostřelci na konci jeho životní cesty, lemované hordami mrtvol (bez ohledu na pohlaví a věk) a pozůstalých hledajících pomstu, stojící na pomezí historické žánrovky a nefalšované artovky. Varovným znamením byl ovšem pán na režisérské stoličce, takže veškerá očekávání byla pro jistotu výrazně utlumena. Což se ukázalo jako dobrý tah, protože Sarnoski bohužel ani tentokrát nepřekročil svůj stín a se svým nejnovějším počinem, jak je jeho nedobrým zvykem, zase skončil někde v půli cesty.

Přitom to začíná tak nadějně. Sarnoski v úvodu předvede sympaticky nekompromisní jízdu, která svou syrovostí a hutnou atmosférou připomene Eggersova Northmana. Jakmile ovšem skončí expozice a hlavní postava přijme azyl v klášteře, veškerá zábava jde bohužel stranou ve prospěch nepříliš zajímavých dialogových výměn, neurčitých vztahových peripetií a dějového přešlapování na místě se spoustou nikam nevedoucích odboček (k jakému účelu ve filmu sloužila epizoda s malomocným nebo dostaveníčko v jeskyni?) za doprovodu nebývale pomalého tempa a zbytečně přestřelené stopáže.

Pokud bylo Sarnoskiho záměrem dekonstruovat slavnou legendu a ukázat genezi hrdinského mýtu, tak se to do značné míry minulo účinkem. Nějaký hlubší ponor do ztrápené mysli hlavní postavy v podstatě neproběhne (až do konce filmu není jasné, zda (nechvalně) proslulý zbojník svých činů lituje nebo je na ně pyšný, respektive cokoliv mezi tím, případně je jen unavený životem). Samotné finále pak, namísto aby gradovalo (ať už po dramatické nebo emocionální stránce), vyšumí do ztracena. Film zachraňují kvalitní casting (Jackman a Comer opět podávají vynikající herecké výkony, Skarsgård bohužel nemá moc prostoru, přesto svým vystoupením dokáže zanechat pozitivní dojem) a výborné produkční hodnoty (v některých záběrech stylová kamera, atmosférický OST a působivé přírodní exteriéry), což na strhující žánrovku nestačí.

Werwulf

Wow, Eggers jede bomby (už zase):-). Po Nosferatu to vypadalo, že se mistr definitivně přiklonil ke konzervativnímu stylu a ze své rané tvorby si ponechá jen stylový audiovizuál a kvalitní casting, ale tohle tady (tematicky to nejlepší z The Witch a The Northman, gotická atmosféra, middle english, černobílý obraz, formát 4:3, filmové zrno, artové tendence ala The Lighthouse) je zase starý dobrý Eggers, který svou nekompromisní autorskou vizí ukazuje prostředníček mainstreamu.

Samotný trailer jedna velká ponurá parádička a to se v něm titulní vlkodlačí bubák v celé své kráse ani neukázal (nezlobil bych se, kdyby si jej schovali až do filmu jako překvapení pro fanoušky). Jen doufám, že tuhle informační úspornost si zachovají i v dalších trailerech. Čím méně toho o ději v trailerech prosákne, tím lepší zážitek to v kině bude.

Každopádně tenhle "prokletý" hororový subžánr o prokletém monstru, na kterém si spousty tvůrců vylámalo zuby (naposledy Whannell), by si už konečně zasloužil další kvalitní kousek (poslední takový je třicet let starý Wolf) a jestli má někdo reálnou šanci s tím něco udělat, tak je to Eggers. Jestli to nezvládne on (jsem si jistý, že jo), tak pak už asi nikdo.

Glory

Vynikající válečný kousek s nestárnoucím poselstvím a zasloužená oscarovka, která nakopla kariéru Washingtonovi a do jisté míry i Freemanovi (film šel do kin necelý měsíc po hitu Driving Miss Daisy, což bylo hodně slušné kombo:-)), která bohužel trestuhodně/nespravedlivě zapadla a u publika nezabodovala tolik, jako jiné filmy na totožné téma (viz nepříliš přesvědčivé tržby, totéž Gettysburg). V nejrůznějších seznamech nejlepších válečných filmů všech dob (ať už jej sestavuje kdokoliv) se film samozřejmě pokaždé objeví, protože je to prostě kvalitní kus filmařiny, pokaždé ovšem (čest všem osamoceným výjimkám) až někde ve druhé polovině žebříčku (takových skrytých klenotů v tomhle žánru je ale spousty).

Téma občanské války naneštěstí tolik netáhne jako jiné (moderní) konflikty, což je škoda, protože námětů na skvělé filmy z té doby by se našly hromady (viz etuda s mostem u Leoneho:-)). Přitom Zwickův film obsahuje všechno, co by správná válečná podívaná měla nabídnout. Sympatické charaktery, skvělé herecké výkony, epické bitevní scény, výborný OST, nepostradatelný patos, nepřehlédnutelné paralely k současnému (v době vzniku filmu) nebo nedávno minulému (válka ve Vietnamu) dění stran nakládání armády s minoritami (podřadné úkoly nebo potrava pro děla), hrdinské/osudové finále s tragikou koncovkou a jako bonus navíc zajímavý (navíc edukativní) vhled do málo známé kapitoly občanské války.

The Odyssey (Bilance)

Jako velký fanoušek epických sandálovek tomu samozřejmě přeji každý dolar (lístky do IMAXu dávno zakoupeny a výlet přes celou republiku zařízen:-)), nicméně od pandemie historické filmy s čestnou výjimkou právě Oppenheimera vůbec netáhnou nehledě na to, kdo je točí, kdo v nich hraje a jak moc jsou (případně nejsou:-)) kvalitní viz TLD, Napoleon, dvojka Gladiatora (a to si Scott může gratulovat, že se do jisté míry svezl na vlně zájmu s Wicked, jinak by to bylo ještě horší), Northman, Woman King, Three Musketeers, Count of Monte Cristo nebo, ehm, Medieval a Desert Warrior:-).

Na druhou stranu na Nolanovy filmy masové publikum chodí bez ohledu na vybrané téma nebo žánr ("protože prostě Nolan a víc vědět nepotřebuju"). Když pominu TDK (faktor Ledgerova smrt), TDKR (faktor hype po TDK a zakončení trilogie), Tenet (faktor pandemie) a Oppenheimera (faktor Barbenheimer), tak se mistrovy tržby za posledních dvacet let pravidelně pohybují někde v rozmezí 550 až 850 mega. Pokud při uvedení filmu nedojde na nějaké extra extatické první ohlasy, tak předpokládám, že Nolan opět zaparkuje na podobné metě. Což ovšem neznamená, že bych mistrovi nepřál v pořadí třetí miliardový zásek a tím pádem nejúspěšnější sandálovku všech dob (která se obejde bez výpomoci inflace):-).

---

Wow, velká gratulace mistrovi, prokletí nejen sandálovek, ale historických filmů obecně v post-pandemické době konečně prolomeno a to tak, že rovnou rekordním zápisem jak pro něj osobně, tak i pro celý žánr:-). Tržební tip mně jako obvykle nevyšel, ale jestli jsem měl někdy radost, jak moc jsem byl s odhadem nastřádaných zlaťáků u něčeho mimo, tak určitě tady:-).Poučení pro příště - faktor Nolan prostě není radno podceňovat, i kdyby si jako další projekt vybral třeba zfilmování zlatých stránek (vzhledem k vybraným scénám v Odyssey zvedám ruku pro horor a děkuji předem).

Škoda jen, že tahle finanční trefa do černého (totiž dolarového zeleného:-)) nespustí vlnu žánrových následovníků, jako se to kdysi podařilo Scottovi s Gladiatorem, protože tenhle úspěch jde vedle excelentní kvality samotného filmu výhradně za Nolanem a IMAX hypem a nikoliv látkou jako takovou. Každopádně dva filmy pod Universalem a z toho jedna skoro-miliarda a jedna miliarda-a-hodně-přes a prozatím sedm sošek. A to jen kvůli nesmyslu s day one premiérou na streamu (kde je mu dnes konec?). Ve WB si asi trhají vlasy (pokud jim po Oppenheimerovi ještě nějaké zbyly:-)).