A vlastně není těžké pochopit proč. Zatímco The Wachowskis (ať už od Proyase koncept vyvoleného ve virtuálním světě ovládaném vládci loutek skutečně opsali nebo ne) vsadili na stylový audiovizuál, spektakulární akci, přelomové trikové technologie a přímočarý archetypální narativ, Proyas se spokojil s divácky nepřístupným (značnou část filmu obtížně pochopitelným) dějem se spoustou konverzačních scén a prakticky žádnou (natož něčím velkolepou) akcí za doprovodu digitálních triků, které zubu času neodolaly s grácií (naštěstí jich ve filmu není mnoho) a závěrečného plot twistu, který z dnešního pohledu už nepůsobí tak mind fuck jako v době premiéry. Kde ovšem jeho autorská vize uspěla na plné čáře, je stylizovaný retro audiovizuál za pomoci záměrně "papundeklové" výpravy (celý film se odehrává v přiznaných kulisách), který spolu s výborně hrajícím castingem (femme fatale Connelly je trefa do černého) dodává filmu unikátní atmosféru.