Jay Kelly 5/10

Po rozpadu manželství v přímém přenosu a tematickém mišmaši na pozadí eko katastrofy se Baumbach rozhodl věnovat poměrům v hollywoodském studiovém systému, statusu filmové hvězdy a napůl existenciální krizi a napůl rekapitulaci kariéry i života stárnoucí celebrity stříbrného plátna. Dobrou zprávou budiž zjištění, že Baumbachoův nejnovější kousek není tak špatný jako minule. Špatnou zprávou budiž zjištění, že opět není tak dobrý jako předminule. 

Těžko soudit, zda to celé měla být částečně feel-good dramedy, částečně pocta hollywoodským klasikám ze starých dobrých časů a částečně sociologická sonda do života člověka, který má zdánlivě všechno, ale ve skutečnosti nemá nic (kromě iluzorního světa pohyblivých obrázků), ale do funkčního celku se to Baumbachovi skloubit nepodařilo. Přitom to začíná věru slibně. Úvodní jednozáběrovka s pohledem do zákulisí natáčení dává naději, že se Baumbach pokusí napodobit příběhovou mozaiku a milostný dopis filmařině, jako to před pár lety dokázal kolega Chazelle v Babylonu. Leč poměrně záhy se ukáže, že Baumbach sleduje o poznání méně nápaditý/stylový/zábavný směr.

Nepříliš zajímavá a místy vyloženě nudná příběhová linka dokáže překvapit jak nenadálými dějovými odbočkami (celá mezihra ve vlaku působí, jako by sem doputovala z úplně jiného filmu), tak klišovitými zkratkami, míchajícími realitu s představami/vzpomínkami, tak i několika wtf scénami (honička se zlodějem, posezení u kávičky, festivalový showreel s meta prostřihy na reálné filmy hlavní herecké hvězdy a závěrečný pozdrav do kamery), u kterých není příliš jasné, zda jde o přiznanou nadsázku nebo jsou myšleny zcela vážně. Vedlejší postavy přicházejí a zase odcházejí, konverzace sestávají převážně ze vzájemného překřikování, přičemž většina dialogových výměn není chytrá, vtipná ani dojemná, tempo je pozvolné a stopáž rozmáchlá. Někdo hraje slušně (Clooney), někdo skvěle (Sandler, Dern), ale vlastně nemá pořádně co.

Wolfs 6/10

Předně natočit film o fixerech, pojmenovat jej Wolfs a ani náznakem nezmínit toho nejvíc nejlepšího Wolfa vůbec, tzn. Keitela, je opomenutí hraničící s urážkou:-). Už jen proto, že nejnovější Wattsův počin se na kultovní vystoupení Keitela (a zbytek party) v tarantinově historce z podsvětí nechytá prakticky v žádném ohledu. Protože dopadl dost podobně jako jiný nedávný pokus o hvězdnou akční komedii ze stejné produkční stáje, tj. Limanovi Instigators.

Cupertino i tentokrát vsadilo na star power faktor v kombinaci s vysokými produkčními hodnotami a zbytek filmu (postavy, příběh, dramaturgie) už moc neřešilo, Watts si odpočinul od blockbusterové pavoučí produkce u konkurence a znovu si vyzkoušel autorský projekt a dvojice Clooney a Pitt se po letech opět sešla na jednom place, aby si vzájemně poměřila level svého charismatu a především si jednoduše došla pro tučný šek za minimum práce před i za kamerou (vzhledem k producentskému kreditu). Watt má velké štěstí v tom, že do hlavních rolích ukecal právě Clooneyho s Pittem, kteří dokážou utáhnout celý film jen na základě svého hereckého projevu a společné buddy chemie.

Protože samotná historka, nad rámec zajímavé výchozí premisy o dvojici konkurenčních fixerů, kteří pod vlivem okolností musejí začít spolupracovat, příliš nápaditá není (od předvídatelné příběhové linky s domněle mrtvým "problémem", který postupem času přiroste oběma profesionálům k srdci a v závěru neváhají nasadit svůj život k jeho záchraně, přes dialogové výměny postrádající důvtip a jiskru, až po vlastní děj, který nenabízí moc zábavných/vtipných/absurdních situací, kterými by hlavní postavy provedl, jak je u podobných žánrovek dobrým zvykem) a v některých ohledech přímo pokulhává (Watts dávkuje humor vskutku šetrně a střed terče trefuje s proměnlivým úspěchem).

Celkově komorní konverzační záležitost se skromnou dávkou akce ve finále (která sice zpracováním nijak nevystupuje z řady, ale jde o příjemné rozptýlení po předchozí jednotvárné dialogové náloži) a s nikterak strhujícím tempem, na kterou by se bez Clooneyho a Pitta zapomnělo obratem po premiéře. Takto se na ni zapomene až o pár dnů později:-).  

Ticket To Paradise 6/10

Nenáročná a neškodná komediální romance, nejen pro starší ročníky (jako třeba já:-)), kombinovaná s celovečerní reklamou na kdejakou cestovku a jejich all inclusive pobyty v exotice, která jakoby do současnosti jak formou, tak obsahem přicestovala odkudsi z přelomu 90s a 10s, ve kterém podobné žánrovky zažívaly opravdové žně a herečtí představitelé obou hlavních postav se těšili statusu superhvězdy.

Výchozí premisa, celá zápletka, vlastní děj ani samotný závěr nemá moc čím překvapit, pokud nejde o divákovu úplně první filmovou romanci, kterou ve svém životě viděl a i kdyby náhodou ano, tak mu nedá příliš práce odhadnout, kterými cestičkami se bude příběh ubírat. Tudíž jde zejména o chemii mezi ústřední dvojicí (takový slušný standard na poli romcomů), břitkost vzájemných dialogových výměn (pár obstojných slovních "přestřelek" se tady najde, přičemž zejména Clooney asi platil scénáristům přesčasy:-)), co nejnižší úroveň otravnosti vedlejších "humorných" postav (naštěstí se podařilo), překrásné lokace (v tomto případě nepřekvapivě splněno na jedničku) a celkovou feel-good atmosféru (vysloveně "záporná" postava tady žádná není, všichni to vlastně myslí dobře, nikdo neumře a všechno šťastně dopadne, tudíž taktéž splněno). Ve všem zmíněném sice film nijak zvlášť neexceluje (tedy až na ty exteriéry:-)), ale pro uspokojivý zážitek to pro jednou relativně stačí (a ano, plusové body u mě nahání sympaťák Clooney:-)).