čtvrtek 30. dubna 2026

Resident Evil

Cregger + Wolski = shut up and take my money. Někoho jako je Cregger bych sice mnohem raději viděl, jak si kutí vlastní originální látky, u kterých se nemusí jakkoliv svazovat něčí předlohou, na druhou stranu je tahle značka konečně v rukou tvůrce, který dokáže naplno vytěžit její hororový/atmosférický potenciál (jako to konstantně předváděly videohry) a je schopen natočit žánrovou pecku (jako to konstantně nepředváděl Anderson), takže win win scenario:-).

Podle teaseru to vypadá, že si Cregger z předlohy vypůjčuje jen ty nejdůležitější ingredience (napětí, atmosféra, strach) a zbytek (příběh, postavy, mytologie) si ukuchtí podle vlastního receptu, za což kudos, další copycat videoherní adaptaci, která spoléhá akorát na tuny fan service obsahu, vidět fakt nepotřebuju. Dostaveníčko v kině je samozřejmě tutovka:-).


Trailer jedna velká parádička, aneb takhle se to má dělat a takhle to má vypadat:-). Originální příběh a postavy (a tudíž možnost odvyprávět/ukázat v rámci série něco nového/nečekaného, namísto více či méně věrného adaptování některé z videoherních předloh s nejistým výsledkem viz Return to Silent Hill) v doprovodu hlavních atributů série (atmosféra, napětí, strach, bubáci) a nepostradatelných trademarků značky (krabička s náboji, psací stroj, už chybějí jenom květináče s barevnými kytkami:-)). Mám takové tušení, že tohle bude další Creggerova trefa do černého a s přehledem nejlepší filmový RE (laťka není nastavena moc vysoko, ale Cregger je tady od toho, aby ji zvedl), takže návštěva kina je povinnost.

středa 29. dubna 2026

Leviticus

Konečně po dlouhé době zase někdo, kdo poučku "když nevíš kudy kam, tak natoč coming-of-age indie romanci/drama, to se bude na festivalech prodávat samo" pojal trochu originálně a do objevování/hledání vlastní identity a ranného citového/fyzického probuzení zakomponoval i nějaké temnější/drsnější podtóny. Guadagnin s romanticko-kanibalskou etudou Bones and All mě zklamal, tohle romanticko-paranormální představení podle traileru vypadá hodně slibně, tak snad to debutant Chiarella ukočíruje a zápolení s démonickým bubákem dostane stejný prostor jako genderové hrátky:-).

All You Need Is Kill 7/10

Sequel jednoho z nejlepších/nejoriginálnějších příspěvků do žánru sci-fi za poslední dvě dekády, tj. Edge of Tomorrow, je stále v nedohlednu, respektive se nachází v nekonečné časové smyčce jménem "development hell", takže tahle anime adaptace ze země původu knižní předlohy představuje ideální způsob, jak si předlouhé čekání na pokračování tohohle parádního žánrového kousku zpříjemnit. Navíc když se po kvalitativní stránce taktéž jedná o povedenou podívanou.

Hollywoodská verze se oproti předloze dočkala značného přepracování, přičemž některé změny byly ku prospěchu věci a jiné zase nikoliv (především romantický happy end a vypuštění klíčového prvku knihy a totiž osudového/tragického duelu hlavních postav) a tahle tradice pokračuje i v anime verzi. Příběhová linka se tentokrát soustředí na full metal bitch, totiž Ritu, zatímco Keiji je po většinu filmu odsouzen do role sidekicka, design invazních šmejdů z vesmíru, připomíná rostliny a květiny a na závěrečnou mano a mano bitku sice dojde, ale dojemnou/šťastnou koncovku si tvůrci také neodpustili.

Film se ve srovnání s hollywoodskou konkurencí vydává vlastní cestou i po stránce atmosféry, protože vedle svižného tempa, decentní dávky humoru a efektních akčních scén (kulminujících ve velkolepém finále) v ději dostává prostor i psychologická a místy skoro až existenciální rovina vyprávění, zkoumající dopad neustálého zacyklení na psychiku hlavní postavy, přičemž svůj podíl na odlišném audiovizuálním zážitku má samozřejmě i sice zjednodušená, ale přesto pěkně stylizovaná, animace. Rozumná stopáž zajišťuje, že se film v průběhu děje nezdržuje zbytečnými narativními odbočkami.

úterý 28. dubna 2026

Michael 6/10

Ničím výjimečný biopic o výjimečném jedinci. Respektive přímočaře nekomplikovaný portrét krále popu s působivě natočenými hudebními/tanečními čísly pro všechny věkové kategorie, který potěší, případně rovnou nadchne, všechny mistrovy fanoušky. A také úsměvně idealizovaný pomník o legendární popkulturní ikoně, který milosrdně vynechává sebemenší náznak její rozporuplné osobnosti. Případně ještě rutinně natočené hudební životopisné drama o geniálním umělci, které působí jen jako zfilmované heslo na wiki, rekapitulující vybrané části jeho života a díla.

Tvůrčí uchopení tématu, které zcela pomine poněkud problematické pasáže z mistrova života a tím pádem veškeré kontroverze, bylo zřejmé už od ohlášení projektu (jinak by tvůrci nedostali od dědiců licenci na songy a tudíž by nebyl důvod natáčet film:-)), ale Fuqua jde ještě dál a i skutečnosti, kterým se nešlo vyhnout, zcela odsouvá na vedlejší kolej (o plastických operacích a onemocnění vitiligo se film zmíní v jedné scéně jednou větou). Vedlejším efektem toho všeho je, že film vyjma pohledu do zákulisí hudebního průmyslu a koncertních vystoupení vlastně nemá, o čem vyprávět.

Fuqua tenhle crowd-pleaser medailonek opírá pouze o motiv talentovaného dítěte uvězněného v těle dospělého člověka a téma problematického vztahu s otcem, což se projevuje tak, že se v ději neustále střídají scény, ve kterých ustrašený potomek vystupuje v roli naivního/zakřiknutého snílka a milovníka zvířat, toužícího po osamostatnění a sólové kariéře, zatímco autoritářská/despotická hlava rodiny prahne po penězích (ostatní členové rodiny jsou v ději vyloženě do počtu, případně v něm nejsou vůbec:-)). To by samo o sobě nebylo nic proti ničemu, kdyby výsledkem bylo nějaké drama.

Což není, protože konfliktu s otcem, chybí silnější, ehm, thriller, drama, emoce nebo katarze (to nejvyhrocenější, co se ve filmu objevuje, je tak nehoda s popálením hlavy), zatímco zajímavé produkční pozadí vzniku jeho nahrávek je pojato letem světem (natáčení přelomového videoklipu k Thrilleru je odbyto jednou, asi minutovou, scénou). Jackson i Valdi v hlavní roli svým projevem (hlasem, vzezřením a vystupováním) působí téměř nerozeznatelně od originálu, Domingo jako "hlavní záporák" odvádí skvělou práci, koncertní vsuvky jsou výborné a vysoký rozpočet je na filmu poznat z každé scény. Všechno ostatní je rutina, ať už za to mohou produkční problémy (přetáčky pod hrozbou soudních tahanic a překopání celého filmu), neochota jakkoliv riskovat, nebo prostá neschopnost přijít s něčím nápaditým (Better Man pozdravuje:-)).

Bone Tomahawk

Zahlerovu prvotinu jsem měl hodně dlouho na rewatch bucket listu, protože jsem to viděl až s půlročním odstupem po premiéře pod dojmem nadšených ohlasů a na první dobrou mě to dost zklamalo (a to jsem velký fanoušek jak westernů, tak i hororů, těch s kanibalskou příchutí obzvláště:-)). Takže jsem si nedávno konečně dal po letech opáčko, abych zjistil, že ... to na mě pořád nefunguje a stále to považuju za nejslabší kousek v Zahlerově, jinak parádní, filmografii:-).

Za nápad přenést Eaters of the Dead do westernových kulis palec nahoru, Russell ve westernové poloze je super (byť jak u Zahlera, tak u Tarantina hraje víceméně tutéž postavu) a za tu jednu výstavní gore scénku potlesk vestoje (za podobně vydatnou porcovačku by se nestyděl nejeden splatter), ale zbytek spadá do kategorie "jde to, ale dře to". Pomalé tempo (pocit nějaké časové tísně se tady nedostavuje ani omylem), půlka filmu zbytečně natahovaný a nepříliš zajímavý walking simulator (tuhle "povinnou" předehru se sbližováním diváka s postavami daleko lépe pojal Cooper v Hostiles), přepálená stopáž a stran dramatické/hororové náplně podměrečné finále s nedostatečnou dávkou survivalu, napětí a strašidelné atmosféry (infiltrační misi v doupěti kanibalských divochů zvládl McTiernan v The 13th Warrior prodat podstatně lépe).

pondělí 27. dubna 2026

Clayface

Za každý poctivý body horor, v tomhle případě maskovaný za komiskovku, samozřejmě všechny palce nahoru a Watkins za kamerou a Flanagan za psacím stolem je na něco takového příhodná kombinace, ale podle teaseru moc nevěřím, že tohle bude zrovna ten případ. To by se v něm asi objevily (alespoň náznakem) podstatně větší divočiny. Zatím to na mě působí spíše jako Joker s pár odskoky k Substance než komiksová variace na The Thing a The Fly nebo z poslední doby Malignant. Jsem zvědavý, zda se v traileru protagonista utrhne ze řetězu nebo se pojede dál v tomhle umírněném stylu.


Kudos, že studio zkouší oživit ohrané komiksové schéma výletem do jiného žánru, ale dojem z teaseru, že to bude spíše variace na Jokera s decentní nadstavbou ze Substance než komiksová verze The Thing nebo The Fly se po traileru ještě prohloubil. Na to, že to má nálepku body horor jsem v upoutávce žádný "horor" nezaznamenal a stran "body" to má taky značné rezervy (takový McCrane po blízkém setkání s nádrží kyseliny v RoboCopovi udělal na ploše pár desítek vteřin násobně větší dojem/paseku:-)). Možná si Watkins všechny atrakce schovává až do kina, ale moc bych si na to nevsadil.

Protector 5/10

Bylo jen otázkou času, kdy někdo natočí girl power variaci na Taken (doba ovšem pokročila, takže zatímco táta Neeson měl na záchranu unesené dcerušky ze spárů obchodníků se sexuálními otrokyněmi 96 hodin, máma Jovovich se musí spokojit se 72 hodinovým deadlinem:-)), First Blood (dtto, takže zatímco Crenna pouze kecal, Modine předvede i jeden chvat a hmat) a Memento (dtto, takže zatímco Pearce se jenom honil za pomstou, Jovovich bojuje o něčí život).

Grunberg to všechno zvládl odbavit najednou a kupodivu to není takový průser, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jak je u podobných spotřebních akčních béček za pár dolarů z populárního subžánru "silné holky s ještě silnějšíma bouchačkama" zvykem, žádné ceny za originalitu čehokoliv film sbírat nebude. Ať už jde o příběhovou linku, která je jen poskládaná z osvědčených prvků z jiných filmů, nebo akci, která je po většinu stopáže dávkována ve skromném množství, provedením neohromí a navíc nemálo potyček se odehraje mimo záběr kamery, aby se ušetřily prachy z rozpočtu.

Nicméně Grunberg se nebojí ohrané žánrové schéma oživit několika slušnými nápady. Předně Jovovich se tady přepíná do sympatického full metal berserk bitch režimu, při kterém nechybějí poučné lekce ze skateboardingu a nekompromisní způsoby likvidace anonymních poskoků, dále v rámci děje dojde na pár nečekaných úhybných manévrů (časový skok rovnou doprostřed pátrání, záchrana potomka uprostřed filmu, závěrečný plot twist) a povedená finální čistka baráku patro po patře navyšuje bodycount, plusové body za snahu (close combat se zbraněmi i bez) a celkový dojem z výsledku.

neděle 26. dubna 2026

Fackham Hall 7/10

Po legacy sequelu The Naked Gun v krátké době po sobě další snaživý pokus vrátit parodický žánr, který se poslední čtvrt století nachází ve stavu klinické smrti, zpět do záře reflektorů, tentokrát v podobě rodinné ságy z prostředí aristokracie a jejich honosných sídel na počátku minulého století ve stylu Gosford Parku s odskokem k vyšetřování zločinu po vzoru, ehm, Gosford Parku:-). Na cokoliv z produkce ZAZ tohle představení samozřejmě nemá ani omylem, na druhou stranu v přímém souboji se zmíněnou obrozenou hollywoodskou konkurencí tvůrci pomyslný zápas vyhrávají na body.

Po stránce naplňování žánrových pravidel je tady všechno. Verbální humor i situační komika v prvním i druhém plánu, od sofistikovaných (skoro až inteligentních) narážek, přes absurdní (občas až dada) gagy, až po hrubozrnné "hospodské" vtipy, nekorektní dvojsmysly (převážně sexuální povahy), nepřeložitelné slovní hříčky, komediální výstupy parodující jiné filmy, případně celé žánry, popkulturní odkazy na kdeco a kdekoho (Siri a Tolkien je top:-)), anekdoty na pokračování a samozřejmě všudypřítomná satira, zacílená na společenské, kulturní, třídní a genderové poměry tehdejší doby. 

A to všechno je dávkováno prakticky nepřetržitě a v množství větším než velkém. Což znamená, že kvalitativní úroveň humoru neustále kolísá a vedle vtipů na hranici geniality dojde i na prvoplánový nebo rovnou trapno humor. Nicméně poměr "hit-and-miss" zásahů do divákovy bránice je z převažující části na straně kvality. Nejlepší na tom celém ovšem je, že humor a nadsázka ve filmu slouží jen jako nadstavba a dějová linka by bez problémů fungovala, i kdyby v něm žádná parodická rovina nefigurovala (detektivní whodunnit část se povedla). Na čemž má velkou zásluhu i skvěle hrající casting.

sobota 25. dubna 2026

Apex 6/10

Nějaké to klišovité trauma z tragické nehody a ztráty bližního svého někde v horách na úvod, které připomene Vertical Limit (případně Cliffhangera), následuje survival hra na schovávanou s poněkud nevrlými domorodci uprostřed divočiny, která připomene Deliverance (tentokrát v girl power stylu a sólo režimu) a celé to zakončí suverénní rozcvička na skalním masivu (samozřejmě bez jištění:-)), která hravě strčí do kapsy obdobné výstupy v Cliffhangerovi a dvojce M:I dohromady.

To zní jako dobrý plán pro další žánrovou spotřebku z dílny streamovací továrny na pásovou výrobu, která sice historii v žádném ohledu přepisovat nebude, ale na ploše vyhrazené stopáže zvládne slušně zabavit. Což se Kormákurovi víceméně podařilo, takže mise je splněna. Neobešlo se to ovšem bez jistých zaváhání. Příběhová linka je totiž nad rámec osvědčené premisy boje o přežití prostá jakýchkoliv překvapení, zvratů nebo nápaditějších situací (přímo se nabízelo kladení pastí, zapojení místní zvířeny nebo obrácení role lovce a kořisti). Stejně tak na žádné vyhrocené (natož strhující) scény nedojde.

Na druhou stranu se film nezdržuje s nějakou zbytečně zdlouhavou expozicí, pár sugestivních pov záběrů při pádu nebo úprku hlavní postavy odněkud někam, případně efektních kamerových přeletů z dronu, by se tady našlo (nějaká stylová jednozáběrovka by tomu slušela, ovšem nestalo se), digitální zátiší v trikových scénách po většinu stopáže nebije příliš do očí, výběr přírodních lokací se povedl, horolezeckému finále nechybí dávka napětí a casting odvádí dobrou práci (Theron v hlavní roli podává slušný výkon a Egerton v příjemně psychopatické poloze dokáže svým výstupem upoutat pozornost).

Hokum

Pisálek strašidelných historek ve starém hotelu se zapovězeným pokojem, ve kterém straší. To tady už dlouho nebylo:-). Stran premisy bych od McCarthyho po předchozím kousku čekal něco trochu originálnějšího, navíc v traileru jsem nějak nezpozoroval, čím by se tohle paranormální představení mělo odlišovat od tuny podobných duchařských/čarodějnických žánrovek laděných do folk hororu. Na druhou stranu podstatné nejsou samotné hororové propriety, ale způsob, jakým je McCarthy dokáže prodat a dosavadní ohlasy naznačují, že se mu to povedlo. Snad to tentokrát dopadne lépe než Oddity.

pátek 24. dubna 2026

The Actor 4/10

Premisa o poruše paměti a hledání ztracené identity hlavní postavy skrze do sebe zacyklenou řadu událostí, ve kterých se postupně stírá hranice mezi realitou a fikcí, skutečností a klamem a racionalitou a šílenstvím připomene žánrovou klasiku Memento. To je ovšem jediná podobnost s Nolanovým majstrštykem, protože pokud tahle historka nějakým způsobem funguje v předloze (což netuším, knihu neznám), Johnson se bohužel postaral o to, aby tomu tak v adaptaci nebylo.

Jediná věc, která ve filmu odvádí výbornou práci je totiž audiovizuální stránka, respektive výprava. Kombinace dějového zasazení do období 50s, skutečných lokací a přiznaně papundeklových kulis a trikových modelů, střídání scén pomocí zatmívaček připomínající divadelní představení a meta prvků v podobě náznaků filmu ve filmu a castingu hrajícího hned několik rolí současně dodává filmu podivuhodnou, místy snovou a místy až surreální, atmosféru a zajímavou stylizaci.

Po příběhové stránce ovšem film vskutku pozvolným tempem směřuje odnikud nikam, přičemž nějaké drama, konflikt, emoce nebo katarze se nekoná, psychologická rovina a vykreslení charakterů je zpracováno jen na nejzákladnější úrovni, jednotlivé postavy a vedlejší linky vstupují do děje a zase jej opouštějí, aniž by to na vývoj narativu mělo sebemenší vliv a v podstatě až do závěrečných titulků tak není jasné, co je vlastně pointou filmu. Jelikož nějaký závěrečný plot twist (typu hlavní postava je ve skutečnosti po smrti a nachází se v očistci), který by filmu alespoň zpětně dodal smysl, absentuje.

čtvrtek 23. dubna 2026

Evil Dead Burn

Jako teaser to funguje fajn. Sice bych si dovedl představit trochu divočejší interakci se zdejšími bubáky na jeden zátah než je pomalé plazení po podlaze, ale jednozáběrovky se v hororech zase tak často nevidí a hlavně to vypadá stylově, takže palec nahoru za dobrý nápad. Snad nebude poslední a v traileru Vaniček prokáže, že jen neopisoval od Cronina, ale dodal filmu vlastní ksicht:-). 

Když už z toho Raimi s Tapertem začínají dělat další univerzum ala Insidious nebo Conjuring s produkováním jednoho sequelu za druhým (legacy sequel s Campbellem v hlavní roli je jen otázkou času:-)), tak by nebylo na škodu, kdyby to neskončilo další recyklační sérií, ve které se s každý dalším dílem obměňuje jen číslovka/podtitul.


Ok, takže zase bez jakékoliv stopy nadsázky a černého humoru, tudíž veškerá "zábava" tady bude zase spočívat jen v tom, nakolik se vystupňuje gore a kolik se na place spotřebuje kbelíků krve. Škoda, tak nějak jsem doufal, že se Vaniček pokusí vrátit značku ke kořenům a nebude jen recyklovat Cronina, který recykloval Álvareze.

Za nápad to celé postavit na členech jedné rodiny a návrat na venkov palec nahoru, ale jinak začínám tlumit očekávání. V Rise jsem Evil Dead nepoznal, protože kromě pár rekvizit (Necronomicon, deadites) to s atmosférou a hravostí Raimiho filmů nemělo společného prakticky nic, tady to podle traileru vypadá, že to asi dopadne podobně.

Undertone 4/10

Úvodních pár minut: Fajn, komorní žánrová záležitost postavená na strachu z neviděného, zato pořádně slyšeného, tj. důmyslné práci se zvukem. Proč ne? Jsem zvědavý, jakým způsobem se to dál rozjede. Prostřední desítky minut: Aha, takže nerozjede a zbytek filmu bude představovat nekonečné čekání na finále, ve kterém snad dojde na nějaký pořádný psycho teror. Závěrečných pár minut: Ok, takže nedojde a namísto infarktové koncovky je na pořadu dne zatmívačka. 

Jako desetiminutový kraťas (v podobě samotného finále bez té třičtvrtě stopáže dlouhé přípravky) by to možná slušně fungovalo, ale v celovečerní podobě film znatelně trpí syndromem obsahové vyprázdněnosti, která je reprezentována nevzrušivým tempem, přehráváním rádoby znepokojivých audio nahrávek, nepříliš zajímavou dialogovou výplní, mizivou gradací děje, pozvolně se pohybující kamerou a záběry pořízenými z neobvyklých úhlů, ve kterých se vůbec nic nestane.

Chování hlavní postavy postrádá logiku (poměrně záhy je jasné, že se jí děje totéž, co osobám z nahrávek, aniž by to jakkoliv reflektovala), projevy i prezentace démonického bubáka jsou trestuhodně odbyté, nervózní atmosféra a mrazivé napětí se dostavuje jen nárazově, přičemž skončí stejně rychle jako začne a závěrečný klimax spadá do kategorie "příliš málo, příliš pozdě" (tyhle neurčité konce naposledy fungovaly v Blair Witch). Za každý originální debut, který z minima dokáže vytěžit maximum palec nahoru, nicméně tohle není ten případ, protože Tuason minimum proměnil v minimum.

středa 22. dubna 2026

South Park: Bigger, Longer & Uncut

Přiznám se, že jsem to neviděl snad dvacet let (a asi bych s tím měl rychle něco udělat:-)) a tím pádem netuším, zda by se mi to i v dnešním "pokročilém" věku trefilo do vkusu podobně přesně jako tenkrát, ale po premiéře jsem se nebál tenhle kousek doporučovat všem v blízkém i vzdáleném okolí na potkání a kvalitami jej připodobňovat k levelu geniality Life of Brian (pokud dotyčného od filmu odrazovala specifická animace a extrémně vulgární, případně kontroverzní, obsah).

Ta nekompromisní střelba Parkera a Stonea úplně na všechny strany (a občas i do vlastních řad) bez ohledu na politické, rasové, genderové, náboženské a společenské "standardy" v podobě konstantního přívalu nekorektních gagů, trefné satiry a rozverné podvratnosti ruku v ruce s nečekaně kvalitními muzikálovými čísly (to, že Parker se Stonem zvládnou vyprodukovat chytrý slovní a obrazový humor, jsem po seriálu tušil, ale že nebudou mít žádný problém ani se songy bylo pro mě asi nejpříjemnějším překvapením na celém filmu), zabalená do extra neseriózní historky o seriózních tématech (násilný obsah, filmová cenzura, občanská práva, toxické vztahy, politický extrémismus, funkce klitorisu:-)), tady v drtivé většině případů skončila přímo ve středu terče. Škoda, že nevznikla dvojka, potenciálních cílů k sestřelu by se našlo dost.

úterý 21. dubna 2026

Balls Up 4/10

Neurotičtí vynálezci, nadržení markeťáci, kondomy, banány, fotbal, párty, mundial, finále, maskoti, advokátky, rozzuření fanoušci, drogové kartely, šílení narkobaroni, koks, pašerácké "ústní zkoušky", džungle, kajmani, radikální ochránci zvířat, kandiru, "orální" operace, vodopády, špionky, sochy. Slušný výčet příležitostí, jak historku o dvojicí smolařů, pracujících v "latexovém" průmyslu, na útěku napříč exotickou krajinou, proměnit v zábavnou nekorektní buddy komedii.

Navíc když se na režisérskou stoličku posadil někdo jako Farrelly, který si s druhým Farrelly v žánru buranských komedií vybudoval v 90s solidní reputaci. Tudíž a proto je svým způsobem pozoruhodné, na kolika frontách jeho nejnovější počin selhává na celé čáře. Protože prakticky na všech. Ani by tak nevadilo, že hlavní postavy jsou nesympatičtí loseři lomeno idioti, vzájemná buddy chemie je na bodě mrazu a dějová linka nedává žádný smysl, respektive vede odnikud nikam.

Největší kámen úrazu tady totiž je, že veškerý humor ve filmu končí jen ve stádiu pokusu. Nic z toho, co se ve filmu děje a kdo za tím stojí ("diktátor" Cohen měl být v roli excentrického šéfa kartelu sázkou na jistotu, ale kde nic (na papíře a za kamerou) není, ani smrt nebere), není žádným způsobem ani vtipné, ani zábavné (natož třeskutě), pouze nezajímavé, trapné nebo stupidní (případně kombinace). Wahlberg a Hauser se sice snaží, seč jim síly stačí, ale stojí sami proti všem.

pondělí 20. dubna 2026

Lee Cronin's The Mummy 8/10

Stručně a jasně zdaleka nejlepší démonický/vymítačský horor za hodně dlouhou dobu, který (a to je na tom celém to nejvtipnější) paradoxně není primárně démonickým/vymítačským hororem. Nápad zkombinovat Mumii s Evil Dead a Exorcistou v traileru nepůsobil moc přesvědčivě (proč natáčet novou mumii tak, aby vypadala jako jiné horory?), ale výsledek předčil veškerá má očekávání a zklamání z Croninova předchozího kousku je tímto bezezbytku odčiněno.

Nejenže to dohromady organicky funguje, ale funguje to až tak dobře, že film všechny podobné pokusy se satanskou tématikou (nejen) z poslední doby strká do kapsy. A to tak, že s přehledem. Cronin zachoval podstatu látky (mumifikace, okultní rituály, egyptská mytologie) a přidal k tomu něco nového, díky čemuž film v rámci tohohle specifického podžánru dokáže vystoupit z řady (s dobrodružnou a před tím monstr konkurencí od Universalu si tohle fakt nikdo neplete:-)).

Film je rozdělen na dvě tematicky odlišné části, přičemž jedna je lepší než druhá (respektive naopak:-)). První polovina filmu tvoří pomalým tempem se odvíjející "aklimatizační" fázi, ve které se rozestavují jednotlivé figurky na šachovnici, pečlivě se buduje nervózní atmosféra, pozvolna narůstá napětí z neznáma a obecně film připravuje diváka na věci příští, zatímco paralelně vyprávěná vedlejší detektivní linka zajišťuje plynulé odkrývání roušky tajemství okolo okolností zmizení posedlého adolescenta v počínající fázi dekompozice a napojení na mytologii o tomhle kultovním hororovém monstru.

Druhá polovina pak rozpoutává ukázkové démonické představení se sympatickou přehlídkou explicit všeho druhu (krev, hniloba, hnus, sliz, tlející tkáně) a tradičních vymítačských propriet (chroptění, levitace, běhání po čtyřech, démonický hlas, zvratky, lezení po stropě, vulgární hlášky) s vydatnou dávkou body hororu a nekompromisního gore, které všechny podobné historky o něčím posednutí starodávným zlem mohou akorát tak závidět, což kulminuje ve strhujícím finále, ve kterém se odehrává hned několik samostatných střetnutí najednou, zakončeném divácky správně satisfakčním závěrem.

S množstvím lekaček film poměrně šetří a stejně tak bodycount se drží hodně při zemi, ale zrovna v tomhle případě to vůbec nevadí, protože tenhle mírný nedostatek dokážou plnohodnotně zastoupit jiné aspekty filmu. Cronin se totiž může opřít hned o několik věcí najednou. Ať už se jedná o silné scény (pohřební hostina je top), skvělý OST navozující patřičně znepokojivou náladu, působivou prezentaci nadpřirozeného bubáka (od hereckého výkonu Grace, přes make-up, až po detailní záběry na obličej), pár originálních nápadů (paranormální ovládání živých a oživování mrtvých, komunikace skrze morseovku, obrácení členů rodiny proti sobě) nebo parádní produkční hodnoty (střídání hudby, nepříjemných zvuků a úplného ticha se povedlo na výbornou). Klobouk dolů, co se Croninovi podařilo. Dvojku bych si nechal líbit okamžitě:-).

neděle 19. dubna 2026

Kill Bill: The Whole Bloody Affair 10/10

The Whole Bloody Affair 10/10

"Kterýkoliv Tarantinův kousek je delikatesa, kterou je nejlepší zkonzumovat v kině." (Nikoliv staré klingonské přísloví.) Mistrův kultovní filmový pastiš je zpět na velkém plátně a konečně v ucelené podobě:-). Od zhlédnutí obou dílů v kině před více než dvaceti lety (páni, letí to jako blázen:-)) se ovšem kromě spojení obou filmů v jeden celek nic nezměnilo.

Organické střídání žánrů vzdávající poctu žánrovým klasikám (od spagetti westernů a samurajských bojovek, přes kung-fu mlátičky a revenge exploitation thrillery, až po girl power akční béčka a kriminální gangsterky), hraní si s obsahem (úvodní logo Shaw Bros., film rozdělený na kapitoly, nelineární dějová struktura, vypípané jméno hlavní postavy, plot twist s přeživším potomkem, flashback s charakterový pozadím vedlejší postavy, groteskní násilí vs seriózní "rodinné" drama) i formou (černobílý filtr, kombinace live action scén a animace, jednozáběrová sekvence, top-down a bottom-up záběry, siluety postav na barevném pozadí, zpomalovačky, rozdělení obrazu a samozřejmě geniálně namixovaný OST). 

A především se samotným divákem (soutěžní kvíz na téma kolik referencí, easter eggů (žlutá kombinéza ftw:-)) a meta pomrknutí na tarantinovské univerzum (castingové dvojrole, fiktivní product placement, foot fetiš, pov záběr z kufru auta) dokáže ve filmu identifikovat). Nic z toho Tarantino nevymyslel, ale mistrovským způsobem to všechno poskládal dohromady (v mírně pozměněné podobě oproti původnímu dvojprogramu s časově neupřesněnou přestávkou uprostřed (odpočet do konce by se hodil) a bonusovým materiálem v podobě "ztracené kapitoly", která se do původního sestřihu z finančních důvodů nakonec nedostala) a opatřil puncem "to nejlepší z obou světů" (východní a západní kinematografie).  

The Lost Chapter: Yuki's Revenge 5/10

Kudos, že se mistr vrátil k původně zamýšlené doplňkové sekvenci, která z filmu vypadla, leč provedením příliš nepotěšil. Jako reklama na hru to je vskutku husarský kousek (byť si nejsem jistý, nakolik se spolupráce s Tarantinem podepíše na prodejích, vzhledem k tomu, že o něm cílovka pravděpodobně nikdy neslyšela:-)). Jako ztracený střípek mozaiky to je zbytečná odbočka, která výsledný obraz vynuceným propojením se hrou nijak zvlášť nevylepšuje (právě naopak). Škoda, trojka asi nikdy nevznikne a tohle byla šance rozšířit film o "Next Chapter" (tj. souboj dospělé Nikki se zestárlou Beatrix).

Reminders Of Him 6/10

Každoroční ofenzíva bestsellerových knižních harlekýnek z pera Hoover úspěšně pokračuje dalším dojemně-romantickým kouskem, přičemž tentokrát přišla na řadu historka o návratu z vězení, vzpomínání na zesnulého partnera, hledání cesty ke svému odcizenému potomkovi vychovávanému prarodiči a samozřejmě opatrném sbližování s partnerovým nejlepším přítelem. Jinými slovy v rámci žánru naprosto obvyklý narativ, který je sice sám o sobě fajn, ale nepřináší nic navíc.   

Příběhová linka je předvídatelná od začátku do konce (ať už charaktery a chováním postav nebo vývojem událostí), aniž by ji Caswill dokázala něčím oživit, při zpracování jednotlivých témat se nejde nijak do hloubky (předmětné vzpomínky se odbydou v pár dialozích, změna postoje prarodičů se vyřeší lusknutím prstu, respektive přečtením pár vět v deníku) a detaily se pro jistotu neřeší vůbec (k čemu vlastně sloužila berlička se zákazem přiblížení, když jej všechny postavy zcela ignorují?). Všechno je tady podřízeno tomu, aby se v divákovi vyvolaly emoce (roztomilé zvířátko, postižená sousedka).

A nutno uznat, že v tomhle ohledu film po většinu stopáže funguje dokonale (zejména v patřičně dojemném závěru je vodopád slz nevyhnutelný a nadměrná spotřeba kapesníčků zaručena:-)), na čemž má podstatnou zásluhu dobře vybraný casting ústřední dvojice, jejíž vzájemná chemie je na slušné úrovni (jmenovitě pak zaslouží pochvalu sympatická Monroe, která svým přirozeným výkonem dokáže přebít i některé poněkud méně přesvědčivé aspekty filmu). To ale nic nemění na tom, že nějaké drama nebo konflikt prakticky neexistuje a celý film se jen čeká na to, až si postavy všechno vyříkají. 

sobota 18. dubna 2026

Dolly 3/10

Prolog, nuda, les, nuda, Stifler (tvl, kde ten se tady vzal:-)?), nuda, panenky, nuda, bizarní bubák (frajer tady kdovíproč představuje "mámu", byť je z jeho postavy a pohybu jasné, že je to nějaký borec v "ženském" kostýmu a paruce), nuda, etuda s lopatou (ok, tohle je za plný počet), nuda, barák, nuda, další panenky, nuda, bizarní role play, nuda, "šokující" plot twist v hlavní roli "táta", nuda, finální showdown, konec. Minimum napětí a atmosféry, lekačky velká bída, utahané tempo, nudný děj, tuna klišé (plot armor jak hlavní postavy, tak maskovaného bijce nastavený na maximum) a úmorná stopáž (posun z kraťasu do filmu se nepovedl). Hlavní postava a gore je ok, ale to je tak všechno. Zbytek je hrůza a děs.

pátek 17. dubna 2026

Street Fighter

Trailer nečekaně příjemné překvapení:-). Tohle má jasný náběh na guilty pleasure žánrovku. Sakurai a spol. tady očividně pochopili, že jediný možný způsob, jak z toho vyjít se ctí, je udělat si ze všeho tak trochu (vlastně hodně:-)) prdel (ať už přepáleným audiovizuálem, akčními scénami utrženými ze řetězu nebo správně vybranou popovou vypalovačkou jako podkresem) a v tomhle směru to alespoň na poli traileru funguje dokonale.

Doufám, že Dastmalchian ve filmu nebude jen do počtu a dostane šanci ze strejdy Bisona ukázat "to nejlepší". Zdaleka nejzábavnější v devadesátkové adaptaci byl geniálně přehrávající Julia (jelikož byl jediný, kdo na place pochopil, co za blbost vlastně natáčí), tak snad jej svým výkonem napodobí. Plus vyfasovat tady eRkový rating by taky nebylo na škodu.

The Dog Stars

Když tak koukám na věrného psího společníka a post-apo survival, tak bych se vůbec nezlobil, kdyby se dočkal nové adaptace A Boy and His Dog, ale tohle psí dobrodružství taky nevypadá vůbec špatně.

Podle traileru to asi bude docela komorní věc (hádám, že v těch opuštěných městských panoramatech se odehraje jen pár minut), obsahově to moc nepřekvapí (putování odněkud někam s nějakými zmutovanými bubáky za zády v kulisách zdecimovaného světa jako ve všech podobných post-apo žánrovkách) a nějaký zapamatovatelný moment jsem tady taky nezaznamenal, ale kombinace Scotta a Smithe (snad si vzpomene na American Primeval a doručí nekompromisní eRkový survival) a hlavně parádního castingu (Brolin, Pearce a Qualley v jednom filmu? Ano, prosím:-).) je dostatečnou zárukou toho, že to bude stát za to. Jen doufám, že Disney, potažmo bývalý Fox, neodflákne kampaň podobně jako v případě TLD.


Osobně v kině chybět nebudu, protože vysokorozpočtových post-apo žánrovek s hordami nakažených/nemrtvých není nikdy dost a hlavně Scott znovu na režisérské stoličce, ale prodat to jako nějakou událost letošní sezóny a povinnou návštěvu kina pro masové publikum se trailerům tedy moc (respektive vůbec) nevede.

Ve srovnání se všemi ostatními mistrovými počiny za poslední pětiletku tohle vypadá jak po stránce audiovizuálu, tak narativu strašně obyčejně/zaměnitelně, aniž by z trailerů bylo poznat, že film stojí na jiných věcech než zdevastovaném prostředí a agresivních bubácích (jako je tomu v případě The Road nebo TLOU). Snad je to jen tím, že si Scott všechna překvapení schovává až do filmu a nikoliv prostým faktem, že sama předloha toho moc nenabízí a tudíž není odkud brát.


Knihu taky neznám. Podle synopse se svět rozpadl po pandemii, tak doufám, že tu míru agrese v kombinaci s nulovým pudem sebezáchovy, jakou v traileru útočníci předvádí, ve filmu vysvětlí nějakým virem a sníženou příčetností:-). Jestli ne a jde jen o gang poněkud neklidných rozzuřených nájezdníků ala Mad Max, tak fajn. Kdo proti komu je stejně vedlejší, podstatné je, aby to Scott dokázal kvalitně odprezentovat a výsledkem byla zábavná post-apo žánrovka a nikoliv jen další pěší (nebo letecký) simulátor za nějakým MacGuffinem v kulisách zničeného světa v řadě (akorát s vysokým rozpočtem).


Jako do kina si výlet udělám, protože Scott na režisérské stoličce, vysokorozpočtová post-apo žánrovka (což je v kinech v dnešní době v podstatě ohrožený druh) a skvělý casting (doufám, že Brolin, Pearce a Qualley se nezastaví jen na otočku), ale čistě po stránce samotného filmu (svět, charaktery, děj, produkční hodnoty) mi to mistr v žádném traileru neprodal, což si ani nepamatuji, kdy se mi u Scotta stalo naposled. Celé to působí spíše jako televizní pilot, u kterého nebyly prachy na jakékoliv highlighty, s vidinou toho, že se předvedou až v odklepnutém seriálu, než jako velká filmová událost sezóny.


V pecku snad po naprosto zaměnitelných trailerech nevěřil vůbec nikdo, ne:-)? A kdyby náhodou ano, tak dosavadní ohlasy (RT, Meta) by jej měly vrátit zpátky na zem. Tohle bylo jen o tom, nakolik čestná prohra to pro Scotta bude. To ale samozřejmě neznamená, že jednotlivci to nemůže padnout do noty. Osobně jdu do kina jen kvůli Scottovi, ale očekávání mám nastavena prakticky na nule a výsledek mě tak může jen příjemně překvapit, což je u podobných filmů s not great, not terrible kritickým přijetím imho nejlepší strategie. Každopádně nehledě na kvality filmu je na obzoru další propadák.

A Private Life 5/10

Zkušená psychiatrička se po náhlém úmrtí své pacientky vydává na vlastní pěst vypátrat, zda se neodebrala na věčnost něčím přičiněním, přičemž po cestě naráží na čím dál tím podivnější souvislosti a temná tajemství z minulosti, které ji mohou zavést do míst, odkud není návratu. To vypadá jako ideální příležitost natočit stylový a napínavý mysteriózní krimi thriller s nějakou nečekanou pointou po vzoru žánrových klasik od Hitchcocka nebo Polanskiho. A nebo taky ne.

Protože Zlotowski udělala všechno proto, aby se tak nestalo. Přitom papírově je tady všechno v pořádku. Hlavní postava se postupem času zaplétá do důmyslné sítě podezřelých náhod, tajemství, intrik a manipulací, pátrání po skutečném pachateli zločinu se začíná podepisovat na jejím psychickém zdraví a hranice mezi realitou a halucinací se stírají s tím, jak se blíží k rozřešení záhady. Problémem je, že prakticky nic z toho není Zlotowski schopna patřičným způsobem prodat.

Tajemná atmosféra se v průběhu děje dostavuje jen zřídka, napínavých scén je v celém filmu poskrovnu, příběhová linka žádným způsobem negraduje, psychedelické vsuvky s pokusem o surreální atmosféru vyšumí do ztracena, psychologická rovina (rozklad osobnosti pod tíhou boje s vlastními démony) je jen zběžně načrtnuta a celá podstata případu slouží jen jako odrazový můstek k moralitce o napravení charakteru, přičemž přerod hlavní postavy proběhne jedním střihem. Ani stran produkční stránky věci to není žádná hitparáda, protože audiovizuál se připomene jen v podobě stylových úvodních a závěrečných titulků. Film zachraňuje slušný herecký/lingvistický výkon Foster, která tady promlouvá jako rodilá mluvčí.

čtvrtek 16. dubna 2026

Passenger

Neber stopaře, neber stopaře, nebo skončíš na krchově. Ale je to marný, je to marný … je to marný:-). Premisa sice moc originality nepobrala (což mi připomíná, že bych si měl po dlouhé době zase připomenout osmdesátkovou stopařskou klasiku s Hauerem), ale stran napětí, atmosféry, lekaček a snad i nějakých vydařených fatalit to podle traileru vypadá na docela nadějný příspěvek do žánru. Deset let od The Autopsy of Jane Doe by už bylo věru záhodno, aby Øvredal předvedl nějakou další nadprůměrně kvalitní hororovou žánrovku, tak snad to bude tenhle případ a nedopadne to jako obvykle:-).

EPIC: Elvis Presley In Concert 7/10

Působivý dokumentárně koncertní dodatek k Luhrmannově pár let starému hranému portrétu, který legendárního "krále rock 'n' rollu" ukazuje tam, kde mu bylo odjakživa nejlépe a totiž na pódiu v extravagantních kostýmech a stylových brýlích a hlavně v záři reflektorů před nadšeně skandujícími (případně omdlévajícími:-)) davy fanoušků.

Osobně se do mistrova fanklubu neřadím, ale musím uznat, že Luhrmannův bonusový kousek je po většinu stopáže skvělá podívaná jak po obsahové (chytrý tah prolínat archivní záběry z koncertních představení ve Vegas s pohledem do zákulisí na zkouškách kapely a s mistrovými rozhovory s novináři, čímž se úspěšně odbourává jednotvárnost filmu), tak především po audiovizuální (kombinace precizně remasterovaného obrazu bez jediného kazu, nápaditě zremixované hudby, která se pyšní dravým moderním zvukem, ale současně si zachovala starosvětského "ducha" originálu, svižného tempa a pohotového střihu odvádí prvotřídní práci) stránce to celé funguje na výbornou, přičemž Elvisovu neuvěřitelně nakažlivou energii, jeho propojení s publikem a tehdejší poměry v showbusinessu film prodává dokonale.

Nicméně platí totéž, co pro Luhrmannův biopic. Cokoliv by mohlo narušit auru geniálního umělce a bezchybného člověka (manželka, dcera, manažer, drogová závislost, uvadající fyzická kondice, atd.) je potichu uklizeno do kouta ve prospěch idealizovaného pomníku o hudební ikoně (namísto kontrastu kariérních úspěchů s problematickým osobním životem).

středa 15. dubna 2026

Don't Call Me Mama 7/10

Takový duchovní nástupce rovněž severského psychologického dramatu z 90s All Things Fair (debutový film Knag a poslední film Widerberga - možná jenom náhoda a možná taky ne:-)). Doba ovšem pokročila, takže kromě zakázaného vztahu v manželství nespokojené postarší učitelky a jejího dospívajícího studenta, který se odehrává přímo před zraky v minulosti nevěrného manžela, do hry vstupuje i společensky rezonující téma v podobě (ne)legální migrace.

Po příběhové stránce se jinak žádné zásadní překvapení nekoná a v rámci netradičního milostného trojúhelníku Knag v průběhu děje naservíruje všechny obvyklé žánrové ingredience (sexuální přitažlivost, citová posedlost, žárlivost, intriky, vztahová toxicita, zneužití (bez)moci, manipulace, zrada), které v podobných historkách "od lásky k nenávisti" hrají hlavní roli. Vystoupit z řady se film odváží až v samotném závěru, který se naštěstí nezvrtne v nějaké psycho thrillerové divadlo s bolestivě nepříjemnými odchody některých postav ze scény, ale přesto si dokáže uchovat nekompromisní vyznění.

Škoda, že pozornost ve filmu není věnována ústřednímu páru rovným dílem a psychologická studie je zaměřena jen na životem znavenou učitelku, nalézající v nerovném vztahu se ztrápeným imigrantem novou chuť do života (palec nahoru za decentně natočené milostné scény, kterým ovšem nechybí pocit živočišnosti), nicméně charakterový oblouk hlavní postavy (od vznešených ideálů k pragmatické vypočítavosti snadno a rychle:-)) film vykresluje skvělým způsobem, což je zásluha především výborně hrajícího castingu v čele s Tjelta, která ve všech polohách role podává přesvědčivý výkon.

úterý 14. dubna 2026

Crouching Tiger, Hidden Dragon

Skoro přesně čtvrtstoletí od tuzemské premiéry (ach, to byly tenkrát časy, kdy se k nám film dostal s několika měsíčním zpožděním po celosvětové premiéře:-)) je vhodná záminka si tenhle oscarový wuxia majstrštyk po dlouhých letech znovu připomenout. Doteď si pamatuju, že v kině to byl naprosto pohlcující filmově-lyrický zážitek (a to šlo tehdy o obyčejné provinční kino a nikoliv multiplex s moderní technickou výbavou) a ani po pětadvaceti letech se na tom nic nezměnilo:-).

Leeho filmová báseň o osudové/tragické love story (dokonce ve dvojitém vydání) zabalená do fantasy hrdinské martial arts žánrovky představila západnímu publiku pojem wuxia, spojila to nejlepší z obou světů (know-how a šikovnost východu a finanční krytí a distribuční kanály západu) a spolu s Matrixem reprezentovala pomyslné vyvrcholení desetiletí trvajícího koketování Hollywoodu s hongkongskou, potažmo čínskou, kinematografií a jejími tvůrci před i za kamerou (z čehož o pár let později úspěšně profitoval Kill Bill), které bylo po zásluze zpečetěno soškou za nejlepší zahraniční film.

Narativ o jedné zakázané a jedné potlačené lásce vymykající se obvyklým dramaturgickým konvencím (dvacetiminutový flashback je v hollywoodské produkci věc pomalu nevídaná, dojemně smutný nebo smutně dojemný závěr bez happy endu totéž), ale naplněný symbolikou až po okraj (počínaje názvem filmu:-)), bezchybná choreografie bojových scén (létaní na drátech a bambusový háj:-)), vynikající herecké výkony (na zkušené veterány Chowa a Yeoh bylo samozřejmě spolehnutí za každých okolností, ale fenomenální Zhang Ziyi tehdy představovala blesk z čistého nebe) a k tomu malebná kamera, poetický hudební doprovod a nádherná výprava a dechberoucí přírodní lokace (zasloužená oscarová nadílka):-).

Insidious: Out Of The Further

Nebudu kecat, nakonec se na to podívám, ale roli v tom bude hrát zvyk a nikoliv zvědavost nebo radost z dalšího dílu. 

Čistě na úrovni traileru to nevypadá jako předem ztracená věc a Come Play sice nebyl žádný zázrak, ale na neurážející žánrovku to stačilo, takže jistá šance, že to tady Chase uhraje na body určitě existuje (nápad otevřít dveře do záhrobí dokořán a reálný svět zaplavit bubáky má papírově slušný potenciál zvýšit tepovku), ale vzhledem k tomu, jak tahle série (o konkurenci The Conjuring ani nemluvě) po dvojce jede na autopilota a mírou recyklace nemá daleko ke zpracovatelům komunálního odpadu, tak v nějakou žánrovou pecku (ala poslední Final Destination) neuvěřím, dokud ji sám neuvidím.

pondělí 13. dubna 2026

The Punisher: One Last Kill

Jestli by si někdo v MCU zasloužil vlastní show, tak rozhodně sympaťák Bernthal, respektive nekompromisní frajer s lebkou na hrudi (na rozdíl od mnoha jiných, kteří se minisérie dočkali … a obratem po premiéře upadli v zapomnění):-). Takže za odklepnutí alespoň televizního speciálu kudos. Trailer slušná práce, jen doufám, že vedle zpytování svědomí a pronásledování vlastními démony dostane stejný prostor i prosazování spravedlnosti všemi dostupnými prostředky a Bernthal dostane příležitost se do toho pořádně opřít i po stránce eRkového ratingu. Protože ve Spideym ji mít nebude.

Casualties Of War

Ze slavné hollywoodské šestky o "Namu" (Cimino, Coppola, Stone, Kubrick, Stone, De Palma) si De Palma nepřekvapivě vytáhl nejkratší sirku a jeho počin stojí nespravedlivě ve stínu žánrových klasik jeho kolegů (kombinace nepopulární, protože prohrané, války a nepříjemné sebereflexe na konto počínání "správné strany" bojující za "správnou věc" si vybrala svou daň a film na rozdíl od slavnější konkurence skončil jako kapitální propadák), navzdory tomu, že téma válečných zločinů dodnes rezonuje, protože se netýká jen téhle proxy války, ale všech konfliktů v historii lidstva obecně.

Za to, že De Palma tenhle projekt s předem jasným (a totiž mizivým) profitabilním potenciálem (což je důvod, proč nikdo v Hollywoodu doteď nesebral odvahu natočit hraný film o My Lai) realizoval, si zaslouží obrovský respekt a stejně tak za to, že kromě samotného zločinu názorně ukazuje i jeho bagatelizaci jak stran přístupu armády k následnému vyšetřování, tak i k trestům pro pachatele (byť tohle se ve filmu řeší jen okrajově krátkým textovým doslovem na konci). Samotný film je samozřejmě skvělý jak zpracováním tématu, tak hereckými výkony (Fox tady jasně dokazuje, že vedle komediálního talentu zvládá i náročné dramatické role, ale hlavní hvězdou tohohle nelichotivého představení je Penn, který v poloze jistým způsobem charismatického zla překonává i Berengera v Platoon). De Palma natočil mnohem slavnější kousky, ale tenhle příspěvek do jeho filmografie se kromě svých filmových kvalit může pochlubit i vysokou společenskou důležitostí.

neděle 12. dubna 2026

Bodycam 3/10

Rozklepaná kamera, chaotický střih a narativ složený z nudného repetitivního pobíhání sem a tam, tuny keců o ničem, rádoby mysteriózní mytologie a nekonečného čekání na to, zda se to konečně rozjede (správně, nerozjede), aby se nějak zamaskovalo, že děj prakticky neexistuje, napětí a atmosféra, natož děs a hrůza, se nekoná ani omylem a na pořádné bubáky nemáme prachy, takže si musíme vystačit s legračně nepovedeným cgi v posledních pár minutách filmu. Hmm, kde jsem už jenom něco takového viděl? Jo aha, v bezpočtu podobných zoufalých pokusů o found footage žánrovku, ve kterých nefunguje prakticky nic (protože veškerá jejich invence začíná a končí u zmíněného formátu). Stejně jako tady.

Outcome 4/10

Obsadit sympaťáka a reálného miláčka davů Reevese do hlavní role oblíbené filmové hvězdy, jejíž kariéra se znenadání ocitne v ohrožení z důvodu uniklého videa s blíže neupřesněným, leč značně kompromitujícím, obsahem, je skvělý meta nápad, vzhledem k motivu dětské hvězdičky a účasti Barrymore padne narážka na Spielbergův majstrštyk a Scorsese je vedle režijního mistrovství i schopný herec. Čímž je výčet veškerých jednoznačných pozitiv Hillova majstrštyku vyčerpán.

Historka o tom, jak se v předstihu dělá damage control pověsti nějaké celebrity bez toho, aniž by se znala příčina její možné zkázy, se totiž v Hillově podání rozpadá na sled nepříliš zajímavých a pozoruhodně nevtipných scén, ve kterých se film sice trefuje do kdečeho (cancel culture, rasové, genderové, náboženské a jiné stereotypy, zákulisí továrny na sny, právnické praktiky, toxicita sociálních sítí, sex tape kauzy), ale máloco z toho funguje jinak než prvoplánově a bezzubě.

Kromě toho filmu podráží nohy i schizofrenní přístup (nekorektní komedie a černohumorná satira versus psychologické drama a dojemná vztahovka o síle přátelství a rodiny) a nenápaditý narativ (samotné odhalení podstaty problému stojí jen za nezúčastněné pokrčení rameny, jelikož obsah videa v dnešní době nešokuje už ani školáky, potenciálně zábavná koncovka po zveřejnění nahrávky je zcela zahrána do outu). Záchranné lano Hillovi, který tady kdovíproč vypadá a hraje jako Pantoliano (viz Wonder Man), podává jen casting (Reevese sice opět naráží na limity svého dramatického herectví, ale snaha se mu upřít nedá, Scorsese dokáže z mála vytěžit maximum) a stopáž, která se zastavila na rozumné hodnotě.

sobota 11. dubna 2026

Thrash 5/10

Na papíře to celé působilo nadmíru nadějně. Kombinace nastávající matky v hlavní roli (skvělý nápad, jak hlavní postavu dostat v rámci žánru do neobvyklých situací a současně zvýšit sázky stran divákovy citové angažovanosti), zubaté smrtky s trojúhelníkovou ploutví a hrací plochy v podobě přírodní katastrofou sužovaného maloměsta (po vzoru Hard Rain) a k tomu šikula Wirkola, který v minulosti opakovaně dokázal, že na správně brakové (krvavé a brutální) žánrovky má talent.

V praxi to ovšem dopadlo značně nepřesvědčivě, protože výsledkem není žádná zábavná eRková záležitost s pořádnými žraločími orgiemi, nýbrž rutinní žánrová spotřebka, která ve všech ohledech (po obsahové i produkční stránce) ukazuje akorát tak promarněný potenciál (nedivím se, že se filmu kravaťáci v Sony zbavili a přeprodali jej Netflixu). Film totiž působí spíše jako nějaký televizní pilot, ve kterém se jen představí hlavní postavy, nastolí se výchozí situace a na konci dojde k nějaké měřítkem skromné akci, aby se neřeklo, přičemž to podstatné si tvůrci přichystali odvyprávět až v seriálu.

Všechny postavy bez výjimky jsou nezajímavé jednorozměrné figurky, přičemž která z nich se dožije závěrečných titulků a která nikoliv je jasné obratem po jejím nástupu na scénu, namísto nekompromisního řádění žraloků a všech souvisejících atributů (fatality, gore, bodycount) se tady investuje čas do zbytečné dialogové výplně, dějového přešlapování na místě a žánrových klišé (nelogické chování postav i hladových monster, záchrana na poslední chvíli), postupné dávkování napětí a strašidelná atmosféra prakticky zcela absentuje a samotná akce se omezuje na pár generických digitálních porcovaček (žádné detailní záběry). Kudos za nenatahovanou expozici, realistické scény řádění přírodního živlu a rozumnou stopáž.

pátek 10. dubna 2026

Mutiny

Ok, takže Richet vyměnil Butlera za Stathama a z letadel přesedlal na lodě:-). Tomu říkám solidní upgrade. Trailer na poměry stathamovek nevypadá úplně marně a pobíhání po lodi za účelem likvidace pašeráckých šmejdů všemi možnými způsoby s ostrou hláškou na rtech si rozhodně nechám líbit (Casey fucking Ryback approves:-)). Akorát je podezřelé, že o Die Hard konceptu v souvislosti s filmem nepadlo (během natáčení, ani po něm) nikde ani slovo, tak bych se moc nedivil, kdyby trailer jen klamal tělem a ve filmu se tahle epizoda odbyla na ploše pár minut a dál se už pokračovalo jinak a jinde.

The Seed Of The Sacred Fig 7/10

Rodinné drama o tom, jak to chodí v jedné obyčejné rodině čerstvě povýšeného státního zaměstnance, který si svou práci vlivem okolností začne nosit domů. Konspirační thriller o nebezpečném životě v protesty otřásající se diktatuře, ve které si nikdo nemůže být jistý, zda brzy také nepřijde na řadu. Whodunnit detektivka o pátrání po ztracené věci, která může celou rodinu přivést do problémů. Psychologický thriller o proměně zásadového člověka a starostlivého manžela a otce v paranoiou postiženého jedince, schopného svým nejbližším provést cokoliv. A to ještě zdaleka není všechno.

Kromě sugestivní svědecké výpovědi o samotných poměrech v náboženskými fanatiky ovládané zemi dojde v průběhu děje na zkoumání řady různorodých témat (emancipace, generační propast, genderové stereotypy, represivní metody vládnoucího režimu, protestní hnutí, profesní deformace, banalita zla, společenské role, síla propagandy). Záměrným soustředěním na rodinné záležitosti, zatímco v práci se hlava rodiny dopouští zločinů, což probleskuje jen v občasných náznacích (výmluvná epizoda se zastávkou po cestě), film připomene podobně koncipovanou studii The Zone Of Interest.

A aby toho nebylo málo, tak pro větší pocit autenticity stran atmosféry všudypřítomného strachu si tvůrci průběžně vypomáhají použitím dokumentárních záběrů ze skutečných protestů (ze kterých doslova mrazí v zádech). Škoda jen, že film po stránce děje i tempa nabere pořádný směr až po uplynutí poloviny stopáže s nástupem ztracené zbraně na scénu (působivá scéna rodinného výslechu) a motivace pachatele k jejímu zcizení není nijak vysvětlena (stejně tak důvod jejího nevrácení po zjištění hrozících následků pro celou rodinu). Určité nedostatky v rámci narativu naštěstí vyvažuje napínavé finále s černohumornou koncovkou ve stylu závěru The Shining a hlavně vynikající herecké výkony všech zúčastněných.

čtvrtek 9. dubna 2026

Dhurandhar 7/10

Špionážní akce s neohroženým agentem operujícím v utajení, mafiánské drama vskutku antických rozměrů (celá trilogie Godfathera nebo dvojka Raidu s podobně nastrčeným záškodníkem by mohla závidět:-)), politický thriller, osudová love story, ale také prvoplánová politická agitka směrem k současné politické reprezentaci a úsměvná státní propaganda (za všechno zlo světa je odpovědná přeshraniční protistrana, tak určitě:-)) a to vše zabalené v jednom úhledném a notně epickém balení s visačkou samozřejmě grandiózní stopáže a zakončené lákadlem na brzký nášup v podobě dvojky.

Sem tam dojde na nějakou efektní zpomalovačku, pohotový střih nebo nápaditý kamerový úhel/dronový záběr, ale stran stylového audiovizuálu to jiné bollywoodské produkce zvládají prodat ještě o kus lépe (třeba RRR). Stejně tak samotná akce nenabídne nějaké wow momenty (ať už choreografií soubojů nebo řemeslným zpracováním) a ani svým množstvím příliš neohromí, ale potěší extrémně vydatnou dávkou gore (za podobně explicitní fatality by se nemusel stydět leckterý splatter:-)), byť za cenu digibordelu (stran kvality digitální krve a výbuchů Hollywood stále vede) a jistá nepřehlednost v počtu vystupujících postav je sice mírněna informačními podtitulky, přesto je velice snadné se v nich přestat orientovat.

Nicméně charismatická hlavní postava (jež vzezřením i statečností může směle konkurovat Sandokanovi:-)), typově dokonale vybraný casting v řadách záporáků, důmyslně propletená příběhová linka, plná intrik a manipulací, obratně spojující fikci se skutečnými osobami a událostmi, úderný hudební doprovod (nepostradatelná taneční čísla samozřejmě nechybí, ale jsou smysluplně integrována do děje), vysoké produkční hodnoty a navzdory masivní stopáži překvapivě svižné tempo a minimum dějových prostojů představují více než dostatečnou kompenzaci. Bollywood na poli epických blockbusterů (za směšný peníz oproti konkurenci z Hollywooodu) znovu ukazuje, jak to má vypadat a jak se to má dělat.

If I Had Legs I'd Kick You 7/10

Co zprvu začíná jako běžné sociální drama o obětavé matce a náročné péči o nemocné dítě v provizorním ubytování, to se postupem času mění v hutnou psychologickou studii člověka, který vlivem nepříznivých okolností balancuje na hraně mentálního i fyzického zhroucení a později v řízný psychedelický trip (s prvky psycho a body hororu), ve kterém se stírají hranice mezi realitou a halucinací, přičemž všechny zmíněné polohy fungují zejména díky vynikající Byrne v hlavní roli.

Bronstein svou historku o nelehkém údělu mateřství vedle obvyklých témat (spánková deprivace, deprese, rutina, stres) obohatila o výborný nápad po většinu filmu nezbedného potomka ukazovat jen v náznacích (žádné záběry na tvář), čímž je divákova pozornost plně soustředěna na matku a její perspektivu prožívaných situací a především emocí (chytrý způsob, jak divákovi zabránit vypěstovat si vůči "břemenu" hlavní postavy nějaké hlubší (pokud vůbec nějaké) sympatie) a vypomáhá si při tom častými záběry na tváře postav z těsné blízkosti, které u diváka vyvolávají pocit nekomfortnosti.

Vedle toho samotný narativ, ve kterém se profesionální linka zrcadlí v osobní rodičovské rovině a naopak (hlavní postava jakožto psychoterapeutka v průběhu filmu zažívá tytéž patologické situace, které pomáhá řešit svým klientům, aniž by byla schopna se jim vyvarovat), skvěle reflektuje, v jaké neodvratné životní spirále, způsobené narušenou psychikou a chybnými rozhodnutími, se hlavní postava ocitá (což kulminuje v interpretačně víceznačném závěru) a současně se podílí na místy až surreální atmosféře filmu. Hlavní slovo zde má ale Byrne, jejíž herecký výkon je naprostá one woman show.

úterý 7. dubna 2026

RRR 7/10

Vpravdě šílený mix historické akce, buddy komedie, rodinného melodramatu a vlasteneckého muzikálu tak, jak to umějí jen v Bollywoodu. Je tady prostě všechno a ještě něco navíc. Jak jinak než totálně přestřelená stopáž, energická taneční čísla, extrémně přepálená/přestylizovaná akce, která si ignorováním fyzikálních zákonů nezadá s komiksovkami (boj se zvířaty holýma rukama, fackování motorkami nebo pohazování s protivníky jako s hadrovými panenkami samozřejmě nechybí), epické davové scény, přepjaté herecké výkony, úderné/chytlavé songy, karikaturní záporáci, spousta zvířecího digibordelu, patetické vlastenecké proslovy, nefalšovaná bromance, procítěná rodinná soap opera, tuny zpomalovaček, motivační flashbacky a i na to naturalistické parafrázování umučení Krista (s písničkou na rtech:-)) tady nakonec dojde.

A celé to nějakým záhadným způsobem drží pohromadě a po většinu filmu (stopáž je fakt úmorná, což se podepisuje na občasných výpadcích tempa, totéž by šlo bez větších problémů odvyprávět za polovinu času, aniž by cokoliv podstatného chybělo) i skvěle funguje (ať už jako regulérní epická žánrovka nebo nezamýšlená parodie na všechny podobné regulérní epické žánrovky), na čemž má vedle produkční stránky věci (kamera, hudba, výprava) velký podíl i sympatická ústřední dvojice, která vedle pořádné porce charismatu disponuje i slušnou buddy chemií. Škoda jen, že hollywoodské importy Stevenson a Doody (hravě tady překonává svou záporáckou etudu ve třetím Indym) nedostanou ve filmu více prostoru.

pondělí 6. dubna 2026

Ready Or Not 2: Here I Come 6/10

Jednička byla slušná žánrová projížďka, které navzdory angažování šikovné dvojice Bettinelli-Olpin a Gillett za kamerou a  Weaving před ní k nějakému výraznějšímu zápisu do filmové historie chybělo sešlápnout plyn až na podlahu hned v několika podstatných disciplínách (akce, humor, nadsázka, řemeslné zpracování), kvůli čemuž jsem od premiéry neměl potřebu si tuhle svatební vybíjenou ještě někdy zopakovat. S dvojkou to skončí podobně, protože dopadla úplně stejně.

Sympatická Weaving v hlavní roli samozřejmě nezklame ani tentokrát (na tyhle girl power role už má pomalu patent a sex appeal i charisma znovu rozdává na potkání) a podat jí pomocnou ruku v podobě parťáka do nepohody byl fajn nápad, jak nabourat/oživit ohraný koncept one (wo)man army, který se recykluje ve všech podobných variacích na The Most Dangerous Game, přičemž Newton je jí ve hře na život a na smrt více než vyrovnanou spoluhráčkou a jejich vzájemná buddy chemie funguje na solidní úrovni (ze zbytku castingu stojí za zmínku jen Gellar a Wood ve slizké poloze). 

Stejně tak přenést ve dvojce dějiště z uzavřených prostor panství na celý pozemek skýtalo na papíře spoustu možností, jak obohatit satanistickou bojovku o prvek překvapení (honička v golfových vozících, vodní hrátky v bazénu, hra na schovávanou v zahradním bludišti, atd.). Tuhle šanci se bohužel tvůrčí duo rozhodlo nevyužít a na poli samotné akce se žádná originální/efektní/stylová podívaná opět nekoná, přičemž něčím alespoň trochu nápaditá scéna po dějové i produkční stránce je v celém filmu pouze jedna (vtipná bitka po použití pepřáku s popovou vypalovačkou na pozadí).

Několik výživných scén s brutálními fatalitami by se ve filmu přece jen našlo a povedený humor je v několika scénách taktéž přítomen (koza v pokleku po vyřčení pokynu snad byl záměr a nikoliv náhoda:-)). Vedle toho jsou tady ovšem i nějaké promarněné příležitosti (zapojit do boje adolescenty se přímo nabízelo, o souboji titánů scream queens Weaving a Gellar ani nemluvě), nepříliš zajímavé vedlejší postavy a opakované propady tempa v podobě konverzačních pasáží mezi jednotlivými čistkami, ve kterých se řeší zpřetrhaná rodinná pouta. Na konci sice dojde k nečekanému zvratu, ale stran tempa tímhle krokem tvůrci zatáhnou za ruční brzdu a namísto vygradovaného finále naservírují dojezd na neutrál.

All That's Left Of You 7/10

Sugestivní připomínka toho, že ne každý příslušník národa bez vlastního státu je fanatický terorista. Když se pomine, že film je protkán propagandou od začátku do konce (o tom, že každá akce vyvolává reakci, pár teroristů se v jejich řadách přece jen najde a kdo přesně se postaral o to, aby jejich stát nikdy nevznikl, v ději zcela záměrně nepadne ani slovo), tak se jedná o působivé rodinné drama, mapující životní osudy několika generací na pozadí dekády trvajícího konfliktu.

Jako svědecká výpověď o obtížném životě obyčejných lidí bez domoviny to funguje výborně, na čemž mají hlavní zásluhu přesvědčivé herecké výkony celého castingu (včetně dětských představitelů) a stejně tak pocity historické křivdy, stesku po domově a zoufalství z tragické osobní ztráty, které v průběhu retrospektivního vyprávění zažívají hlavní postavy, se filmu daří přenést na diváka skvěle (silné scény silniční kontroly, rozhovoru s lékařem a závěrečné vzpomínkové trasy).

Škoda, že se filmaři obávají v ději byť jen nesměle naznačit, že při životě v podobném prostředí se velice snadno podléhá myšlenkám radikálního extremismu. Na druhou stranu jakmile dojde na překvapivý zvrat stran osudu jedné z hlavních postav a z toho plynoucích následků, dosud čítankově jednostranný pohled (protistrana je ve filmu vykreslena výhradně v negativní konotaci) se konečně malinko nabourá a film dokonce začne divákovi klást zajímavé morální/existenciální otázky na konto konání dobra a životních rozhodnutí. Nebýt prvoplánové agitační nadstavby, šlo by o vynikající počin. 

neděle 5. dubna 2026

How To Make A Killing 6/10

Vzhledem k potenciálně vděčné premise o cílevědomém levobočkovi a jeho postupné likvidaci zámožného příbuzenstva k pročištění rodinné linie za účelem postoupení v žebříčku nástupnictví na nejvyšší příčku a talentu před kamerou v podobě týmu Powell, Qualley a Harris je výsledek v lepším případě promarněný potenciál a v tom horším znatelné zklamání. Poděkovat za to lze Fordovi, jelikož jak za kamerou, tak za psacím stolem žádný excelentní výkon nepředvádí.

Co mohla být nápaditá whodunnit detektivka, černohumorná komedie, napínavý krimi thriller nebo satirická hororová vybíjená, to se v rukou Forda proměnilo v zaměnitelnou žánrovku, která to sice v průběhu děje zkouší uhrát na všechny strany a v žádné ohledu neodvádí vyloženě mizernou práci, ale vyloženě výbornou také ne. Problémy začínají už u hlavní postavy, která neobratně balancuje na hraně vychytralého podvodníka a regulérního psychopata, čehož důsledkem je, že stran jakékoliv sympatičnosti vykazuje povážlivé rezervy. O mnoho lepší to není ani po stránce samotného narativu. 

Chybí tomu mnohem větší dávka nadsázky a humoru, jednotlivé čistky v řadách příbuzenstva provedením (ať už stran napětí, násilí nebo vynalézavosti způsobů eliminace nepohodlné konkurence) příliš neohromí, Qualley sice v každé scéně vypadá jako full metal sexy bitch, ale v ději je jinak trestuhodně nevyužita, ještě ve větší míře to platí pro Harrise, jehož účast je zredukována na pouhé cameo vystoupení, tempo se potýká s propady a náhlá žánrová výhybka v akčně pojatém finále působí jako z jiného filmu. Powell v hlavní roli hraje slušně, ale ani jeho charisma nedokáže přebít rozpačitý zbytek.

sobota 4. dubna 2026

The Testament Of Ann Lee 7/10

Jesus Christ Shaker Superstar, aneb biografická žánrovka na pomezí historického dramatu, artu a muzikálu o vyznavačích tance, zpěvu, celibátu a extatického třesu. Blumbergův OST pravidelně protáčím od vydání traileru (kdo by to byl řekl, že jednou skončím u nadšeného poslouchání chvalozpěvů Shakerů:-)) a po zhlédnutí filmu mohu s potěšením konstatovat, že dobrá věc se naštěstí podařila a Fastvold si tentokrát splnila domácí úkol podobně svědomitě jako kolega odpovědný za hudební doprovod (na rozdíl od jejich předchozí spolupráce), byť pár nedotažeností se ve filmu přece jen najde.

Filmařsky je na výsledku znát, že to není tak precizní práce jako v případě oscarového kousku parťáka Corbeta (přestože rozpočtem a ambicemi se oba filmy mohou rovnat), po příběhové stránce toho film nad rámec geneze a následné kroniky v dnešní době polozapomenuté náboženské sekty příliš objevného (zkoušky víry, pronásledování okolím, obtížný život osadníků v novém světě, narůstající počet stoupenců, atd.) nebo strhujícího (životní osudy vystupujících postav nenabízejí mnoho neobyčejných výjevů) nepřinese a nadměrná stopáž se podepisuje na poněkud nevyváženém tempu.

Všechny nedostatky ovšem bohatě vynahrazuje uhrančivá Seyfried v hlavní roli (obdivuhodný herecký, pěvecký i fyzický výkon), ale především parádní OST a vynikající muzikálová čísla, ve kterých se filmu za pomocí kombinace chytlavých melodií, náboženských veršů a působivé taneční choreografie daří navodit hypnotickou a místy až surreální atmosféru (kulminující v závěrečném tanečním kolotoči), přičemž pochválit zaslouží taktéž povedená výprava a kostýmy (s ohledem na mizivý rozpočet příjemně překvapí zejména scény na lodi, za které by se nemusel stydět leckterý epický blockbuster).

pátek 3. dubna 2026

Crime 101 8/10

Profesionální kriminálník s kodexem cti, jehož zlodějské fušky jsou vykoupeny osamělostí a proti němu policajt posedlý jeho dopadením, jehož kariéra pozvolna upadá a rodinný život se hroutí, ve hře na lovce a kořist na pozadí pestré příběhové mozaiky se zástupem dalších postav na obou stranách zákona, jejichž životní cesty se protnou v osudovém finále. Layton, potažmo Winslow, si sice vypůjčuje od Manna kdeco (od narativu, přes charaktery, až po audiovizuál), na druhou stranu dvojka Heatu je stále ještě daleko a tahle krimi heist žánrovka představuje více než solidní náhradu.

Překonat casting žánrové klasiky je prakticky nemožný úkol, samotné heisty v ději nehrají takovou roli (byť chaotická přepadovka klenotnictví dokáže rozproudit adrenalin) a stejně tak po stránce akce a obecně explicitního násilí se film drží zkrátka (nicméně hektická honička ulicemi se taktéž nemá zač stydět), zbytek filmu ovšem svědomitě a hlavně úspěšně kráčí ve stopách slavnější konkurence. Zejména zapojením všech vystupujících postav do vyprávění od samého počátku a nikoliv až v okamžiku, kdy začnou být podstatné pro další vývoj děje, což napomáhá jejich charakterovému vykreslení.

Podobně zdařile je na tom i variace na legendární scénu rozhovoru obou rivalů tváří v tvář (škoda, že tenhle "přátelský" pokec byl prozrazen už v traileru) nebo napínavé finále. Ani po stránce produkčních hodnot film za svým kultovním předobrazem nijak zásadně nezaostává, ať už se jedná o stylový audiovizuál, náladový OST nebo hypnotickou atmosféru nočního města andělů, které hraje stejně důležitou roli jako casting, který bez výjimky podává výborné herecké výkony (vedle ústřední trojice Hemsworth, Ruffalo a Berry je potřeba zmínit i Nolteho (svou parafrází Voighta i na omezeném prostoru dokáže upoutat pozornost) a především Keoghana (vystřihl podobně nevypočitatelného psychopata jako Gage).