Osobně se do mistrova fanklubu neřadím, ale musím uznat, že Luhrmannův bonusový kousek je po většinu stopáže skvělá podívaná jak po obsahové (chytrý tah prolínat archivní záběry z koncertních představení ve Vegas s pohledem do zákulisí na zkouškách kapely a s mistrovými rozhovory s novináři, čímž se úspěšně odbourává jednotvárnost filmu), tak především po audiovizuální (kombinace precizně remasterovaného obrazu bez jediného kazu, nápaditě zremixované hudby, která se pyšní dravým moderním zvukem, ale současně si zachovala starosvětského "ducha" originálu, svižného tempa a pohotového střihu odvádí prvotřídní práci) stránce to celé funguje na výbornou, přičemž Elvisovu neuvěřitelně nakažlivou energii, jeho propojení s publikem a tehdejší poměry v showbusinessu film prodává dokonale.
Nicméně platí totéž, co pro Luhrmannův biopic. Cokoliv by mohlo narušit auru geniálního umělce a bezchybného člověka (manželka, dcera, manažer, drogová závislost, uvadající fyzická kondice, atd.) je potichu uklizeno do kouta ve prospěch idealizovaného pomníku o hudební ikoně (namísto kontrastu kariérních úspěchů s problematickým osobním životem).